Přechod Králického Sněžníku, 3. nejvyššího pohoří ČR; Králicko-krkonošský sudetský trek (3)

Přechod přes Králický Sněžník a Klepáč na Adam, nad kterým se blýská a hromy divo bijú

Noc byla jak se patří krátká a je potřeba vstávat na snídani. Ranní sprcha není také k zahození. Po snídani zamíříme po žluté a následně červené turistické značce k vrcholu Králického Sněžníku, nejvyššího vrcholu stejnojmenného pohoří.

Přestože je Králický Sněžník svou rozlohou 76 km² (česká část) opravdu malým pohořím, jedná se o třetí nejvyšší pohoří České republiky. Po Krkonoších a Hrubém Jeseníku, se kterým je často mylně spojován. Podobně jako sousední Rychlebské hory. Navíc je to pohoří s nejvyšší střední nadmořskou výškou (930,9 m) v ČR! Pohoří je budováno velmi starými horninami převážně prvohorními a druhohorními stáří.

Slůně, pramen Moravy a Králický Sněžník

Po startovním pivu (nikoliv výstřelu) začínáme nabírat první výškové metry dnešního dne. Rozlučkové foto Chaty Návrší (899 m, původně Jungmannova chata z roku 1928) a po lesní svážnici hybaj na rozcestí Nad Adeliným pramenem (1 040 m). Kamennou drtí vysypaná cesta pokračuje dále. Na rozcestí Pod Ludmilou (1 160 m) na úbočí Mokrého hřbetu.

Čtěte také: Předchozí část článku, Králicko-krkonošský sudetský trek (2)

Po úbočí vrchu Stříbrnická (1 250 m) se cesta za nádherných výhledů na Rychlebské hory a Jeseníky s nápadným Pradědem zvedá stále výše. Brzy následují nádherné výhledy na vrchol Králického Sněžníku, vidět lze i sošku slůněte, která stala u bývalé Lichtensteinovy chaty.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Následuje sedlo Stříbrnická (1 212 m) s vrchovištním rašeliništěm s unikátní flórou i faunou. Z naučného panelu se například dozvíme, že ve zdejších podmínkách se metrová vrstva slabě rozložené rašeliny utváří asi 500 let. Přes rozcestí Franciska (1 220 m) se konečně dostáváme k sošce slůněte. Přestože tady nejsem poprvé (a doufám, že ne naposled) musím fotit. Nádherná panoramata, základy staré chaty i sošku. Pak i pramen řeky Morava (1 380 m) nacházející se 240 m severozápadně.

Z pohledů do hlubokých kotlů pramenné oblasti řeky Morava se až točí hlava. Nedivím se, že tady v zimě mohou shučet laviny. A již je tady vrchol Králického Sněžníku (1 424 m), jehož rozsáhlá vrcholová plošina hostila v minulosti krásnou rozhlednu zvanou Wilhelmswarte. Ta však byla bohužel v roce 1973 odstřelena polskou armádou z důvodu špatného technického stavu.

Dnes existuje v Polsku projekt na výstavbu nové rozhledny. Ze skla a kovu. Za sebe musím říci, že nákresy se mi vůbec nelíbily a že takováto futuristická stavba a především technologie se na Králický Sněžník vůbec nehodí. Kdyby se obnovila rozhledna v původní historické podobě, to by byla jiná.

Nečekané loučení, Trojmorski Wierch

Výhledy z Králického Sněžníku jsou sice nádherné, ale ledový vichr nás rychle shání do nižších poloh. Dnes sice vysvitlo sluníčko, avšak moc se neoteplilo.

Po hranicích sestupujeme na rozcestí ke skalám směrem k malebnému Malému Sněžníku. Pokouším se k nim dostat, ale terén je samá skalka a husté a spletité porosty horské smrčiny mě nechtějí pustit dále. Nic naplat, skalky budu mít vyblejsknuté jen z dálky. Opět.

Vracím se na chodník, kde již čeká Roman alias Gřešek řka, že máme problém. Na můj dotaz jaký odpovídá, že má koleno v hajz…u. Divím se, kde tady vzal hajz…, ale jeho kulhání předčící kulhání zvoníka z kaple od Matky Boží je dostatečně výmluvné.

Takto se moc daleko nedostaneme. U Schroniska pod Snieźnikem řešíme, jak dále. Nejrozumnějším řešením je se rozdělit. Dáváme polské pivo, tentokráte rozlučkové a Romana posílám nejkratší cestou do podhůří. Směrem na Miedzygorze. Odsud již dostopuje do Králík a pak dále domů vlakem. Budeme ve spojení, zda je vše O.K. Díky za účast, příště to určitě spolu natáhneme dále.

Loučíme se a nabíráme každý svůj kurz. Já k jihu, Roman k západu. Opět kráčím po horských chodnících sám. Šlapal jsem tudy vloni při tzv. Jesenicko-králickém sudetském treku. Takže jde o opakování. Opakování navýsost příjemné, neboť zdejší horská krajina je neobyčejně malebná. Mám to tady velice rád a jen mne mrzí, že se tady dostanu v průměru jednou do roka či dvou. Když ono je těch hor ale tako

Rozcestí pod Sněžníkem, neobyčejně malebný Malý Sněžník (1 326 m) s neobyčejně bujnou horskou smrčinou a hustými porosty borůvek a dokonce kosodřeviny. Škoda že borůvky nezrají jako vloni, hned bych si na nich smlsnul. V minulém roce jsem tady ale byl až v červenci, na borůvky je na konci května přece jen příliš brzy…

Přes Hraniční skály (1 319 m) sestupuji do Sedla Puchača (1 108 m) a se znepokojením sleduji houstnoucí oblačnost. Ještě tak cestou chytit nějakou pořádnou přeháňku. Přidávám sice do kroku, ale na hřebeni za vrcholem Hleďsebe (1 190 m) to stejně pěkně schytám. Musím vytáhnout goráčovku, jinak bych byl za chvíli durch. Prudce se ochlazuje, viditelnost se snižuje na sotva 100 metrů.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

K rozhledně na Klepáči (1 143 m) přicházím v okamžiku, kdy ustává déšť. V dáli symbolicky zahřmělo, ale brzy se začínají skrze mlhu prodírat sluneční paprsky. Rozhledna není zprvu téměř vidět, takže ji chci jen minout, nakonec vystoupám na její vršek a užiji se nádherných pohledů do údolí Moravy s válejícími se cáry mlhy na východě. Podobně jako do Kladské kotliny, která historicky dlouho patřila k Českému království na západě.

Sušina, Podbělka, Jeřáb a další vrchy začínají vykukovat z mlhy. Pouze samotný Králický Sněžník se ne a ne ukázat. Je kolem dvou odpoledne a čas jít dále. Na bivakování je příliš brzy. A co kdyby se déšť ještě vrátil… Po červené turistické značce sestupuji do sedla Horní Morava (940 m), pod kterým se na polské straně nachází pramen Kladské Nisy.

Směr Mladkovské sedlo

Přes Jelení vrch (936 m) pokračuji lesy a nádhernými loukami s neobyčejně malebnými výhledy na Hanušovickou vrchovinu k vrchu Výčnělek (741 m). Stále po hranici. Turistická značka se místy hlídá dosti špatně, ale stačí se držet červenobílých hlav hraničních kamenů a je vše O.K. Je vidět, že tato trasa je chozená opravdu nepatrně.

Po sestupu z hor následuje u obce Heřmanice rovinka. Taková polní prémie. Z jedné strany elektrický ohradník a z druhé strany pole. Chodník se místy ztrácí, ale když se člověk drží kamenů tak se ztratit nemůže. Před sebou mám zalesněný masív Suchého vrchu s nápadnou rozhlednou stojící v těsném sousedství Kramářovy chaty (ta vidět pochopitelně není). První vyšší vršek Orlických hor, které jsem plánoval až na zítřejší den.

Podmáčené louky za Heřmanicemi jsou plné kytek. Orchideje, rdesno hadí kořen aj. Nádhera. Nelze neudělat alespoň pár obrázků. Po levici dominuje návrší s klášterem v Horní Hedči nad městem Králíky. Nyní je klášter krásně nasvícen sluníčkem. "Cílová" rovinka kolem Dolní Lipky je sice fádní, bez vrchů, ale člověk alespoň zvýší průměrnou rychlost. Navíc panoramata jsou nádherná, takže cesta rychle odsejpá.

A již je tady Mladkovské sedlo (Przelecz Miedzyleska), silniční hraniční přechod do Polska. Čas pokročil, z Klepáče sem to bylo dobrých 10 kilometrů. Je čas se pomalu poohlédnout po nějakém spaní. Do Dolní Lipky se mi nechce, určitě tam bude vše zavřené a cestou určitě bude nějaký šikovný zastřešený posed. Byl. Dokonce hned dva. Ale zamčené! Fakt nevím, co to mají ti východočeští myslivci za blbý zvyk.

Nad Adamem se blýská a hromy divo bijú

Mračna opět houstnou a v dálce hřmí. Orlické hory mne věru nevítají příliš přívětivě. Nečas a slota mne žene dále. Tento úsek jsem přitom měl v plánu až zítra, dnes to měl být po včerejších 32 kilometrech odpočinkový den! Přecházím koleje, Dvorský kopec. Na Zadním hraničním vrchu (712 m) to však parádně schytám. Goráčovka jde dnes ven již podruhé. Tak tady se opravdu spát nedá, les je celý promočený a já líny nosit stan.

Zvažuji možnosti a přicházím k rozhodnutí, že Kašparova chata na Adamu to jistí. Základna to na zítřejší den… Nad hlavou mi začínají šít blesky, dunění hromů je opravdu blízké. Tady se však není kam schovat.

Blýská se jako u Verdunu během nejhustější dělostřelecké palby. Dvě protilehlé bouřky dělají své. Blesky tlučou nejen do země, ale probíhají i mezi samotnými bouřkovými mraky. Vycházím na louky. Bouřka ustává, dokonce se ven klube sluníčko. A na protějším vršku i Kašparova chata. Sláva.

Na přechodu Petrovičky CZ / PL se objevuje důvěrně známá asfaltka vedoucí pod chatu. Zdolávám poslední metry a objevuje se chata. Ovšem i hromada aut. Vau, tak tady dnes nepřespím. Paní na baru mi mou dedukci jen potvrzuje.

Nu což, k dnešním jednatřiceti kilometrům si tak dám ještě pětikilometrový nášup na Chatu na Čiháku, na kterou již docházím za šera. Cestou pozoruji obrovské a rozvětvené výboje nad Kladskem. Škoda, že nemám stativ, to by byly asi suprovní záběry. Chataři jsou velice ochotní a já dodatečně děkuji za poskytnutí přístřeší. Tuto noc, která téměř celá propršela, to přišlo opravdu vhod.

Kilometráž třetí etapy Králicko-krkonošského sudetského treku

• Pokračování článku

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.