Rychlebské hory, hřebenovka přes Špičák a Paprsek; Králicko-krkonošský sudetský trek (2)

Hřebenovka Rychlebských hor

Ráno se ze spacáku vůbec nechce, je opravdu velice sychravo. Na tuto roční dobu opravdu nezvykle chladno. Nic se ale nedá dělat, dnes nás čeká poměrně dlouhá cesta. Dokonce ještě delší, než jsme ráno vůbec předpokládali. Těch 20 plánovaných kilometrů během dne pěkně nabobtnalo…

Rychlebské hory jsou sice rozlohou 276 km² pohořím poměrně nevelikým a střední výškou 644,7 m i pohořím nevysokým, přesto považuji Rychlebské hory za jednou z nejkouzelnějších pohoří v České republice. Je to dáno nejen jejich zvláštní a podmanivou krásou, jedinečným genius loci, ale také poměrně malým množstvím lidí, kteří se v Rychlebkách, jak je familiárně nazýváme, pohybují.

Špičák a nejvyšší Smrk

Opouštíme bivak v místech zaniklé obce Hraničky, kterou jsem podrobněji zmínil v předchozí části reportáže z Králicko-krkonošského treku. Přes louky a kolem jediného stavení, které se ze zaniklých Hraniček zachovalo míříme do lesa. A pěkně svižně vzhůru. Přes Borůvkový vrch (859 m) a Góru Czartowiec (944 m) k Prameni pod Stráží (875 m), u kterého se nachází uzamčená lovecká chata.

Čtěte také: Předchozí část, Králicko-krkonošský sudetský trek (1)

Vodu nepotřebujeme, ale je dobré o upraveném prameni vědět. Přes rozcestí Špičák (900 m) pokračujeme po hranici s Polskem. Na vrchol Špičáku (957 m), jenž je mírně vysunut do našeho vnitrozemí, vede významová odbočka. Hraniční stezku lemují nekonečné "záhony" borůvek. Na modré kuličky bychom si ale museli dobrý měsíc počkat. Nečekáme, míříme po žluté TZ na další vrch, kterým je Pomezný (921 m).

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Cesta se cikcak klikatí po hranici. Chvíli se člověk zadýchává během svižných výstupu, chvílí dává bacha na kolena, aby nezačala vyvádět během strmých sestupů. A stále lesy, borůvčí, skály. Hotové zelené moře. A také klid. A žádný mobilní signál.

Následují vrch Břidličný (942 m), sedlo Peklo (847 m) a krásný vrch Kovadlina (989 m, polsky Kowadlo) s omezenými výhledy západním směrem do Kladska. Dnes však počasí dalekým výhledům nepřeje, musíme si nechat zajít chuť. Podobně jako na výhledy k jihu ze skalek v jižní rozsoše tohoto vrchu.

Přes Pasečnou (927 m) a Klínový vrch (891 m) se dostáváme na rozcestí Klínový (908 m), ze kterého je to na Smrk, nejvyšší horu Rychlebských hor, již jen kousek. Před tím však musíme absolvovat hodně táhlý a dejchavičný výstup.

Vše ale jednou končí, takže se objevuje rozcestí U Smrku (1 109 m) a konečně Smrk, hraničník (1 109 m). Samotný vrcholek se však nachází necelých 400 metrů východně. Na rozcestí se nachází bouda Mrazík, kus pod vrcholem pramen vody.

Opět se v duchu ptám, proč někteří turisté musí, a nyní s prominutím, obchcat a pokálet každou boudu. Nemohou tu potřebu realizovat někde o kus dále v lese a ne na rozcestí či u boudy? Nebo je fakt dnes v České banánové republice nějaký nový zvyk přijít k někomu na návštěvu a obščat mu zápraží? Jako pejsek zvednout packu?… Fakt hnus, tady bych spát rozhodně nechtěl…

Paprsek a Kladská brána

Je chladno, proto se na vrchu Smrku příliš nezdržujeme. Balíme sakypaky a pokračujeme po hranici (neznačeno) přes Brousek (1 115 m) a Travnou horu (1 125 m) na Paprsek pod vrškem vrchu Palaš (1 027 m). Těšíme se na snídani, nějakou tu polévku a pivo. Záhy se však ukazuje, že z polévku nebude nic, neboť chata (horský hotel) Paprsek prochází rekonstrukcí a v provizorním bufetu nemají ani tu mizernou polévku…

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Dáváme tedy pivo, místo polévky také pivo. Na brambůrky již nedošlo, neboť nám je vykoupil přikvačivší školní výlet. Tedy ani tak ten výlet, jakož dětičky účastnící se tohoto výletu. No nic, zamáčkneme slzu a utřeme "mastnotu" z huby… A zvedáme kotvy. Přes rozcestí U Paprsku (1 000 m) a kolem Růžové boudy (1 005 m) scházíme do údolí Kunčického potoka.

U Medvědí boudy (885 m) se červeně značená turistická stezka prudce lomí k jihozápadu a kolem Aloisova pramene hustým lesem s podrostem borůvčí pokračuje pod vrchem Chlupenkovec (980 m) na rozcestí Zhořelá (937 m). Cestou na Kunčickou horu, rozc. (888 m) na úbočí Kunčické hory (943 m) se chodník opět prudce lomí a po lesní cestě míří ke Kladské bráně.

Po levici se objevují malebné louky a lavičky, které zvou k usednutí. Necháváme se zlákat a v němém úžasu pozorujeme tu nádheru kolem v místech nad zaniklou osadou Ulrich. Jsme na pomezí Rychlebských hor a Králického Sněžníku, dvou nádherných pohoří ležících ve "stínu" Hrubého Jeseníku. Zcela neprávem. Svačina, focení a rozjímání, kam dále. Chata na Kladském sedle, na které jsem pobyl příjemný víkend na konci března, je uzavřena. Je čtvrtek. Otevřeno bude až zítra. To mě však již čekají (aniž to nyní tuším) Orlické hory…

Chata na Návrší

Po kochačce pokračujeme na rozcestí Černá rokle (845 m). Protože je chata Kladské sedlo na Kladském sedle uzavřena opouštíme příjemnou lesní cestu (dále neznačeno) a po značce sestupujeme do Černé rokle. Přes Kladskou bránu s hájovnou (707 m) scházíme k cestě, u nějž se krčí nenápadné stavení. Útulna. I tak je však zavřená. Opět se otevírá až o den později.

Spát tady se nám nechce, proto pokračujeme dále. Pěkný seník nechává kolegu chladným, takže nakonec pokračujeme směr Chata Návrší. Sbohem nádherné Rychlebské hory, připravily jste nám krásné a nezapomenutelné okamžiky. Byť okamžiky hodně chladné. Určitě se za vámi ještě nejednou ohlédneme. Načínáme druhé pohoří z šestice ležících na trase tohoto treku.

Nohy začínají bolet, kilometrů ušly již poměrně dosti. Míjíme rozcestí Nad Seninkou (855 m) a nekonečnou cestou klikatící se po vrstevnici Góry Rykowisko (948 m) a Hraniční hory (968 m) se dostáváme na rozcestí pod kapličkou. Opouštíme turistickou stezku a po lyžařské trase a následně závěrečné asfaltce docházíme k Chatě na Návrší (899 m). Obloha již potemněla, za okny se naštěstí svítí.

Už to vypadá, že budeme spát venku, nakonec se na chatě ale jeden volný pokoj najde. Umýt se neuškodí a pivko přijde také k duhu. Relaxujeme a plánujeme zítřejší trasu. Dnešní porce kilometrů byla solidní, zítra plánujeme větší voraz… Našlapali jsme solidních 32 kilometrů při převýšení téměř 1 600 m a s těžkým batohem není na rozchození tak úplně nejméně.

Kilometráž druhé etapy Králicko-krkonošského sudetského treku

• Pokračování článku

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.