Vlčí hlídky v pohořích Beskydy, Javorníky, Vsetínské vrchy. Čekání na sníh, aneb kdo vlastně jsme

Čekání na sníh, aneb kdo vlastně jsme

Zatímco Pedrova skupina vyráží na průzkum Travného a Márty, společně s dalšími dvěma hlídkaři, mají za úkol propátrat pohraniční hřeben, my vyrážíme kolem deváté ranní směrem na Slovensko. Brzy překonáváme hranici a lesní stezkou sestupujeme do zapomenuté slovenské osady, uzavřené ze všech stran vysokými kopci. Náš projekt je letos rozšířen o monitoring šelem v horských oblastech, které bezprostředně navazují na Beskydy a naše výlety do těchto krajin budou častější.

Není sníh a je již delší dobu sucho, a protože hledáme hlavně stopy, které pro nás mohou být vodítkem k dalším pobytovým znakům šelem, je tato výprava zaměřená hlavně na průzkum a ověření náročnosti terénu, kde nikdo z nás nikdy nebyl, byť máme celou řadu nálezů i z pro nás nepříznivého listopadového počasí.

Autobusem se přesouváme ještě hlouběji na Slovensko a zpět se vracíme přes kopce, údolí a hřebeny, které procházíme křížem krážem, ověřujeme, jak na sebe navazují propojky lesních cest (a hlavně jak nesouhlasí s mapou) a především s potěšením zjišťujeme, že biotop v téhle oblasti je velmi vhodný minimálně pro rysa. Já jsem si dokonce jist, že zde bude významná část teritoria konkrétního rysáka, o kterém již víme z minulé zimy, protože loňskou sezónu chodíval velmi často kolem československé hranice. Jeho teritorium se zde však již prolínalo s jiným rysem a jak známo, rys žije téměř celoročně samotářsky.

Čtěte také: S medvědy v zádech II, jak se chovat při setkání s medvědem

Blíží se tma a rádi bychom slezli dolů aspoň za šera, takže zrychlujeme náš přesun, i když jen do té míry, abychom nepřehlédli případnou stopu rysa, či jiné velké šelmy, přestože zde potřebujeme v podstatě jen ověřit potenciální vhodnost biotopu pro velké šelmy a zorientovat se v novém terénu.

V poslední slovenské osadě se v krčmě stavujeme na jedno točené, přátelsky podebatujeme se starousedlíky, jako vždy se loučíme s tím, že rozdělení Československa byl jeden velký omyl a vyrážíme na hraniční čáru. Ačkoli se na terénní základnu vracíme o půl deváté, přece jen zde nejsme poslední. Mártyho skupina je v tuto dobu ještě dobrých 10 kilometrů odtud.

Kdo vlastně jsme?

Možná se teď ptáte, kdo vlastně jsme a co jsou ty Vlčí hlídky vlastně zač. Pokusím se odpověď shrnout do několika krátkých odstavců.

Vlčí hlídky jsou skupinou dobrovolníků, jejíž práci po odborné, organizační a materiální stránce zabezpečuje Olomoucká pobočka Hnutí DUHA v rámci dlouhodobého projektu Ochrany velkých šelem [odkaz www.selmy.cz].

V terénu se pohybujeme celoročně, avšak naše aktivita výrazně narůstá během zimy a bezprostředně před ní. Do Beskyd vyrážíme pravidelně a zabýváme se hlavně monitoringem pobytových znaků rysa, vlka a medvěda, jako jsou stopní dráhy nebo stržená kořist, ale také sběrem vzorků (trus, chlupy), které následně putují do laboratoře k analýze DNA, z níž se dá zjistit nejen příbuzenský vztah mezi jednotlivými šelmami, ale celá řada dalších informací.

Daleko od turistických tras, v místech, kudy chodí rády šelmy, máme instalovány fotopasti, které je potřeba kontrolovat a starat se o to, aby byly baterie vždy nabity. Není výjimkou, že se z takovýchto pochůzek vracíme až za tmy a někteří jedinci až druhý den za časného rána. Kromě rysa ostrovida a vlka obecného provádíme také monitoring medvěda hnědého, vydry říční, jeřábka lesního, tetřeva hlušce a několika druhů sov. Shromážděná data pak předáváme Správě CHKO Beskydy a Agentuře ochrany přírody a krajiny České republiky.

Druhou, stejně významnou složkou našich aktivit je protipytlácká prevence. Především přes zimu máme, díky našim monitorovacím aktivitám, pod kontrolou drtivou část Beskyd a při pochůzkách pravidelně kontrolujeme potenciálně riziková místa s ohledem na možný výskyt masitých újedí, které mohou být používány jako návnady na velké šelmy.

A v neposlední řadě se také staráme o komunikaci s turisty a vyvracení mýtů o šelmách, ať už při osobních setkáních, či prostřednictvím informačních materiálů, se kterými jste se již možná někteří z vás setkali na beskydských horských chatách.

Pokrýváme oblast od severního okraje Beskyd až po Javorníky a najdete mezi námi nadšence, kteří se rekrutují ze všech generací (věkový rozsah dobrovolníků je 17 až 60 let). Všichni máme za sebou odborné školení, avšak většinu současných zkušeností jsme postupně získali častým pohybem v terénu.

Pokud zavítáte mezi Vlčí hlídky, můžete se, mimo jiné, potkat se studentem vysoké školy přírodovědného zaměření, zaměstnancem ekologické organizace, biologem, který tráví svůj pracovní den v laboratoři, učitelem, programátorem, lektorkou angličtiny, elektroinženýrem, plavčíkem aquaparku, bývalým hokejistou, distributorem knih, vedoucím jednoho z penzionů na Ostravsku, či vysloužilým vojákem. Všechny nás spojuje především láska k horám, přírodě a především pak k velkým šelmám; za zimní období každý z nás nachodí v beskydském terénu stovky kilometrů.

Čtěte také: Kam s poraněnými živočichy? Záchranné stanice v ČR

S redakcí treking.cz jsme se letos dohodli na tom, že vám, nadšeným horalům, naši práci v terénu postupně přiblížíme a dlouhodobě vás budeme informovat o velkých šelmách, které se opět po letech vrátily do Beskyd. A pokud by se mezi vámi našli podobní nadšenci, jako jsme my, rádi je přijmeme mezi sebe.

Fotografie přiložené k článku jsou podzimní úlovky z fotopastí.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.