Přechod Malé Fatry, hřebenovka na Slovensku; Fatransko-tatranský Karpattrek (2)

Přechod Malé Fatry: hřebenovka ze Strečna do Telgártu

Včerejší úvodní a mimořádně krásná etapa umocněná vynikajícím počasím, skvělým světlem a od lidí doslova vymetenou hřebenovkou ve mně zanechala opravdu nesmazatelné dojmy. Navíc dnešní etapa je nejkratší ze všech, tudíž budu mít spoustu času na fotografování. Nemusím spěchat, neboť zítra v poledne se má ke mně připojit ve Valaské Dubové největší slovenský treker. To však ještě netuším, že vše bude jinak…

A nakonec… Druhým důvodem dnešní krátké etapy jsou otlaky. Asi po deseti letech mám otlaky z bot. No jo, nové boty od Asola, které jsem byl rozšlápnout na dvou kratších túrách, trochu zradily. Nakonec jsem to tak trochu i očekával, neboť kůže uvnitř boty (místo obvyklé tkaniny) není nešťastnější řešení (více bude v testu bot). Budu mít tak možnost vyzkoušet hojivé gelové náplasti od 3M (kupodivu opravdu úspěšně)…

Ráno po vydatné snídani (jak jinak, míchaná vajíčka se slaninou) vyrážím nazpět na hřeben Malé Fatry. Chtěl jsem se vrátit do Snilovského sedla a pokračovat přes Chleb, nakonec volím "zkratku", kterou jsou šel naposledy před velkou řádkou let. Na Chlebu jsem byl již mnohokráte, navíc tady budu opět na podzim.

Čtěte také: Fatransko-tatranský Karpattrek (1), hřebenovka ze Strečna do Telgártu

Naposledy mávám Chatě pod Chlebom (1 415 m), která byla příjemným útočištěm i blízkému Velkému Kriváni (1 709 m). Kousek za rozcestím ještě pro jistotu doplňuji vodu z vydatného a spolehlivého pramene. Pak po širokém chodníku podcházím jižní úbočí vrcholu Chleb, jehož vrcholová skaliska jsou budována vápenci. Zajímavé ovšem je, že již kousek níže na jižním úbočí této pěkné hory převažuje žula.

Opravdu velice pestré geologické složení má táto část Malé Fatry. Nakonec i na západních svazích nejvyššího vrcholu - Velkého Kriváně vystupují vápencová skaliska, kdežto na východním úbočí se rozkládá největší kamenné moře Malé Fatry představované žulovými valouny. Síly přírody zdejší vrstvy rozdílných hornin pořádně zpřelámaly a promíchaly…

Vzhůru na Hromové

Na rozcestí Kopiská (1 446 m) jsem hned. Tady dávám vale modré turistické značce, která pokračuje na Mojžíšovy prameny a dále k Šútovskému vodopádu, a využívám žlutě značené spojky, která téměř po spádnici vede pěkně svižně do Sedla za Hromovým (1 606 m) ležícím již na hlavním malofatranském hřebeni. V sedle si musím dát pár minut voraz, neboť sluníčko, ačkoliv je krátce po osmé hodině ráno, opět pořádně peče. To je "paráda", snad nedorazí opět nějaká vedra…

Pod hřebenem je vidět celá dolina Vrátna, vidím i chatu Vrátna, parkoviště a mumraj lidí tam dole. O poznání klidněji je na protějších vrcholech Sokolie a Boboty. Lanovka již začíná chrlit davy lidí pod Snilovské sedlo. A tomu mumraji bych rád utekl.

Přes jižní vrchol hory Steny (1 572 m) mířím k severu, stále po hlavním hřebeni. Výhledy jsou úchvatné, od Tater až po Beskydy. Opravdu nádhera, která je okořeněná sytou zelení jara, které již opanovalo i tyto nadmořské výšky. Strmé východní svahy prudce spadají do závěru Šútovské doliny v některých mapách označovaného jako Zadná Šútovka.

Výhledům při putování po hřebeni nyní kralují Velký Rozsutec a Stoh. Obě hory jsou tak rozdílné a plné protikladů, že mi na mysli vytane Saturnův měsíc Japetus. Ten je rovněž plný protikladů, kdy každá jeho polokoule je naprosto odlišná. A pak že hory a astronomie nemají nic společného…

Směr monumentální Stoh

Přes plytké Sedlo v Stenách (1 480 m) se přesouvám na severní vrchol hory Steny (1 535 m), přičemž cestou mi dělá společnost neuvěřitelné množství kvetoucích kytek, které sem přilákaly z nižších poloh i motýly. Kolem poletuje nádherný exemplář otakárka fenyklového (Papilio machaon), jenž každou chvíli hoduje na sladkém nektaru. Rozkvetlé horské louky opojně voní a vzduch se tetelí dopoledním horkem. Na Poludňový grúň (1 450 m) je to jen kousek, Chatě na Grúni však jen zamávám, k sestupu nemám dnes důvodu.

Potkávám první turisty dnešního dne, kteří sem vyšli za výhledy. Přesunuji se ještě o kousek dále, na protější návrší, abych mohl v klidu vychutnávat úchvatných panoramat a výhledů na Velký Rozsutec i Stoh, mezi kterými se v dáli rýsuje silueta Kubínské hole, oblého travnatého hřbetu Oravské Magury. Usedám do trávy a nechávám se ovívat teplým horským vánkem a užívám ticha, kterého se ve městech nedostává.

Po příjemném relaxu sestupuji do širokého Stohového sedla (1 230 m) se stopami po dřívější pastvě. Jsou tady husté porosty lopuchům kopřiv a šťovíku, což je typický důsledek překyselení a přehnojení půdy. Dnes tady ani pasoucí se dobytek ani kolibu nenaleznete. Škoda, ten cinkot zvonců ke Karpatům již po staletí patří.

Ještě pohled nazpět k právě prošlé částí hřebene s koberci roztroušeně rostoucích malých smrků, které okolní krajině dodávají neobyčejně malebný ráz a již se pouštím do strmého stoupání až na rozcestí Chrbát Stohu (1 320 m), kde se odpojuje žlutá traverzová cesta. Nechávám tady batoh a jdu s PETkou pro vodu po traverzu, v jednom žlabu jsem před léty nabíral vodu. Její zásoby se totiž značně ztenčily a na Stohu se jistě chvíli zdržím. Traverzovka je ale tak rozblácená, že se brzy otáčím nazpět. Bez vody, zato s naprosto nemožně zablácenými botami.

Výstup na Stoh nakonec nebyl vůbec tak strašný a během sestupu jsou odměnou další neopakovatelné výhledy. Až se člověku nechce věřit, co vše příroda dokáže vymodelovat. Do sedla Medziholie (1 185 m) je to pak již jen kousek. Potkávám rodinku, která míří i s dětmi na Stoh. A na těžko. Je vidět, že se vydali na hřebenovku i s malými dětmi, které, alespoň se zdá, jsou na podobné trávení volného času zvyklé. Určitě lepší něž tescovýlety na celý víkend…

Osnica

Asi v půli cesty mezi sedlem Medziholie a Sedlem Osnice (1 162 m) je po levé ruce upravený pramen vody. Doplňuji vodu, smývám pot a především umývám boty od nánosů mazlavého bláta. Na rozcestníku v Sedle Osnice je přitom šipka k prameni někde pod sedlem (5 minut), přestože vydatný zdroj vody je hnedle po ruce.

Pomalu se loučím s Rozsutci a Stohem a mířím na vrchol Osnica (1 363 m). Tento docela strmý a travnatý vrchol představuje jeden z nejlepších výhledových bodů s parádními pohledy na Velký Rozsutec, Stoh, Malou Fatru i Oravskou Maguru. Na východě se pak rýsují hřebeny Západních Tater a Velkého Choče v Chočských vrších, kam mám namířeno zítra. Zatím vychutnávám parádních a dalekých výhledů.

Nějak se začíná zatahovat a pofukovat vítr. Začínám se obávat, aby nedošlo ke změně počasí. To by bylo nepříjemné. Předpověď počasí je ale optimistická (až příliš). Svatý Petr mě chtěl asi trochu postrašit.

Když je již kochačky dost, vydávám se z Osnice dolů. Sestup je to sice relativně krátký, ale neobyčejně strmý. Chodník je poměrně úzký, je vidět, že tato trasa nepatří k příliš frekventovaným. Však jsem tady dnes potkal jen dva turisty, kteří mají namířeno přes Stoh a Žobrák do Kraľovan. Brzy pěšina mizí v bukovém lese, jenž je prosycen silnou vůní medvědího česneku, jenž ochutnávám.

Následuje strmý a blátivý (tudíž kluzký) sestup lesem až do sedla Strungový príslop (1 165 m), kde je les vystřídán velkými loukami. Za deště bych ten sestup absolvovat nechtěl, to musí být jako na tobogánu…

Lesním hřebenem se dostávám kolem vrcholu Magura (1 260 m) a Magurka (1 008 m) k lyžařským vlekům, pod kterými jsou ještě jedny, starší a dnes již nevyužívané a rezivějící lyžařské vleky. Pod nimi jsou dvě boudy, z nichž jedna bude mým útočištěm pro tuto noc. Je sice uzamčená, avšak na povale je dostatek místa. Jen je tam strašný nepořádek, takže bude třeba trochu pouklízet.

Pak se již věnuji relaxu, focení atd. Kdybych měl rezervaci, mohl jsem pokračovat až do Žaškova, kde se dá přespat např. v penzionu U Komu, kde čepují Martiner, ale to bych měl do Valaské Dubové jen kousek a navíc mohou mít plno. Původně jsem druhou etapu plánoval potáhnout až pod Velký Choč a nebo do Valaské Dubové do penzionu Jánošíkova krčma a tam počkat na banskobystrického trekera Mira. Času mám totiž hodně, je teprve něco po druhé hodině… Časově by to bylo v pohodě, snad jen to strašné horko a otlaky by mě mohlo někde uzemnit…

• Pokračování článku

Karpattrek pas, Fatransko-tatranský Karpattrek
Fatransko-tatranský Karpattrek a pas vás zavede na hřebeny Malé Fatry, Chočských vrchů, Velké Fatry, Starohorských vrchů a Nízkých Tater. Fatransko-tatranský Karpattrek osobně považuji za vůbec nejkrásnější a nejvelkolepější holní hřebenový přechod, který na Slovensku můžete absolvovat. Podotýkám ale, že se jedná o subjektivní hodnocení.

Co to vlastně je Karpattrek? Jedná se o náročnou vícedenní hřebenovou túru, kterou lze absolvovat buď na těžko a nebo také s poměrně lehkým batohem. Na trase každého plánovaného Karpattreku je totiž relativní dostatek turistických chat a…

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.