Treking > Cestování > Gibraltar aneb Džabal al-Tárik jako brána do Evropy, dějiny zámořské území Spojeného království
Gibraltar aneb Džabal al-Tárik jako brána do Evropy, dějiny zámořské území Spojeného královstvíGibraltar na jihu Pyrenejského poloostrova, turistické a přírodní zajímavosti12.11.2018 | Otakar Brandos
Gibraltar / Džabal al-Tárik je rozlohou sice nevelké, avšak svou strategickou polohou navýsost významné území. Území, které je od roku 1713 součástí Spojeného království, pro které je v roce 1704 dobyla britsko-holandská vojska George Rooka. Definitivně (?) Gibraltar Spojenému království přiřkla až tzv. Utrechtská smlouva, která ukončila války o španělské dědictví, o devět let později. V roce 1830 se stává Gibraltar formálně kolonií, dnes se jedná o zámořské území Spojeného království. Nezměnila to ani referenda (1967, 1976 a 2002) o připojení ke Španělsku, které obyvatelé Gibraltaru v referendu odmítli. Gibraltar se nachází na jihu Pyrenejského poloostrova. Jeho strategická poloha na dohled afrických břehů mu umožňuje kontrolovat Gibraltarskou úžinu, úzký průliv mezi Atlantikem a Středozemním mořem. Gibraltarská skála (426 m), zvaná také Tárikova hora (Džabal al-Tárik) nebo také jen Skála (The Rock), lákala pozornost již odpradávna. Vždyť se objevuje již ve starých řeckých bájích jako jeden z Héraklových sloupů. Druhý se nachází hned na dosah. Jenže již v Africe. Gibraltar je rozlohou nevelké území (asi 6,5 km2), které je s pevninou (Španělskem) spojeno jen úzkou šíjí. Hranice se Španělskem má jen 1,2 km. Žije zde okolo 30 000 obyvatel, takže hustota osídlení dosahuje, pro nás středoevropany, strašidelných 4 200 obyvatel na čtvereční kilometr. V městečku plném zeleně, ale i úzkých křivolakých uliček je to znát. Je zde velice těsno a rušno. A přibudou-li zde i turisté mířící do množství obchodů, krámků a kavárniček, je zde doslova hlava na hlavě. Na Gibraltaru je skutečně hodně těsno. A to nejen ve městě, které je jako vlaštovčí hnízdo přilepeno pod Gibraltarskou skálu. Těsno je i v dalších místech mimo lidská sídla. A to natolik, že jediná silnice, která spojuje Gibraltar s pevninou, kříží dráhu mezinárodního letiště. A je řízena semafory. Je skutečně zvláštní pozorovat skrze čelní sklo svého dopravního prostředku start a nebo přistání letadla doslova na dosahu ruky. Gibraltarské opiceGibraltar ale není unikátní pouze svou polohou a nebo onou silnicí křižující přistávací dráhu letiště. Gibraltarská skála je také jediným místem v Evropě, kde volně žije kolonie opic druhu makak magot, magot bezocasý (Macaca sylvanus). Tyto opice jsou docela zhýčkané a na člověka zvyklé. A proto i velice drzé. Více o těchto všetečných tvorech, jejichž dnešní populace čítá asi 250 jedinců, se ale dočtete v jiném článku, který věnuji právě těmto obyvatelům Gibraltaru. A nejen Gibraltaru. S touto opicí se můžeme setkat především v cedrových lesích Středního Atlasu na území Maroka. Gibraltarská skála, neandrtálci, Féničané, Římané a ArabovéArcheologická nálezy dokládají, že Gibraltarská skála byla osídlena již v době kamenné. V roce 1848 byla ve zdejším lomu objevena lebka neandrtálce. Stalo se tak ještě před objevem slavné lebky tohoto našeho předchůdce profesorem Fuhlrottem u německého města Neaderthal v roce 1856. Gibraltarskou skálu později osídlují Féničané, Kartáginci i Římané. Posledně jmenovaní ji nazývali Mons Calpe a považovali ji za konec tehdejšího světa a za vstup do podsvětí. V roce 711 zde přistálo silné vojsko Arabů a Berberů vedené Tárikem ibn Zijádem, které dobylo vizigótskou říši za vlády posledního vizigótského krále Rodericha III. se sídlem v Toledu. Arabové nakonec kontrolovali téměř celý Pyrenejský poloostrov a velké části na jihozápadě dnešní Francie. Svou moc si Arabové na Pyrenejském poloostrově podrželi po téměř osm století - až do roku 1492, kdy opouštějí Granadu. Konkrétně Gibraltar - Gibraltarskou skálu kontrolovali Arabové do roku 1462, kdy byli odsud vyhnání kastilským vojskem při tzv. reconquistě. Gibraltarská skála a turistikaDnes Gibraltarská skála láká především turisty. Na vrchol skály se návštěvník může dostat buď lanovkou a nebo taxíkem. A nebo i pěšky po nekonečném schodišti. Toho ale asi využívá jen málokdo. Snad jednou za čas jen my Češi, kteří na každý z vrcholů musí zamířit také pěšky… A řeknu vám, ono se to nezdá, ale vyjít na vršek skály od hladiny moře a ve zdejším středomořském klimatu je docela fuška. Nejlépe ale je, když se návštěvník rozhodne pro využití služeb zdejších taxi. Díky nim má možnost navštívit další zajímavá místa na Gibraltarské skále. Například velkou ptačí kolonii a nebo obrovskou jeskyni se třpytivými krápníky. Její část je upravena jako koncertní síň s fantastickou akustikou. Jeskyni prvně popsal roku 45 n. l. římský zeměpisec Pomponius Mela, který se narodil na území dnešního Alžírska. Jeskyně však je známa mnohem delší dobu. Poslední zastávkou na trase taxi, tedy vyjma vrcholu mohutné vápencové skály, je muzeum - tunely, které sloužily pro vojáky. Tunely tady Britové hloubili od doby tzv. Velkého obléhání spojenými vojsky Francie a Španělska v roce 1783. V tunelech nalezneme staré kanóny, ale i figuríny vojáků v dobových uniformách. Velkou část tunelů, jejichž délka má snad dosahovat až 70 kilometrů, ale navštívit nemůžeme, neboť jsou vojáky využívány dodnes. Líbil se vám tento článek? |