Dom (4 545 m), výstup na horu - impozantního ledového obra v Alpách

Dom jako aklimatizační hora pro Mont Blanc, výstupová trasa

Znalec si po přečtení poklepe na čelo. Nejvyšší hora Švýcarska Dom (4 545 m) není nic pro začátečníky, obzvlášť když se v okolí nabízejí "snadné" nízké čtyřky (Bischhorn, Breithorn). Nicméně o Dom jsem snil už pět let a ve svých dvaapadesáti nejsem začátečníkem. Pro šťouraly - Dufourspitze patří aj Italům.

Údolí Mattertal, které ukončuje hora snů nad Zermattem (ano myslím Matterhorn) je samo o sobě krásné, divoké a hlavně neskutečně hluboké, sevřené z obou stran strmými srázy různých hornů, přičemž na západní straně dominuje sněhová pyramida Weisshornu (4 505 m) a na východní straně ve skupině Mischabel právě firnový Dom. I když vypadá majestátně, jako katedrála, nemá prý jeho název s církevní stavbou co dělat, vznikl prý prozaicky - byl tak po pojmenován po nějakém švýcarském zeměměřiči, jehož křestní jméno bylo Domherrn.

Jako východisko volíme klasiku - osadu Randa, něco pod 1 439 m, kde je příjemný kemp Attermezzen, (za osadou směrem na Tasch nalevo). V samotné Randě se dá parkovat pouze v placeném podzemním stání u železniční stanice SBB. V kempu můžete nechat i auto bez stanu (po dobu výstupu). Výstup je dobré naplánovat raději na tři dny, trhači to možná za dva zvládnou, ale převýšení je brutální. Z Randy od kostela stále stoupáme (absence rovných "odpočinkových" míst) prvních brutálních 1 500 m na chatu Domhütte (2 940 m).

Nad hranicí lesa je nutné překonat téměř kolmý skalní práh. Exponovaná místa jsou však zajištěna (lana, řetězy, žebříčky). Pozor, první voda je až těsně pod chatou, na úmorný výstup za teplého počasí mějte cca 2 l na osobu. Máme i stany, chata je soukromá (velmi příjemná obsluha), přednost se dává klientům, kteří na ní nejen spí, ale i večeří a snídají. Jelikož mému platu vedoucího stále schází nějakých 100 € k dosažení mi-nimální mzdy německé uklízečky, zdá se nám 40 € za dvě noci bez jídla dost (sleva na Alpenverein průkaz na soukromých chatách neplatí). Místa s kamennými ohrádkami na stany jsou o 150 výškových metrů dále na moréně ledovce. Vodu z chaty sebou nevláčíme, na začátku července jsou na moréně velké zbytky sněhu, který je pod povrchem bílý.

Ráno na druhých 1 500 m vstáváme brzy - ve 2:00 a o hodinu později vyrážíme. Výhoda stanování je jeho poloha nad zlomem ledovce Festigletcher, takže moc nebloudíme za světla čelovek v suťovisku, ale po pár krocích jsme na firnu. Nasazujeme mačky a vážeme se na lano. Trhliny jsou viditelné a většinou dobře překročitelné (typu A) a není jich mnoho.

Cesta je chozena po levém kraji ledovce a stále mírně stoupá pod skalnaté sedlo Festijoch (3 742 m). Lezení do sedla je sice jen II. UIAA, ale je to hnusnej kamenolom. Nic moc nedrží pohromadě a je třeba si dávat pozor na případné (bezohledné) lezce nad hlavou. Některá místa jsou fixně zajištěna, paradoxně však ne ta nejexponovanější.

Původní plán byl normální cesta, jenže v sedle vidíme vyšláplý hřeben Festigrat, firn je zmrzlý a dost drží, tak děláme změnu a volíme těžší variantu - je i kratší. Ale pozor, není to zas tak jednoduché, sklon místy 50°. Skalnatý hřeben se naštěstí dá podcházet zleva po dobrém firnu, ovšem místy je třeba zasekávat cepín i zobákem a dobře zakopávat přední hroty.

Hřeben jdeme nenavázaní. Je statisticky dokázáno (Schubert), že jeden padající téměř vždy strhne celé tříčlenné lanové družstvo. Samozřejmě je možné použít jištění vývrtkami, ale postup by se neúnosně prodlužoval. Aklimatizace není dostatečná, tak každý prožíváme své chvilky krizí.

Hřeben nás pomalu dovede do nevýrazného sedélka Gabel, z leva se připojuje normálka a na vrchol zbývá cca 100 výškových metrů. Přesto jsme zvažovali sestup. Musím upozornit, že návrat z Festigratu je spíše teoretický a nalezete-li do něj, je lépe počítat s tím, že se vracet nemůžete. Nakonec jsme ho "parchanta" dali, když nás potrápil. Výstup z Gabelu je už jenom o psychice. Rozhled z vrcholu (docela malé místo tak pro 6 lidí) je fantastický a my měli krásný počasí. Pozor na převěje. Návrat klasikou přes ledovec Hohberggletscher je úmornou šlapačkou, i když z kopce.

Po poledni však začíná sníh na ledovci být měkký. Cesta vede velkým obloukem a ve spodní části je zleva ohrožena pádem séraků velkých jak baráky. Cesta byla zrovna zasypána několik dní starou lavinkou. Do sedla Festijoch se mírně stoupá. V sedle jsou dvě možnosti. Skupinka s 50 m lanem může slanit rovnou ze sedla na ledovec Festigletcher, někdy při více lidech je to zdlouhavé.

Druhá možnost je stejnou cestou výstupu po skále slézt. Jde to hůř než nahoru, otázkou je zda je lépe slézat s mačkami nebo je sundat. Opět pozor na kolegy pod sebou. Přilby nutné. Cesta zpět ke stanům už je bez-problémová. Sestup druhý den ráno do Randy je opět zničující (přední stehenní a kolena), teleskopky spíš překážejí. Po sestupu do Randy máme za sebou převýšení 6 212 m v obou směrech během tří dnů!

A ten Mont Blanc? Po úspěšném výstupu přes Aguille du Gouter 2005 a částečně úspěšném přes Aguilles Grises (italská normálka, skončili jsme pod Vallotkou kvůli bouřce) 2006, jsme chtěli zkusit tu všude popisovanou (Wikipedia, Francouzské hory - Mirago) tzv. nejlehčí výstupovku přes chatu Grand Mulets. Musím říct, že údaje z těchto zdrojů aktuálně nejsou pravdivé, ale zavádějící. Celkově se přikláníme ke konstatování českého horského vůdce pana Viktora Kořízka, že tato cesta je v současnosti skutečně až smrtelně nebezpečná.

Od mezistanice na Aguille du Plan vede nejprve přes zasutěný ledovec Pélerins, ten je poměrně bezpečný, ale slézání na něj a vylézání na druhé straně je opět silně nestabilní kamenolom. Spodní část ledovce Bossons ještě ujde, ale v místě spojení (francouzsky příhodně La Jonction) s ledovcem Taconaz začíná pravé himálajské vzrůšo. Žádné, opakuji žádné žebříky položené přes četné trhliny v sezóně, zajišťující podle průvodců přístup na Muletku nehledejte - nejsou. Čeká vás klasická kličkovaná přes trhliny po sněhových mostech.

Našli jsme v šířce cca 200 m jediné průchodné místo (bez slaňování a následného výstupu - každý měl jen jeden cepín). A to jsme odhadovali, že v takhle horkém počasí onen most vydrží tak týden. Celou 68 místnou chatu jsme měli pro sebe. Chatař opravdu milej, s narvaným Gouterem a jeho personálem nesrovnatelné. Problém je, že touhle cestou po minulých horkých létech už téměř nikdo nechodí a chata je využívána hlavně od března skialpinisty. Takže cesta není vyšlapána! Také je nutné vzít v úvahu převýšení 3 051 - 4 810 m a nutnost vyrazit nejpozději ve 2:00 s čelovkami, nevyšlapaným terénem, přes asi 10 trhlin.

Výstup je totiž doporučeno vést po hraně Dôme de Go?ter do sedla Col du Dôme pod Vallotkou a přes Grand a Petit Plateau pod séraky visícími z Dôme de Gouter až sestupovat. Na rozdíl od švýcarského Domu jsou ale velké jak čtyřpatrové paneláky. K tomu všemu večer na terase Muletky, ve třech tisících siesta ve slipech, z Aguille du Midi padá lavina, oba ledovce pod skálou Grand Mulets hrají svoji pochodovou, padají kameny, padají ledy, sluncem rozehřátý firn nemá šanci v noci zmrznout - podtrženo a sečteno, v téhle prádelně by se do této cesty pustil jen sebevrah, šílenec nebo východní Němec (bývalý). Cestou zpět máme o něco větší problém přejít La Jonction, a to uběhlo jen 30 hodin. Sám chatař nám řekl, že za týden "zazimuje" chatu a vrátí se začátkem března 2011.

Takže závěr - v horkém počasí bych nemohl nikomu cestu doporučit (pomyslel jsem při tom, že i kameny v Grand Couloir na klasice od Tete Rousse si musí hrát s turisty na honěnou), pravda je, že kromě obrovského převýšení a celkové délky túry nevypadala linie výstupu od Muletky technicky obtížně. Možná ještě v červnu, než udeří tropy, kdy je spojení ještě zasypané sněhem a séraky v noci přimrznou, se s dobrou aklimatizací o tuto cestu někdy pokusíme. Ovšem za podmínky, že objektivní nebezpečí cesty nedosáhne neúnosné míry, jako tomu bylo v prvním týdnu července horkého léta 2010.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.