Černobyl - Cestovatelské kino uvádí Ukrajinu

Pro ty, co zajímá historie, katastrofy, adrenalin i objevování. Cestovatelské kino se vydá do Černobylu

Město duchů. Milník novodobé historie. Černobyl, kdysi pýcha sovětského zřízení a čilé moderní město, dnes strašák celého světa. Cestovatelské kino se v pátek 18. října v ostravském Kině Vesmír vydá na místo, které před víc jak 30 lety vyvolalo hrůzu. O fotografie, zážitky, historii i mýty, které kolem atomové elektrárny či Pripjati kolují, se podělí Martin Dubeň.

Jak jste se dostal do Černobylu a proč jste se vydal do takovéto neobvyklé destinace?

Jsem povahou cestovatel, co rád objevuje, ideálně místa a země, ve kterých jsem ještě nebyl. Černobyl toto přesně splňoval. Navíc je to ze Slovenska kousek, takže pořád jde víceméně o low-costovou záležitost. Krom toho mě samozřejmě zajímal příběh, který je za největší jadernou katastrofu v našich končinách. A v neposlední řadě mám rád historii - sovětská éra je jednoduše éra "zázraků".

Co všechno jste si na tento výlet připravil?

Peníze, ale ne moc. My jsme to jako parta kluků dali i s Kyjevem za pár stovek eur. Také jsem si jako každý správný amatérský turista Černobylu, který si toho nepřečetl dostatek, vytáhl ty nejposlednější věci z garáže u babičky a v nich jsem se vydal na výlet. Nebudu přece to radioaktivní oblečení nosit domů, nejsem přece debil! Samozřejmě, že oblečení ani mým botám na styl 90s, se nic nestalo. Mimochodem, kdo si myslí, že jsem magor, tak ať ví, že zakladatel cestovky do Černobylu si na první návštěvu zóny bral i suspenzor (smích).

Přesuňme se přímo na místo činu. Jak to probíhalo? Natrefil jste na nějaké problémy, se kterými jste se musel popasovat?

První a nejzákladnější problém byl, že jsem neuměl číst ukrajinsky. Takže jsem byl jak slepý. Jinak se ale o problémech nedá mluvit. Kyjev je pěkné místo a s dost přehledným a jednoduchých metrem. Navíc je všechno levné, co člověka vždycky potěší. A tour po Černobylu byla už tehdy poměrně dobře propracovaná, takže jsem se od začátku až do konce nemusel o nic starat. Dnes, když jsem tam manažer, tak je ta tour samozřejmě desetkrát lepší.

Kolik lidí ještě žije v této oblasti? Chtějí povídat o tom, co se před víc jak 30 lety stalo?

V zóně je celkově přibližně asi 4 000 lidí. Většina je tam pracovně, a to teda hlavně dělníci, kteří se starali o starý sarkofág, a také ti, co stavěli nový. Druhou nejpočetnější skupinou jsou hasiči. Celá zóna je totiž jako přírodní rezervace, ve které je zakázané lovit, těžit, pěstovat atd. Takže to tam krásně bují, co s sebou přináší riziko požáru. A to si v této zóně nechce radši nikdo ani představit, proto je těch hasičských posádek nadprůměrné množství. Dále jsou tam pracovníci hotelu, prodavačky a podobně.

A co původní obyvatelé?

Tito tzv. samousedlíci jsou lidé, kteří se po evakuaci vrátili do širšího okruhu zóny, většinou nelegálně. Dnes jich je kolem 150. Povídají si velmi rádi, protože mají rádi společnost. Jakoukoliv. Jsou ochotní povyprávět příběhy z dětství, ale i o katastrofě. Zazpívají, zavtipkují a v neposlední řadě nabídnou i to poslední, co mají, hlavně co se týče alkoholu. Bez vypití se z jejich domu nedá odejít. Na některých z našich tour za nimi i chodíme, aby lidi na vlastní oči viděli ty, co přežili doslova peklo, a měli šanci se s nimi pobavit. Z vlastní zkušenosti vím, že to člověka obohatí a začne se na svět dívat trochu jinak.

Jakou součást cestovky asi chodíte často do této oblasti. Není to zdraví škodlivé?

Často, jak se to vezme. Momentálně je to v průměru jedenkrát za měsíc a půl. Zdraví škodlivé to ale není, to bych se tam už nevrátil. Jsem možná trochu střelený, ale jinak mám normální představy o životě. Chci mít zdravé děti, a ještě pár desetiletí života před sebou. Stejně přemýšlí i naši průvodci. Pokud by to bylo nebezpečné, tak tam dobrovolně nezaměstnáváme nikoho.

Lidé si sice myslí, že typický Ukrajinec jde v první řadě po penězích, ale není to pravda. Co si váží nadevšechno, je rodina. A bez zdraví by si rodinu nemohli dovolit. Lidé se vždy ptají i na "dávku", kterou dostanou. Mnozí už určitě slyšeli takový nejběžnější příklad, a to, že při letu z Londýna do New Yorku dostanete asi tolik radiace, jako po celém dnu stráveném v zóně. A je to pravda. Dokonce u rentgenu plic je vyšší dávka, jak po celém dnu v zóně.

Černobyl je sice místo katastrofy, ale mnohokrát dekontaminované. A navíc s úplně novým sarkofágem. Ten je 24 hodin, sedm dní v týdnu kontrolovaný citlivými moderními přístroji, takže je to paradoxně jedno z nejbezpečnějších míst široko daleko.

Jsou nějaké charakterové typy, pro které je takovýto výlet určený anebo by je mohl oslovit?

Ano, dá se mluvit o několika charakterových typech. Jednak jsou to lidé, které zajímá historie anebo konkrétně sovětská éra. Potom to jsou lidé, kteří mají vysloveně rádi katastrofy, respektive jsou jimi fascinovaní, a chtěli by na vlastní oči vidět, jak vypadá místo, které člověk opustí ze dne na den. Také jsou to lidé, kteří mají rádi adrenalin či objevování nového a nepoznaného. Samozřejmě to mohou být i jejich kombinace.

Na přednášce budete hovořit i o mýtech, které o Černobylu kolují. Mohl byste před přednáškou odhalit aspoň jeden?

Těch mýtů je až tolik, že je těžké vybrat jeden. Velké množství informací, které běžní lidé mají, jsou mýty, anebo přinejlepším polopravdy. Přednedávnem jsme dokončili elektronickou knihu, ve které je podle mého názoru top deset mýtů. Ale vyberu teda jeden. Mně nejvíc fascinují historky kolem radaru Duga. Je to obrovská stavba, kvůli které vzniklo samostatné malé město odtrhnuté od světa o přibližně 3 000 lidech.

Jeden mýtus říká, že vzhledem k tomu, že tehdejší vědci nedokázali tento radar celé roky dostat do stavu, kdy by byl nepřetržitě a spolehlivě v provozu, tak jednoduše záměrně způsobili nehodu v elektrárně. Elektrárna byla jediným zdrojem energie pro celý radarový objekt, a tím pádem cíl v konečném důsledku splnili. Radar byl brzy po nehodě vypnutý, všechno cenné odvezené a kapitola kolem největšího sovětského radaru uzavřená. Jestli to byla pravda? I kdyby, nemyslím si, že se to někdy dozvíme.

Martin Dubeň je výkonný reaktor cestovky CHERNOBYLwel.come. Duší cestovatel, který se snaží objevovat atypická místa. A tak se dostal do Černobylu. Vloni se rozhodl pro změnu práce a od té doby pomáhá šířit černobylské poselství. "Kdo nezažil, jen těžko pochopí. Osobně se považuji za velmi aktivního cestovatele-objevitele, kterému je líto, pokud za měsíc nenavštíví aspoň jednu cizí zemi. Ideálně takovou, ve které ještě nebyl," hovoří Martin.

• 18. 10. 2019 (pátek)
• Start: 19:00 hod. v Ostravě

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.