Titania (1 578 km), největší měsíc ledové planety Uran

Titania je největší měsíc planety Uran

Měsíc Titania je největším měsícem planety Uran. Se svým průměrem asi 1 578 km je osmým největším měsícem naší Sluneční soustavy. Titania obíhá kolem Uranu ve střední vzdálenosti 436 300 km po téměř kruhové dráze jednou za 8,7 dne s průměrnou rychlostí 3,65 km/s.

Měsíc Titania má hmotnost 3,527 × 10²¹ kg, což je asi jen 0,6 % hmotnosti planety Země. Gravitační zrychlení na povrchu měsíce v oblasti rovníku činí 0,38 m × s^-2, což je jen 3,9 % gravitačního zrychlení na Zemi. Astronauti by tak na povrchu Titanie vážili asi jen jednu šestadvacetinu toho co na Zemi.

Titanii objevil 11. ledna 1787 William Herschel. Podrobnější znalosti nám však přinesla až kosmická sonda Voyager 2, která kolem planety Uran na své cestě k Neptunu proletěla v lednu roku 1986. Sonda se k Titanii přiblížila na vzdálenost až 369 000 km, což je zhruba vzdálenost Měsíce od Země. Během svého obletu Voyager 2 nafotografoval asi 40 % povrchu měsíce. Na snímcích se dají rozlišit detaily až do velikosti 3,6 km.

Čtěte také: Miranda, nejpodivnější měsíc planety Uran

Titania má vázanou rotaci, k Uranu natáčí stále stejnou hemisféru. Obíhá uvnitř magnetického pole planety v jeho radiačních pásech, ze kterých je ničím nechráněný povrch silně bombardován částicemi slunečního a kosmického záření, které mohou mít výrazný vliv na zabarvení povrchu měsíce. Stejně jako v případě dalších velkých měsíců Uranu, vyjma měsíce Oberon.

Plášť Titanie je tvořen vodním ledem s příměsí křemičitanů (až 30 %) a metanu. Nejnápadnějším známým útvarem na povrchu je velký kaňon (Chasma), jenž svými impozantními rozměry mnohonásobně převyšuje známá Grand Canyon na Zemi. Messina Chasma se táhne v délce asi 1 500 km od rovníku až k jižnímu pólu Titanie. Šířka tohoto kaňonu dosahuje místy až 75 km.

Vedle velkých kaňonů se na povrchu tohoto měsíce nacházejí četné zlomy (Rupes) a impaktní krátery, z nichž největší - Gertrude - dosahuje průměru 326 km. Dalšími velkými krátery jsou Ursula a Jessica, které jsou, narozdíl například od měsíce Umbriel, obklopeny jasnými paprsky z vyvrhnutého vodního ledu.

Měsíc Titania prošel v raných fázích vývoje teplotní diferenciací, díky které se zformovalo křemičitanové jádro o poloměru asi 520 km. To činí asi 66 % poloměru měsíce. V jádře, v jehož nitru tlak dosahuje asi 0,58 GPa (asi 5 800 × vyšší tlak, než kolik činí atmosférický tlak u hladiny moře na planetě Zemi), je soustředěno asi 58 % hmoty Titanie.

Pokud je pod ledovým krunýřem Titanie dostatek amoniaku a dalších podobných látek, mohl se tam dodnes udržet tekutý oceán, na jehož vzniku měly v minulosti podíl slapové síly a teplo uvolňované při rozpadu radioaktivních prvků. Tloušťka tohoto oceánu by mohla činit až 50 kilometrů a teplota asi 190 K.

Stejně jako na Uranu i na měsících obíhajících v rovině rovníku trvá den na Titanii extrémně dlouho - 42 let, což je polovina Uranova roku. Zatím poslední slunovrat na Titanii nastal v roce 1986, kdy Slunce ozařovalo téměř celou severní polokouli. Rovnodennost nastala na přelomu let 2007/2008. Jeho rovníková rovina tehdy protínala Zemi, ze které bylo možno pozorovat vzájemné zákryty Uranových měsíců.

Poslední měření naznačují možnou přítomnost velice řídké atmosféry, resp. exosféry, ve které se objevují molekuly oxidu uhličitého, metanu i kyslíku. Podobně jako na Jupiterově měsíci Callisto a některých dalších měsících. Tlak takovéto exosféry nepřesahuje tři miliardtiny atmosférického tlaku na planetě Zemi.

Fyzické charakteristiky měsíce Titania

Použité zdroje

• http://solarsystem.nasa.gov/planets/profile.cfm?Object=Ura_Titania
• http://www.solarviews.com/eng/titania.htm
• http://photojournal.jpl.nasa.gov/target/Titania
• http://en.wikipedia.org/wiki/Titania_%28moon%29
• http://solarsystem.nasa.gov/planets/profile.cfm?Object=Ura_Titania
• http://www.jpl.nasa.gov/spaceimages/details.php?id=PIA00039

Další související články: