Schönbrunn, kouzelný královský zámek ve Vídni je pozoruhodná historická a kulturní památka

V místě, které se nachází na jihozápadě dnešní Vídně v okrsku Hietzing, zakoupil r. 1569 Maxmilián II. idylický pozemek s mlýnem, farmou a hlavně úrodnou půdou za účelem provozování loveckých radovánek, chovu loveckých psů a exotických ptáků ve voliérách. Tato zahrada či obora se v té době ještě jmenovala Katterburg.

Se jménem Schönbrunn se setkáme až po roce 1642, kdy zde manželka císaře Ferdinanda II. Eleonora von Gobzaga nechala vybudovat letohrádek. Ten se v brzké době stal centrem dvorního života, avšak v roce 1683 byl zničen během tureckého obléhání.

Kolem roku 1688 pověřil císař Leopold I. Johanna Bernharda Fischera z Erlachu vypracováním dokumentace k výstavbě imposantního paláce pro jeho syna Josefa I, který měl zaujmout místo válečným konfliktem zničeného letohrádku. Zamýšlený palác měl předstihnout i Versailles Leopoldova nepřítele Ludvíka XIV.

Prvotní plán byl velice ambiciózní. Geoffrey Jellicoe: První plány byly fenomenální. Von Erlach umístil palác na vyvýšenou plošinu na jihu, doplnil jej ohromnou zahradou s uměleckou a architektonickou výzdobou a sedmi kaskádami spadajícími k pláním dole. Vzdálené město sloužilo zahradám jako pozadí.

Přílišná ambicióznost a s ní spojená obrovská finanční náročnost (původní záměr přesahoval finanční možnosti císařského dvora…) tohoto projektu byla důvodem, proč byla dokumentace přepracována a palác byl vystavěn na východní straně pozemku (na vyvýšeném místě, kde měl palác původně stát, byla nakonec vybudována okrasa schönbrunnského parku, známá Glorietta, odkud je dodnes fantastický výhled na Vídeň…).

Vlastní stavba silně okleštěné verze Fischerova návrhu byla zahájena r. 1696, ale i tato stavba (jak lze i dnes pozorovat a obdivovat) zůstala nesmírně imposantní a ne zrovna přátelská k peněžence císaře a jeho následovníků. Stavební práce postupovaly pomalu a Habsburkové bydleli dlouho na staveništi.

Teprve za Marie Terezie stavba pokročila, císařovna navíc pověřila stavitele Nicolause Pacassiho přepracováním a rozšířením Fischerova návrhu. Marie totiž chtěla v Schönbrunnu sídlit a zároveň bydlet se svým chotěm Františkem Štěpánem Lotrinským, se svými 16 dětmi a dvorem, ke kterému patřilo např. 56 řezníků, 11 duchovních, 9 lékařů a přibližně 1 000 úředníků, ministrů, služebníků a dvorních dam…

Pacassi nepokračoval svou stavbou v duchu barokní pompéznosti , nýbrž ji nahradil moderní lehkostí rokoka a to i v interiérech, také některé pokoje zařídil v duchu tehdy velmi módního stylu chinoisérií (např. oválný a kruhový čínský kabinet). Dvě galerie byly opatřeny nádhernou štukovou a freskovou výzdobou (fresky provedl Gregorio Guglielmi a štuky Albert Bolla) a jsou pokládány za doklad nejvýznamnějšího ztvárnění rokokového interiéru v rámci císařské interiérové kultury. Schönbrunn jako císařská residence fungoval do 11. 11. 1918 , kdy v Modrém čínském salónu se konala jednání, při nichž se poslední rakouský císař Karel I. zřekl panovnických nároků a další den byla vyhlášená republika…

Dnes je návštěvníkovi zpřístupněno 45 pokojů z 1 441 vybudovaných (ve velké míře s původním vnitřním vybavením)… Je možné prohlížet nádherné interiéry, na kterých mají mimochodem podíl i čeští řemeslníci (nádherné křišťálové lustry) a nasávat atmosféru míst, kde žili a pracovali např Marie Terezie se svým Františkem a 16 dětmi, František Josef se svou nádhernou Sisi a mnozí další dobře známí členové habsburského rodu nebo významní politici či osobnosti.

Fantastický je nejen vlastní hlavní palác, ale i jeho okolí. Po bocích čestného dvora se nachází kavalírské trakty, zámecké a loutkové divadlo. Na ně navazují bývalé stáje , vozová hradba a oranžerie. Celková délka komplexu je 800 m. Za zámkem je nádherný rozsáhlý park, který založil v 70. letech 18. století Johann Ferdinand Hetzendorf. Park pokračuje do mírného kopce, na jehož vrcholu se nachází již zmiňovaná Glorietta.