Z deníků vlčích hlídek (3), novoroční shrnutí monitoringu

Nečekaný nález ve tmě a malé novoroční shrnutí

První sníh, kombinovaný s následným přívětivým počasím, nám umožnil, po podzimní klidnější části, kdy jsme nacházeli jen občasnou strženou kořist, nebo vybírali data z fotopastí, zahájit monitoring naplno. Někteří z nás jsou schopni, díky své práci, vyrazit do terénu i přes týden, v závislosti na vhodných sněhových podmínkách a jeden z víkendů jsme Beskydy pokryli dokonce ze tří terénních základen souběžně, takže jsme stihli prozkoumat opravdu významnou oblast.

Od poloviny prosince jsme v Beskydech nachodili stovky kilometrů, opětovně jsme potvrdili výskyt rysa na několika, již z minulých sezón, známých lokalitách a rovněž jsme objevili pobytové znaky této šelmy na jednom z beskydských kopců, na němž jsme po několik let byli neúspěšní, což je pro nás takový malý předvánoční dárek. Rovněž se nám podařilo vytipovat několik zajímavých lokalit, vhodných pro umístění nových fotopastí. Co všechno už zachytila tato zařízení, rozmístěná v Beskydech se dozvíte v některém z lednových článků na tomto serveru.

Za rok 2011 se s vámi rozloučíme stopovačkou jedné ze skalních členek Vlčích hlídek

Jedu osobákem z Českého Těšína směr Žilina a od Třince netrpělivě koukám z okénka nalevo na kopce Slezských Beskyd a napravo na severní Beskydy a hodnotím, kde je již dost sněhu, aby se dalo dobře stopovat. Hřeben Slezských Beskyd se však zdá místy ještě bez souvislé pokrývky, takže se nakonec rozhoduji dojet až do Mostů u Jablunkova a vyrazit směrem na Polom.

Sníh je tu už odzdola od vesnice a při stoupání po červené na hřeben ho pomalu přibývá. "Ideální vrstva pro stopování", říkám si, ale záhy zjišťuji, že zas tak ideální podmínky nejsou. Jde totiž o prachový sníh, takže většina otisků zvířat je špatně rozpoznatelná a člověk se dost nachodí podél stopní dráhy, než zjistí, zda jde o velkou šelmu či ne. Navíc když se blížím k jedné turistické chatě kousek pod hřebenem, s nelibostí zjišťuji, že silný vítr prachovým sněhem zahlazuje většinu stop na návětrné straně.

Čtěte také: Z deníků vlčích hlídek (1) - Čekání na sníh, aneb kdo vlastně jsme

Scházím proto z hraničního hřebene raději na českou stranu a vydávám se mírně dolů po lesní pěšině, kde tolik nefučí. Pro změnu však zase začíná sněžit, chvílemi i celkem hustě a já pomalu ztrácím naději, že dnes bude reálná šance na rysí či vlčí stopy narazit. Menším povzbuzením pro mě jsou nalezené stopy jeřábka - vzácného kurovitého ptáka velikosti menší slepice. Jsou sice dost zasněžené a nepříliš zřetelného tvaru, ale podle jejich uspořádání do pravidelné "šňůry" a toho, že naráz končí (pták zde vzlétl) usuzuji, že patří právě jeřábkovi, což se potvrzuje podle trusu, který posléze nacházím.

Mířím na boční výběžek hřebene, kde jsme před rokem stopovali rysici s mládětem. Schovaná před větrem v zákrytu mladých smrčků vestoje obědvám 2 krajíce chleba s vegepomazánkou a scházím do bočního údolí, ve kterém jsem koncem minulé zimy našla čerstvou kořist zmiňovaných tří rysů, která ležela přímo u cesty naproti posledních domů v údolí. Dnes je zde sice spousta stop velikosti rysích tlap, ale při podrobnějším prohlédnutí je přisuzuji spíše jelenům a divočákům, ačkoli čerstvě do nich napadlý poprašek sněhu mi identifikaci dost znesnadňuje.

Vrstevnicovými cestami i zkratkami přes les přímo do kopce se dostávám opět na hřeben. Protože jdu sama a potichu, daří se mi chvíli pozorovat 2 srnky, jak stojí a jen netečně koukají kolem, jako by přemýšlely, co budou dělat (neviděly mě, dokud jsem se s foťákem neobjevila mezi stromy naproti nim). Je pátek odpoledne, nikde ani noha a jsem tak první člověk, který prošlapává asi 20 cm napadlého sněhu, v závějích místy i 40.

Dnes přes den napadl ještě další necelý centimetr, takže stopy, které míjím, jsou buď úplně čerstvé nebo hodně zasněžené. Přesto zaznamenávám ještě jedny stopy jeřábka, který pochodoval přímo kolem hlavní hřebenové turistické trasy - nebyly zřejmě ani den staré, protože asi o 200 m dále z břízky rostoucí u pěšiny vzlétá přímo nade mnou samotný jeřábek, dle nenápadného hnědošedého zbarvení zřejmě samice.

Přidávám do kroku, protože se blíží šero, ale stále pozorně prohlížím okolí a všechny stopy velikostí a tvarem připomínající rysí či vlčí otisky. Brzy si na to musím vytáhnout čelovku. Zrovna, když mám tak akorát čas na to, dojít rychlou chůzí na autobusový spoj z Morávky domů, překříží mi cestu podezřelé stopy - nejsou na první pohled tak "hranaté" jako zasněžené stopy jelena, takže jdu podél nich a snažím se najít nějaký zřetelnější otisk, ale po 50 m na jednu i druhou stranu se mi ztrácejí zaváté větrem. Nechávám to tedy být a utěšuji se, že další dny bude snad už lepší počasí a mohu se sem podívat opět.

Abych stihla bus, kousek dále si zkracuji trasu tím, že z jedné vrstevnicové cesty na druhou jdu kolmo dolů přímo lesem. Asi uprostřed svahu naráz křížím stopní dráhu, v níž otisky (spíše zasněžené díry) jsou už na první pohled jiné, než ty jelení, které mám za dnešek už dobře "nakoukané". Jsou více kulaté, spíš širší než delší a také jejich uložení ve stopní dráze mi dává naději, že jsem takovouto náhodou díky zkratce přes les narazila na rysa.

Nedočkavě jdu dále podél stop a prohlížím další otisky, které jsou však příliš zapadané sněhem, než aby bylo možné vidět v nich nějaký poznávací znak rysí stopy, tj. dvouvrcholový patní mozol či tvar a uložení prstů. Až když vidím, že zvíře v jednom místě šlo po menším kmeni ležícím na zemi, jsem si skoro jistá, že tudy šel rys, protože žádné jiné zvíře této velikosti by se takto nepohybovalo.

V ten moment zapomínám na bus a vydávám se nadšeně podél stop (proti směru pohybu zvířete). Vedou mě nejprve pár desítek metrů prudce dolů a pak spíše vrstevnicově, přes zářez vyschlého potoka do protějšího svahu, kde se rys různě proplétal mezi mladými stromky, které přecházely do celkem hustého shluku smrkového mlází. A přímo z té houštiny stopy vedly, takže jsem po čtyřech vlezla pod smrčky. Hned z kraje bylo vyležené místo, ze kterého však odcházely dvě stopní dráhy a v jedné ze stop jsem uviděla jasně červenou krev. Zbystřila jsem a hlavou mi proběhla myšlenka: "buď je rys postřelený nějakým pytlákem, nebo je tu blízko rysova kořist"!

Naštěstí se jedná o tu druhou možnost - jen o pár metrů dále leží rysem ulovená srna, ukrytá pod nízkými hustými smrčky. Podle nepříliš zaschlé krve a skoro netknuté svaloviny (alespoň co se dalo shora vidět) to vypadá na hodně čerstvou kořist, ostatně i stopy, které mě sem dovedly, nebyly více jak 2 dny staré. Rys se sem tedy nejspíše v noci či další dny vrátí, aby svou kořist postupně zkonzumoval, takže se tam nechci příliš zdržovat (abych ho nevyrušila, kdyby se sem zrovna blížil), a tak jen v rychlosti pořizuji pár dokumentačních snímků (v rámci možností focení v noci a mezi hustými větvemi smrků), ukládám místo do GPS a mazala pryč.

Zjišťuji, že houština s kořistí je jen asi 20 m nad dolní vrstevnicovou cestou, na kterou jsem se původně chtěla dostat a na cestě je ještě několik stopních drah, které pravděpodobně patří rysovi, jsou však tak zasněžené, že se mi nedaří to potvrdit.

Směřuji tedy opět na bus, další spoj však jede až za 2 hodiny, takže se rozhoduji si trasu ještě prodloužit přes nenápadný boční hřebének, kde byl loni rys také stopován. Ještě jsem však neušla ani kilometr od rozcestníku, u kterého jsem měnila trasu, a už mi cestu opět kříží stopní dráha rysa! Paráda, říkám si, a stopuju nejdříve kousek po směru pohybu zvířete, dělám dokumentační fotky a měření.

Asi po 50 m na otevřenějším prostranství v lese jsou však stopy dále nečitelné kvůli zavátí sněhem, což mi tentokrát tolik nevadí, protože rys mířil přesně na opačnou stranu, než jsem potřebovala jít na bus. Vyrážím tedy proti stopě dolů z kopce skrz smrkovou monokulturu; v jednom místě se tu stopní dráha zvláštně rozdvojuje, ale nejsem si jistá, zda tudy šli dva jedinci nebo to prošel jeden rys vícekrát.

Asi po 100 m rysí dráha protíná turistickou značku, po které bych bývala původně šla na bus, ale rys o cestu nejeví absolutně zájem a hned to krosí zase dolů do lesa k potoku a já za ním (přesně řečeno rys šel od potoka nahoru, já šla proti stopě). Pod hustým smrčkem nacházím konečně 2 otisky, ze kterých je zcela zřetelné, že jde o stopy rysa, takže si hned pořizuji fotku, na které je vidět něco víc než jen kulatá díra ve sněhu :-).

K potoku rys sešel ze svahu obyčejným smrkovým lesem, ve kterém jsem stopu bohužel ztratila - nepodařilo se mi dohledat, odkud přišel na místo, kde byly otisky na hrubé větvi ležící na zemi; je možné, že u ní rys nějakou dobu ležel a starší stopy mezitím zasněžilo. Stejně už ale musím jít na bus. Cestou dolů jsem ještě zjišťuji, že poslední rysí stopy, které jsem viděla, byly asi jen 300 či 400 m od jedné chalupy na samotě, kam jezdí lidi zřejmě jen na víkend.

Za rozsvíceným oknem vidím staršího pána, sledujícího televizi a přemýšlím, jestli o rysech chodících kolem jeho samoty ví či ne? A jaký by byl jeho postoj k tomuto zvířeti, pokud by se to dověděl? Z napadení člověka rysem by snad strach neměl, to většina lidí správně tuší, že rys na lidi nikdy neútočí a vyhýbá se jim. Spíš je možné, že by ho bral jako škodnou - konkurujícího lovce zvěře, který v našich "kulturních" lesích, kde loví srnky myslivci, nemá místo. Ale já doufám, že snad má ten pán pochopení pro návrat přirozených predátorů do naší přírody a pokud někdy na stopy rysa v okolí narazí, bude z nich mít stejnou radost jako já.

Údaje, získané Vlčími hlídkami slouží pro potřeby státní ochrany přírody a jako podklad pro další možný výzkum. Předávají se Správě CHKO Beskydy a Agentuře ochrany přírody a krajiny České republiky. Práci dobrovolníků zaštiťuje po odborné, organizační a materiální stránce Hnutí DUHA Olomouc, v rámci projektu, zaměřeném na ochranu velkých šelem.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.