Hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus), slovensky hliva ustricovitá, je jedlá a léčivá houba

Plodnice svým vzhledem připomínají ústřice, za což patrně vděčí svému druhové jménu. Klobouk o průměru 50 až 200 mm, někdy až 250 či 300 mm, je zpočátku sklenutý s lehce podvinutým okrajem, později polokruhovitě rozevřený až vějířovitý, jazykovitý až lehce nálevkovitý, asymetrický, měkký a pružně masitý. Barevně je hlíva ústřičná velice variabilní, zbarvení se může měnit od téměř bělavé až krémové, přes šedé, šedomodré, až po ocelově modré či hnědočerné.

Zbarvení této jedlé a chutné houby bude patrně záviset nejen na substrátu, ale i teplotě. Z literatury to sice nemám podložené, ale podle mých zkušeností tmavší formy nacházíme spíše v zimním období, kdy je lehce zaměnitelná s hlívou holubí, kdežto světlejší formy najdeme spíše v teplejším období růstu této houby, kdy může připomínat třeba hlívu plicní aj. Dosti často je problémem houby jasně odlišit a je nutné mikroskopování. Plodnice rostou obvykle ve skupinách, střechovitě nad sebou, spodní houby mohou být poprášeny bílém výtrusným prachem. To je dobře patrné zejména u tmavších forem.

Pokožka klobouku je hladká a lysá, v blízkosti třeně až jemně vločkatá či bělavě plstnatá, někdy jemně žíhaná, ve stáří a nebo po zamrznutí hnědnoucí. 5 až 8 mm vysoké, středně husté lupeny sbíhající na třeň jsou bělavé až šedavé, u starších plodnic s nafialovělým odstínem. 20 až 60 mm dlouhý třeň má v průměru 10 až 30 mm, je buď výstředný a nebo postranní, na bázi krátce plstnatý až štětinkatý, bělavé barvy nebo s šedavým odstínem. Někdy může zdánlivě zcela chybět.

Prosvítavá dužnina hlívy ústřičné je zprvu měkká a pružná, masitá, u starších plodnice tužší. Dužnina třeně je tuhá a pružná, proto sbíráme jen klobouky mladších plodnic, starší plodnice a třeně (vždy) ponecháváme na místě. Dužnina bělavá, na řezu neměnná, má příjemnou houbovou vůni a lehce nakyslou chuť. Elipsoidní až válcovité výtrusy mají rozměry 7 až 15 × 2,5 až 5,5 µm, výtrusný prach je bílý.

Hlíva ústřičná může růst za vhodných podmínek téměř po celý rok, hojně ale jen v chladnějším období roku, obvykle od října do prosince, za mírné zimy až do března / dubna, od nížin až po horské polohy. Houbě vyhovuje, když noční teploty klesnou pod 10 °C, mycelium se obvykle restartuje po prvním zámrazu, naopak nesnáší teploty nad 20 až 25 °C. V létě tak hlívu ústřičnou prakticky nenajdeme.

Tato dřevokazná houba roste na dřevě mrtvých a nebo nemocných listnáčů, především buků, habrů a ořešáků, méně často na jasanech, topolech, lípách, břízách, jabloních, posledně jsem ji našel na dřevě vrabčinky, tedy třešně ptačí (Prunus avium). Vzácně roste i na jehličnanech.

Hlíva ústřičná je jedna z nejchutnějších a v kuchyni nejvyužívanějších hub. Lze ji použít v jakékoliv kuchyňské úpravě, v kuchařkách a nebo na internetu lze nalézt přehršel receptů, fantazii se meze nekladou. Houbu lze dokonce usušit a po rozdrcení použít jako koření. Houba je hojně využívána v lidovém léčitelství, její mimořádné léčivé účinky byly prokázány i laboratorně. Z hlívy byly izolovány četné bioaktivní látky s antioxidačními, imunomodulačními a protizánětlivými účinky (glukany). U houby byly rovněž prokázány protirakovinné účinky (ergosterol, terpen pleurotin, lektiny).

Houba také obsahuje různé aminokyseliny, proteiny, tuky, 18 mastných kyselin včetně kyseliny linoleové nebo olejové, vitamíny C, K a P, ve větším množství pak vitamíny ze skupiny B, z minerálních látek jsou zastoupeny draslík (K), železo (Fe), fosfor (P), ze stopových prvků pak především selen (Se), zinek (Zn), bor (B), jod (I), měď (Cu), kobalt (Co) a nebo molybden (Mo).

Hlíva ústřičná má dnes bohaté využití i v různých biotechnologiích. Patří mezi houby, které si dokonce dokáží poradit s různými odpady. V knize Merlina Sheldrakea "Propletený život" uvádí experimenty s hlívou, kdy ji za "potravu" byly dávány takové nevábnosti jako dehtem prosycené oharky z cigaret a nebo těžko recyklovatelné dětské pleny. To vše dokázala tato vskutku mimořádná a výjimečná houba strávit!

Použitá literatura

[1] Aurel Dermek, Atlas našich húb; Obzor 1979
[2] Kluzák, Smotlacha a Erhartovi, Poznáváme houby; Svépomoc 1985
[3] Baier, Hagara, Antonín, Velký atlas hub; Ottovo nakladatelství 2005
[4] R. Socha a A. Vít, Dřevní houby v přírodě a kuchyni; Eminent 2014
[5] R. Socha, A. Jegorov, Encyklopedie léčivých hub; Academia 2014
[6] Ladislav Hagara, Ottova encyklopedie hub; Ottovo nakladatelství 2015
[7] Merlin Sheldrake, Propletený život; Kazda 2022
[8] Různé internetové zdroje

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.