Jeseníky a Rychlebské hory, úžasný zimní přechod na sněžnicích přes Vysokohou holi, Vřesovou studánku nebo Keprník

Nejkrásnější hřebenovky v České republice

Je leden a to znamená, že bychom měli vyrazit na tradiční přechod hlavního hřebene Hrubého Jeseníku a částečně také Rychlebských hor. Třídenní pochod na sněžnicích je docela záběr, ale dá se zvládnout. Nejhorší nepřítel je vítr, který na jesenickém hřebenu dává najevo svou přítomnost snad 350 dní v roce. Letos jsme měli štěstí a bylo téměř bezvětří.

Start je vždy na sedle Skřítek, který se nachází, pro neznalé, na silnici I. třídy č. 11, která vede ze Šumperku směr Rýmařov. Po sedmé hodině ranní vylézáme z autobusu, batohy na záda a vyrážíme po zelené značce směr Ztracené skály. Jedná se o skalní vrchol z bílého devonského kvarcitu s velkým kamenným mořem. Kameny podle pověsti vysypal ze svých bot čert, když honil sedláka.

Z vrcholu je vidět za dobrého počasí i Orlické hory. My měli sice štěstí na skoro nulový vítr, ale po tři dny jsme měli nulovou viditelnost. Letošní sněhová nadílka je zatím v Jeseníkách slabá, takže sněžnice jsme nasadili až nad Ztracenkami.

Čtěte také: Dvoudenní přechod hlavního hřebene Hrubého Jeseníku

Jelikož se nebylo čím kochat, snad jen ledovými obry ze smrků, za chvíli jsme dorazili na Jelení studánku 1 311 m.n.m, kde stojí kamenná turistická útulna. Jako místo k odpočinku, snězení svačiny je to ideální místo. Dveře se dají zavírat, takže do ní tolik nefouká. Smutné bylo to, že v ní byl hrozný bordel. Nikdy nepochopím to, že se turista vleče se svačinou a pak už není schopný unést obal od tatranky či prázdnou pet láhev.

Další významný vrchol hřebene a druhý nejvyšší v Jeseníkách, Vysokou holi 1 465 m n.m, s dřevěnou boudou skoro není v mlze vidět. Už se těším na pivo a kafe v bufetu na horské službě, takže po sjezdovce skoro "letíme". Zklamání, bufet je dnes zavřen, asi je to v pondělí normální. Nevadí, posedíme déle na chatě Švýcárna. Na Praděd ani nejdeme, nemá to smysl, viditelnost je tak na padesát metrů.

Klasicky jsme se na Švýcárně zasekli na delší dobu. Máme spoustu času a jelikož spíme na Vřesové studánce, tak si užíváme teplo na chatě. Poslední zastávku děláme na Červenohorském sedle, které se nachází ve výšce 1 013 m n.m na hlavní silnici ze Šumperka do Jeseníku.

V bufetu dáme pivko, polévku a vyrážíme směr nocleh na Vřesovku. Loni hodně foukalo a při čelovkách a zvířeném sněhu se těžko hledala. I když jsem tam byl mockrát, tak stačí zhoršené počasí a průser na horách může být na světě. Letos to bylo v pohodě.

Vřesová studánka je ve výšce 1 290 m a je zde postavená kamenná kaplička. Dříve tu stála kaple, pak kostelík, jenže obě stavby stihl stejný osud a po zásahu bleskem vyhořely. Na půdičce se dá vyspat, letos tam byli ještě dva kluci na skialpech, tak jsme se seznamovali u slivovice. Teplota -2 stupně jsou úplně v pohodě, ne jak před třemi lety -12, tak se spalo skoro jako doma. Ze Skřítku na Vřesovku to je podle značení 27 km, takže člověk usne doslova jako zabitý.

Ráno jsme vyrazili opět okolo sedmé hodiny. Letos je traverz pod Červenou horou vychozený, tak jdeme tudy. Za špatného počasí bych to ale nedoporučoval, bývá občas ledovatý a značení v zimně není vidět, takže může být dost nebezpečný.

Předposlední významný vrchol Keprník (1 423 m n. m.) byl také v klidu. Mírný vítr, dokonce byl zde sníh a ne jen led. Za pěkného počasí je zněj vidět Sněžka i Lysá hora. Poslední kopec Jeseníků, Šerák (1 351 m n.m.), máme také za sebou a mažeme si to na Ramzovou.

Pod vrcholem Šeráku je chata Jiřího, ale tam jsme se nestavovali. Nechci dělat někomu špatnou reklamu, ale já jsme z ní momentálně zklamán. Raději doporučím restauraci Kaťuša, která je pod sjezdovkou. Tam jsme také byli asi dvě hodiny a čerpali síly v podobě oběda a několika piv na poslední část dnešního dne.

Z Ramzové to máme na chatu pod Špičákem asi 16 kiláků, což je ještě docela dost. Po pauze vyrážíme směr Petříkov, horskou vesničku a odtud na Smrk, 1 125 vysoký plochý vrchol, který je zároveň nejvyšším vrcholem Rychlebských hor.

Celý hřeben Rychlebek vede po česko-polské hranici a v každém ročním období je zde skoro liduprázdno. My máme v plánu jen deset kilometrů ze Smrku na Špičák. Ze Smrku se dlouze klesá. Další vrchol je Klínový a potom následuje delší stoupání na Karkulku. Stromy jsou krásně omrzlé a při svitu čelovky vše vypadá tajemně.

Kovadlina, 988 m vysoká, dělá svému jménu čest. Při krátkém, ale strmém výstupu ukápne nejedna krůpěj potu. Dávám pauzu, zakousnu svačinku, napiji se a pokračujeme dál. Sestup do sedla Peklo, opět do kopečka na Břidličný. Teď je to už jen necelé tři kiláčky.

Předposlední vyvýšenina Pomezný, okolo Špičáku a jsme na chatě. Šlo to z tuha, bez sněžnic by jsme to šli snad věčnost. Ale po třech hodinách pochodu ze Smrku, zatápíme v kamnech a čekáme, až se v promrzlé chatě udělá příjemné teplo. Než se tak stane, tak se zahříváme čajem a flaškou domácí slivovičky, kterou po celé dva dny nosím v batohu pro případ nouze.

Ráno nás jen čeká sestup do obce Žulová, kde je pro tento rok náš cíl třídenního šlapání. Z Vřesovky na Špičák jsme ušli asi 27 km a do Žulové je to asi 8 km, což je už jen procházka.

Tento rok byl bezvětrný, ale za to mlhavý, takže bílá barva převládala. I tak se šlo docela dobře a těším se zas za rok na další přechod.

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.