Treking > Cykloturistika > Estonskem na kole (2), cyklotrek v Pobaltí - trasa
Estonskem na kole (2), cyklotrek v Pobaltí - trasaCykloturistika v Estonsku19.9.2012 | Pavel Valenta
Ostrov Hiiumaa je druhým největším ostrovem v Baltském moři s krásnou a nedotčenou přírodou a příjemnými lidmi. I on si zachoval něco z atmosféry svobodného Estonska před érou Sovětského svazu. Díky okolnímu moři, je klima na Hiiumaa údajně trochu odlišné od toho, na kontinentě. Existuje více slunečných a méně deštivých dnů, ale dnes to asi neplatí a zdá se mi, že je to přesně naopak. Přístav Sõru býval v minulosti významný obchodní přístav ostrova s loděnicemi. Motorová plachetnice Alar, postavená v letech 1937 - 1939, stojí v přístavu dodnes jako památník námořní historii. V přístavní krčmě se na dlouho ukrýváme před deštěm a nepohodou. Posléze vyjíždíme po silnici č. 84 na západ ostrova k majáku Köpu. Projíždíme přes obce Söru - Pärna - Metsalauka - Sinima - Nurste - Mänspe - Öngu - Puski - Köpu (49 km). Čtěte také: Estonskem na kole (1) V lese poblíž osady Puski u odbočky do Luidja jsme s Milou zaslechli nějakou hudbu. V mapě je zakreslený kostelík, tak se domníváme, že tam probíhá nějaká bohoslužba a vydáváme se za zvukem. Po pár stech metrech potkáváme na cestě "pravé Vikingy". Chlapy jak hory, dlouhé blond vlasy, již trochu pod parou z medoviny. Zdravíme se a po obvyklých dotazech odkud a kam, nás zvou na hudební festival, který tu právě probíhá. Řekl bych spíše nějaký potlach. S díky raději odmítáme, Mirek s Jitkou by na nás u majáku marně čekali a my by jsme se "družili" asi až do rána. Mladíci se rezolutně odmítli bavit rusky, uměli perfektně anglicky a jeden z nich nás úplně "dostal", když říkal že zná Haška a Čapka. Já bych na jméno nějakého estonského spisovatele marně vzpomínal. Maják Kõpu, je symbolem ostrova, stojí na západním výběžku už od roku 1531, postaven na vrcholu nejvyššího kopce v Hiiumaa, který se nazývá Tornimägi (68 m n.m.). Köpu je třetí nejstarší nepřetržitě sloužícím maják na světě a stále vypadá mladě a krásně. Výška majáku je 36 metrů a nabízí jedinečný výhled ze svého vrcholu na moře a okolní přírodu. Pod majákem je tábořiště s pitnou vodou a sociálkami tak toho za pár korun využíváme a stavíme zde stany. Kromě nás tu nikdo jiný není. Dnes jsme ujeli pouze 51 km. V noci nad námi zuřilo několik bouřek současně. Temné dunivé rány hromů přicházely z moře, do toho záblesky světla majáku, scéna jako z Hitchcockova filmu. Ráno je jasné, teplé, slunečné, využíváme toho k výstupu na vrchol majáku. Na kolech míříme z Köpu částečně po cyklotrase č. 1 a silnici č. 80 přes obce Pärnaku - Rattagu - Luidja - Paope - Jöeranna - K?rgessaare - Reigi - do Posti, kde s Milou odbočujeme na výběžek Tahkuna. Jitka s Mirkem pokračují směr Kärdla a přístav Heltermaa. Výběžek Tahkuna se nachází na nejsevernějším cípu ostrova. Stojí zde 42 m vysoký maják postavený v roce 1875. Památník na pláži je věnovaný obětem katastrofy trajektu Estonia v roce 1994. Pod silně fotogenickým majestátným majákem pořádáme malý piknik. Naše cesta pokračuje přes osady Mangu - Malvaste - Risti - Kroogi do obce Kärdla, (která je jediným, tím pádem hlavním městem ostrova) a dál po trase Palade - Tempa - Pühalepa - Heltermaa. V přístavu Heltermaa čekáme na trajekt na pevninu do přístavu Rohuküla. Naši parťáci už v tuto dobu jsou v Camping Pikseke, ve městě Haapsalu. Trajekt vzdálenost 22 km zvládá za 1:15 hod. Moře je klidné a nad krajinou se rozprostírá soumrak. Pro zajímavost, v zimě tady moře zamrzá a z ostrova na pevninu se dá jezdit osobním autem po vytyčené trase mezi oběma břehy. To musí být teprve dobrodružství… Do místa ubytování dojíždíme už skoro za tmy. U vchodu do kempu vlaje 7 vlaječek států, jejichž občané zrovna pobývají v tomto zařízení, včetně té naší, české. Tu majitelka kempu vyvěsila při příjezdu Mirka s Jitkou. Dnes jsme ujeli 95 km. Cesta z Haapsalu do TallinnuRáno kupujeme v kempu přímo od pekaře čerstvé koláče a po vydatné snídani s nezbytným "kovbojským kafem" vyrážíme do Turistického informačního centra pro mapu cyklostezky Läänemaa Tervisetee a na prohlídku Haapsalu, jež je správním centrem kraje Läänemaa a lázeňským městem s poklidnou atmosférou. Hlavní turistickou atrakci, zříceninu mohutného gotického biskupského hradu z 13. století obhlížíme a fotíme ze všech stran. V místní železniční stanici, která byla koncovou pro již zrušenou trať z Tallinnu, je umístěno železniční muzeum s venkovní expozicí historických parních a motorových lokomotiv. Právě tady začíná cyklostezka Läänemaa Tervisetee která vede po svršku bývalé železnice Rohuküla - Haapsalu - Risti - Riisipere (60 km) a poníž dnes pojedeme. Povrch cyklostezky je šotolinový, tvrdý, cesta je kam až oko dohlédne rovná, jakoby postavená podle výstřelu z děla. Kilometry rychle odsýpají, ale jízda je poměrně jednotvárná. Slunko "peče jako prase" a je dusno, dneska to vypadá na odpolední letní bouřku. Kolem železničního náspu je vysoký porost bez možností rozhledů do krajiny a sem tam opuštěná bývalá železniční stanice. Zpestření v podobě zbloudilých telat která nechtěla uhnout z náspu, abychom mohli projet, přišlo vhod. V Risti zastavujeme u památníku deportovaných a 3 km za Risti stojíme u dřevěné rozhledny. Ale i tak je tato varianta cesty pohodlnější, než se proplétat provozem po silnici do Tallinnu. Aut si ještě užijeme dost a dost. Do Riisipere na nádraží přijíždíme právě včas. Na nástupišti stojí připravený k odjezdu elektrický vlak do Tallinnu. Hned nasedáme i s naloženými koly, která mohou zůstat na chodbičce na místě pro kočárky. Vagón je díky široko rozchodné trati prostornější. Perón je ve výšce podlahy, tak i nástup (posléze i výstup v Tallinnu) je pohodlný. Cestu 51 km vlakem do Tallinnu volíme pro zpestření a pro poznání estonských drah. Jízda vlakem trvala 1:20 hod a byla příjemná. Jízdenky kupujeme až ve vlaku za cenu víc jak příznivou. Do starobylého hansovního hlavního města Estonska Tallinnu přivážíme letní bouřku s vydatným deštěm. Nejhorší přečkáváme na hlavním nádraží a přes Staré Město které je zapsáno na listině světového dědictví UNESCO, kolem kostela sv. Olafa a přes Radniční náměstí míříme na nábřeží Tallinnského zálivu. Ubytovaní jsme v Tallinn City Campingu nedaleko historického centra města, blízko přístavu trajektů. Místa pro stany tady moc není, je určen spíše pro karavany, ale poradili jsme si. Hlavně že funguje občerstvení a sociálky s teplou vodou. Večer jdeme na obhlídku nočního života. HelsinkyDneska ani nemůžu dospat. Vstáváme brzy a s kolem jen "na lehko" míříme do přístavu trajektů na ranní spoj přes Finský záliv do Helsinek. Loď švédské společnosti Viking vysoká jako náš panelák nás naložila do podpalubí "snad se všemi auty z celého Estonska". Má sedm palub a jak tady budu hledat kde mám opřené kolo, mi není jasné. Naštěstí námořníci jsou na takové "suchozemské krysy" zvyklí a aby jim nebloudili po lodi jako "bludní Holanďané", mají jednotlivé paluby označené nejen písmeny, ale i obrázky zvířátek. Sláva, to by mohlo klapnout. To znám, to bude jako hledat auto před Globusem, hlavně si zapamatovat ten správný obrázek. Po vyplutí v 8:00 hod bereme útokem lodní restauraci a pak si jen vychutnáváme klidnou plavbu. Cesta trajektem trvala 2:30 hod, max. rychlost plavby podle GPS byla 42 km/h, vzdálenost mezi přístavy 82 km. Samotné připlutí do Helsinek kolem pevnosti na ostrově Soumenlinna byl zážitek. Na přilehlých ostrovech vidíme typické severské dřevěné barevné domečky. Somenlinna byla v roce 1991 zapsána na seznam světového a kulturního dědictví UNESCO a je tak jednou ze sedmi finských památek na seznamu. Potom to chvíli vypadalo že trajekt připluje až na rybí trh na náměstí Kauppatori, ale zatočil a "trefil se" do toho správného přístavu, kousek vedle. Nejdříve si jdeme vyfotit sochu mořské víly na náměstí Kaupaatori a trochu se zorientovat a "vyluxovat" mapky města do "íčka" před Helsinskou radnicí. Naše další kroky směřují na Senátní náměstí a ke katedrále Tuomiokirko. Dlouho sedíme na schodech u katedrály a kocháme se úžasným výhledem na moře a město. Ač katedrála vypadá monumentálně, její interiér je velice strohý. Kolem starého národního divadla a severské secesní budovy hlavního vlakového nádraží šlapeme ke Skalnímu kostelu. Vzít si sebou jízdní kola a pohybovat se městem na nich, byl dobrý nápad. Je tady hodně cyklostezek vyznačených na širokých chodnících. Skalní kostel pochází z 20. století. Stavitel do skály nechal vystřelit díru kruhovitého půdorysu a skálu nijak dále více neupravoval, pouze ji zakryl střechou z kombinace mědi a skla. Zajímavá stavba se zvláštní atmosférou. V kostele zrovna někdo hrál na varhany a dost dobře… Další související články:+ Litvou na kole (1)+ Litvou na kole (2) + Cyklotoulky s vozíkem, dětmi a nočníkem - po cyklostezce Odra - Nisa k moři na Rujanu a Polskem zpět domů + Cyklovandr Norskem (1) Líbil se vám tento článek? |
|