Estonsko na kole, cyklotrek přes Tallinn do Valgy

Estonskem na kole (3): Přes Tallinn a Tartu do Valgy

Další cesta je orientovaná na Olympijský stadion kde v roce 1952 tak zazářil fenomenální Emil Zátopek. Stadion a jeho okolí má úžasný "atmosfér", posedáváme, poleháváme na trávě, odpočíváme v klidu okolní zeleně. Na stadion jsem léta toužil se podívat, teď si užívám okamžiku.

Náš prohlídkový okruh pokračuje k ruské pravoslavné Uspenské katedrále, přístavu starých plachetnic a přístavu Helsinských ledoborců. Zcela vyhladovělí končíme na rybím trhu na nábřeží, je tu plno stánků. Ulice Esplanadi je lemována spousty stromů a na každém kroku jsou příjemné kavárny. Trochu připomíná lázeňskou kolonádu. Lidé mladí, staří odpočívají, piknikují na trávnících a to vše na dohled od Prezidentského paláce a radnice na náměstí Kaupaatori.

Město má klidnou, příjemnou atmosféru. Nemám rád velká města, ale tady se mi vyloženě líbí. Pohodě napomáhá i letní teplé slunečné počasí. Naši "kačeři" mají na kontě několik odlovů cache.

Čtěte také: Estonskem na kole (2)

Pivo mají Finové oproti Estoncům příšerně drahé, teď už se nedivím, že ráno po vyplutí trajektu a po otevření lodní prodejny, vzali mladí seveřané kartony piva v plechu "útokem" a "hrnuli ho do sebe pod tlakem". Trajekt Viking z Helsinek do Tallinnu odplouvá 21:30 hod.

Tallinn

Oproti původnímu záměru v itineráři jsme naplánovali prohlídku starobylého Starého Města a "ztracený čas" dohnat vlakem na trati Tallinn - Rakvere (104 km). Doma při vytváření plánu cesty jsem nespravedlivě málo času vyčlenil pro toto výjimečné město.

Do Starého Města vjíždíme Velkou pobřežní branou u bašty Tlustá Margareta, nedaleko přístavu trajektů. Před starobylými hradbami je vybudován památník obětem katastrofy trajektu Estonija, který se potopil 28. září 1994 s 852 oběťmi. V letní restauraci na ulici Olevimagi jsme si zřídili "hlavní stan" a odtud po dvojicích vyrážíme na prohlídku Starého Města. Úzké uličky jsou příliš plné turistů, než aby jsme se jimi proplétali s naloženými koly.

Kolem kostela sv. Olafa a kostela sv. Ducha jdeme na Radniční náměstí s gotickou radnicí. Probíhají tady trhy, lidí je všude jako opic. Je neustále co fotit a obdivovat. Teda myslím ty památky ne lidi. Ale vlastně i ty lidi, Estonky jsou po většině krásné ženy. Někdo může namítnout že ty pěkné dívky byly cizinky, turistky. Ne, Rusky, Němky a Japonky poznáte a hezčí už byla jen naše děvčata.

Cestou na hradní vrch Toompea stoupáme k pravoslavnému chrámu Alexandra Něvského. Úžasný monastýr. Okoukli jsme budovu estonského parlamentu, známou věž Pikk Herman, hradby a valíme zpátky za Jitkou a Mirkem. Přesunujeme se na hlavní vlakové nádraží Tallinn, odjezd v 16,00 hod do stanice Rakvere (příjezd 17.45 hod).

Naložení kol proběhlo hladce, ve vagónu jsou držáky na zavěšení kol a nástupiště je ve výšce podlahy, paráda. Problém nastal až při vystupování ve stanici Rakvere. Tady žádný perón ve výši podlahy vagónu nebyl, jen kolejiště. Schody z vagónu začínají asi metr nad kolejištěm, jsou strmé a jakoby schované dovnitř. Není kam vsunout nohu, protože každý schod, kromě prvního, je schován pod dalším. Výstup s kolem byl cirkusový výkon. Chce to cvik. Hned jsem si vzpomněl na článek z NaKole.cz, (Pobaltí na kole - Vlakové dobrodružství na zpáteční cestě).

Z Rakvere jedeme na kole po silnici č. 23 - Tårremäe - Päide - Luha - Kisuvere - Haljala - Kalmistu - Potsu - Salatse - Metsiku - Adaka - Villandi - Sagadi - Koljaku do Våsu v Národním parku Lahemma (38 km). Stany stavíme na břehu moře v Camping Eesti Karavan a večer sedíme v restauraci, pochutnáváme si na lososu. Dnes jsme ujeli pouze 54 km a 104 km vlakem, takže rekreace.

Tartu

Ranní koupání na pláži ve Våsu nic moc. Bylo to jako lézt doma do zarostlého rybníka. Rákos, chaluhy a pak teprve slaná studená voda, akorát místo bahna písek.

Våsu je rekreační oblast a leží na pobřeží zátoky Käsmu na jednom ze tří poloostrovů vybíhajících do studených vod zálivu. Nachází se zde největší naleziště bludných balvanů na "území zátok", Národním parku Lahemma. Park je plný lesů, jezer, řek a močálů.

Míříme do Altja, 400 let staré překrásně zachovalé rybářské vesnice. V osadě Oandu navštěvujeme lesnické muzeum a naučnou stezku s bobřími hrázemi. Po poledni relaxujeme v areálu pěkného zámku v obci Sagadi. Po silnici č. 23 a cyklotrase Rout No. 4 přijíždíme znovu do města Rakvere.

Město proslulo svou bronzovou sochou divokého býka, jež stojí na nejvyšším pahorku nad městem. Socha byla vytvořena k 700. výročí založení města. Na stejném pahorku stojí rozsáhlá zřícenina středověkého hradu. Míří k ní krojované družiny dětí s rodiči. Probíhá tady slavnost a divadelní představení.

Silnicí č. 22 pokračujeme do Väike-Maarja - Rakke - Vägeva. Blíží se silná bouřka. Hůlova nás zahnala do kůlny v obci Assamalla a za chvíli z oblohy padají provazy vody. Průtrž mračen spojená se silným větrem je krátká, letní ale pěkně zařádila.

Po cestě potkáváme hasičská auta a jsou vidět čerstvě odklizené vyvrácené stromy přes silnici. V Ebavere nedaleko od Väike-Maarja je moderní lyžařské středisko s osvětlenou sjezdovkou, běžeckými tratěmi a dřevěnou rozhlednou v nadmořské výšce 124 m. Stany dnes stavíme v obci Vägeva na trávě ukryti před zraky okolí za obchodem.

Ráno pokračujeme po hlavní silnici č. 39, směr Tartu. Fouká mírný protivítr a na obloze od rána jsou naskákané kumuly. Odpoledne z toho zaprší. Zastavujeme se v obci Kärde. Stojí zde jedinečná architektonická památka, mírový dům. Dřevěné stavení, ve kterém údajně byla podepsaná 21. června 1661 mírová smlouva, která ukončila Rusko - švédskou válku v letech 1656 - 1658.

Po návštěvě města Jågeva známé jako nejchladnějšího místa v Estonsku s nejnižší naměřenou teplotou -43.5 °C, Tabivere které leží u rozlehlého jezera Saadjärv, lyžařského střediska Lähte s osvětlenými běžeckými tratěmi a dřevěnou rozhlednou a už nás vítá univerzitní město Tartu.

Nachází se zde nejstarší univerzita v zemi. Celý střed města je restaurátorsky obnovený. Mezi mnohými pamětihodnostmi vyniká luteránský kostel sv. Jana, radnice, budovy kolem Radničního náměstí, univerzitní budova. Mně nejvíce zaujala centrální kašna na Radničním náměstí zpodobňující mladý líbající se pár a socha Barclay de Tolly. Barclayův dům na náměstí se propadá a je pomalu stejně šikmý jako známá věž v Pisse. Tartu je příjemné městečko s nezaměnitelnou atmosférou (to "městečko" je třeba brát s rezervou, Tartu je druhé největší město Estonska, velikosti Brna). Jsme kousek od Čudského jezera.

Posilněni výborným borščem šlapeme po hlavní silnici č. 3 přes Nðo a kousek za Elva do Käo Küla. Tady u hlavní silnice stojí camping a motel Waide, kde se ubytováváme.

Kemp je dobře vybavený a jsme tu skoro sami, až na autobus českých turistů a turistek. Mirek dámskému osazenstvu "dramaticky" líčí s talentem zdatného vypravěče dobrodružnou cestu kolem Estonska "to je pro nás brnkačka těch pár kilometrů na kole" dodává na závěr a sklízí obdiv a uznání.

"Asi to taková brnkačka nebude", zaslechl jsem jak jedna turistka říká své kolegyni "ta jejich děvčata jsou pěkně domlácená". Patrně narážela na rozbité koleno Mily, které po 14 dnech hrálo všemi barvami.

Cesta zpět do Valgy

Ráno po vydatné snídani v motelu jedeme z Käo Küla po hlavní silnice č. 3 přes Rðngu - Puka - Kuigatsi - Oruste - Paju směr Valga (60 km).

V jedné malé obci poblíž Puka se zastavujeme v obchodě na občerstvení. Na lavičce před prodejnou ucucávají svoje pivo místní "strýcové". Hned se s námi dávají do řeči a že odkud jsme a tak ty obvyklé otázky… bavíme se rusko - slovansky. "Československo", rozzářil se jeden z nich, "u vás jsem byl" říká takřka provinile, "s tankem v roce 68 jako voják"… "my ty rusáky taky nemáme rádi"… Z tohoto setkání plyne jediné, minulosti nikde neuniknete, na to je Evropa příliš malá.

Od vesnice Paju (stojí tady významný památník bitvy Estonské osvobozenecké války v roce 1919), 10 km severovýchodně od Valgy vede kolem hlavní silnice nová cyklostezka. Toho jsme si všimli u více velkých měst (Tartu, Elva a pod.), že budování nových komunikací pro cyklisty je v Estonsku v plném proudu.

Po příjezdu do Valgy, stejně tak jako při našem odjezdu před dvěma týdny, prší. Moc neotálíme, nakládáme kola a zahajujeme dlouhý přesun ku domovu s noční přestávkou v Litvě, nedaleko města Šiauliai, na farmě u Hory křížů.

Zpáteční cestu volíme po ose Valga (ES) (odjezd v 16 hod) - silnice č. A3 Lotyšsko (LV) - Sigulda - č. A2 - Riga - sil. č. A8 - Jalgava - silnice č. A8 - Litva (LT) silnice č. A12 - Joniškis - Šiauliai, Kryžiu kalnas - Kaunas - Suwalki (PL) - Warszawa - Bielsko Biela - Český Těšín (CZ) - Hranice (1 220 km).

Na kole jsme během cyklo-prázdnin ujeli 1 029 km, vlakem 155 km. Cesta autem 2 497 km. Každému, kdo se mě zeptá, budu cestu do Pobaltí doporučovat. Jsou to krásné, zajímavé, moderní evropské rozvíjející se země. I když rozdíly v životní úrovni mezi venkovem na východě a třeba městy na pobřeží jsou mnohdy značné. Zcela zásadně se mi změnil pohled na tyto bývalé postsovětské republiky.

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.