Podhůřím Šípské Fatry do Chočských vrchů, Fatransko-tatranský Karpattrek (3)

Hřebenovka ze Strečna do Telgártu

Včerejší etapa byla opravdu krátká, takže poměrně brzy ráno jsem vzhůru a připraven k další cestě. Dnes mne čeká přechod z Malé Fatry podhůřím Šípské Fatry na Velký Choč, nejvyšší a opravdu dominantní horu Chočských vrchů.

Obloha je zatažená a je poměrně chladno. Takovéto počasí sice fotografování příliš nepřeje, zato trekování je za těchto podmínek pohodovější. Opouštím boudu pod Magurkou a po lesní cestě přicházím na krásně rozkvetlé louky. Kubínská hoľa se schovává v mracích, jen některé okolní vrcholy jako Lysica (1 214 m), Šíp (1 170 m) aj. jsou vidět v plné kráse.

Původně jsem plánoval jít přes Šíp (1 170 m) a dále ze Žaškovského sedla neznačeně do Komjatné, avšak most přes řeku Váh je stále v dezolátním stavu a brodit (plavat) na úrovní zastávka Kraľovany - Dierová není rozhodně rozumné, do cíle trasy by se mohlo dostat mizivé procento "startujících". Proto scházím rovnou do Párnice (458 m), kterou krátce přecházím a mířím si to rovnou do obce Žaškov (482 m), která je za řekou Orava v podhůří Šípu, snad nejznámější a nejdominantnější hory Šípské Fatry (součást Velké Fatry).

Čtěte také: Fatransko-tatranský Karpattrek (2), hřebenovka ze Strečna do Telgártu

Cesta do Valaské Dubové za Jánošíkem

Dnešní etapa sice povede z větší části po asfaltkách. Jelikož však obce Žaškov ani Komjatná nejsou průjezdné, provoz je tady minimální a samotné obce s okolím jsou docela malebné s možností zastavit se v některé z hospůdek. Bude to taková kulturně-turistická etapa tohoto Karpattreku.

Po průchodu Párnicí se začíná opět vyjasňovat a přímo nebezpečně vzrůstat teplota. Při pohledu nazpět vidím vrchol Osnica (1 363 m), ze kterého jsem začal scházet již včera. Konečně jsem na mostě přes řeku Orava, jejíž kalné vody se rychle valí k jihu k nedalekému soutoku s Váhem v těsné blízkosti obce Kraľovany. Z mostu řece dominuje strmý a zalesněný vrchol Žaškovský Šíp (940 m).

Cesta sice není značená, ale s orientací není žádný problém. Konečně jsem v Žaškově a kolem řady dřevěnic se dostávám k penzionu U Komu. Myslel jsem, že tady dám snídani, ale mají ještě zavřeno. Škoda. Nu což, chleba, sýr a česnek k snídani také nejsou špatné.

Brzy mám Žaškov téměř za sebou. Za poslední místní krčmou odbočuji doleva na ulici Kozlovská, z níž se vpravo protáhnu kolem posledních domů a po polní cestě se dostávám nad obec. Kubínskou holi, Malou Fatru i Šípskou Fatru s vrcholy Zadný Šíp, Šíp, Ostré (1 067 m) aj. mám jako na dlani. Neskutečně nádherné a zejména neobvyklé pohledy.

Dostávám se na plochý travnatý hřebínek. Polní cesta se rozdvojuje. Vybírám tu pravou mířící mezi kóty Kozlovo (661 m) a Lopata (615 m), nejsem si však jist, je-li to správná cesta. Po pár metrech se však ukazuje, že volba byla správná, zpoza hřebene na mě vykoukla obec Komjatná, do které se dostávám po široké polní cestě za neobyčejně krásných výhledů.

I v Komjatné je hospoda zavřená, takže mezi vrcholy Svrčinová skala (905 m) a Hlavačka (902 m) s nápadnými skalními útvary ve vrcholové partii nabírám výšku směr Studničná (770 m), což je místní část obce Komjatná. Nakonec o této obci jsme na našich stránkách v minulosti psali v souvislosti se skalními útvary zvanými Sedem kostolov. A právě pod nimi narážím na první otevřený krámek. Kupuji jednoho "lahváče" pro okamžité a plechovku radleru pro večerní použití.

Konečně mám Komjatnou za sebou a z hřebínku nad obcí se mi otevírají strhující pohledy na masív Velkého Choče, jenž je doslova jako na dlani. Výškově mi k jeho vrcholu přece jen pár metrů chybí. Asi tak tisícovka… Scházím z kopce (za celou dobu projela jen dvě auta) a dostávám se k hlavní silnici E77, která spojuje města Ružomberok a Dolný Kubín.

Původně jsem chtěl přejít do Valaské Dubové po polní cestě vedoucí pod most, avšak něco mě nutí jít kousek po hlavní cestě. Je sobota a provoz je minimální. Za chvíli se zpoza zatáčky vynořuje historický vůz. A za ním další a další… Dnes si tady dali dostaveníčko milovníci historických vozů. Občas to chce být v pravý čas na pravém místě…

Procházím obec Valaská Dubová a neomylně mířím k Jánošíkově krčmě. Orientace je snadná - stačí stále mířit k bílé věži místního kostela. Dávám si místní (skvělou) hrachovou polévku a pivo a po krátkém poledním odpočinku mířím vstříc nejvyššímu vrcholu Chočských vrchů. Až zpětně si uvědomuji, že letos je to přesně 300 let od doby, kdy byl v Liptovském Svätém Mikuláši popraven onen legendární zbojník Juro Jánošík, jenž měl být chycen právě ve zdejším šenku, kde jsem před chvíli obědval…

Vzhůru na Velký Choč

Za obcí nabírám u prvního přístřešku vodu z vydatného pramene a pokračuji ve strmém výstupu po široké cestě po modré turistické stezce k suťoviskům pod vrcholem Soliská (1 107 m). Výstup je opravdu svižný, ještě že vede lesem. Na sluníčku bych se dnes asi upekl. Po cestě se zastavuji na kus řeči s veselou partou od Uherského Hradiště a ani se nenaději a již jsem u rozcestníku Stredná poľana (1 248 m) a tedy kousek od Hotelu Choč, jenž mi poskytne přístřeší pro dnešní noc.

Vrchol Velkého Choče se skrývá v mraku, přesto vyrážím nahoru. Než dotlačím zbývajících 400 metrů, určitě se vyjasní. Nevyjasnilo, přesto mi to nevadí. Na Velkém Choči jsem byl naposledy v říjnu a za opravdu vynikajícího počasí. Nečekám proto, zda-li se mrak odvalí a spěchám nazpět k "hotelu". Co kdyby se dovalily větší skupiny dalších nocležníků a pochybělo by místo…

Ještě nejsem u hotelu a vrchol Choče se skví ve sluneční září. Co naplat, znovu nahoru nepůjdu, v plánu jsem měl vychutnat si odpoledne a hlavně večer na loukách kolem "hotelu" Choč, noc jsem tady netrávil již velkou řádku let.

Zprvu to vypadá, že budu pod Chočem nocovat sám, nakonec ale přichází skupinka slovenských turistů a v zápětí větší skupinka turistů z Polska. Vpodvečer přicházejí další Poláci, ti ale raději balí věci a pokračují na Velký Choč (1 611 m). Když se Poláci dozvídají, že jsem od Katowic (z Ostravy), tak hned chtějí šprechtit. Opět mám tak možnost využít transkarpatské polštiny, kterou se v těchto končinách snadno a rychle naučíte… Na přetřes přijde kde co, dokonce i večerníčky. Uznale pochvalují ty naše o krtečkovi, Křemílka a vochomůrku, ale i Rumcajse a další.

"Hotel" Choč tak téměř praská ve švech a další nocležník by se tady již nevešel. Ale venku by se také dalo spát. Je teplo, ještě tepleji je u ohně, jenž plápolá až do nočních hodin, kdy je vidět hvězdné nebe se zářícím letním trojúhelníkem. Akorát ta rosa by byla nepříjemná.

Dnešní etapa byla poměrně výživná, ušel jsem přes 23 km při převýšení asi 1 400 metrů za poměrně vysokých teplot vzduchu. Přesto jsem již od tří hodin neměl do čeho šlápnout a mohl jsem se oddávat relaxu a fotografování. Zítřejší etapa bude dokonce ještě výživnější, o tom však zase až příště.

• Pokračování článku

Karpattrek pas, Fatransko-tatranský Karpattrek
Fatransko-tatranský Karpattrek a pas vás zavede na hřebeny Malé Fatry, Chočských vrchů, Velké Fatry, Starohorských vrchů a Nízkých Tater. Fatransko-tatranský Karpattrek osobně považuji za vůbec nejkrásnější a nejvelkolepější holní hřebenový přechod, který na Slovensku můžete absolvovat. Podotýkám ale, že se jedná o subjektivní hodnocení.

Co to vlastně je Karpattrek? Jedná se o náročnou vícedenní hřebenovou túru, kterou lze absolvovat buď na těžko a nebo také s poměrně lehkým batohem. Na trase každého plánovaného Karpattreku je totiž relativní dostatek turistických chat a…

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.