Via ferrata Masaré, Rotwand a Rosengarten, vysokohorská turistika v italských Alpách

Zajištěnou cestou po vrcholcích masivu Rosengarten

Dolomity jsou pravým rájem pro vyznavače adrenalinových zajištěných cest. Na své si přijdou jak úplní začátečníci, kteří si týden před dovolenou pořídili ferratový set, tak zkušení horalé, zvyklí na každodenní porci výškových metrů při zdolávání těch nejvíce exponovaných tras. Ferraty se dělí podle obtížnosti zhruba na pět kategorií od "A" po "E", kdy "áčkové" jsou jen lehké turistické chodníky, na kterých občas vypomůže ocelové lano. Toto je zde na webu popsáno v jiném příspěvku.

Jinak se dají tyto cesty ještě rozdělit podle profilu. Některé vedou téměř kolmo stěnou vzhůru a jiné představují ocelové zajištění horizontálního skalního hřebene, s minimálním převýšením, ovšem ale s notnou dávkou odvahy při překonávání "vzdušných" míst. Jednou z nich je ferrata Masaré, kterou jsme si prodloužili o další ferratu Roda di Vael, vedoucí na stejnojmenný vrchol ve skupině Rosengarten.

Čtěte také: Marmolada - železem a ledem: Po ferratě na střechu Dolomitů…

Po ránu vyjíždíme z údolí Fassa do známého průsmyku Carezza, mezi dvě samostatná horská seskupení - Latemar a Rosengarten. Lanovkou si usnadňujeme začátek túry a vysedáme u chaty Rifugio Paolina ve výšce 2 125 m. Skalní blok obcházíme zprava a po půlhodině mírného stoupání stojíme u památníku Christomannos v podobě obrovského bronzového orla.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Cesta vede dále k chatě Roda di Vael (2 283 m), kam se dostáváme za necelou čtvrthodinu. Odtud půjdeme k začátku ferraty údolním doleva a budeme se muset dostat o nějakých čtyři sta metrů výše, téměř až na úzký skalní hřeben. Směr od chaty není značený, ale podle vyšlapané stezky víme, kam se máme vydat.

Přicházíme k začátku zajištěného horského chodníku a otevírají se nám pohledy dolů na průsmyk Karerpass a stejnojmenné jezero Karersee. Přímo před sebou vidíme horský masiv Latemar. Následuje nějaké to foto, navlékáme úvazky a jde se na věc. Cesta vede přes jednotlivé skalní věže a trochu mi dává vzpomenout na Tri kopy v Západních Tatrách.

Vylézáme na jakousi šikmou plošinu s nádhernými výhledy, den pokročil a tak toto volíme jako místo odpočinku. Po svačině pokračujeme dále, pro změnu opět směrem dolů. Na laně začíná být hodně "těsno", proti nám přicházejí turisté, kteří se na ferratu vydali od chaty v opačném směru. Vyhýbáme se, jak to jde, a sestupujeme skalní stěnou k jakémusi komínu, kde končí první část našeho putování. Odtud lze po žebříku sestoupit na stezku vedoucí zpět k Rifugio Roda di Vael.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Máme před sebou ještě téměř celé odpoledne a pokračujeme tedy v turistice dál po hřebeni. Po pravé straně se nad námi tyčí stěna s výrazným skalním oknem a dostáváme se k žlebu, za kterým již cesta vede rovnou k vrcholu Rotwand do výšky 2 806 m.

Toto exponované místo je docela dobře zajištěno, jenže v protisměru přichází skupina pomalejších turistů, a tak máme chvilku na oddych. Času je dost, přelézáme adrenalinové místo a chůzí pokračujeme dál. Po půlhodině jsme u cíle, přímo pod sebou máme jako na dlani údolí Fassa, na jehož konci se tyčí Sella, kousek vpravo Marmolada. Nahoře nechybí tradiční kříž a v hojném počtu se dostavil i představitel místního nenasytného ptactva - kavče žlutozobé.

Den pokročil a je třeba myslet na návrat. Scházíme po zajištěném chodníku do sedla a po celou dobu se nám naskýtá úžasný pohled na masiv La Sforcella. V sedle balíme feratové sety a v suti pokračujeme směrem dolů k chatě Paolina, odkud nám při cestě do průsmyku Karerpass opět vypomůže lanovka.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.