Japetus, Saturnův měsíc dvou naprosto odlišných tváří objevil již G. D. Cassini

Japetus, měsíc dvou tváří / měsíc Saturnu

Měsíc Japetus, třetí největší měsíc planety Saturn, je rovněž pojmenován podle řecké mytologie. Objeven byl v roce 1671 G. D. Cassinim, po němž je mimo jiné pojmenována Cassiniho mezera v prstenci planety Saturn. Japetus patří k nejpodivnějším známým měsícům.

Japetus obíhá kolem Saturnu ve vzdálenosti 3,56 milionu km mezi dráhami měsíců Titan a Phoebe po excentrické dráze (e = 0,0283) jednou za 79,16 pozemského dne. Rovina oběžné dráhy vůči Saturnovu rovníku je skloněna o 14,7°. Průměr měsíce Japetus činí jen 1 436 km, což jej řadí ve Sluneční soustavě spíše k menším měsícům.

Hmotnost Japeta činí asi 1,59 × 10²¹ kg a hustota je velice blízká hustotě vody - činí pouhých 1,21 - 1,27 g/cm³. Z toho se usuzuje, že je Japetus tvořen v převážné míře vodním ledem a silikátovými horninami. Díky velice rozdílnému zabarvení jeho povrchu kolísá jasnost měsíce Japetus v rozmezí 10 až 12^m. Jedna polokoule měsíce je velice tmavá a odráží jen asi 5 % dopadajícího slunečního záření, zatímco druhá polokoule je zase velice světlá a odráží asi 50 % dopadajícího slunečního záření.

Pachatelem tohoto prazvláštního zabarvení měsíce Japetus je pravděpodobně vzdálenější měsíc Phoebe o průměru 240 km, z nějž uniká velké množství prachu, který bombarduje povrch měsíce Japetus a ukládá se na něm. S tímto řešením přišel již v roce 1970 americký astronom S. Soter. Pozdější výzkumy z kosmických sond Voyager tyto jeho předpoklady potvrdily.

Určité nesrovnalosti ukázaly v nedávné době měření z kosmické sondy Cassini. Podle spektroskopických měření se ukazuje, že jediným zdrojem prachu nemůže být měsíc Phoebe, stín podezření nově padl i na malý měsíc Ymir, jehož průměr činí pouhých 18 km. Ymir obíhá ale kolem planety Saturn ve vzdálenosti 23 mil. km, což je o dobrých 20 mil. více než v případě měsíce Japetus a 10 mil. km více, než v případě měsíce Phoebe.

A proč dochází k ukládání prachu pouze na jedné polokouli Japeta? To proto, že rotace měsíce Japetus je vázána a proud prachových částic se ukládá na stále na stejnou polokouli. Prach sice kousek přesahuje "za roh", to je ale dáno jednak tlakem slunečního záření, jenž vychyluje dráhy jemných částic a pak také libracemi samotného měsíce.

Zaprášeností jedné polokoule měsíce zvláštnosti kolem Japeta nekončí. V roce 2004 pořídila sonda Cassini při blízkém obletu měsíce snímky obřího pohoří, které se táhne v délce neuvěřitelných 1 300 km. To na tělese o průměru pouhých 1 400 km… Výška pohoří dosahuje závratných 20 km, čímž hravě strčí do kapsy i pozemské Himaláje. Způsob vzniku takto ohromného pohoří na tak malém tělese není dodnes jasný.

Saturnův měsíc Japetus má skutečně prazvláštní tvar. Připomíná vlašský ořech. To díky nápadnému výše zmíněnému vyvýšenému pásu - pohoří, které se táhne podél rovníku a dosahuje výšky snad až ke 20 kilometrůma místy snad i více. Vědci vypočítali, že měsíc musel v minulosti rotovat mnohem rychleji než dnes. Kolem své osy se mohl otočit za pouhých pět hodin. Nikoliv za dnešních 16 hodin.

Povrch měsíce Japetus je podle dnešních poznatků unikátní. Zamrzl pravděpodobně krátce po svém zformování, kdy vyhasl zdroj energie jeho původně horkého jádra. Stalo se tak někdy před 4 miliardami let. Věk měsíce je přitom odhadován na 4,564 miliardy let. Od té doby se povrch měsíce, vyjma bombardování meteority nijak nepřetvářel.

Japetus má také velice řídkou atmosféru dopovanou vybuchujícími gejzíry plynu a ledu. Podobně jako je tomu na některých dalších měsících velkých planet.

Fyzické charakteristiky měsíce Japetus

Další související články: