Olše lepkavá (Alnus glutinosa), slovensky jelša lepkavá, je opadavý
listnatý strom z čeledi břízovité (Betulaceae). Olše lepkavá je 25 až 35
metrů vysoký strom s přímým, do koruny vysoko pronikajícím kmenem. Tento mrazuvzdorný,
na sucho citlivý, světlomilný strom s vejčitě podlouhlou až jehlanovitou korunou, se
v průměru dožívá okolo 100 let. Olše bývají často vícekmnenné. Dřevo olše lepkavé je
měkké, sytě žlutočervené, ve vodě téměř nepodlého hnilobě.
Střídavé listy okrouhlého až široce vejčitého tvaru mají 4 až 10 cm dlouhé čepele,
vykrajované, dvojitě pilovité, tmavě zelené, zpočátku lepkavé, s 3 až 8 páry postranních
žilek, na světlejším rubu v rozvidlení žilek chlupaté. Krátké řapíky dosahují délky jen
20 až 35 mm. Na podzim se listí nebarví, sesychá a opadává zelené, zeleně šedavé.
Olše lepkavé kvetou v březnu a dubnu ještě před tím, než vyraší listí. Květy jsou
jednodomé, samčí a samičí jsou odlišné, a jsou založeny již v létě roku předcházejícímu
rozkvětu. Samčí květy, jehnědy, jsou 6 až 12 cm dlouhé, v době květu štíhlé, s velkým
množstvím pylu (olše patří mezi významné alergeny). Samičí květy se vyvíjejí v podobě
drobných (1 až 1,5 cm) stopkatých šištic červenohnědé barvy a s vystupujícími bliznami.
Plodem olše lepkavé jsou malé a úzce křídlaté nažky v 1 až 2 cm dlouhých šišticích
vejčitého tvaru, které dozrávají v září až říjnu. Semena si klíčivost, která je u olší
ale velice nízká, uchovávají po dobu asi jednoho roku. Dřevnaté šištice mají hnědou barvu,
často neopadají a zůstávají na stromě i přes zimu barvíc se do tmavě hnědých až černých tónů.
Kůra olší je zprvu poměrně hladká, s leskle šedohnědou borkou, která se záhy mění na tmavě
šedou až červenohnědou, rozbrázděnou a šupinatou.
Bohatě kořenující systém olší roste v symbióze s plísněmi (Actinomycetes), které žijí
v kořenových hlízkách a jsou schopné vázat vzdušný kyslík do různých rozpustných sloučenin.
Větší porosty olší jsou tak schopny obohacovat půdu o sloučeniny dusíku.
Olše lepkavá osídlila velkou část Evropy až po Kavkaz, část Sibiře i severní Afriku.
Nejhojněji roste v nížinách, mnohem méně v horských oblastech. Obvykle roste podél potoků
a říček, ve vlhkých listnatých lesích, nejraději ale ve vlhkých lužních lesích na trvale
vlhkých a nebo pravidelně zaplavovaných a na živiny bohatých nevápenných půdách. Podobným
druhem u nás je olše šedá (Alnus incana), 15 až 25 m vysoký strom rostoucí především
v horském pásmu (500 - 1 500 m n. m.).
Líbil se vám tento článek?
Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji
stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet
2502526845 / 2010
Podpořit nás můžete i dalšími způsoby,
třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby
můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč.
Výši částky si nakonec ale určete sami.
Po roce a půl se ozvali parťáci Aljoša s Davidem, že tedy jo, že
bychom opět mohli vyrazit na nějaký lemra čundr. Něco nenáročného, a na tři dny. A že
by bylo super jít z Rýmařova přes Šternberk do Olomou
…
Ranní sluníčko zasvítilo do oken a dalo najevo, že i tento den
bude zralý na výlet. Popojet Posázavským pacifikem se nám nevydařilo, v náš směr
byla výluka a autobus snad ani na vlakovou zastávku pod hradem Chřenovice
…
Start podzimního výletu na rozhraní Kraje Vysočina a Pardubického
kraje je v malebné vysočinské vesnici Krásné nacházející se na území destinační
společnosti Koruna Vysočiny. Zaparkovat se dá třeba u obecního úřadu
…
V ohnivých okvětních lístcích mlhoviny Rosetta se nachází NGC 2244,
mladá otevřená hvězdokupa. Hvězdy hvězdokupy osvětlují mlhovinu v zářivých odstínech
červené, zlaté a fialové a ze vzdouvajících se mračen kolem
…
Ráno je slunečné, ale docela chladné. Ještě jednou se jdu rozhlédnout
z vrcholového skaliska Jizery (1 122 m), druhé nejvyšší hory Jizerských hor. Opět je
krásně vidět Ještěd, okolní hřebeny Jizerských hor, vzdálenější
…
Proseč, názvů obcí stejného jména je v naší malé zemičce několik.
Ta, o které se zmiňuji, se nachází na Pelhřimovsku cca 9 km od Humpolce. Proseč je
malá vesnička v jejíž jihovýchodní části se nachází pozůstatky
…
Podzim je ideální čas na výlety. Není ani příliš vedro, ale počasí
ještě často umožňuje i stanování v přírodě. Bojíte se do lesa kvůli divokým zvířatům?
Máme pro vás nejen uklidnění - šance na setkání je opravdu
…
Auto jsem nechal Ve Stožci na parkovišti a popošli jsme k vlakové
stanici. Během chvíle přijel vlak a my se s ním přesunuli do Nového Údolí. Cesta
vlakem se táhla přes les podél rašelinišť a proti proudu Studené Vltavy
…
Vycházka podzimní přírodou za krásou dalekých výhledů a do všech
odstínů žluté a červené zbarvujícího se listí začíná v Samotíně. Malá osada se dvěma
desítkami trvalých obyvatel ve vysočinských Žďárských vrších
…
Arizonu jsme při minulých výpravách navštívili několikrát. Ale
stále nás překvapí místy, o kterých jsme neměli tušení. Tentokrát přišla na řadu
Sedona. Je to malebné arizonské město, které leží asi 120 km severně od
…
Občas se stane, že jeden horský celek získá víc názvů, pročež
se na oko tváří jako dvě rozdílná pohoří, přestože běží o stejný masiv. Na uvedený
zádrhel jsme narazili i při našem treku, rozdělení měla v tomto případě na
…