Kyjovice a Mexiko, turistika na Ostravsku

Kyjovice a Mexiko - sláva Kyjovicím aneb proč je mám tak rád

Každé větší město má své výletní místo, oázu klidu, místo k oddechu a odpočinku. Obvykle je dáno okolní krajinou, malebností a možností dopravy pro nejširší vrstvy občanů. Pokud obyvatelé centra Ostravy mají nedaleký Landek, obyvatelé Poruby mají své Kyjovice.

Pamětníci si jistě pamatují starou lokálku s otevřenými plošinami, která v pravidelných intervalech až do nočních hodin klopýtala na trase Poruba - Vřesina - Krásné Pole - Dolní Lhota až na zastávku konečnou Kyjovice - Budišovice.

Čtěte také: Túra kolem Vřesiny. Co dělat o víkendu na Ostravsku?

Malebné místo, nazývané Zátiší, dnes s tramvajovou smyčkou, ležící uprostřed lesů, je v podstatě chatová oblast na soutoku potoků Porubka a Studnice, na konci Studnice před ústím do Porubky bylo dříve malé koupaliště. Geomorfologicky se jedná o část České vysočiny a to Nízký Jeseník, jehož východní část se nazývá Vítkovská vrchovina.

Mexiko

Z Poruby lze od konečné tramvají dojít do Zátiší přes místní část Klimkovic - Mexiko, proslavené hospodou "U Buroňů" s tvarůžkami a kvalitním pivem i rodištěm ostravského hokejisty Vůjtka, dále pak přes nové Jodová sanatoria v Hýlově západním směrem přes Rakovec, Mezihoří, vrch Horník až do cíle.

Ze Zátiší vedou rovněž turistické značky do Bílovce, Hradce nad Moravicí, Štítiny, Hrabyně i Háje u Opavy. Tedy možnost volby na všechny světové strany. Když přijedeme tramvají, kdy jízda trvá asi 15 minut, můžeme pěšky či na běžkách vyrazit dle libosti a odevšad máme cestu autobusy či vlakem nazpět.

V době, kdy jsem běhával maratón, byl okruh z Poruby přes Zátiší častým tréninkovým cílem pro řadu ostravských maratónců. A že jich bylo! V zimě zase bílá stopa spolu s vlnitým terénem přes lesy a pole přímo láká běžkaře - nemusí se jet autem do Beskyd a po cestě potěší čaj s rumem či pivíčko. Zpět pak zase na běžkách či jednoduše tramvají.

Na podzim bývá okolí Poruby i Kyjovic cílem houbařů, rostou suchohříbci, bedly, masáci a v poslední době i praváci. Takže potkat spokojené houbaře s plnými košíky nebývá v ostravských tramvajích ničím neobvyklým.

Budišovice

Nedaleké Budišovice, 12 km od Opavy, jsou ve výšce 383 m a jsou připomínány již v roce 1282 jako majetek kláštera Hradisko u Olomouce. U silnice do Pusté Polomi je zajímavost - opuštěný čedičový kamenolom Bazal s malým lomovým jezírkem, kde se prý dříve i koupalo. Dnes vyhlíží nevábně.

Nedaleko odtud pramení potok Studnice, v jeho údolí jsou pozůstatky těžby pokrývačské břidlice. V okolí lomu je dnes asi 20 soukromých rekreačních chat, o kterých ví jen málo Ostraváků.

Hledání pramene potoka Studnice patří k mým silným zážitkům hlavně s dětmi, potok tekoucí kolem rekreačního objektu Myšinec se na svém horním toku ztrácí v břidličném lomu a jeden z jeho pramenů vytéká ze skály mezi chatami.

Kyjovice, Hrabyně

Rovněž nedaleké Kyjovice jsou připomínány již dávno, v roce 1430. Na návrší nad středem vesnice stojí jednopatrový empírový zámek z roku 1783 s anglickým parkem. Dnes je zde domov důchodců, lepší místo si senioři snad ani nemohou přát. Příroda, les, klid.

V nedaleké Hrabyni (4 km ze Zátiší) je známý rehabilitační ústav a diskutovaný Památník ostravské operace, vybudovaný z tisíců tun oceli a betonu v letech 1970 - 1980. Osvobozovací boje v Hrabyni trvaly v dubnu 1945 celý týden a ves byla zcela zničena. Přesto si myslím, že obrovské finanční náklady mohly být využity třeba na výstavbu nemocnice či školy.

Je třeba však přiznat, že symbolický hřbitov se jmény 10 tisíc sovětských vojáků a čs. občanů padlých za 2. světové války přinutí myslícího člověka k úvahám o nesmyslnosti všech válek.

A ještě jeden význam patří této monumentální stavbě. Na jeho střeše je upravená turistická vyhlídka a protože památník je postaven na plochém návrší Podhůry (386 m), je odtud vynikající rozhled na okolí. A za jasného počasí je jako na dlani celý hřeben Beskyd s Lysou horou, na západě hřeben Jeseníků s Pradědem, ale kromě horstev vidíme také i haldy v Rybníku v Polsku, elektrárny Dětmarovice i Třebovice a komíny Vítkovic i Nové huti v Kunčicích, dnes Mittal Steel Ostrava.

V Hrabyni je rovněž poutní kostel Nanebevzetí P. Marie. Pokud pojedete autem z Ostravy do Opavy či naopak za hezkého počasí, nenechte si toto skvostné panorama ujít. Stojí za to. Takže to bylo jen několik zajímavostí o okolí Kyjovic - Zátiší.

Poloha a okolní terén zavedly řadu pořadatelů dálkových pochodů či běhů právě zde, výletní restaurace byla častým cílem pochodníků i závodníků, v zimě běžkařů. A nesmíme zapomenout na všudypřítomné cyklisty, restaurace "Hotelík" i "Hospůdka u Tondy" jsou téměř vždy v létě obloženy koly majitelů, kteří spokojeně hltají nahořklou pěnu v rozporu s dopravní vyhláškou o účastnících silničního provozu.

Já osobně jsem trasu Poruba - Zátiší absolvoval více než stokrát za všech ročních období, pěšky či na běžkách, naposled za deště v blátivé sněhové břečce.

Franta Ohera

Chodím tudy nejraději sám, vzpomínám na své již nežijící kamarády Frantu Oheru a Jardu Dubničku, kteří zde byli jako doma. Když Franta ve svých pětasedmdesáti letech v roce 1997 zemřel, napsal jsem smuteční báseň. Složil jsem ji právě na této trase, na papír jsem ji napsal v kyjovické hospodě "U Tondy". Zde je několik slok:

"Zasněžené vršky stromů,
které jsi tak miloval,
zamyšleně hledí dolů,
do míst, kde jsi putoval.

Osiřely Kyjovice,
osiřel Tvůj rodný kraj,
již nespatříš nikdy více,
kolem Porubky Tvůj ráj.

Zde, v místech Tvých nejmilejších,
bude stávat socha Tvá,
nespatří ji zraky zdejších,
uvidím ji jenom já!"

Když Franta trénoval na "stovky" a "dvacetičtyřhodinovky", kdy s výkonem 175 km za 24 hodin patřil v kategorii nad 65 let k světové špičce, chodíval denně z Poruby do Kyjovic s 15 kg těžkým batohem, ve kterém měl pytlíky s pískem. Tím šokoval řadu turistů, kteří se ho tázali, cože v batohu na zádech nese. Uvěřili, až jim písek ukázal. Takový byl Franta Ohera (1922 - 1997).

Ocelářská pětadvacítka

Vzpomínám na 15 ročníků pochodu a běhu "Ocelářská pětadvacíka", které byly mým dítětem, na doby, kdy jsem trať 12 km na běžkách zvládl za hodinu a celou "pětadvacitku" přes Pustou Polom uběhl ve špatných botách za hodinu a půl.

Na společné vítání účastníků v hospodě, vyhlašování vítězů, rozdávání diplomů a medailí těm nejmenším, jejich rozzářené oči, ale taky na mužné pijácké písně, kdy zpívala celá tramvaj č. 5 v nočních hodinách. Psal jsem o tom pravidelně do kunčických plátků Ocelář a Plamen míru, měli jsme účast až 150 hutníků a jejich dětí.

Vzpomínám na sjezdové lyžování na nedalekém Vaňkově kopci, kde je dnes i umělé osvětlení. Vybavují se mi doby školního výletu do Kyjovic v 8. třídě základní školy v roce 1960 a na maturitní večírek v Hotelíku z hutní průmyslovky v roce 1964. Jízda tramvají stála 60 haléřů. Vybírali jsme tenkrát na občerstvení celých 30 Kč. Ale tomu i odpovídaly výplaty našich otců.

Dalšího dne, s rozbitou hlavou a vygumovaným mozkem jsem šel poprvé v životě volit do školy v Zábřehu a naivně jsem si myslel, že voliti je něco jako vybírati. Požádal jsem tedy nevěřící volební komisi o tužku a z 5 lístků jsem 4 přeškrtal a hodil do koše. Myslel jsem si blbec, že mám zvolit jen jednoho, toho nejlepšího. Kandidátka Národní fronty mi neříkala pane.

Jak se rozmnožují volové?

Zní to téměř neuvěřitelně, ale v té komisi byli tenkrát normální lidé a já jsem byl posléze přijat na VŠB. Zde se mi připomíná anekdota: "Jak se rozmnožují telata?" Telením. "Jak se rozmnožují buňky? "Dělením. "Jak se rozmnožují volové?" Volením. A proto asi příště poprvé nepůjdu ve svobodné době volit. Mám rád lidi, ze stran se mi v poslední době dělá špatně.

U Buroňů

Při svých toulkách z Kyjovic do Poruby putuji napřed údolím Porubky, pak doprava do kopce k vrchu Horník, lesem a okrajem polí přes silnici z Čavisova do Zbyslavic do hýlovských lázní, kde mají dobré pivo a jistí to hospůdka "U Buroňů", kde je příjemné posezení u nakládaných, byť předražených tvarůžek. Včera jsem tam byl úplně sám, v létě je to kalamita, není kde sednout. Ale proto vybudovali venku posezení pro cyklisty.

Chodí sem i řada lázeňáků, tam a zpět to jsou 2 km lesem, od lázní jsou za jasného počasí Beskydy jako na dlani a mnozí si uvědomí, že na tom Ostrava zase není tak špatně, jak se říká. Panorama začíná zleva Čantoryjí a Stožkem, pokračuje přes Javorový s vysílačem, Ropici, Travný, Lysou horu, Smrk, Kněhyni, Radhošť, Javorník, Ondřejník a Palkovické hůrky až k hradu Starý Jičín.

V zimě se sem do hospůdky jezdí ohřívat zpocení a prokřehlí běžkaři, zpáteční sjezd z Mexika do Poruby bývá mnohdy docela zajímavý, za dobré stopy však příjemný. Ale to platí o čertovských běžkách všude. Takže mohu zodpovědně říci, že Kyjovice v mém horalském srdci zanechalo nesmazatelné stopy a vždy se tam rád vracím, ať již přijedu domů odkudkoliv. A myslím si, že je to správné. Každý by měl mít takové místo, ať už je kdekoliv na světě!

Kyjovice, turistická mapa

Další související články: