Výškové a vegetační stupně v Česku a rovněž ve střední Evropě

Vegetační stupňovitost daného území není dána jen změnami klimatu ve vertikálním směru, ale i ve směru horizontálním tedy zeměpisnou šířkou. Na severní polokouli klesají hranice jednotlivých vegetačních stupňů asi o 80 metrů na každý jeden zeměpisný stupeň (bráno pochopitelně směrem k severu). Tyto změny hranic jednotlivých vegetačních stupňů tedy platí i pro střední Evropu, kde je nejlépe vyvinuta vegetační stupňovitost. V tropických oblastech jsou setřeny rozdíly nejnižších vegetačních stupňů a v polárních oblastech jsou drsným klimatem setřeny rozdíly prakticky všech vegetačních stupňů.

Výškové stupně ve střední Evropě

• Planární (nížinný) stupeň - do 200 m
• Kolinní (pahorkatinový) stupeň - 200 až 500 m
• Submontánní (podhorský) stupeň - 500 až 900 m
• Montánní (horský) stupeň - 900 až 1 500 m
• Subalpínský (podalpský) stupeň - 1 500 až 1 850 m
• Alpínský (vysokohorský) stupeň - 1 850 až 2 300 m
• Subnivální (podsněžný) stupeň - 2 300 až 2 800 m
• Nivální (sněžný) stupeň - nad 2 800 m

Hranice mezi jednotlivými stupni nejsou ostré, mění se jak podle místních podmínek, kdy zejména v členitém reliéfu může docházet k teplotním inverzím (jak je známe například ze Slovenského ráje, Západních Tater či Teplicko-adršpašských skal), ale i podle geografické šířky. Zatímco například v Západních Karpatech sahá montánní stupeň někam k 1 500 metrům nad mořem, v Alpách je to okolo 1 800 metrů a v chladných oblastech Sudet jen okolo 1 200 až 1 300 metrů. Rozdíly jsou závislé i na expozici, hranice jednotlivých pásem se na jižních svazích posouvají směrem vzhůru, na svazích severních naopak směrem dolů. Proto výše uvedený přehled lze brát pouze jako orientační.

Zatímco na území České republiky končí zonace subalpínským stupněm, na Slovensku, v Tatrách, se již posouváme až do subniválního stupně a za niválním (sněžným stupněm), který leží nad sněžnou čárou, bychom museli vycestovat až do Alp. I tam se ale výška sněžné čáry posouvá od východu na západ, od jihu na sever i směrem do středo horského pásma. Zatímco na západním okraji Alp leží sněžná čára ve výšce okolo 2 700 až 2 800 metrů, ve středu Alp je výška sněžné čáry již okolo 3 000 metrů a ve Walliských Alpách dokonce až 3 200 metrů.

Výška sněžné čáry se snižuje směrem k pólu a naopak se zvyšuje směrem k rovníku (až 4 500 m). Výška sněžné čáry je také dána kontinentalitou podnebí, kdy například v Tibetu probíhá sněžná čára až ve výškách okolo 5 600 až 6 000 metrů nad mořem. Dobře je posun sněžné čáry patrný na Kavkaze, kde její výška roste s narůstající vzdáleností od moře. Tak zatímco v západní části Kavkazu probíhá sněžná čára ve výškách okolo 2 700 až 2 800 m, tedy podobně jako v Alpách, na srážky chudobnějším Východním Kavkaze leží sněžná čára až ve výšce okolo 3 500 až 3 600 metrů.

Vegetační stupně ve střední Evropě

I pro vegetační stupně, jev znamenající změnu druhové skladby fytocenóz, platí to, co pro stupně výškové. Není mezi nimi ostrá hranice a jejich nadmořská výška je dána nejen zeměpisnou šířkou, ale i množstvím srážek a jejich rozložení v čase, expozicí a řadou dalších vlivů. V odborné literatuře se můžeme setkat s různým členěním vegetačních stupňů, asi nejčastěji používané je následující:

• Vegetační stupeň dubový
• Vegetační stupeň bukodubový
• Vegetační stupeň dubobukový
• Vegetační stupeň bukový
• Vegetační stupeň jedlobukový
• Vegetační stupeň smrkobukojedlový
• Vegetační stupeň smrkový
• Vegetační stupeň klečový
• Vegetační stupeň alpínský
• Vegetační stupeň subnivální
• Vegetační stupeň nivální

Existují však i jiná členění vegetačních stupňů, například to podle Skalického:

• Stupeň planární (gradus planaris), nížina
• Stupeň kolinní (gradus collinus), pahorkatina
• Stupeň suprakolinní (gradus supracollinus), kopcovina
• Stupeň submontánní (podhorský) (gradus submontanus), vrchovina
• Stupeň montánní (gradus montanus), hornatina
• Stupeň supramontánní (gradus supramontanus), vyšší středohory
• Stupeň subalpínský (gradus subalpestris), nižší vysokohory
• Stupeň alpínský (alp-alpestris)

Hranice jednotlivých vegetačních pásem jsou dány nejen průměrnými ročními teplotami, ale i průměrným ročním úhrnem srážek. Jednotlivé parametry názorně ukazuje následující tabulka:

Nositeli názvů vegetačních stupňů v Česku jsou dřeviny: dub, buk, jedle, smrk a borovice kleč (Pinus mugo). Právě podle dominance dřevin v určitých stupních byly jednotlivé vegetační stupně pojmenovány.

Tak například v Česku nejrozšířenější vegetační stupeň bukový je zastoupen na 35 % našeho území. Je rozšířen v polohách od 310 po 650 metrů nad mořem. Převažujícím rostlinným druhem tohoto vegetačního stupně je buk lesní (Fagus sylvatica). Buk lesní má zde své optimum, může dorůstat do výšky i přes 50 m. V tomto pásmu se ale vyskytuje také jedle bělokorá (Abies alba), která může dosahovat zastoupení 20 %. Objevují se i duby, které zde rostou jen vtroušeně, jejich zastoupení nepřesahuje 10 %.

V bukovém vegetačním pásmu je pravidelně zastoupen i habr obecný (Carpinus betulus), lípa srdčitá (Tilia cordata) a lípa velkolistá (Tilia platyphyllos), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a nebo javor mléč (Acer platanoides), javor klen (Acer pseudoplatanus), jilm horský (Ulmus scabra) a třešeň ptačí (Padus avium). Podrobněji si jednotlivé vegetační pásma rozbereme v samostatných článcích.

Použité zdroje

[1] Otakar Brandos, Vysoké Tatry, Belianské Tatry; Nakladatelství Sky 2001
[2] Gregor Aas, Andreas Riedmiller, Stromy; Nakladatelství Slovart 1997
[3] Lesnická typologie - vegetační stupně
[4] Vegetační stupňovitost
[5] Vegetační stupně střední Evropy
[6] Vegetační stupně dle Skalického

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.