Průvodce | Karpattreky | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Lyžování | Příroda | Soutěže | Aktuality | Zajímavosti | Kalendář | Napsat článek | Reklama | Více… |
Treking.cz
Poslední aktualizace: 6.11.2024
Treking > Treky, turistika > Pyreneje na dva pokusy a kras na jihu Francie se skalním mostem Pont d'Arc a jeskyněmi (1)

Pyreneje na dva pokusy a kras na jihu Francie se skalním mostem Pont d'Arc a jeskyněmi (1)

Cesta přes Rýnské vodopády, francouzské Třeboňsko, Chauvetovu jeskyni a Madeleine

4.11.2024 | Eadomír Hruška, foto autor, Tom, Moriss a Ondra

Rok se s rokem sešel a já opět ukecal ženu, aby mě někam pustila. Na(ne)štěstí jsem slavil další kulaté narozeniny, což s sebou přineslo i mnohem větší možnost roztáhnout křídla. Po loňském úspěšném výstupu v italských Apeninách se tak nějak logicky pozornost soustředila na "konkurenční" pohoří Pyreneje, které jsme vzhledem k ryze mužské účasti (já, Peťa, Moriss, Tom a Pinďa) překřtili na Pyjeneje.

Hlavně nemyslet na kraviny

Tři země ze startu

Od kamaráda si půjčuji Peugeota Travellera, což se jeví jako naprosto skvělá volba pro takovou cestu (většina Brna ví, že punková půjčovna "Lepší, než vyhořet" je nejlepší volbou, no a těm ostatním jsem to prozradil právě teď).

Vyrážíme večer, s vidinou velkolepých cílů, za vyprávění perverzních historek z cest a různých chlastaček, projíždíme překvapivě snadno po D1 až kamsi do Německa. Aby to bylo ještě veselejší frčíme na kapelách typu Mucha, Záviš, Morčata na útěku nebo 12:piet. Kolem půlnoci uléháme v blízkosti dálnice u bezejmenného odpočívadla, abychom probděli do rána. Je to jedna z mála nocí na cestách, kdy opravdu netuším, kde jsem, ale je mi to nakonec jedno.

Po ránu se chopím volantu, úspěšně zabloudím v Heilbronnu, abychom se slavnostně stočili k jihu směr švýcarský Shaffhausen. Je sobota, což je nejlepší den pro návštěvu vyhlášených Rýnských vodopádů. Jistotou jsou přeplněná parkoviště, vřeštící děti, vysoká cena za parkovné a fronty na cokoliv. Navíc dostáváme i porci pravého švýcarského vedra.

Jediná volná místa byla na nejzapadlejším parkovišti P4 u osady Nohl. Nakonec je to i dobře. Po zakotvení Pažouta se totiž vydáváme po pěšině vedoucí až k Rýnu, odměnou jsou nám krásné výhledy na vodopády stranou od největších davů. Cestička vede překvapivě blízko vody, která občas šplouchá až na ni.

U slavného přístaviště a vodního mlýnu Schlössli Wörth si konečně dopřáváme i dav lidí, který sem proudí ze všech čtyř parkovišť. Severní břeh je možno navštívit bezplatně, k variantě na jihu se dostanu později. Samotné Rýnské vodopády jsou jednou z nejznámějších atrakcí Švýcarska. Jedná se o nejmohutnější vodopády evropské pevniny a s šířkou takřka 150 metrů jde o mimořádný div přírody.

Výška kataraktu kolísá mezi 23 a 25 metry, letní průtok zpravidla dosahuje kolem 600 kubíků za vteřinu. Uprostřed kaskády se nachází několik skalisek, na největší se lze dopravit vyhlídkovou lodí. Tento geomorfologický útvar se definitivně vytvořil během poslední doby ledové v období před 17 000 až 14 000 lety, nicméně proces vzniku vodopádů začal mnohem dříve právě střídáním dob ledových a meziledových a s tím i spojenými změnami průtoku nebo usazováním štěrkových naplavenin.

Po promenádě se dostáváme až k vyhlídkovému balkónu u ohybu ulice Laufengasse. Tohle je jistě nejlepší bezplatné místo, kam se lze dostat. Následuje zalesněný úsek k železničnímu mostu Rheinfallbrücke, kde i znatelně ubývá turistů. Po lávce pro pěší překonáváme most nad dravou řekou kousek nad samotnými vodopády až ke slavnému zámku Laufen.

Poměrně dlouhá fronta a také cena nás odrazují od vstupu na spletité terasy pod zámkem, které ovšem nabízejí ty nejlepší vyhlídky. Teď toho zpětně lituji, ale přímo na místě se spokojujeme se sestupem k přístavišti Laufen, odkud je také omezený výhled. Po východním břehu Rýna se vydáváme až k mostu Nohlbrücke a Rýnské vodopády se nám ztrácí za ohybem řeky. Cesta k parkovišti už kromě neobyčejně čisté vody v řece nenabízí nic až tak výjimečného.

Skalní most Pont d´Arc je symbolem jižní Francie

Na parkovišti se za nepříjemného vedra loučíme s vodopády a po místních okreskách nakonec i se Švýcarskem. Kolem Basileje profrčíme od severu, no a poměrně rychle se ocitáme i ve Francii u města Mulhouse. Na první benzince s šokem zjišťujeme, že se ve Francii neprodává na čerpacích stanicích pivo a na záchodech chybí prkýnka. Moriss tohle rozdýchává po celou cestu a reputace Francie se mu horko těžko dává dohromady.

Napříč zemí Galského kohouta až do pravěku

U města Dole se stáčíme k jihu a nezáživnou krajinou dosahujeme sjezdu u městečka Pont-d'Ain, jež leží na východním okraji planiny Dombes. Tato oblast je považována za "francouzské Třeboňsko", nachází se zde hromada rybníků a i krajina je docela plochá. V Pont-d'Ain doplňujeme v supermarketu pečivo, sýry a alespoň nějaké sladké pivo a po zapadlých asfaltkách mezi poli dosahujeme navečer kempu L'Escapade v Priay.

Jako místo na spaní to mohu nanejvýš doporučit. Kemp se nachází kousíček od dálnice, je relativně levný a hlavně nabízí parádní koupání v čisté řece L'Ain. Překvapuje mě silný proud a opravdu čirá voda. Je to parádní osvěžení po dlouhé cestě. Zázemí kempu už ovšem tolika luxusu nepřekypuje. Prkýnka na záchodech jsou samozřejmě fuč, v restauraci je ukrutně draho a pivo také nemají. Hned první večer jsme se přeorientovali na víno a chyba to nebyla.

Po ránu se ihned napojujeme na dálnici, po obchvatech objíždíme Lyon a poměrně atraktivní krajinou podél řeky Rhôna směřujeme dál k jihu. Před polednem se u městečka Pierrelatte stáčíme mimo hlavní tah k západu a začínáme stoupat na krasové planiny do oblasti v okolí řeky Ardeche.

Tato oblast si zcela jistě zaslouží i samostatnou cestu už jen kvůli mimořádně atraktivním cílům, které se zde nachází. A rozhodně nejde o jednu destinaci v Ardeche! Naše první kroky vedou do kopie Chauvetovy jeskyně, následně prozkoumáváme soutěsku samotné řeky Ardeche s unikátním přírodním skalním mostem Pont d'Arc a nakonec krásnou jeskyni Madeleine.

Kaňonů jsou v Evropě stovky, mnoho z nich překlenují jeskyně nebo jejich trosky, jež se dnes označují jako "skalní mosty". Namátkově si vzpomenu na dva skalní mosty Rakov Škocjan - Velki a Mali naravni most, vzpomínám také na skalní most na řece Miljacka nedaleko Sarajeva nebo několik příkladů z Rumunska. Ano, všechna tato místa jsou atraktivním cílem pro objevování Evropy. Ale žádný z nich se nemůže rovnat tomu, který je viděný v jižní Francii a dnes se jmenuje Pont d'Arc.

Tento skalní most je natolik významnou krajinnou dominantou, že ve svém důsledku ovlivnil vývoj lidského ducha, umění a vůbec se stal něčím kultovním v dobách, kdy se teprve rozvíjelo nadání druhu Homo sapiens. Důkaz o tomto tvrzení se nachází v Chauvetově jeskyni, která leží asi 650 metrů severně od mostu Pont d'Arc a o 180 metrů výš ve svahu nad zaniklým meandrem řeky.

Jak jsem uvedl výše, díky skalnímu mostu byla oblast atraktivní pro lidi odnepaměti, nicméně v roce 1994 objevil Jean-Marie Chauvet se dvěma dalšími jeskyňáři - Eliette Brunel-Deschampsovou a Christianem Hillairem - novou jeskyni. Kaverna byla 21 500 let uzavřena díky sesuvu, který zasypal jediný vchod do ní. Dovnitř se nedostávali lidé, zvířata, ani zde neproudil vzduch. Díky této izolaci zde došlo k dokonalé konzervaci unikátních jeskynních maleb, jejichž stáří je více než 36 000 let (podobně jako ve španělské jeskyni Altamira). Tyto malby jsou o 18 000 let starší než obdobné malby ve známé jeskyni Lascaux.

Jeskyně Cabrespine oplývá rozsáhlou aragonitovou výzdobou

Výzdoba Chauvetovy jeskyně je jedním z nejdokonalejších příkladů Aurignacienské kultury mladšího paleolitu, což je nejstarší důkaz rozvoje lidského umění a kultury v Evropě. Anatomicky i mentálně jde o stejné lidi jako dnes. Krátce po objevu jeskyně byla kaverna hermeticky uzavřena a následující tři roky pečlivě mapována a zkoumána. Dokonalá izolace způsobená sesuvem zajistila původní uměleckou výzdobu, což je celosvětově unikátní. Není divu, že v roce 2014 byla Chauvetova jeskyně zapsána na prestižní seznam světového dědictví UNESCO.

Samotná výzdoba pravěkých umělců není jen tak běžná i mezi dalšími podobnými jeskyněmi. Jde o nejstarší známé znázornění pohybu zvířat na světě (efekt vynikne při pohybu louče podél skalní stěny - zdá se, že se zvířata pohybují). V Chauvetově jeskyni najdete více než 1 000 jednotlivých vyobrazení nebo rytin, z toho 447 jednotlivých kusů zvířat (355 jednotlivých živočichů je jasně identifikovatelných).

Celkem jde u živočichů o tyto druhy: jeskynní lvi (21 %), mamuti (19 %), nosorožci srstnatí (19 %), dále následují kresby koní (14 %), bizonů (9 %), kozorožců (5 %), medvědů (5 %), sobů (4 %), zubrů (3 %) a jelenů rodu megaloceros (1 %). Výjimečně se zde však vyskytují další druhy jako hyeny, kuny a lišky. Naprosto unikátní je vyobrazení ptáka - sovy - nebylo příliš obvyklé, aby pravěcí lidé znázornili něco jiného než savce…). Dohromady 14 druhů zvířat. Další formou výzdoby byly různé formy teček, otisky rukou, "negativní" otisky a přemisťování lebek medvědů na "čestná místa". Chauvetova jeskyně je historickým důkazem o lidském vnímání perspektivy, schopnosti abstraktního myšlení a plánování.

Krajinou pravěkého muže

Samotná originální jeskyně samozřejmě přístupná není. Dobře víme, jak dopadly jeskyně s umělým osvětlením (invaze řas) a po zkušenosti z Lascaux došlo i k obavě nezvratného poškození pouhým dechem návštěvníků (nehledě na vandalismus těch nejblbějších potomků pravěkých umělců). Proto bylo přistoupeno k výstavbě věrné kopie sálů Chauvetovy jeskyně na nedalekém kopci.

V jeskyni Madeleine

V roce 2015 byla slavnostně otevřena největší kopie jeskyně na světě - Chauvet II. Za 30 měsíců výstavby a 55 milionů Euro byla na podlahové ploše 3 000 m2 (originální jeskyně je na ploše 8 500 m2, replika byla zkrácena, nicméně zdobená místa jsou k vidění všechna) vybudována umělá jeskyně s plochou stěn 8 200 m2. Stovky lidí se podílely na mimořádném díle, kdy bylo potřeba detailně nasnímat všechny obrazy v původní jeskyni, v měřítku 1:1 je přenést s přesností na milimetr do nově vybudované repliky.

Kromě ohromného množství stavebního materiálu bylo třeba vytvořit i 52 různých odstínů vápence, 27 stěnových panelů pro 250 m2 zdobených stěn, 300 m2 pro geomorfologické prvky, 550 sad zvířecích kostí odlitých a následně ručně vyhlazených… Vrcholem je i kopie "vůně jeskynního vzduchu", na níž se podíleli lidé s dokonalým čichem. Zkrátka a dobře - pokud vás někdo uspí a vysadí v replice Chauvetovy jeskyně, vsadím boty, že nepoznáte, že nejste uvnitř přírodní kaverny.

Vstupné do Chauvet II naštěstí není až tak smrtící, parkování je zdarma a tak se krátce po poledni vydáváme na prohlídku. Pro ty, kdo nemluví francouzsky, jsou k mání sluchátka s výkladem v dalších světových jazycích, čeština chybí, tak svorně volíme angličtinu. Po prohlídce se vydáváme do interaktivního muzea v areálu, které velmi detailně přibližuje život v Evropě před cca 30 000 lety. Dozvíte se mnoho o změnách klimatu během dob ledových, o geomorfologii údolí Ardeche, nicméně hlavní pozornost je věnována evropskému jeskynnímu malířství. Za mě mimořádně atraktivní muzeum. Celkově v areálu strávíte alespoň 3 hodiny času, které rozhodně stojí za to.

Další dávka intenzivních zážitků následuje poměrně brzy. Po opuštění areálu sjíždíme k samotné řece Ardeche a záhy dosahujeme dominanty zdejší krajiny - skalního mostu Pont d'Arc. Krajinná dominanta se klene 39 metrů nad hladinou řeky, šířka mostu je 60 metrů. Horní hrana dosahuje výšky 54 metrů. Pont d'Arc je symbolem jižní Francie, je magnetem pro vodáky, kteří pod ním mohou proplout v kánoích, magnetem pro horolezce, plavce, umělce, historiky, cestovatele, cyklisty a cestovatele. Přirozený skalní oblouk vznikl v jedné z meziledových dob asi před 124 000 lety protržením meandru na jehož severním oblouku se nachází Chauvetova jeskyně.

Zpočátku kolem mostu jen projíždíme, abychom se ubytovali v kempu Camping du Midi za velmi rozumný peníz. Dlouho se však nezdržujeme a jdeme k řece na průzkum. U peřejí Chambel přebrodíme řeku, no a to už jsme na dohled skalnímu oblouku. Koupačkou pod mostem a v jeho okolí si plníme jeden z cestovatelských snů, ovšem Pinďa tomu nasadil korunu kaskadérským kouskem, jehož se nikdo jiný neodvážil. Na jižní straně oblouku se totiž nachází poměrně utajená úzká jeskyně, která ústí asi deset metrů ve stěně nad hladinou řeky. Místňáci z jeskyně s oblibou skáčou, no asi nemusím dál rozebírat, kdo jediný z nás pěti se k tomu odhodlal…

Proplavání oblouku zvládáme pouze tři. Petr s Morissem se vydávají zpět do kempu, zatímco já, Pinďa a Tom po zdolání řeky pod skalním mostem vyrážíme jen tak v plavkách na cca dva kilometry dlouhou procházku podél silnice v bývalém meandru. Osobně jsem od této procházky čekal víc, každopádně odměnou za chůzi v plavkách kolem relativně frekventované silnice je ten nejlepší výhled na Pont d'Arc.

Jeskyně Madeleine

Druhý den vyrážíme na panoramatickou jízdu soutěskou Ardeche. Ne nadarmo je tato cesta mimořádně oblíbená mezi cyklisty a motorkáři. Průjezdem etapy závodu Tour de France se zapisuje do povědomí celé Evropy. Z mého pohledu je mnohem atraktivnější horní tok řeky. Máme mnoho důvodů zastavit a fotit, nicméně hlavním tématem je návštěva jeskyně Madeleine. Na Tomovi je vidět, že by zde nejraději zůstal, věnoval se koupání, splouvání řeky a dalším vodním kratochvílím. Ardeche má zabudovaný magnet a i já tohle místo považuji za jedno z nejlepších koupacích míst, co jsem doposud viděl.

U jeskyně Madeleine zjišťujeme, že prohlídka bude až za hodinu, poměrně dlouho řešíme, co dál, ale atraktivní slečna průvodkyně nás přesvědčuje, že minimálně ona samotná bude stát za vidění. Prohlídka je opět umožněna využitím sluchátek s anglicky mluvícím průvodcem. Pokud jde o jeskyni, mohu pro změnu zase doporučit. Jde o bohatě zdobenou jeskyni, která se vyznačuje drapériemi a záclonami, jež patří mezi největší mezi zpřístupněnými ve Francii. Zdejší záclony jsou přes 6 metrů vysoké a 3 metry široké, což se jen málokde vidí.

Mezi Francií a Španělskem a mezi Španělskem a Francií

Opouštíme slečnu a jeskyni Madeleine, zasteskneme si ve zbytku soutěsky řeky Ardeche a konečně ukrajujeme kilometry směr Pyreneje. Nálada je jakási divná. Dle předpovědi má být v horách hnusně, opouštíme snové vápencové království a po pár hodinách jízdy za městem Toulouse upouštíme dálnici. Je zajímavé, že byť dálnice vede v mapě téměř podél pobřeží až do města Narbonne, moře vidět není.

Treking.cz - diskuze

Diskuse k tomuto článku

přidat názor    zobrazit celou diskusi

Reklama
Steblová skala Úplněk Chata Arnika Strečno Jeseníky, ubytování Východ Slunce Bouda Jelenka Nízké Tatry, ubytování Bezděz Házmburk Venušiny misky Šomoška Elbrus Apogeum Téryho chata Mohelenská step Orlické hory, ubytování Spacáky Mont Blanc Mléčná dráha Štefánička Šútovský vodopád Zubštejn Karlštejn Kamenná chata Ďurková Uran Jarní prázdniny Ledňáček Wildspitze Hrad Lichnice Veveří Pozitron Batohy Cumulonimbus Trekové boty
Beskydy | Bílé Karpaty | Blatenská pahorkatina | Brdy | Broumovská vrchovina | Česká Kanada | České středohoří | České Švýcarsko | Český les | Český ráj | Děčínská vrchovina | Doupovské hory | Drahanská vrchovina | Džbán | Hanušovická vrchovina | Hornosvratecká vrchovina | Hostýnské vrchy | Chřiby | Javorníky | Jeseníky | Ještědsko-kozákovský hřbet | Jevišovická pahorkatina | Jizerské hory | Králický Sněžník | Krkonoše | Krušné hory | Křemešnická vrchovina | Křivoklátská vrchovina | Litenčická pahorkatina | Lužické hory | Nízký Jeseník | Novohradské hory | Orlické hory | Pálava | Podbeskydská pahorkatina | Podyjí | Rakovnická pahorkatina | Ralsko | Rychlebské hory | Slavkovský les | Slezské Beskydy | Smrčiny | Svitavská pahorkatina | Šluknovská pahorkatina | Šumava | Švihovská vrchovina | Vizovická vrchovina | Vlašimská pahorkatina | Vsetínské vrchy | Východolabská tabule | Zábřežská vrchovina | Zlatohorská vrchovina | Ždánický les | Železné hory | Žulovská pahorkatina | Belianské Tatry | Branisko | Bukovské vrchy | Burda | Cerová vrchovina | Čergov | Čierna hora | Chočské vrchy | Kremnické vrchy | Krupinská planina | Kysucké Beskydy | Laborecká vrchovina | Levočské vrchy | Ľubovnianska vrchovina | Malá Fatra | Malé Karpaty | Muránska planina | Myjavská pahorkatina | Nízké Tatry | Ondavská vrchovina | Oravská Magura | Oravské Beskydy | Ostrôžky | Pieniny | Podunajská pahorkatina | Pohronský Inovec | Polana | Považský Inovec | Revúcka vrchovina | Roháče | Slanské vrchy | Slovenský kras | Slovenský ráj | Spišská Magura | Beskydy | Stolické vrchy | Strážovské vrchy | Starohorské vrchy | Šarišská vrchovina | Štiavnické vrchy | Tribeč | Velká Fatra | Veporské vrchy | Vihorlat | Volovské vrchy | Vtáčnik | Vysoké Tatry | Východoslovenská rovina | Zemplínské vrchy | Žiar
Služby Horská seznamka Outdoor bazar Ztráty a nálezy Archiv článků Spolupracujeme Počasí Satelitní snímky Fotogalerie Turistická mapa Kalendář turistických akcí Treky České hory Slovenské hory Alpy Karpattreky Rumunské hory Ukrajinské Karpaty Asijské hory Severské země Turistika s dětmi Balkánské a evropské hory Ubytování Horské chaty, české hory Slovenské chaty Penziony, hotely Ubytování online Alpské chaty České kempy Slovenské kempy Chorvatské kempy Kempy, Slovinsko Ukrajina, Rumunské hory Výlety Skalní města a skály Naše vrcholy Rozhledny České hrady Slovenské hrady Jeskyně Vodopády Sedla a doliny Členění Slovenska Geomorfologické členění ČR Výlety Přehled našich pohoří Sopky v ČR Karpaty Alpy Ledovcová jezera Památky a zámky Větrné mlýny Čedičové varhany Viklany Bludné (eratické) balvany Ostatní Cestování, cestopisy Horolezectví Cykloturistika Snow Soutěže Příroda, fauna a flóra Vesmír, astronomie Produkty Testujeme Outdoor vybavení, poradna
TOPlist