Turistika: Tomanovská dolina v Západních Tatrách je dnes turistům zcela uzavřena

Túra na Tomanovské sedlo aneb Tatry turistům uzavřeme do roku 2050!

Tomanovská dolina ležící na východě Západních Tater je dnes turistům uzavřená, takže tento článek berte jako ohlédnutí za Tomanovskou dolinou, když se ještě dalo. Dodnes nejsem smířen s tím, že bych se tady již nikdy neměl podívat, že bych nenavštívil Tomanovský vodopád, nepokochal se pohledy na Tomanovské plesa či okolní vrcholy z Tomanovského sedla.

Také máte pocit, že TANAP dělá vše pro to, aby se Tatry turistům uzavřely do roku 2050? Že se TANAP snaží rušit turistické trasy a vytěsnit "turisty" do megalomansky se rozrůstajících a přitom již dnes poloprázdných středisek jako je Štrbské Pleso, Smokovce aj.? Doufejme, že se tak nestane. Ale když tak sedím nad starými mapami Tater s trasami do sedel jako Chalubinského vrata, Mengusovské sedlo, Ľaliové sedlo, Gerlachovský štít aj., tak se tomu pocitu nemohu ubránit. A to plán na uzávěr hlavního hřebene Roháčů zatím neprošel… Při tomto tempu rušení značek musí ty zbývající zmizet do roku 2050…

Túra do Tomanovského sedla byla sice dlouhá a z větší části fádní, přesto byla v závěru okořeněna nádhernými výhledy a fantastickými scenériemi. Průchod Tichou dolinou je pro řadu turistů fádním, ale vnímavý turista se může seznámit (ovšem s určitou dávkou štěstí) s řadou typických obyvatel montánního (lesního) vegetačního stupně. A to nemluvím o subalpínském a alpínském stupni v oblasti Tomanovské doliny.

Čtěte také: Červené vrchy a Orlia Prť, tri dni plné Tatier

Na túru do Tomanovského sedla jsme vyráželi z Podbanského po žluté TZ proti proudu říčky Belá. Asi za půlhodinu jsme dospěli na rozcestí s Kôprovou dolinou, kde je turistický přístřešek, hájenka a velký partyzánský pomník z období SNP.

Dále jsme pokračovali po žluté TZ po široké asfaltové cestě kolem hájenky Tichá. Krátce jsme sestoupili kolem vodárenského objektu a již jsme byli na velké louce s krásnou březovou alejí. Tato část však dnes vzala částečně za své, neboť nejprve tady řádila větrná smeršť a později tady řádili těžaři, kteří těžili dřevo v pásmu s 5. stupněm ochrany, zasahovali v tzv. "bezzásahovém" území.

Vpravo i vlevo bylo několik větších krmelců a mysliveckých posedů. Stále jsme šlapali po asfaltové cestě dnem Tiché doliny proti proudu Tichého potoka. Cestou jsme míjeli několik turistických přístřešků se základními informacemi o flóře a fauně Západních Tater až k lesnické chatě a ceduli označující počátek úseku se sezónními uzávěry. Vlevo byl další z četných partyzánských pomníků.

Na rozcestí s Tomanovskou dolinou to bylo odsud již jen asi 40 minut. Cesta byla navíc obohacena o zajímavé pohledy na hřeben Červených vrchů a především na skalnatý a zajímavě tvarovaný vrchol Štrky (1 657 m).

Tomanovská dolina, mapa

Na rozcestí s Tomanovskou dolinou jsme pokračovali vlevo po červené turistické značce. Strmější výstup vedl smíšeným lesem a brzy nás přivedl v několika zákrutách k turistickému přístřešku. Na něm by asi nebylo nic zvláštního, vždyť podobných přístřešků je v Západních Tatrách velké množství. Nebylo, kdyby se tady nenacházel krásný, asi 7 metrů vysoký Tomanovský vodopád. Vodopád se nachází vlevo hluboko pod cestou.

Pokochali jsme se tedy pohledem na tento krásný vodopád, v jehož okolí je velké množství starých spadaných stromů a pokračovali jsme dále. V ústí Javorového žlabu se do Tomanovského potoka vlévá vydatný přítok, který jsme překonávali po dřevěné lávce. Přešli jsme na druhý břeh a strmějším výstupem zamířili na výše položené louky.

Tyto louky byly určitě nejkrásnější na podzim, kdy se zbarví okolní modříny. Byly to skvělé náměty pro objektiv fotoaparátu. Zároveň se odsud otevíraly nádherné pohledy nejen na vápencové stěny vrcholu Štrky pod hřebenem Červených vrchů, ale i na oblé a kosodřevinou porostlé vršky Liptovských kop.

Pokračovali jsme dále nad hluboké koryto Tomanovského potoka s porosty kosodřeviny, ve kterých rostly jeřabiny a některé další dřeviny. Na chvíli se chodník napřímil, ale to jen proto, aby nabral druhý dech do dalšího stoupání. V těchto okamžicích jsme procházeli krásnými travnatými pastvinami, kde skutečně kdysi dávno stávaly salaše a kde se páslo. Dnes již však tady není po nich ani stopy, jen keře rybízu tuto dobu jen v náznacích připomínají.

Vždy jsem v těchto místech alespoň na chvíli přivřel oči a přenesl se alespoň v duchu o století zpátky, kdy zde voněl uzený sýr a cinkaly zvonky pasoucích se ovcí.

Poslední výšvih do sedla byl opět prudký a vedl po jihovýchodním travnatém úbočí vrcholu Stoly. Během výstupu se nám po levici otevíral ledovcový závěr Tomanovské doliny, který je relativně plochý a značně travnatý. Dnes jsou tam již jen stěží patrné zbytky Tomanovských ples, které zarostly rašelinou. Pouze jedno vodní oko na nás ještě trochu pomrkává.

No a konečně jsme byli v Tomanovském sedle, ze kterého se otevíraly fantastické rozhledy k východu a k západu. Mohli jsme se pokochat pohledy na Červené vrchy, Liptovské kopy, skalní štíty Vysokých Tater a na polské straně jsme si užili výhledů na Kominiarski Wierch. Za dobré viditelnosti pak i výhledů na Babí horu a Pilsko v Oravských Beskydech.

Dále se ale nepokračovalo, neboť jsme byli na hranicích s Polskem, ze kterého sem také vedla turistická značka. A polští pohraničníci byli obvykle schováni někde za bukem - pardon, za trsem kosodřeviny. Zpáteční cesta byla proto naprosto identická s výstupovou trasou.

Sice chápu, že se se vstupem do Schengenu řešil problém možné "invaze" Poláků po podobných takto nově vzniklých "přechodech" na turistických značkách na slovenskou stranu Tater, ale myslím, že strach byl mnohem větší než potenciální "nebezpečí". Polští turisté se v této části Tater spíše koncentrují kolem lanovky na Kasprov vrch a je otázkou, nakolik by byli ochotní kráčet do hlubin Tiché doliny, která je dnes turistů prostá a svlj nerušený rej tady mají těžaři a pytláci…

• Obtížnost: lehká až středně těžká, ale dlouhá túra
• Délka túry: 9 hodin
• Celkové převýšení: výstup i sestup 750 m
• Základní trasa: Podbanské - Tichá dolina - Tomanovská dolina - Tomanovské sedlo a zpět

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.