Užovka stromová má štíhlé tělo, protáhlou hlavu nezřetelně oddělenou od těla mírně zúženým krkem. Šupiny má hladké, seřazené ve 21 až 28 řadách, přičemž na břiše jsou šupiny skvěle přizpůsobeny k lezení po stromech. Zbarvení bývá variabilní. Od olivové, přes olivově šedou, hnědou a nebo šedou barvu až po barvu černou či výjimečně krémovou. Břicho je světlejší, většinou žluté. Za hlavou užovky stromové se někdy objevují bílé až žluté půlměsíčky, podobně jako u užovky obojkové.

Užovka stromová osídlila rozsáhlý areál v Evropě. Od Pyrenejského poloostrova až po Karpaty a Kavkaz. Většinou ale jen ostrůvkovitě. U nás žije pouze ve třech od sebe oddělených populacích v Podyjí (zasahuje sem populace z Rakouska), v Bílých Karpatech na Slovácku (kde zasahuje populace ze Slovenska) a v Poohří v Čechách, kde se jedná o izolovanou populaci. U nás se tedy jedná o kriticky ohrožený druh plaza.

Užovka stromová má ráda suché a slunné biotopy. Podobně jako mnohem drobnější užovka hladká. Obvykle v oblastech s nadmořskou výškou 300 až 700 m, v Karpatech a na Balkáně až 1 800 metrů. Přednost dává stanovištím s křovinatými porosty a samostatně rostoucími stromy. Vždy však v blízkosti vlhkých míst či vodních ploch. Přestože dává přednost suchým stanovištím je užovka stromová i dobrý plavec.

Za potravu slouží užovce stromové ptáci, ptačí vejce, ale i drobní savci a nebo ještěrky. Za svou kořistí se velice ráda vydává na stromy a křoviny. Nakonec za to vděčí i svému druhovému jménu. Avšak i užovky stromové mají v přírodě své nepřátelé. V případě ohrožení se spirálovitě stáčí, zplošťují hlavu a vydávají hlasité chřestění koncem ocasu, který vibruje o zem. Jen výjimečně může kousat, většinou se snaží uniknout do bezpečí. Jedná se tedy spíše o mírného hada, který se rád zdržuje i v blízkosti lidských obydlí.

Ve volné přírodě se užovka stromová dožívá 15 až 20 let, výjimečně 25 let. Zimu přečkává ve strnulém stavu ve vhodných úkrytech v dutinách stromů, pod kameny či v podzemních dutinách od října / listopadu do března / dubna. Na jaře samci bojují o samice. Vzájemně se přetlačují a proplétají. Tyto nezvyklé hadí souboje můžeme pozorovat obvykle v květnu a v červnu.

Samice klade vajíčka do úkrytů v pařezech, skalních štěrbin a nebo třeba do kompostu. Ve snůšce bývá jen 5 až 9 bílých vajíček. Mláďata dlouhá okolo 30 cm se líhnou na konci léta, potravu začínají přijímat až po prvním svlékání. Pohlavní dospělosti dosahují ve třetím roce života. U nás je tento kriticky ohrožený druh plaza přísně chráněn.