Choroš hlízovitý (Polyporus tuberaster, syn. Polyporus
lentus), slovensky trúdnik hľuzovitý, je nejedlá houba z čeledi chorošovité
(Polyporaceae). Někteří autoři však tento druh uvádějí jako jedlý.
I v taxonomii choroše hlízovitého je mírný zmatek, jak v odborné literatuře,
tak na internetu, kde se houba uvádí i pod názvy jako choroš štětičkatý či
štětičkový, který je ale ve starších zdrojích uváděn jako samostatný druh, nebo
třeba jako choroš hlízkatý.
Choroš hlízovitý se svrchním žíháním podobá houževnatci tygrovanému
(Lentinus tigrinus), od kterého jej snadno rozeznáme podle spodní
strany klobouku. Zatímco choroš má póry, houževnatec má lupeny. Další podobnou
houbou je jedlý choroš šupinatý(Polyporus squamosus), který má menší klobouk a odstávající, větší
a především tmavší šupinky.
Téměř okrouhlý klobouk choroše hlízovitého má v průměru 50 až 140 mm. Zprvu
je vyklenutý, později plochý až vmáčklý, krémově okrový až žlutavě hnědý s vlákny
či šupinkami. 1 až 4 mm dlouhé, sbíhavé a mírně protažené rourky s drobnými póry
o průměru 1 až 2 mm jsou krémové až nažloutlé. 20 až 50 mm dlouhý výstředný až
téměř postranní třeň, dole ztenčený, je bělavý až krémový s průměrem 10 až 25 mm.
Dužnina choroše hlízovitého je zpočátku měkká, později tuhá až kožovitá či
korkovitá, bělavá. Válcovité výtrusy mají rozměry 10 až 15 × 4 až 6,5 µm,
výtrusný prach je bílý.
Choroš hlízovitý roste v listnatých lesích, v nižších a teplejších polohách,
od května až do října. Objevuje se spíše sporadicky až vzácně, buď jednotlivě
a nebo v nepočetných skupinkách, na rozkládajícím se dřevě listnáčů, především
buků a dubů, může ale vyrůstat i z černého sklerocia přímo z půdy.
Líbil se vám tento článek?
Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji
stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet
2502526845 / 2010
Podpořit nás můžete i dalšími způsoby,
třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby
můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč.
Výši částky si nakonec ale určete sami.
S těžkým srdcem začínám zrát k poznání, že po dvaceti letech
téměř pravidelných cest ztrácím vhodné destinace na mém oblíbeném Balkánském
poloostrově. Jistě, ještě nemám pořádně zpracované Řecko, Makedonii a ani
…
Volavka bílá (Ardea alba) je velký brodivý pták z čeledi
volavkovití (Ardeidae), která je vzrůstem podobná příbuzné volavce popelavé
(Ardea cinerea), ale zbarvením je zaměnitelná za volavku stříbřitou (Egretta garzetta)
…
Je to dva roky dozadu, co jsem navštívil zříceninu hradu
Libštejn. Pro mne bylo největším překvapením, že jsem celou cestu šel k hradu
z kopce. Tato romantická zřícenina spadá pod obec Němčice v Západočeském
…
Slovenské pohoří Považský Inovec je sice nevysoké, nejvyšší
hora Inovec má "pouhých" 1 042 metrů, ale je to pohoří mimořádně malebné. Já si
jej před léty doslova zamiloval a při každé možné příležitosti se do něj velice
…
Stoupání v podobě bezmála čtyř stovek výškových metrů na
šesti kilometrech se dá zvládnout i na Vysočině, konkrétně se startem ve Víru,
v hlubokém údolí řeky Svratky. Pohodlně zaparkovat je možné pod přehrad
…
Zkamenělý zámek je skupina skal, přírodní památka a významná
archeologická lokalita ve Žďárských vrších v geomorfologickém okrsku Borovský
les. Zkamenělý zámek nalezneme v katastrálním území České Cikánky jen malý
…
Kombinaci zachovalé přírody s architektonickými památkami
nabízí naučná stezka kolem Zelené hory ve Žďáře nad Sázavou. Zahrnuje dva okruhy
a výhodou je, že právě v této lokalitě jsou soustředěny nejvýz
…
Ráno bylo jako malované, chtělo by se napsat k poslednímu
dni treku. Ale nebylo. V Tatrách se honily mraky a po východu Slunce nebylo
vůbec jasné, na kterou stranu se počasí překlopí. Nakonec ale převládá modrá oblo
…
Keď som sa v r. 1971 vrátil z vojny, zostali mi spomienky
na kamaráta Juriho, s ktorým sme spolu slúžili v Hodoníne u delostreleckej batérie
a s ktorým sme spolu zažili naozaj správne vandrácke chvíle pri vojenských cvičeniach
…