Plešivecká planina, Slovenský kras a turistika - přechod Plešivecké planiny

Trek přes Slovenský kras se vším všudy (2). Přechod Plešivecké planiny a Krásnohorská jeskyně

Než se objeví první chalupy Kečova narazíte na celkem vydatný potok vytékající ze země, podle mapy se to nazývá Kečovská vyvieračka. Zástavba na začátku obce je pestrou směsicí starého a nového, a tak vás čeká i několik perel ve stylu podnikatelského baroka.

Na návsi mají na potoku vybudovanou takovou nádrž, co jí Rakušané u nich říkají "knajpa". Je opět možné se občerstvit v místní krčmě, a pak už zbývá jen závěrečný úsek k jeskyni Domica. Na místě samém je kromě vstupu do jeskyně vidět v okolí i několik dalších budov, některé jsou však prázdné a zcela zpustlé včetně zavřeného penzionu.

I tady by se dalo nakonec někde přespat s jakous takous střechou nad hlavou. My jsme v roce 2010 zůstali kvůli počasí na noc v Kečovu (hospodská pronajímá pro tyto účely starší domek), takže u Domice nemám konkrétní tip.

Úterý - Jeskyně Domica a přesun na Plešiveckou planinu

Vstup do jeskyně je nově vybudovaný s pokladnou, bufetem a výstavní síní. Domica je největší slovenská krápníková jeskyně, a tak několik postřehů. Prohlídka za vstupné 7 € na osobu je doplněná o jízdu na loďce po podzemní říčce nazvané myticky Styx, na které však bývají čas od času povodně, takže se může stát, že vás tam a do dalších částí nevezmou, což přece jen trochu ubírá na její atraktivitě.

Čtěte také: Slovenský kras se vším všudy (1). Silická, Plešivecká, Zádielská, Hačavská…

Jeskyně pokračuje až na maďarskou stranu hranice, jmenuje se tam Baradla a je daleko větší než její slovenská část. Zatímco na Slovensku pořádají jedinou hodinovou prohlídku, Maďaři nabízejí hned několik okruhů s nejdelším dokonce na šest hodin!

Pokud stihnete první ranní prohlídku v devět, tak z jeskyně vyjdete krátce před desátou a bez báglů (mají tam úschovné boxy) si můžete projít ještě naučnou stezku Domické škrapy. Ta kromě už avizovaných "škrapů" (= vápencové kameny trčící jednotlivě většinou z travnatého podkladu) poskytuje i bohatý rozhled do krajiny.

Již v plné polní pak přejdete cca 2 km po silnici směrem na Dlhou Ves na doporučovaný "Ferdi-Rancs", jak zní oficiální název. "Ranč" je bývalé JRD (Jednotné rolnické družstvo) a obědvat budete v jeho družstevní jídelně. Doufám, že jídlo zůstalo stále chutné a porce vydatné. Autobusem ve 12:43 h přejedete do Plešivce, kde můžete doplnit zásoby.

Velmi doporučuji dokoupit balenou vodu v takovém množství, abyste s ní vydrželi cca dva dny, kdy budete putovat Plešiveckou planinou, protože tam je o vodu opravdová nouze. Čekání na další autobus do obce Slavec si pak můžete příjemně ukrátit v decentně zašitém bufetu přímo naproti autobusového nádraží.

Autobusy do obce Slavec však mají jednu zrádnost. Ty dálkové tam nezajíždějí a mají jen jednu zastávku na hlavní silnici nad zhruba polovinou obce, zatímco "couráky" mají v obci zastávek několik, a tak je třeba pohlídat, kde vystoupit, ať se nemusí zbytečně dupat asfalt. Pokud pojedete tím dálkovým ve 14:10 h, tak vás nakonec nemine necelý kilometr po rušné státovce.

Žlutá značka nakonec přece jen odbočí "do hôr" Plešivecké planiny a začne nemilosrdně stoupat. Spodní část svahu je porostlá spíše keři a menšími stromky, vzrostlý les se objeví až v horní části, kde se už cesta klikatí v serpentinách. V jednom úseku půjdete dokonce vozovou cestou evidentně kdysi vylámanou přímo ve vápencovém masivu, dnes už nepoužívanou a zarostlou.

Nahoře se cesta přehoupne přes hranu planiny a necelou hodinu budete pokračovat tmavým bukovým lesem, až vyjdete opět do známé otevřené krasové krajiny. Najednou se objeví po levé straně nějaká strž, jejíž dno se ztrácí v kamenité díře do země. Ukazatel nebo informační cedule se samozřejmě nevyskytují (proč taky, místní to přece znají, že), a tak jenom podle mapy a času odhaduji, že by se mohlo jednat o propast Zombor.

Pak už zbývá jen poslední dnešní úsek po žluté značce, a to putování k rozcestí u Farkašovy samoty. Ta ale není od rozcestníku na dohled, ani k ní nevede oficiální odbočka, je třeba ji najít. Vydáte se tedy po cestě zhruba směrem (na východ), kde by se samota podle mapy měla nacházet.

Cesta vás přivede na pokosené louky a napravo za pásem stromů se objeví střecha samoty. Poctivý zděný objekt není trvale obydlen a má v zadní části velké venkovní kryté posezení se stoly a lavicemi, a dokonce i kamenným krbem. Jediný problém je s vodou, nikde v okolí není pramen, což potvrzují i velké barely umístěné pod okapovými svody. Pokud v nich bude voda, tak máte alespoň na mytí, popř. i na vaření.

Středa - Plešiveckou planinou

Ráno se vrátíte zpět na žlutou značku a budete pokračovat dále tou krásnou krasovou krajinou. Může se stát, že narazíte na stádo krav, ale pozor, tady se pasou i s býky, musíte se držet stranou a doufat, že pastevečtí psi a bača budou ostražití. Za další půlhodinu dojdete na rozcestí Veľký vrch, kde žlutou značku vyměníte za zelenou, která se tu připojuje ze vsi Rakovnica.

V roce 2010 jsme tu shodou okolností potkali nějakého znalce místních poměrů s přátelskými vazbami na ochranáře a strážce parku. Zato si musel vyslechnout naše láteření, že značky se pečlivě vyhýbají nejzajímavějším úkazům v krasové krajině (propasti, jeskyně) a že jsme vlastně za celou tu dobu nic pořádného ani neviděli (a to je pravda, stačí se podívat do mapy).

I zželelo se mu nás, nebohých vandrovníků, vysvětlil nám alespoň cestu k propasti Zvonivá jama a slíbil, že nám nechá značku na odbočce k ní. Ano, to je ta propast, kde zcela nedávno objevili mrtvolu nějakého Čecha evidentně tam spuštěného nebo se spuštěného za účelem pomalého umírání.

Další cesta po zelené značce pokračuje tím neměnným, avšak stále malebným a nenudícím koloritem krasové krajiny. Za půlhodinku budete na rozcestí Gerlašská skala, kde opět změníte barvu značky, dnes už naposledy, a to na modrou. Vlastní Gerlašská skala je jen kousek od rozcestí a poskytuje nádherný výhled do údolí na obec Rožňavské Bystré a na protilehlý hřeben Slovenského rudohoří. A nejen to. Přes Volovské vrchy a konec Nízkých Tater jsou vidět dokonce i Vysoké Tatry, podle odborného dobrozdání se jedná o Beránky a masiv Lomnického štítu.

Krajina se stane rozmanitější, přibude keřů a lesíků. Dalším cílem putování je místo zvané v mapě Zvonárka, kde by měl být pramen. Objeví se však pouze velké betonové kravské napajedlo s rezivým kohoutem, ze kterého žádná voda už neteče. Dalším podobnou kulišárnou je cosi na mapě značené jako "cisterna". Voda prostě není silnou stránkou Plešivecké planiny.

Pokud nebudete mít to štěstí, že vás někdo místně znalý správně nenasměruje, tak se k propasti Zvonivá jama asi nepodíváte. Přitom je propast obehnaná poctivým a řádně udržovaným plotem z prken se vstupní brankou a cedulí "Vstup zakázaný". Neskutečné. Když už se dělali s tím plotem a cedulí, tak to sem mohli klidně natáhnout i značenou odbočku. Konec konců se stejně jedná jen o velkou jámu do země.

Ale zpět na značku. Krasová krajina zůstane nezměněna a cesta vás pomalu vtáhne do plytkého údolíčka mezi Ostrý vŕšok a Malý vrch. Projdete lesem, za ním minete salaš a za dalším lesem se objeví rozcestí Veľký vrch, lépe řečeno Horáreň Veľký vrch. Tam opravdu stojí krásná, ale opuštěná horáreň, jejíž malinká veranda ani přilehlá značně zchátralá hospodářská stavení sice nějaký přílišný komfort na spaní neslibují, ale normálně byste tady asi zůstali na noc. Normálně - tedy bez znalosti toho, že jen asi půlhodinku odtud se nalézá nedávno nově postavená turistická útulňa Ďulová. A dokonce by tam měla být i voda.

Na místě samém zjistíte, že útulna není hned na ráně a že ji musíte najít. Objeví se na odbočce doleva šikovně zastrčená za kouskem lesa. Je to jen jakási velká střecha sahající skoro až k zemi, po stranách jsou dlouhé stoly a lavice na kůlech a země posypaná drobným štěrkem. Horší je to s vodou. Studánka by se měla nacházet hned za útulnou v díře pod skálou, ale za sucha je to jen mírně vlhké místo. Proto ta nadměrná zásoba nesené vody.

Čtvrtek - Krásnohorská jaskyňa a Mútna studňa

Ráno sejdete do městečka Plešivec a odtud budete pokračovat autobusem do Rožňavy a dále buď do obce Krásnohorská Dlhá Lúka, nebo Krásnohorské Podhradie, podle toho, jestli chcete do jeskyně nebo na hrad. Je to samozřejmě na vaši blahovůli, ale pokud mohu jemně vstoupit do vašeho rozhodování, tak Krásnohorská jaskyňa je poněkud něco jiného, než co máme zažito jako "návštěva jeskyně". Koneckonců se na tomto portále o tom už psalo.

V Krásnohorské Dlhé Lúce vyhledáte penzion Jozefína a příslušného pána, který dělá v jeskyni průvodce. V jeho doprovodu navštívíte něco jako výstrojní sklad, kde každý z vás vyfasuje slušivou kombinézu, přilbu se světlem a opasek s baterií k tomu světlu. Navíc vždy dva a dva dostanou pytel s popruhy, kam si to všechno pěkně uloží a v něm odnesou a zase přinesou, protože vstup do jeskyně je ještě notný kus za vsí.

Před vchodem do jeskyně si všichni včetně pana průvodce obléknou ty zářivě červené kombinézy, nasadí helmy a zprovozní osvětlení. Není divu, že pevné vysoké boty jsou podmínkou a malé děti do jeskyně neberou, protože prostě pro ně nemají kombinézy. To jen tak na okraj.

• Dokončení článku

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.