Miranda, nejpodivnější měsíc planety Uran objevil Gerard P. Kuiper 16. února 1948

Miranda: průměr měsíce a vzdálenost Mirandy od Uranu

Měsíc Miranda objevil Gerard P. Kuiper 16. února 1948 na fotografiích McDonaldovy observatoře v Texasu. Miranda je asi nejpodivnějším měsícem planety Uran a možná také jedním z nejpodivnějších měsíců celé Sluneční soustavy. Miranda také byla posledním objeveným Uranovým měsícem před příletem kosmické sondy Voyager 2 v roce 1986.

Povrch tohoto malého měsíce o průměru pouhých 480 km je totiž velice různorodý. Je tvořen až 25 km hlubokými kaňony, útesy, stupňovitými terasami, krátery, ale také plochými a rovnými oblastmi. Povrch měsíce Miranda vypadá, jako by byl neuměle splácán dohromady z mnoha nesourodých kusů. Tak složitý reliéf na tak malém tělese nemá ve Sluneční soustavě obdoby.

Vědci se domnívají, že Miranda prošla určitou vnitřní diferenciací, kterou mají na svědomí pravděpodobně slapové síly planety Uran v době, kdy Miranda obíhala kolem Uranu s měsícem Umbriel v rezonanci 3:1. To by mohlo vysvětlit i vysoký sklon oběžné dráhy, jenž je asi 10× vyšší než v případě ostatních měsíců.

Čtěte také: Uran, zamrzlá planeta

Povrch měsíce vypadá, jako by byl několikrát rozdrcen a promíchán s mladším materiálem z pláště a nebo dokonce z jádra Mirandy. Někteří vědci se rovněž domnívají, že na Mirandině povrchu lze nalézt stopy globální tektoniky. Další badatelé se naopak domnívají, že Miranda byla rozmetána při obří kolizi s jiným tělesem a následně opět gravitačně stmelena.

Asi nejpodivnějšími na povrchu Mirandy jsou útvary zvané Coronae. Jedná se o oválné útvary oddělené od okolního a relativně hladkého terénu složitou strukturou hřebenů a kaňonů. Útvary připomínají, jak vtipně podotkl jeden z badatelů zkoumajících snímky Mirandy, obří záplaty na starém kabátu. Vysvětlit vznik těchto útvarů se vědcům dosud nepodařilo. Může jít o pozůstatky po impaktech železných či kamenných meteoritů, které vytvořily velké depozity tekoucí vody.

Měsíc Miranda je nejmenším z pěti velkých měsíců planety Uran. Je to také měsíc, jenž je Uranu nejblíže, obíhá jej ve střední vzdálenosti 129 390 kilometrů po mírně excentrické dráze. Hmotnost měsíce je odhadována na 6,59 × 10¹⁹ kg. Rotace měsíce Miranda je vázaná, kolem své osy se otočí jednou za 1,413 dne. Za stejnou dobu oběhne kolem planety, takže k Uranu natáčí stále stejnou hemisféru.

Na povrchu Mirandy panuje tuhý mráz. Teplota na povrchu nepřesáhne -187 °C. Co ale očekávat, když solární konstanta planety Uran je pouhých 3,7 W/m², což jsou pouhé tři desetiny procenta ve srovnání se solární konstantou planety Země. Povrch je pravděpodobně tvořen vodním ledem a sloučeninami čpavku a metanu.

Podrobné snímky povrchu měsíce Miranda přinesla až sonda Voyager 2, která během gravitačního manévru u planety Uran, který měl navést sondu k planetě Neptun, proletěla nejtěsněji právě kolem Mirandy. Díky tomu máme k dispozici fotografie Mirandy s rozlišením až několika stovek metrů, kdežto u větších měsíců dosahuje rozlišení maximálně 2 až 3 km.

Fyzické charakteristiky měsíce Miranda

Použité zdroje

• http://solarsystem.nasa.gov/planets/profile.cfm?Object=Ura_Miranda
• http://www.seasky.org/solar-system/uranus-miranda.html
• http://planety.astro.cz/uran/1885-miranda
• http://en.wikipedia.org/wiki/Miranda_%28moon%29

Další související články: