Pohoří Malá Fatra, túra na Rozsutce - asi nejkrásnější hory na Slovensku

Blesková návštěva Malé Fatry aneb svítání pod Rozsutcem

Nápady kam vyrazit se rodí v naší rodině při různých příležitostech. Malou Fatru jsem navštěvoval již od dětství, prochodil jsem různé chodníky, ale Rozsutce zůstávaly často mimo plánované trasy. Ne, že bych je několikrát nenavštívil, ale naposledy to bylo snad před sedmnácti lety. A to jsme na Fatře alespoň jednou ročně. Naposledy vloni, kdy po našem příjezdu do kempuje ve Varíně krásně tři dny pršelo.

Letošní srpen se opět vyvíjel počasím všelijak, ale my chtěli někam vyjet tak na jeden den na hory. Sledoval jsem počasí na internetu a v slovenské televizi, a pomalu ve mně zrál plán. Na jeden den, kousek od nás - Malá Fatra - cíl Rozsutec. A co si to nějak vylepšit? Východ Slunce na Rozsutci by mohl vyjít.

Bylo rozhodnuto a vytyčen den D - 13. srpen. Rodina byla seznámena s plánem a s drobnými výhradami souhlasila - odjezd večer, přespání někde ve Štefanové (varianta s bivakem na hřebeni byla zamítnuta - s medvědem se dělit o snídani nebudeme), noční výstup na Rozsutec, dolů do sedla a pak zpět do Štefanové.

Vše bylo sbaleno, ani to moc nezabralo času, spacáky, karimatky, celta, něco k jídlu, vařič, čelovky… dobré oblečení - první zádrhel syn má malé boty. Poslední záchrana - rodiče a vyšla. Protože jsem byl ještě v odpoledne v práci, setkáváme se s rodinou všichni až v Ostravě u rodičů. Chvíli se zdržíme (boty pro syna jsou sbaleny), večeře, uvaříme ještě čaj na ráno a vyrážíme.

Je 20.45 a opouštíme Ostravu. Neprší a je asi 16 stupňů. Přes Jablunkov a Žilinu v 22.50 přijíždíme do Nižných Kamenců. Zastavujeme v kempu, kde je úplný klid a všichni spí. Otevírá nám noční hlídač. Zkoušíme se zeptat jestli bychom zde nemohli zaparkovat a přespat, protože ráno potřebujeme brzy vyrazit. Otevírá nám bránu a ukazuje místo, kde máme zaparkovat.

Po chvíli krátké konverzace nad moravskou slivovičkou srdce roztají, se s námi loučí s tím, že ráno na něj mám zaklepat, aby nás pustil z kempu. O placení nechce ani slyšet. S přáním pěkného počasí se s námi loučí. Obhlédneme ještě kemp, který se za poslední dobu hodně změnil a prošel úpravami, které jsou jen k lepšímu, přibyly sruby a nové sociálky… Vytahujeme karimatky se spacáky a ukládáme se ke spánku. Nad námi jasná obloha a Měsíc osvětluje okolní hory. Spokojeně usínáme.

V 02.25 hod zvoní budík… budím zbytek rodiny a chystáme věci na cestu. Zabalit, nasnídat, vzbudit hlídače a odjíždíme do Štefanové. Parkujeme na parkovišti, a ani se nedivíme, že jsme zde sami. Počasí zatím super - nad námi ční Velký Rozutec ozářený Měsícem. Štefanová klidně spí. V 03. 45 hod vycházíme k rozcestníku Štefanová (662 m n.m.) odbočujeme na zelenou značku - směrem na Medziholie. Nejprve jdeme po asfaltce až k penzionu, kde za ním odbočujeme doprava a přes potok začínáme stoupat.

Nasazujeme čelovky a postupně nabíráme výšku. Cesta vede zatím lesem.a po třičtvrtě hodině zastavujeme na dnešním prvním záchytném bodě - na Šlahorce (950 m n.m.). Chvíli oddychujeme a vyrážíme do dalšího stoupání, cesta vede téměř stále strmě vzhůru, pouze s kratšími mírnějšími úseky. Dětem vykládám o tom, že kdysi čelovku nahrazovala normální baterka s normální žárovkou, která mi při výstupu v Tatrách několikrát zhasla a nakonec vypověděla službu úplně. Pak jsem šel pouze za svitu Měsíce. Kluci si to chtěli vyzkoušet a tak čelovky zhasínají. Po chvíli klopýtání a páru peprných slov je opět raději rozsvítili.

Tempo se nám daří udržovat a za chvíli se stromy rozestupují. Nad námi po levé straně Rozsutec a po pravé vrchol Stohu. Zhasínáme postupně čelovky a cestou v trávě přicházíme k prameni před sedlem. Nebe nad námi začíná pomalu blednout. Je 05.05 a přicházíme na sedlo Medziholie (1 185 m n.m.). Kousek od přístřešku je postaven stan (někdo měl stejný nápad jako já, ale jemu prošel…).

Začínají se objevovat první ranní červánky. Následuje pidisnídaně. Vytahuji stativ a chystáme se synem foťáky na východ Slunce. Rozhlížíme se po okolí. V dálce se rýsují Západní Tatry, Chočské vrchy se svou dominantou Chočem, pod námi pak v mracích tušíme Párnicu a na druhé straně naše východisko - Štefanovou.

Okolo 5. 45 začíná rozehrávat sluníčko svou barevnou etudu na obloze, ale co je horší, začíná se zatahovat a foukat. Děláme pár posledních fotek a v 5.55 hod vyrážíme dál po červené na Velký Rozsutec.

S prvními kapkami vcházíme do lesa. Na pláštěnku to ještě není a tak pokračujeme lesem a vycházíme za chvíli na louce. V dálce poskakují čtyři kamzíci, ale my zrychleně postupujeme k prvním skalám. Vcházíme na suť a začíná pršet hustěji. Začínáme zvažovat návrat. Díváme se na oblohu, kde začínají mraky postupovat směrem na Oravu.

Déšť oslabuje, ale čekají nás skaliska a řetězy pod vrcholem. Najednou přestalo pršet. Jsme celkem slušně vybaveni a tak vzhůru k vrcholu. Pokud existují bohové hor, tak pro tuto chvíli se nad námi smilovali. Mraky se rozestupují a přestalo pršet. Téměř v jednom kuse postupujeme stále výš.

Cesta teď vede výhradně sutí a po skále. Během výstupu děláme s Kubou opět pár fotografií pro radost a zanedlouho pak nejmladší člen - Štěpán hlásí, že je v sedle. Postupně dorážíme všichni a společně pokračuje na blízký vrchol. Jdeme těsně pod hřebenem a překonáváme poslední krátké řetězy. Je deset minut po sedmé hodině a jsme u vrcholového kříže. Výš už to nejde (1 610 m n.m.). Před námi se otevírá pohled na část malofatranské hřebenovky ze Snilovského sedla po Stoh, Vrátnou dolinu, Štefanovou, chaty Pod Sokolím, Boboty, Poludňové skaly, Malý Rozutec a další a další vrcholy a vrcholky…

Vychutnáváme si celkovou pohodu, jsme na vrcholu úplně sami - celkem logické pokud se podíváme na hodinky. Zapisujeme se do vrcholové knihy. Než však dopíšeme, situace se radikálně mění. Asi po půl hodině jakoby někdo řekl : "A dost, vyšlo vám to, tak už běžte"! Z doliny se valí mračna. Rychle se balíme a ustupujeme k sedlu. Tady nás již zastihly první kapky deště. Dále odbočujeme mimo hlavní vrcholovou cestu a raději postupujeme dolů.

Cesta vede traverzem - není značená, aleje vyšlapaná. Mezi skalkami na úbočí postupujeme kosodřevinou dolů. Podle ošlapaných kořenů kosodřeviny je možno konstatovat, že tudy nejdeme první… Je celkem vhodné použít citát: "Zvolili jsme cestu delší, za to však horší…" Ale účel světí prostředky a tak těžce nabytou výšku rychle ztrácíme. Asi po 20 minutách chůze ze sedla se k nám připojuje značkovaný chodník, který jsme nahoře opustili. V tento okamžik již zahalily mraky úplně všechno okolo. A prší a prší.

Vstupujeme do lesa a cesta začíná klouzat. Po chvíli se před námi objevuje sedlo Medzirozsutce. Fotíme ještě nádherně kvetoucí bodláky, ale pak již uháníme k přístřešku v sedle. Ještě rychlá fotka u rozcestníku Medzirozsutce (1 200 m n.m.). Je 8.45 hod, když se schováváme v přístřešku. Začíná pršet čím dál tím více. Pokouším se ještě rádoby vtipně navrhnout cestu na Malý Rozsutec, ale jsem krutě umlčen a přehlasován. Krátká snídaně a naděje, že se počasí opět umoudří. Bohužel zcela marná a navíc směr deště se mění z vertikálního na horizontální.

Oblékáme tedy pláštěnky a asi v 9.25 hod vyrážíme po modré značce směrem na Horné diery. Pokud bych tvrdil, že jsme šli, bylo by to hodně nadnesené. Zpočátku vede cesta totiž po loukách s jílovým podložím. Ještě, že umíme všichni celkem dobře lyžovat. Klouzavými pohyby se dostáváme asi po 15 minutách na místo zvané Pod Tanečnicou a následně do lesa, kde se objevuje na cestě štěrk a klouzání tedy ustává. Narozdíl od deště. Asi po dalších 15 minutách déšť polevuje.

Vcházíme do oblasti Tesna rizňa, kde nad žebříky potkáváme první turisty, kteří jdou směrem do sedla. Zdravíme se a na jejich otázku, jakže to vypadá nahoře, je celkem zbytečné odpovídat. Naše zjevy jsou zcela vypovídající. Přejeme jim pěknou cestu a pokračujeme po čtyřech žebřících a řetězech směrem k Horným dierám. Na žebřících potkáváme postupně další lidi. Otázka je téměř stále stejná - jak to vypadá nahoře. Naše odpovědi se bohužel také neliší. Ale přestává pršet… Dozvídáme se, že ve Štefanové ráno pršelo - takže v podstatě nic nového.

Náš postup se trochu zpomaluje, protože počet protijdoucích vzrůstá. Procházíme okolo meandrujícího potoka listnatým lesem a po pár minutách přicházíme na rozcestí Pod Pálenicou. Je 10.50 hod. Rozhodujeme se kudy dále. Máme na výběr. Buď budeme pokračovat Horními dierami na Podžiar a do Štefanové, nebo odbočíme na žlutou a půjdeme přímo do Štefanové. Protože však Horné diery je zajímavější jít směrem proti proudu potoka, domlouváme se, že půjdeme po žluté a žebříky si necháme na některý z dalších výletů.

Vyrážíme tedy mírně vzhůru a po úbočí Poludňových skal pokračujeme směrem na Huty. Lesem s občasnými pohledy na protější Boboty a louky nad Štefanovou přicházíme asi po půl hodině k dalšímu rozcestníku - Huty. Nezdržujeme se, protože začíná opět mrholit a nás čeká strmý sestup po zelené značce. Protože tady pršelo celé dopoledne, je cesta opět "mírně klouzavá". Jdeme přímo dolů. Opět, po kolikáté již, začalo pršet. Díky erozi, která obnažila kořeny stromů, se nám jde trochu lépe.

Je 11.55 hodin a my přicházíme k prvním domkům. Pokračujeme mezi nimi směrem k parkovišti a prohlížíme si jednotlivé chalupy. Většina z nich je pěkně a vkusně opravená a přestavěná na penzionky. Nutno podotknout, že to Štefanové velice prospělo. Po pár minutách přicházíme na rozcestník, odkud jsme ráno, před čtvrtou, vyráželi. Zbývá nám pár posledních metrů k parkovišti. Štěpka podléhá sběratelské vášní a kupuje si turistickou známku (1,5 euro).

Zastavujeme u auta. Zatím, co se převlékáme do suchého oblečení, přichází obsluha parkoviště a říká si o dvě eura. Chce nám vystavit účet, který odmítáme (asi by mi ho doma nikdo neproplatil). Vrací nám tedy jedno euro zpátky a jsme spokojeni všichni. No a co by to bylo za návštěvu Slovenska bez halušek? Ptáme se tedy, kde bychom ve Štefanové dostali dobré halušky a jsme odkázáni na nedalekou chatu Vo Vyhnanej. Musím konstatovat, že byly moc dobré (cena 3 - 3,5 euro) a k tomu kofola za euro. Kluci ještě vymámili za námahu a strádání Marlenku.

13.50 hod - poslední fotka, nasedáme do Opla a odjíždíme směrem domů. Nad námi svítí sluníčko, ale okolní hory jsou zahaleny v mracích a pravděpodobně z nich opět padá voda. S krátkou zastávkou jsme v 18.15 zpátky doma v Krnově. Co dodat? Spokojení z výletu, synové dokonce projevili zájem opět o nějaký noční výstup, vybalujeme věci a začínáme je postupně prát a sušit. Zkrátka - i přes počasí to stálo za to.

Časový rozvrh

Štefanová - Šlahorka (+40 min) - Medziholie (+40 min) - Velký Rozsutec (+ 1 h 20 min - Medzirozsutce (+ 1 h) - Horné diery Pod Pálenicou (+ 55 min) - Huty (+ 35 min) - Štefanová (+ 30 min)

Celková délka trasy

8,5 hodiny (čistý čas 5 h 50 min), podle průvodce 5 h 15 min

Převýšení

Štefanová - Šlahorka (+ 288 m) - Medziholie (+ 235 m) - Velký Rozsutec (+ 425 m) - Medzirozsutce (- 410 m) - Horné diery Pod Pálenicou (- 355 m) - Huty (- 100 min ) - Štefanová (- 120 m), celkem 1 970 výškových metrů.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.