Hřib bronzový (Boletus aereus; Bull: Fr. 1789), slovensky hríb bronzový,
je sice jedlá, ale velice vzácná houba z čeledi hřibovité (Boletaceae). Hřib
bronzový je nádherná houba, se kterou se ale běžný houbař setká jen párkrát v životě.
A nebo též nikdy. Přesto považuji za vhodné tuto houbu do našeho "atlasu hub" zařadit,
můj poslední nález pochází z italských Apenin z pohoří Gran Sasso d'Italia. Podle místního
znalce hub, který nález komentoval, se jedná o světlou formu hřibu bronzového (italsky Porcino
nero). Chtěl jsem věřit Italovi, který pod Campo Imperatore sbíral jakési halucinogenní
pýchavky do likéru, než se z toho vyklubal jiný druh…
Masitý klobouk o průměru 50 až 200 mm je zprvu polokulovitý, později sklenutý až polštářovitý,
většinou jemně vrásčitý, barevně značně proměnlivý, čokoládově hnědý až tmavě hnědý nebo černohnědý,
zřídka až světle olivově hnědý, výjimečně s oříškovou až okrovou barvou, se světlejšími, rezavě
hnědými nebo bronzově zbarvenými plochami a nebo bělavě ojíněný. Pokožka hřibu bronzového je matná
a hebká, za mokra trochu lepkavá, u mladých plodnic jemně plstnatá až sametová, u starých hub lysá
a rozpraskaná. V minulosti byl hřib bronzový považován za varietu hřibu
dubového(Boletus reticulatus).
15 až 30 mm dlouhé rourky na spodní straně klobouku jsou bílé, později žlutě olivového
a nebo žlutě okrového nádechu, při třeni téměř odstávající, drobné hrbolkaté a jamkovité
póry jsou zbarveny stejně jako rourky. Po otlačení barevně neměnné. 50 až 130 mm dlouhý
a 20 až 60 mm silný třeň je zprvu břichatý až soudkovitý, později válcovitý až kyjovitý,
na bázi ztenčený, plný a pevný, zbarvený podobně jako klobouk, avšak světlejší, s relativně
dobře patrnou síťkou.
Bílá, pod pokožkou hnědavá dužnina je zpočátku pevná až téměř tvrdá, později měkne, na
řezu neměnná, má mírnou chuť a příjemnou houbovou váni. Hladké, elipsoidní až vřetenovité
výtrusy mají rozměry 12 až 18 × 4 až 6 µm, výtrusný prach je olivově zbarvený. Přestože se
tato jedlá houba hodí pro jakoukoliv kuchyňskou úpravu, nejen do omáček, polévek, rizota,
ale také na sušení, neměla by se sbírat a naopak by se měla ponechat v místě nálezu.
Hřib bronzový roste vzácně, byť lokálně může být poměrně hojný, od konce května až do října,
především v teplomilných listnatých lesích pod duby, buky, habry a nebo kaštanovníky, nalézt
ji ale můžeme i ve smíšených lesích až do středních horských poloh, preferuje zásadité půdy
na vápencovém podkladě. Hřib bronzový, který je nejteplomilnějším ze středoevropských hřibů,
je v našich zeměpisných šířkých zaměnitelný např. za hřib borový(Boletus pinophilus), který se však objevuje v borových lesích na písčitých půdách
a obvykle i ve větších nadmořských výškách.
Líbil se vám tento článek?
Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji
stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet
2502526845 / 2010
Podpořit nás můžete i dalšími způsoby,
třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby
můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč.
Výši částky si nakonec ale určete sami.
Fotografie nesouhlasí!
(Martin Holeček,
29.11.2023, 03:44
)
Dobrý den!
Celý život hojně sbírám houbu na obrázku. Byl jsem rodiči naučen, že je to hřib hnědý a dal bych za to býval do dnešního dne ruku do ohně. Jak to tedy je??? Ostatně popis houby nesouvisí s obrázky. Podle mě to máte špatně. Kde je například ona síťka na třeni? Pokud je cílem jiného obrázku u textu, aby lidé houbu nechali být, pak o ní buď nepište vůbec (co oko nevidí, srdce nebolí) nebo nezveřejňujte obrázky, dle mého soudu chybné! Díky
Vědět to dříve, že je v Podhradí vše zavřené, sešli jsme na značku
přímo z Topolčanského hradu. Ale co už. Mašírujeme si to tak kolem hřbitova po rozbité
cestě nazpět pod hrad a pak po značce lesem za fotografování různé
…
Při toulkách po zříceninách, které navštěvuji rád, jsem v západních
Čechách, cca 10 km severně od Rokycan, objevil zříceninu hradu Salon. Zaparkovat
se dá přímo u silnice, hrad se nachází v obci Březina. Tak znělo i jeho pů
…
Capkali sme po zarastenej lesnej ceste, tváre a ramená
spálené od slnka a čutory s vodou takmer prázdne. Les okolo cesty sa stále
menil; raz hustý, takmer nepreniknuteľný mladý smrekový porast so zvyškom zhrdzaveného
…
S těžkým srdcem začínám zrát k poznání, že po dvaceti letech
téměř pravidelných cest ztrácím vhodné destinace na mém oblíbeném Balkánském
poloostrově. Jistě, ještě nemám pořádně zpracované Řecko, Makedonii a ani
…
Volavka bílá (Ardea alba) je velký brodivý pták z čeledi
volavkovití (Ardeidae), která je vzrůstem podobná příbuzné volavce popelavé
(Ardea cinerea), ale zbarvením je zaměnitelná za volavku stříbřitou (Egretta garzetta)
…
Je to dva roky dozadu, co jsem navštívil zříceninu hradu
Libštejn. Pro mne bylo největším překvapením, že jsem celou cestu šel k hradu
z kopce. Tato romantická zřícenina spadá pod obec Němčice v Západočeském
…
Slovenské pohoří Považský Inovec je sice nevysoké, nejvyšší
hora Inovec má "pouhých" 1 042 metrů, ale je to pohoří mimořádně malebné. Já si
jej před léty doslova zamiloval a při každé možné příležitosti se do něj velice
…
Stoupání v podobě bezmála čtyř stovek výškových metrů na
šesti kilometrech se dá zvládnout i na Vysočině, konkrétně se startem ve Víru,
v hlubokém údolí řeky Svratky. Pohodlně zaparkovat je možné pod přehrad
…
Zkamenělý zámek je skupina skal, přírodní památka a významná
archeologická lokalita ve Žďárských vrších v geomorfologickém okrsku Borovský
les. Zkamenělý zámek nalezneme v katastrálním území České Cikánky jen malý
…
Kombinaci zachovalé přírody s architektonickými památkami
nabízí naučná stezka kolem Zelené hory ve Žďáře nad Sázavou. Zahrnuje dva okruhy
a výhodou je, že právě v této lokalitě jsou soustředěny nejvýz
…