Cesta z města (1) aneb přejezd Česka na kole

Hranice - Trojmezí u Aše - Hranice

Vyjet, nevyjet, ještě počkat na lepší počasí. Ladíme správný okamžik zahájení druhé části našich cyklo-prázdnin nazvaných "Cesta z města". Trasa je vymyšlená, přejezd České republiky od východního k západnímu Trojmezí a zpět.

První část "Cesty z města" Hranice - Trojmezí u Hrčavy - Hranice jsme si předjeli 5.- 8.7.2011 za relativně slunečného počasí. Letošní způsob léta, zdá se, cykloturistice v české kotlině nepřeje. Kdo má ruce, nohy odjíždí za teplem na jih Evropy.

1 .den - cesta z Hranic do Suchdola

Sobota se díky oslavě narozenin švagra Petra rozslunila, "rosničkáři" na letišti přestali hlásit vytrvalé deště a tak je rozhodnuto. V neděli dopoledne vyjíždíme k rodičům do Suchdola u Prostějova.

Čtěte také: Na kole kolem České republiky, cyklovýprava za pár korun

Podle podrobného itineráře je to první etapa 18denního putování přes různé kouty naší vlasti. Dnešní trasu máme "nachozenou", po Kostelec na Hané rovina, pak se mírně začíná zvedat Drahanská vrchovina. Z Hranic do Přerova kilometry odsýpají díky kvalitní cyklostezce Bečva.

Z Přerova do Kralovic na Hané vede cyklotrasa číslo 5042 po silnicích s minimálním provozem, takže taky dobrý. Z Kralovic přes Prostějov do Kostelce na Hané vede nová nádherná cyklostezka. Z dnešních 83 km jedeme polovinu cesty po samostatných cyklostezkách, což je vynikající. Díky budovatelé.

Děláme zastávku na Jadranu u Oseka, obloha je zatažená, drobně mrholí a je chladno. Na Bečvě vidíme jen pár vodáků, ti jsou na mokro zvyklí, cyklistů moc nepotkáváme. V protisměru míjíme chlapíka s řádně naloženým kolem a plným vozíkem, jako kdyby stěhoval dětský tábor.

Polední přestávku si dopřáváme v restauraci U Labutě v Přerově. Na náměstí v Prostějově se zastavujeme v cukrárně na vynikající zmrzlinu. Poprchávat poprchává po Přerov, pak je jen zataženo, od Prostějova fouká mírný protivítr.

K rodičům přijíždíme o půl šesté, GPS ukazuje za den nastoupaných 337 m a teplotu 17 °C. Kuchyně babičky, vidina noci strávené v peřinách, bez ranního balení stanu mě ladí do té správné prázdninové pohody i přes ne příliš příznivé vyhlídky na počasí dalších dní.

2. den - cesta ze Suchdola do Brna

Probouzíme se do chladného rána, je jenom 13 °C, zataženo, fouká mírný západní vítr. I dnes volíme teplejší variantu oblečení jako včera, to znamená dlouhý rukáv, kalhoty "třičtvrťáky" a vestu.

Po ranní kávě a "štamprličce" na zdravíčko se loučíme a jedeme směr Moravský kras. Jednov, Hrochov, Lipová, Buková, Protivanov, to jsou obce a první kopce, které nás rozehřívají svým táhlým stoupáním. Vždyť taky jedeme nedaleko Skalky (735 m n.m.) nejvyššího bodu Drahanské vrchoviny. Stojí na ní známý meteorologický radar.

Na kraji osady Jednov se dochoval větrný mlýn holandského typu, z roku 1842. V Lipové neúspěšně hledáme u rybníka druhou cache, včerejší první "odlov" v Suchdole byl úspěšnější. Nad Protivanovem jedeme omrknout větrný park. Dvě mohutné větrné elektrárny pozorujeme už od Prostějova, jak se vypínají nad okolní kopce Drahanské vrchoviny. Průměr rotoru mají 77 m a se strojovnou jsou umístěny ve výšce 85 m, výkon elektrárny je 1,5 MW. Třetí menší elektrárna má výkon 100 kW.

Na křižovatce ve vesnici nalézáme žluté cyklistické značení Jantarové stezky, cyklotrasu č. 5. Směrovka chvíli vede po hlavní silnici do Skelné Hutě, opouští hranice Olomouckého kraje a odbočuje na pohodlnou lesní cestu. Ta nás dovede až do Sloupu, obci na samotné hranici Chráněné krajinné oblasti Moravský kras, ten už leží v kraji Jihomoravském.

Poslední kilometry před vesnicí má lesní komunikace nový, hladký asfaltový povrch. Nová cesta je příjemná změna. Jedeme kolem nám známého kempu a koupaliště, kde jsme před mnoha lety párkrát přespávali s dětmi ve stanu na vandru. U kostela další hledání cache a míříme k informačnímu centru u vstupu do ohromné Sloupsko-šošůvské jeskyně. Ač pondělí, je v jeskyních otevřeno, návštěvníků mnoho není. Nakupujeme první turistické známky a dopřáváme si odpočinek u kávy.

"Jé oni mají obrněná kola" haleká cizí dítě a prstíkem ukazuje na naše natěžko naložená kola. Pořizujeme nezbytné foto u vchodu do jeskyně, skály Hřebenáč, jeskyně Kůlna a sjíždíme dlouhým sjezdem tajemným údolím Pustého žlebu k Punkevní jeskyni. Tady je turistů o dost více. Lanovka k propasti Macocha a lodičky v Punkevní jeskyni jsou neustále v permanenci.

Ke Skalnímu Mlýnu to je jen kousek a kolem říčky Punkvy po silnici přijíždíme na jižní okraj Blanska. Cesta dál vede úzkým údolím kolem řeky Svitavy po frekventované hlavní komunikaci. Pod kopcem s hradní zříceninou Nový hrad se Jantarová stezka stáčí i s řekou doleva na jih a vede pohodovými lesními cestami kolem železniční trati do Adamova.

V romantickém údolí, U studánky Pod Hradem, u památníku lesníka J. Žalmana, nedaleko obloukového železničního mostu přes Svitavu, děláme na odpočívadle s dřevěnou lavičkou a stolem obědovou přestávku. Ke slovu přichází geniální cestovatelská pomůcka, velký šátek (ve velikosti 1,5 × 1,5 m) v roli ubrusu. Příjemně se dá stolovat i na cestách. Kolem se na cyklostezce prohánějí samí sportovci, cyklista turista ani jeden.

Do Bílovce nad Svitavou jedeme znovu po silnici, ale potom najíždíme na novou, nádhernou, hladkou a rychlou in-line stezku Bílovec - Brno, Obřany. Příjezdem do Brna začínáme hledat cestu k budově VÚT, kousek od ní bydlí náš Pavel s Klárou. "Konečně vím, proč se říká vysoká škola", prohlásil nedávno malý bráška Kláry při pohledu na výškovou budovu fakulty strojního inženýrství.

Na jednom rozcestníku v Brně Husovicích jsme se tak zamotali, že najednou ztrácíme řeku Svitavu, které jsem se chtěli držet a kolem níž vede pohodová cyklostezka. Vracet se přece nebudu, "to je pro malé děti" a intuitivně vjíždíme na hlavní magistrálu směr Královo Pole. Nakonec ke slovu přišlo v GPS navigaci menu - "po silnici" a tak jsme se šťastně našli. Velká města nemusím.

Dnes v Brně přespíme znovu v peřinách bez ranního balení stanu. Mila zkouší "lovit" cache a navečer jdeme společně s Pavlem na pivo. Den byl příjemný, prázdniny jsou příjemné, co víc si přát. Snad jen o trošku lepší počasí, ale… na ten internet jsem se fakt moc neměl dívat. Dnes jsme ujeli 78 km a nastoupali 749 m.

3. den - cesta z Brna do Jaroslavic

Ráno když svítá, prší. No nazdar, přetáčím se na druhý bok a zkouším to zaspat. Když vstáváme ještě poprchává, je mokro, zataženo, nízká oblačnost, 16 °C. Dnes to vypadá na cyklistické pláštěnky. Mila včera doplnila svoji výstroj o žluté nepromokavé pracovní kalhoty, tu už nic nezastaví, chybí jen neoprenové ponožky do sandálů a může na Island. Déšť pro ni začíná, až když se na kalužích dělají bubliny.

Pavel nám poradil bezvadnou cestu, aby jsme se nemotali centrem Brna. V Žabovřeskách sjíždíme k řece Svratce a po cyklostezce č. 1 objíždíme pohodlně moravskou metropol. Než jsme se dostali za město, máme na tachometru 15 km a za sebou několikrát oblékání a svlékání pláštěnek. Ještě že máme alespoň cyklobrašny v nepro programu.

První zastávku děláme v shopink parku na doplnění zásob. Opět se v mapě setkáváme s Jantarovou stezkou, tady má označení č. 4, dnes nás bude provázet až po Hevlín. Souběžně je v terénu kvalitní značení Cyklistické stezky Brno - Vídeň i s informačními tabulemi a odpočívadly. Naposledy jsme tudy jeli v roce 1998 ještě s "Hujery" na cestě do České Kanady.

Navštěvujeme Rajhrad, Benediktinské opatství a klášter, kde je umístěn Památník písemnictví na Moravě. Přes Židlochovice s barokním zámkem v majetku Lesů ČR, přes vinařské obce jako například Ivaň, Pasohlávky, přijíždíme k Horní nádrži vodního díla Nové Mlýny. Pavlovské vrchy CHKO Pálava vidíme zahalené v nízké oblačnosti, kolem vody akorát rybáři. Neustálá hrozba přeháněk nás žene dál, ať toho ujedeme co nejvíce, než nás déšť přibije ve stanu nebo nějakému přístřešku.

Jsme v Novém Přerově. Nádherná jihomoravská vesnice, kterou si dobře pamatuju z minula. Neodoláme nabídce občerstvení v penzionu, kempu, ekofarmě Jáňův dvůr. Romantické posezení na dvoře bývalého statku, domácí kuchyně, dobré víno, škoda neposedět. Na zahradě jsou postavené stany, v ohrádce se popásají kozy, množství stojanů pro kola, cedulka s logem "cyklisté vítáni". Tady jsme správně, tady je to "naše".

Přijíždí dvojice cizinců "natěžkystů", jejich výzbroj si fotím. Klučina táhne pěkný vozík, ale hlavně má na kole namontovaný stojánek švédské firmy Atranvelo, co by slušel mému kolu Cube Nature. Je to neuvěřitelně "složitý život", toulat se s naloženým kolem a nemít stojan. Tady platí Marfyho zákony: "kdykoliv neplánovaně zastavíš, není o co kolo opřít".

Zaujala mě větší skupina německy mluvících důchodců na kolech s naloženými brašnami Ortlieb. "To jsou frajeři", říkám si. Ukázalo se později, že sice jedou "na těžko", ale od penzionu k penzionu. A vlastně nakonec proč ne, i my zatím nespali jinde než v peřinách. Například kolem Labské stezky v Německu našinec taky potká málo cykloturistů s naloženým kolem jako máme my, protože většina jich bydlí po penzionech.Vždyť pro mnohé i pro nás je cílem cesta samotná.

Pokračujeme podél jižní hranice směrem na západ. V Hevlíně opouštíme Jantarovou stezku a orientujeme se na značení stezky Greenway Praha - Vídeň, č. 48. Cesta kolem bývalé signálky je parádní, většinou nová, dobře značená, s informačními tabulemi a odpočívadly.

Nedaleko Dyjákovic prolézáme pěchotní srub lehkého opevnění vzor 37. Má v něm být ukrytá cache, ale Mile se ji nedaří nalézt a to je co říct. Hold kvalitní uložení. Jedeme ještě vyfotografovat pěchotní srub MJ-S 15, který stojí na břehu řeky Dyje a je dobře opravený a udržovaný.

Náš itinerář dnes končí v Jaroslavicích. Za pár korun stavíme stan na zahradě motorestu Estetika. Máme k dispozici sociálky i s teplou sprchou a jsme tu sami. Večer sedíme u dobrého bílého vína od místních vinařů a je nám skvěle. Dnes jsme na kole ujeli 105 km, nastoupaná výška 176 m.

4. den - z Jaroslavic do Uherčic

Jaroslavice jsou obklopeny rozlehlými vinohrady. Patří ke znojemské vinařské oblasti a v nejstarším jaroslavickém vinném sklepu firmy Znovín Znojmo je uloženo nejstarší víno České republiky, Modrý Portugal, ročník 1945. Aspoň tak hovoří informační tabule.

Navštěvujeme nepřístupný, stavebně neudržovaný renesanční zámek. V parku u zámku hledáme cache a sjíždíme k velkému Jaroslavskému rybníku. Obec opouštíme hlavní sklepní uličkou, kde jsou starší vinné sklepy s lisovnami, na viniční trati Na vinicích. Od rána je oblačno, později polojasno. Teplota nám dnes dovolila vytáhnout z brašen krátké kalhoty.

Další zastávkou je obec Slup a renesanční panský velkomlýn poháněný vodou. Mlýn je národní kulturní památka a je v něm muzeum. Pořizujeme fotku na stejném místě jako v roce 1998 s Pavlem a Katkou na cestě s "Hujery" (skupina sourozenců, příbuzných a přátel z Litovle, s kterými jsme trávili nejedny cyklo-prázdniny) do České Kanady. To Pavlíkovi bylo jedenáct a ujeli jsme tehdy za 12 dní 622 km.

Od Strachotic pokračujeme Moravskou vinnou stezkou do Znojma. Mila po cestě "loupí" v sadech meruňky. To "loupení" jí moc nešlo. Do sadu se jí nechtělo, i když široko daleko nikdo nebyl, tak jsem ji tam musel "zahnat".

V premonstrátském klášteře v Louce, v návštěvnickém centru firmy Znovín Znojmo kupujeme turistickou známku. Návštěvnické centrum má obrazovou galerii, bednářské a vinařské muzeum a prodejnu vín. Kupujeme ochutnávku vína. Vybíráme z odrůd Pálavu, s přívlastkem - výběr z bobulí, ročník 2009, mešní víno Augustiniánského opatství v Brně. Víno je vynikající a těžko se od něj odjíždí.

Poblíž náměstí ve Znojmě v cyklo prodejně dokupujeme výstroj na chladné počasí, cyklistické návleky na nohy, výbava spíš na jarní cyklistiku, ale teď je potřebná.

• Pokračování článku

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.