Sitno (1 009 m n. m.), výšlap na nejvyšší horu a sopku v Štiavnických vrších

Sitno - odpolední procházka na nejvyšší horu pohoří Štiavnické vrchy

Sitno (1 009 m), nejvyšší vrchol Štiavnických vrchů, nepatří k nijak vysokým vrcholům Slovenska, ale troufám si tvrdit, že patří k vrcholům nejznámějším. Sitno, stejně jako celé Štiavnické vrchy, je budováno různě odolnými sopečnými horninami (andezity, tufy aj.), což mělo za následek vznik silně členěného a denudačními procesy formovaného reliéfu.

Vrcholová plošina hory Sitno je vypreparovaným sopouchem z odolnějšího pyroxenického andezitu, jenž snadno poznáme i díky jeho lavicovité až deskovité odlučnosti. V odborné literatuře se ale objevují zmínky o tom, že se jedná o utuhnutý andezitový proud. Buď jak buď, Sitno je skvělým tipem na odpolední procházku. Třeba po odpočinku a koupání u Počúvadlianského jezera na jeho západním úpatí.

Výstupové trasy na horu Sitno

Nejkratší trasa k vrcholu Sitna vede od jezera Počúvadlo. Nejedná se ani tak o jezero, jako spíše o bývalý tajch, nádrž na vodu, jíž bylo využíváno při důlní činnosti. Její nepřírodní původ dnes ale laik prakticky nepozná. Od jezera, respektive z parkoviště u jihovýchodního okraje jezera vyrazíme po zelené turistické značce východním směrem. Kolem nevábně vyhlížejících kontejnerů plných odpadků pokračujeme kolem chat po chodníku plném skleněných střepů. Ty naštěstí mizí hned po té, co se vnoříme do lesa.

Chodník křižují tisíce a tisíce lesních mravenců, těžko žádného nešlápnout. Asi nalezli v lese dostatek potravy, podobně jako je tomu například na tzv. Mravencovce v Jeseníkách. Výstup je pěkně svižný a výškové metry přibývají při cestě po spádnici velice rychle.

Spočinout a vydechnout můžeme asi po 20 až 30 minutách strmého stoupání, kde se chodník konečně narovnává, ale kde je také vydatný pramen chladivé a chutné pramenité vody. Jen ti komáři by nemuseli tolik žrát (asi proto na Sitno chodívám obvykle na podzim, kdy ty neodbytné krvelačné potvory zahubí mráz).

Chodník se stáčí vpravo a po chvíli vlevo přivádějíc nás k informační tabuli. Tady se dozvíme co to o Sitně a již vstupujeme za hranice Přírodní rezervace Sitno. Zároveň jsme na začátku naučného chodníku Sitno, jenž má délku asi 3 km a 13 zastavní. Les se rozestupuje a procházíme rozkvetlými loukami zvanými Tatarská lúka s poletujícími motýly a tzv. Jubilejním hájem vysazeného ve tvaru československého státního znaku. Jeho obrysy však již dnes nejsou téměř patrné.

Na louce se míhají modrásci, ohniváčci, jako blesk se kolem mihl otakárek fenyklový. Jasně ale převažuje babočka bodláková. Nádhera. Jako na dlani máme vrchol Sitna osazený stavbou vysílače.

Sitno, vrcholová plošina

Vrcholová plošina je ohraničena strmými skalními srázy s množstvím izolovaných andezitových skalek a věží. Ty vznikly nejen mrazovým zvětráváním, ale i blokovým rozpadem celé sitňanské kry. Skalní formy jsou nejlépe vyvinuté na severních srázech Sitna, kde výška skalních stěn dosahuje i 50 metrů. Nejmírnější jsou východní svahy, kde je skalních forem nejméně a Sitno se svažuje k východně ležícímu vršku zvanému Malé Sitno.

Přicházíme k turistickému rozcestníku Tatarská lúka (906 m), kde se zleva připojuje modrá turistická značka ze sedla Krížna (700 m) a z Červené studně (791 m). Po ní budeme pokračovat dále k jihu a strmě vzhůru. Po krátkém stoupání lesem se dostáváme k prvním schodům a skalním věžím, o kousek dále se objevují dřevěná schodiště se zábradlími. Jestli jsem se nepřepočítal, je tady nutno překonat celkem 278 schodů.

Na konci stoupání můžeme odbočit prudce vpravo a po krátké pěšině se dostaneme na vrchol skalisek s krásnými výhledy. Jako na dlani máme Tatarskou louku, Banskou Štiavnici s oblými vršky Štiavnických vrchů. Za dobré viditelnosti spatříme i pohoří Tribeč, Vtáčnik, Kremnické vrchy i západní část hřebene Nízkých Tater.

Tato vyhlídka bývá uváděna jako nejlepší, podle mého soudu ale pěknější vyhlídka leží trochu východněji. Dostaneme se k ní od vyhlídkové věže po dobře vyšlapaném chodníku. K vyhlídkové věži z roku 1727, v níž je malé muzeum a informační centrum s bufetem fungujícími v letních měsících, se dostaneme po širokém pohodlném chodníku. Jen pozor na kmen jedné kroutící se bříze ve tvaru písmene S. Jeden z kmenů se lomí přímo na chodníku ve výšce hlavy. Již znám dva lidi, kteří tady nechtíc nacvičovali berany, berany duc.

NPR Sitno

Národní přírodní rezervace Sitno má rozlohu 93,68 ha. Vyhlášena byla již v roce 1951 na původní rozloze 45,49 ha a její úlohou je ochrana pestrého a členitého reliéfu a také vzácných fytocenóz a zoocenóz, kde se mísí typicky horské druhy s typicky teplomilnými panonskými druhy.

Vrcholová plošina Sitna je pokryta pěknou loukou. Na nejvyšším bodě se nachází pěkná dřevěná rozhlednička s bufetem, pod ní rozestavěná a již i zchátralá chata na místě staré chaty A. Kmeťa a několik posezení s lavičkami a stoly. Na jihozápadním okraji plošiny se nachází stavba televizního vykrývače. Štiavnické vrchy a zvláště Sitno jsou i kolébkou turistiky na Slovensku ve středních polohách. Již v 19. století tady byly vyznačeny první turistické stezky, první turistický spolek tady vzniká již v roce 1860.

Sitno a archeologové

Člověk na Sitně pobýval již ale mnohem dříve. Archeologové nalezli na vrcholové plošiny stopy po osídlení lidem tzv. lužické kultury starší doby bronzové. Mezi lety 1000 až 700 př. n.l. se tady nacházelo opevněné výšinné hustě obydlené sídliště, které bylo z východu chráněno systémem valů, ze zbývajících stran pak strmými andezitovými stěnami. Ty dnes s oblibou využívají horolezci, kteří sou zálibu mohou provozovat v období od 15.6. do 1.2., přičemž výjimka k lezecké činnosti platí do 31.12.2010. Některé z cest dosahují až 7. st. UIAA.

Zpět se vrátíme po cestě výstupu. Ovšem výstupových tras k vrcholu vede více. Navštívit můžeme i zbytky hradu Sitno a řada dalších lokalit, ty si však necháme pro příští článek.

Sitno, turistická mapa

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.