5denní trek v Národním parku Torres del Paine v chilské Patagonii

Třetí den mě čeká cesta k ledovci Frances a k vyhlídce Britanico

V Jihoamerickém státě Chile vyrážím na 5 denní trek do Národního Parku Torres del Paine, který se nachází v části zvaná Patagonie. Z Punta Arenas přejíždím do města Puerto Natales, ze kterého jezdí snad každých dvacet minut autobusy do národního parku. W trek se dá jít v obou směrech, já si vybrala jít ze západu (kemp Paine Grande) na východ (kemp Central), musím tedy jet autobusem a pak i trajektem. Dá se jet buď co nejdříve ráno a rovnou začít v ten samý den trekovat a nebo, pokud se vám stejně jako mě nechce vstávat v pět ráno, vyjet o něco později a před nástupem na trajekt si projít menší hike k vodopádům a vyhlídce Cuernos.

Do Paine Grande, což je kemping a horská chata, se dostávám okolo 6 večer a za příšerného větru a deště, se snažím postavit stan. Řeknu vám, nic příjemného to není. Asi pětkrát mi málem uletěla plachta a vzhledem k tomu, že jsem měla úplně promrzlé prsty, se mi ani kolíky do země nezabíjely zrovna dvakrát snadno. V noci vůbec nespím, vítr je tak silný, že to cloumá a burácí celým stanem a já začínám mít strach, že to stan nezvládne.

Den druhý

Naštěstí stan přežil jak vítr, tak i déšť. Ráno se ale unavená a nevyspaná těžko hrabu ze spacáku a tak snídám jogurt a banán v posteli (neboli na karimatce, zachumlaná ve spacáku).

Dnes mě má čekat trek k ledovci Grey. Počasí je velmi dramatické. Tím myslím úplně na hovno, je mi zima a chci domů! To je jedna z nevýhod na kterou jsem s dalšími trekaři natrefila. Jelikož musí být vše naplánované a rezervované týdny či měsíce dopředu, člověk si nemůže například z důvodu počasí trek prodloužit a zůstat třeba někde o den déle a v cestě pokračovat za lepších podmínek.

Oblékám si nejteplejší oblečení spolu s nepromokavou vrstvou a doufám, že to zas tak hrozné nebude. Omyl!

Od ledovce vede cesta zpět stejnou cestou. Po pár hodinách se tedy vracím do kempu promrzlá a zmoklá, protože počasí mi opravdu nepřálo. Nicméně snad ani ne hodinku po tom, co jsem dorazila zpět do kempu najednou vysvitlo sluníčko. To sakra nemohlo vylézt o pár hodin dříve? Alespoň jsem ale nafotila krásné fotky u laguny, která je hned u kempu.

A co sakra dělají všichni češi najednou v Patagonii? Přísahám, že za leden a únor jsem v Argentině a Chile mluvila víc česky než špaňelsky nebo anglicky. To bych fakt nečekala.

Den třetí

Pokračování cesty mě a mého gigantického batohu napříč nádhernou patagonskou přírodou. Co to v tom batohu sakra tahám? No jo, když chce člověk trekovat v Torres del Paine co nejvíc low cost, musí s sebou mít jak věci na kemping tak i věci na vaření. Jinak vysolíte několik set dolarů (a to fakt nepřeháním) janom za ubytování v horských chatách nebo v premium stanech. Dotoho jsem si s sebou brala i foťáky a objektivy. Fotilo se ale příšerně. S tak silným větrem jsem nikdy nebyla schopna stát v klidu a u každé fotky jsem doufala, že nebudou rozmazané.

Třetí den mě čeká cesta k ledovci Frances a k vyhlídce Britanico. Počasí se najednou úplně změnilo a já tak můžu jít jen v tričku. V kempu Italiano, které je před výstupem k vyhlídkám, je možnost si odložit batohy, jelikož od ledovce a vyhlídky se jde zpět stejnou cestou a až zase u tábořiště Italiano se odbočuje jinak. Většina tedy odkládá batohy, svačí a k ledovci už pak šlape nalehko.

V kempu Italiano si zase beru batoh a pokračuji dál. Ke kempu Frances (jméno jako ten ledovec, vůbec to není matoucí) je to už jen dva kilometry. Po sprše a večeři, ač je třeba jen 7 večer, jdu hned spát. První dvě noci v Paine Grande jsem kvůli silnému větru a dešti vůbec nespala. Naštěstí kemp Frances je schovaný více v lese, tak aspoň tolik nefouká.

Den čtvrtý

Klasicky se mi povedlo ignorovat všechny budíky na telefonu. Rychle tedy snídám a pokračuji zase dál. Počasí je zase úplně nádherné, všichni se během cesty převlékají a šlapou v kraťasech a tričkách. Kupodivu ani moc nefouká, což se v mi v Patagonii zatím nestalo. Cesta vede okolo horského jezera a v dáli viditelných zasněžených vrchů. Pořád je na co koukat a co fotit.

Najednou je takové teplo, že se všichni schlazují v potocích, okolo kterých pocházíme.

Odpoledne docházím ke kempu Central, kde budu svou poslední noc v Torres del Paine stanovat. U recepce mají malý bufet a tak se po čtyřech náročných dnech odměňuji kávou a malou čokoládovou sušenkou.

Oblast okolo kempu je podobná jako na začátku Paine Grande, zase hotel, resort, chatky a hostely. Tato část je totiž turisty úplně přeplněná jelikož se odsud chodí k asi nejslavnějšímu výhledu v celé Patagonii: Las Torres. Mnoho turistů zde jezdí jen na jednodenní výlet takže mi je jasné že zítřejší výšlap budu muset podniknout co nejdříve abych se u Las Torres nemusela mačkat s davy turistů.

Kluci na recepci mě varují, že zítra má být počasí celý den na nic. Déšť a mlha skoro po celý den. No nic nenadělám, pokusím se i tak vstanout co nejdříve a budu doufat, že nebude moc pršet.

Den pátý

Okolo čtvrté ráno se probouzím a zjišťuji, že neprší a je jasná obloha. Mám to risknout a zkusit jít za tmy a doufat v krásný východ slunce? Dlouho zvažuji jestli chci samotná ve tmě jít trasu a terén, který neznám, nakonec ale sbírám odvahu a jde se!

Cesta je skvěle značena i odrazkami (pro východ slunce je Las Torres dost populární), takže se i za tmy dá dobře orientovat. K mé smůle ale po hodině jasné oblohy přicházejí mraky a déšť. Mezi kempem Central a Las Torres se naštěstí nachází ještě kamp Chileno, kde jsem plánovala, že se při nejhorším schovám. Jdu tedy rovnou tam.

Je 6 ráno a v kempu začali podávat snídaně. Jedné ze slečen se ptám, zda si můžu dát kafe a přidat se na chvíli ke snídaním. S dalšími cestovately tedy popíjíme kafe a čekáme až se situace venku trošku uklidní, aby jsme z těch Las Torres taky vůbec něco viděli.

Okolo sedmé pokračuji dál. Déšť na chvíli přestal a obloha se začíná čistit. Bohužel to dlouho nevydrželo. Při posledním výstupu před Las Torres nejenom, že začalo foukat, pršet a příšerně mrznout, on začal padat i sníh. Zima je taková, že mi úplně zamrznul a přestal fungovat foťák.

Vzhledem k tomu, že včerejší den jsme šlapali za sluníčka a jen v tričku, mě toto počasí začíná pěkně štvát. Las Torres jsou samozřejmě schované pod hustou mlhou a jediné co vidíme je laguna a sníh. Chvíli s dalšími hikery zvažujeme jestli chvíli zůstat a doufat, že se vyčasí, všem je ale taková zima, že se radši vracíme zpět do kempu za teplou sprchou.