Janus, opravdu podivný měsíc planety Saturn obíhá po značně excentrické dráze

Janus - další podivný měsíc planety Saturn, průměr a vzdálenost, oběžná doba

Janus patří k malým měsícům planety Saturn. Obíhá kolem planety ve střední vzdálenosti 151 472 kilometrů jednou za 16,66 hodiny po poměrně excentrické dráze. Janus má poměrně nepravidelný tvar, velikost měsíce činí přibližně 203 × 185 × 152,6 km.

Měsíc Janus byl u Saturnu objeven teprve nedávno. O objev se postaral 15. prosince 1966 Audouin Dollfus, za potvrzení objevu bylo bráno pozorování Richarda Walkera o tři dny později. Dráha měsíce však byla velice podivná a astronomům se ji dlouho nedařilo extrapolovat. Až v roce 1978 přišli dva badatelé, Stephen M. Larson a John W. Fountain, s elegantním vysvětlením - za pozorované poruchy oběžné dráhy mohou dva měsíce na koorbitální dráze obíhající v rezonanci 1:1.

Závěry S. Larsona a J. Fountaina byly potvrzeny o dva roky později. V roce 1980 kolem planety Saturn prolétla kosmická sonda Voyager 1, která nasnímala měsíc Janus i s jeho koorbitálním souputníkem Epimetheus. První podrobné snímky měsíce Janus ale přinesla až kosmická sonda Cassini v roce 2004.

Čtěte také: Saturn, planeta s prstenci - průměr, vzdálenost, hmotnost

Rozdílnost jejich drah je nepatrná, nepřekračuje 50 km. Díky tomu si měsíce jednou za čtyři roky přiblíží k sobě natolik, že si díky silnému vzájemnému gravitačnímu působení měsíce prohodí oběžné dráhy a vnitřní měsíc začne obíhat po vnější dráze (a naopak). Díky silnému vzájemnému gravitačnímu působení se z povrchu obou měsíců uvolňuje velké množství prachových částic, které podél oběžné dráhy Januse a Epimethea vytvářejí slabý prstenec s radiální šířkou asi 5 000 km. Prstenec zkoumala v roce 2006 sonda Cassini jako významný zdroj rozptylu slunečního záření.

Někteří astronomové pokládají měsíce Janus a Epimetheus za siamská dvojčata, která vznikla rozpadem jednoho většího tělesa. K rozpadu mateřského tělesa by ale muselo dojít v ranném období formování Saturnovy soustavy, neboť na površích obou měsíců existují staré impaktní krátery. Proto tato domněnka vypadá nepravděpodobně. Největšími z kráterů jsou Castor, Pollux, Idas a Lynceus, přičemž největší má v průměru asi 30 km.

Janus je budován velice porézním materiálem, neboť jeho průměrná hustota nepřekračuje 0,7 g/cm³. Jedná se tedy s velkou pravděpodobností o jakousi špinavou sněhovou kouli, jako je tomu v případě řady dalších malých Saturnových měsíců. Vědci předpokládají, že na měsíci převládá vodní led s příměsí dalších materiálů v podobě jakési ledové sutě, která drží pohromadě jen díky působící gravitaci.

Povrchová teplota Januse je velice nízká, činí asi -195 °C. Naopak albedo Januse je hodně vysoké a činí asi 0,71. To opět poukazuje na přítomnost vodního ledu na povrchu. Měsíc má vázanou rotaci, k Saturnu tak nastavuje stále stejnou polokouli.

Staří Římané zobrazovali Januse (latinsky Ianus) jako boha se dvěma tvářemi. Byl to bůh bran, bůh začátku a konce.

Fyzické charakteristiky měsíce Janus

Použité zdroje

• http://solarsystem.nasa.gov/planets/profile.cfm?Object=Sat_Janus
• http://www.cbat.eps.harvard.edu/iauc/01900/01995.html
• http://www.solarviews.com/eng/janus.htm
• http://saturn.jpl.nasa.gov/science/moons/janus/
• http://en.wikipedia.org/wiki/Janus_%28moon%29

Další související články: