Treking > Horolezectví > Aklimatizace a horská nemoc, příznaky a prevence výškové nemoci zzpůsobené nedostatkem kyslíku
Aklimatizace a horská nemoc, příznaky a prevence výškové nemoci zzpůsobené nedostatkem kyslíkuHorská nemoc: Příznaky a prevence horské nemoci21.3.2009 | Dáša Němcová, ilustrační foto
Otakar Brandos
Ze školy si pamatujeme, že "tlak přepočtený na hladinu moře dnes v 7 hodin ráno" je asi důležitá veličina, rovnající se 760 mm Hg sloupce. Čím výše se nacházíme, tím je tlak nižší a tím klesá i parciální tlak kyslíku, tedy jeho množství. Při překročení 2 000 m n. m. již netrénovaný "přízemní Homo Sapiens, var. sapiens" trpí hypoxií - nedostatkem kyslíku ve vazbě na hemoglobin červených krvinek - dochází ke tkáňovému dušení. Bolí nás hlava, je nechutenství, malátnost a únava, závrativost, pocit nedostatku vzduchu při sebemenší námaze, dýchací potíže pak i v klidu, i vleže je puls přes 100 za minutu a slyšitelné a vnímatelné je bublání v oblasti rozdvojení průdušnice v tzv. plicních branách (hilech) a nemůžete usnout. Bezprostředně hrozí otok plic. V tomto stádiu je u netrénovaného jedince nejlépe podat silnější diuretikum (Furosemid, Furon) a sestoupit dolů do nižších poloh, doporučuje se alespoň o 200 výškových metrů (lze-li to vůbec zvládnout po vlastních nohou), v horších případech musí být postižený svezen či snesen. I tak má následně výrazně oslabenou i imunitu, objeví se opary, virové infekce dýchacích cest, angíny (mít v rezervě s sebou Herpesin či Zovirax tbl., Sumamed či Zitrocin tbl.). Čtěte také: Akutní horská nemoc, biomedicínské zvláštnosti pohybu ve velkých… Stát se nám toto může u poznávacích zájezdů ve vysokohorských podmínkách, když nebyl dostatek času na aklimatizaci (v letadlech jsme instruováni o použití kyslíkových masek právě pro případ, že by v kabině došlo ke ztrátě tlaku - udusili bychom se jinak). Měla jsem několikrát možnost účastnit se při výstupech ve Vysokých Tatrách a příznaky horské nemoci sama na sobě pozorovat:
V den příletu nám v Peru hotelový personál odebíral zavazadla z rukou a vynášel do l. poschodí na pokoje, protože při vyšlapání už jen deseti schodů jste přidušeni, a to i bez zátěže. V přízemích hotelů je k disposici všude čaj ze sušené cocy, koncentraci si chystáte sami, popíjíte čtyři hodiny čaje na lůžku a jste rádi, když zvládnete sestoupit z pokoje do přízemí pro další dávku a vyšplhat se zpět. Další den výlet vláčkem a autobusem na Machu Picchu je o 400 výškových metrů níže, "jen" 2 800 m n. m. S teleskopickými hůlkami je vše velmi dobře zvládnutelné, žádný pocit nestability, a hlavně výrazná pomoc i při počínajících artrózách kolen či kyčlí. Únosná je jen pomalá chůze po stupních vzhůru a určitě není nezbytné vyběhnout si hned na vrcholky posvátných hor v areálu. Na všechno je počítáno s dostatkem času a stále je všude k disposici čaj z cocy - kdekoliv a za minimální taxy. Příjem tekutin musí být dostatečný, 3 až 4 l denně. Do nejvyšších poloh (4 335 m n. m. v sedle nad jezerem Titicaca) je vyvezení autobusem bez problémů - chůze po rovině bez zátěže je pohodová a na společném snímku se budete štěstím usmívat. Další výšlap téměř na vrchol Slunečního Ostrova v jezeře Titicaca (3 800 m n. m.) vyžaduje zvládnout asi 80 schodů. Hodí se tedy s výhodou opět přenechat zbytečnou zátěž na katamaránu a použít trekingové hole. Mnohem lépe se s jejich pomocí totiž dýchá, protože zapojujete do činnosti pomocné dýchací svaly ramen a paží, pocit nedostatku vzduchu hlubokými nádechy tak přirozeně kompenzujete máte mnohem lepší stabilitu. Nehrozí tolik závratě a zbytečné pády (viz dole). Takto jsem zvládla asi 5 dní ve výšce průměrně 3 500 - 4 000 m n. m. spolu venotoniky (Detralex tbl.) a kortikoidy (Triamcinolon tbl.). Přesto poslední (6. den ) jsem měla již výraznější obtíže v překrásném hlavním městě Bolívie v La Pazu: Město je ve výšce sice 3 800 m n. m., ale ve smogu z výfukových plynů a v centru města uzavřeném jakoby v polovičním sopečném kráteru, toto zvládali s obtížemi i trénovanější jedinci. Výstup ulicemi do kopce byl zvláště odpoledne a večer velmi náročný na dýchání, ještě tak lze jít po vrstevnici a pomalu, ale večer se už přidávalo ono zlověstné bublání za hrudní kostí a také pohled na modré rty a konečky prstů na rukou při zářivkovém osvětlení nebyl příjemný. Nebylo to však vidět za denního světla! Tyto posledně jmenované symptomy bych vyzvedla jako varující - už brzy dolů nebo si dýchnout z kyslíkové láhve! Potřeba kyslíku je větší než poskytuje pomalá novotvorba červených krvinek! Proto je tak výrazná úleva, jakmile se pak usadíte v hermeticky uzavřeném letadle, kde je automaticky kyslíkový přetlak. Kyslíkové láhve mají v Peru a Bolívii někde i na hotelech i v dálkových autobusech. na konci chodbičky. Ale bomba s plynem, viklající se při sebemenší zatáčce a její houpající se na hadičce obličejová maska, která toho již hodně pamatovala, na mne nepůsobily příliš přesvědčivým dojmem. V rukou vyděšeného laika či spolucestujících nevěstila tato kombinace mnoho dobrého (v čínském rychlíku směřujícím ve výšce nad 5 000 m n. m. do tibetské Lhasy jsou ostatně masky s kyslíkem v permanenci hodně často, ale ve spolupráci s obsluhujícím doprovodným personálem neriskujete výbuch). Existuje výtečná pomůcka do batůžku s sebou: lehká kyslíková tlaková nádobka s maskou k inhalacím o objemu 2 litry nebo 8 litrů s koncentrací 95 % O2. Jedinou nevýhodou je to, že některé letecké společnosti Vám mohou tuto pomůcku vyřadit z letecké přepravy, takže spolehlivým řešením je jedině dopravit cestovní kanceláří inhalátory pro účastníky zájezdů lodí či pozemní dopravou předem na místo činu. Malá dvoulitrová tlaková nádobka se může zkusit přepravit pod dozorem personálu letadla v originálním plastikovém zataveném sáčku. Pokud se vám některé moje poznatky a rady hodí, budu ráda. Přeji zodpovědný přístup k poznávacím zájezdům, ale i dostatek sebedůvěry, protože s těmito radami nebudete komplikovat zdárný průběh cesty ostatním spolucestujícím. Více na internetu www.oxyobchod.cz. Líbil se vám tento článek? Diskuse k tomuto článkupřidat názor zobrazit celou diskusi
Ležím si tu v Tatrách v hotýlku a hledám na netu, jestli se mi vážně mohlo dělat zle ve dvou tisích výšky... no tak asi mohlo, a nic moc teda.
Tří- aľ čtyřdenní aklimatizace pro výstup na Kriváň??? Snad ne...
V Tatrách beľne mávame príznaky horskej nemoci. Avąak ke? si dáme penivý mok, tak to prejde. Ako hovorí Ivan Z., pivný dlh je horąí ako kyslíkový : )).
Ahoj Karol, doufám, ľe ten pivný dlh oneskoro doľeneme na Boriąove a nebo na Lysé hoře :-)).
Moľno som to zle pochopil, ale pise toto:
Pozor, stoupat bez zvykání (aklimatizace) rovnou na Kriváň "sice lze", ale jen velmi pomalu a s rizikem nestability, závratí a pádu. To jistě není dobrý způsob a rozumný člověk pocházející z níľiny se této poąetilosti NEDOPOUąTÍ a na takovýto výstup se připravuje postupně alespoň 3 - 4 dny ve výąkách 1 600 - 1 800 m - 2 000 m n.m.
Potom to plati asi pre ňu a ?udí čo netolerujú výąku, alebo majú nejaké zdravotné obmedzenie, ale asi nie vąeobecne.
Myslim si, ľe v Tatrach pre zdravych jedincov vyąkova choroba asi nehrozí, nepoznám nikoho, komu by sa to stalo. Maximálne tak nechuť do jedla. Výstup na Kriváň zvládne v pohode aj netrénovaný jedinec (pokia? je to za adekvátneho počasia), o nejakých pauzách na adaptáciu si myslím, je zbytočné uvaľovať.
Ahoj. Autorka nepíąe o horské nemoci v Tatrách, ale pouze zmiňuje, ľe i v Tatrách na sobě pozorovala některé symptomy ?
Další související články:+ Běžkování v severním Finsku aneb proč se vyplatí pořádná cestovní zdravotní pojistka?; I.+ Běžkování v severním Finsku aneb proč se vyplatí pořádná cestovní zdravotní pojistka?; II. |
|