Lejsek bělokrký (Ficedula albicolis), zástupce čeledi lejskovitíLejsek bělokrký, čiperný zástupce čeledi lejskovití28.4.2023 | Otakar Brandos
Chvíli na větvičce, chvilku na větvi, ani chvíli neposedí. To se nám ve svém černobílém fráčku předvádí lejsek bělokrký (Ficedula albicolis), drobný, štíhlý ptáček velikosti vrabce. Tento čiperný zástupce čeledi lejskovití (Muscicapidae) je blízký příbuzný s lejskem černohlavým (Ficedula hypoleuca). Dosahuje délky 12 až 14 cm, rozpětí křídel 21 až 24 cm a hmotnosti 10 až 17 g. |
|
Samečky lejska bělokrkého a lejska černohlavého rozlišíme poměrně snadno podle bílého límečku. Mnohem obtížnější je to u nenápadně zbarvených samiček, které mají šedohnědý šat a jsou si opravdu velice podobné. Stejně jako mladá lejsčata. Při určování druhu nám může výrazně pomoci i biotop. Zatímco lejsek bělokrký je spíše nížinný druh, lejsek černohlavý dává přednost horským polohám. V místech styku obou populací je to již obtížnější, navíc dochází ke křížení obou druhů, takže je pak těžké, ba přímo nemožné, určit, o který druh se jedná. S lejskem bělokrkým se nejčastěji setkáme v teplých opadavých lesích nížin a pahorkatin s dostatkem starých stromů s dutinami, ve kterých tito opeřenci hnízdí. Nejhojnější jsou lejsi bělokrcí v lužních lesích jižní Moravy a jižních Čech, poměrně hojný je například i v CHKO Poodří na předměstí Ostravy. Spatřit jej můžeme v parcích, zalétá i do zahrad a sadů v blízkosti lidských sídel. Areál rozšíření zahrnuje prakticky celou Evropu, od Francie až po evropskou část Ruska. A také Afriku. Lejsek bělokrký je tažný druh, který do našich končin přilétá od poloviny dubna, do svých zimovišť v tropické Africe se vrací již ve druhé polovině srpna a nebo počátkem září. Pár lejsků, který se ozývá trylkovitým sib, sib, snáší pouze jednu snůšku. Samička klade do hnízda, spleteného ze stébel trav a kořínků a vystlaného peřím a chlupy (obvykle v dutině stromu a nebo ptačí budce), pět až sedm namodralých vajíček. Inkubační doba je krátká, jen 12 až 13 dní. Péči o mladé, které po 14 až 16 dnech opouštějí rodné hnízdo, zajišťují oba rodiče. I po vylétnutí jsou mláďata přikrmována po dobu asi dvou týdnů. Na jídelníčku lejsků jsou hmyz, pavouci, na konci léta se přikrmují i bobulemi. Pohlavní dospělosti dosahuje lejsek bělokrký v prvním roce života a v přírodě se dožívá v průměru tří až čtyř let, výjimečně šesti až sedmi let. Líbil se vám tento článek? |