Túra na Pico de Aneto (3 404 m n. m.), výstup na nejvyšší horu horu v Pyrenejích

Jak to chodí na Anetu aneb i ve Španělsku mají ledovce

Pyreneje i jejich obyvatele poněkud sužuje pocit méněcennosti vůči většímu, vyššímu a zasněženějšímu konkurentovi - Alpám. Je to ovšem závist zcela neoprávněná - pyrenejské vrcholy sice nedosahují čtyřtisícových výšek, ale zato zde se spatříte hluboko do země zařízlé kaňony, vylezete na podivně vrstvené pruhované hory, přejíte se sušenou šunkou serrano a nad hlavami vám budou neustále kroužit supi mrchožrouti.

Možná proto se pěšímu poznávání místních krás neříká "alpinismus" jak jsme zvyklí, ale místní jej hrdě nazývají "pirineismo". Ačkoliv nás od nejatraktivnějších částí Pyrenejí dělí 1 900 km, určitě stojí za to tak dlouhou cestu podstoupit, ať už letecky či autobusem do Barcelony nebo rovnou autem z domova.

Logistika v Benasque

Celý Pyrenejský masiv se táhne v délce 415 km od Středozemního moře až k Biskajskému zálivu a lze jej ve 47 etapách přejít po značené cestě GR 11. Nejvhodnějším východiskem pro centrální a nejvyšší část Pyrenejí je malá vesnice Benasque, dostupná z Barcelony autobusem.

Čtěte také: Pico de Aneto, výstup jihozápadní cestou od chaty Corones

Po cestě se připravte na první silný zážitek - úzká silnice se klikatí soutěskou Congosto de Ventamillo, kde se ocitnete ve stísněném prostoru mezi divokou řekou Ésera a mokrou, věčně kapající skalní stěnou výhružně se naklánějící nad silnici. Autobus či kamión je zde pánem, před kterým musí uhnout všechny menší dopravní prostředky, i kdyby kvůli tomu musely třeba kilometr couvat (jak se stalo nám).

V Benasque se poměrně úspěšně daří skloubit turismus a lyžařský průmysl s původním vesnickým životem. Kromě křivolakých uliček, kamenných paláců, kostela ze 13. století a spousty divokých koček tady naleznete také například největší španělský obchod zaměřený na sporty v přírodě nebo horolezecký bar a stěnu.

Místní kempy v červenci a srpnu bohužel připomínají spíše koncentrační tábory. Nejklidnějším východiskem je obecní kemp Senarta u jezera několik kilometrů nad Benasque. Ve vesnici se také dají slušně doplnit potravinové i další zásoby, i když ceny jsou na Španělsko mírně přemrštěné. A je třeba počítat se siestou od 13 do 17 hodin, kdy nedostanete ani kafe, a tak si můžete v klidu zdřímnout, stejně jako každý rozumný Španěl.

Co se děje na Anetu

Nejlákavějším výstupem v okolí je samozřejmě Pico de Aneto (3 404 m n. m), nejvyšší pyrenejský vrchol. S kamarádkou jsme se tam vydaly hned několikrát, a to snad všemi možnými cestami včetně té na lyžích. Mezi nejvíce vzpomínané akce patří horolezecká výprava na Aneto po skalním hřebeni Cresta de Llosás.

Vybaveny lany, vklíněnci, karabinami a smyčkami, začaly jsme se v pět hodin ráno probojovávat téměř kolmým suťoviskem nad Lago de Coronas, abychom na hřeben nastoupily ještě za šera, s vycházejícím sluncem po pravé ruce a zapadajícím Měsícem po té levé.

Čekalo nás sedm hodin na naši úroveň náročného horského lezení po nestabilních skalních blocích prokládaných slaněními do neznáma a neustálým strachem, že to nestihneme před pravidelnou odpolední bouřkou.

Když jsme se zpocené, utrmácené, s motajícími se lany i končetinami konečně dovlekly na vrchol a spatřily velký kříž, začaly jsme náležitě jásat a zvesela zdravit přítomné vítězným pokřikem "hola, hola!" Místo vřelého uvítání se nám ovšem dostalo pouze varovného "psssst!" Teprve po pár nechápavých pohledech nám došlo co se zde odehrává - pohřeb!

Pokusily jsme se usadit tak, aby nám rozprašovaný popel nelítal do svačiny a pomalu se smiřovaly s tím, že na Anetu je možné opravdu všechno. Jako na každou "nej-horu" i sem se obzvláště o letních sobotách táhne zástup nejrůznějších dobyvatelů, včetně horským vůdcem doprovázených Angličanů navázaných na laně nebo pokuřující mládeže zdolávající ledovec v teniskách.

Pico de Aneto zůstává krásnou, výraznou horou s ledovcem a nádhernými výhledy, ale také mlhou a nevyzpytatelnými zvraty počasí. Podobnou degradaci si opravdu nezaslouží. Abyste se drastickému zážitku vyhnuli, pokuste se vybrat si pro výstup všední den, pokud možno v nevšedním období (červen, prvních 14 dní července, září).

Ledovec, ačkoliv je rok od roku menší, se nevyplatí podceňovat. Na níže popsaný výstup z Refugia de Renclusa si stoprocentně přibalte mačky a alespoň hůlky. V Benasque si lze mačky a cepín zapůjčit v některém ze sportů.

Ruský hrdina

Kvůli ledovci také Aneto dlouho čekalo na svůj první výstup. Došlo k němu až v roce 1842, kdy už byla dávno zdolána většina ostatních pyrenejských třítisícovek. Tou dobou se také mělo za to, že nejvyšší horou je Monte Perdido (3 355 m n. m.). Ke všemu ještě v trhlině ledovce zahynul respektovaný až obávaný horský vůdce Barrau, celý masiv získal přezdívku "prokletý" a do dalších pokusů se tudíž nikomu moc nechtělo.

Kuriózně tak bylo potřeba vyčkat příjezdu ruského vojáka jménem Platon de Tchihatcheff, který na pověsti nedbal a ještě spolu s francouzským botanikem Franqueviellem a dvěmi vystrašenými lovci kamzíků dobyl vrchol. Navíc po návratu ohlásil, že je to choďák. Výstup na "Le Néthou" se tak pár let nato stal módní záležitostí mezi společensky vysoce postavenými hosty francouzských lázní Bagneres de Luchon.

Přes ledovec a Mohamedův stupeň až k sošce panenky Marie

Výstup normální cestou se dá zvládnout za den nebo lépe za den a půl s přespáním na chatě Refugio de Renclusa. Zahájíme jej z výchozího bodu Besurta, 6 km nad hotelem Hospital de Benasque. Na Besurtu lze dojít pěšky, dojet autem (kromě letních prázdnin a zimy) anebo vás sem za tučný peníz hodí ranní autobus z Benasque.

Za hodinu a půl prudkého stoupání postupně řídnoucím borovým lesem se ocitneme u velké horské chaty Refugio de Renclusa (2 140 m nad mořem) s téměř luxusním ubytováním pro sto hostů (13 EUR / 7 EUR s ČHS, tel: +34 974 552 106) a kuchyní jejíž sláva sahá až dolů do údolí. Pokud zrovna nemáte na spěch, strávit noc zde bývá velmi příjemnou záležitostí a na další výstup se můžete pohodlně vydat až brzy ráno.

Od chaty vzhůru vede dobře značená cesta přes kamenné pole až ke skalní hradbě Balcón de Maladetas, kde se postup poněkud komplikuje. Lze projít pouze dvěma sedly - Portillón Inferior a Portillón Superior. V létě je vhodnější horní sedlo, zkrátíme si tak únavný pochod kamennými poli pod ledovcem.

Zní to jednoduše, ale při pohledu na skalní hradbu před sebou najednou zjistíte, že je tam sedel nejméně pět. My jsme v zimě při své honbě za výškovými metry přešly sedla obě dvě a ocitly se zcela mimo. Následoval půlhodinový vtipný sjezd s nazutými tuleními pásy, až do chvíle, kdy jsme spatřily sběrač srážek, který neomylně označuje Portillón Superior. A to pod vedením domorodce.

Pokud kvůli nepřízni počasí ztratíte cestu, nelitujte času k návratu, celý balkón je místem častých nehod a skoro-nehod, protože jinudy než dvěma zmíněnými sedly to opravdu nejde!

Za hradbou už na nás čeká to, co zbývá z ledovce Aneta a je vhodné se "omačkovat." Pomalu stoupající traverz je sice po prudkém stoupání příjemnou změnou, brzy se však stává poněkud úmorným. Vrchol máme na dohled a přesto jakoby se nepřibližoval.

Po zhruba pěti hodinách cesty od Renclusy bychom měly dosáhnout sněhového kopce v sedle Collado de Coronas, kde se nám otevře výhled na údolí Benasque a na krásná jezera Coronas. Odsud už zbývá jen vrcholový výšvih - buď po sněhovém poli nebo poněkud náročnějším skalním žlabem - a ocitneme se na předvrcholu Aneta.

Od vrcholového kříže nás dělí pouhých 10 minut a 30 metrů. Jde ovšem o obávaný exponovaný skalní hřebínek "Paso de Mahoma", Mohamedův krok, pojmenovaný trefně podle muslimské pověsti o tom, že vstup do ráje je tak úzký jako břitva šavle.

Bylo to zde, kde úderem blesku zahynul José Sayo, první chatař Renclusy, a to den před jejím slavnostním otevřením. Ve skutečnosti jde o čtyři kroky po skále s dobrými stupy a chyty, ovšem pohled na prudké srázy do údolí po obou stranách může poněkud rozbušit srdce. Za deště nebo mlhy je třeba použít vlastní hlavu a nenásledovat stádo. V případě vlhkých a kluzkých skal je lépe vrchol omrzet a vyfotit se na předvrcholu.

Na skutečném nejvyšším bodě Pyrenejí vás čeká pěkná sbírka pamětihodností: mohutný kříž, vrcholový sloupek, soška Virgen de Pilar a pahýl po bývalém kříži, který ulomila vichřice. Vše ozdobeno vlaječkami, šátky a zbytky lan. Po vrcholové čokoládě bude radno si se sestupem pospíšit, kvůli odpoledním bouřkám, které jsou v létě spolehlivější než švýcarské hodinky.

Zato cestu po ledovci si lze zkrátit jízdou po zadních partiích. Doporučuje se sjet směrem do údolí Aigualluts, kde se ještě můžete pokochat zajímavým krasový úkazem - propadlá jeskyně zde vytváří v zemi obrovskou díru připomínající tlamu příšery ve které mizí potok přinášející vodu z ledovce. Ten se o pět kilometrů dále opět vynořuje, avšak v úplně jiném údolí.

Nad propastí je také ukryta krásná plochá louka s meandrujícím potůčkem, kam náš známý chodil pást krávy. Pozor, stanování zakázáno! V ostatních oblastech parku si večer můžete vztyčit stan bez obav, pokud tak provedete ve výšce nad 2 000 m n. m. a ráno jej zas poslušně sbalíte.

Přes Pyreneje do baru

Pro svou náročnost nelze Pico de Aneto doporučit jako součást vícedenního putování. Zdolávat ledovec a vrcholové partie s velkým batohem nepatří mezi vyhledávané zážitky. Lze však zanechat závaží na Rencluse anebo na druhé straně Aneta u jezer Coronas.

Cesta od nich je prostým namáhavým výšlapem suťoviskem a kamenným polem s případnými zbytky sněhu. Spojuje se s výše popsanou trasou v sedle Collado de Coronas a míjí tak větší část ledovce (koncem léta uskutečnitelné bez maček). Ostatně, spatříte-li vůbec v Pyrenejích bloumat větší skupinku osob s velkými batohy, určitě po bližším prozkoumání zjistíte, že se pod nimi plahočí naši krajané.

Nejoblíbenější trasa centrálními Pyrenejemi vede z katalánského městečka Vielha po dálkové GR11 přes Benasque až do vesnic Bielsa nebo Torla. Cestou je možno odskočit na tři nejvyšší vrcholy: Aneto, Monte Perdido a Posets a ještě shlédnout Caňon de Ordesa. Ale to už je na další povídání…

Kromě cesty normální nabízí Aneto množství dalších výstupů od pěších podniků po lezecké výstupy, korunované nejdelším Pyrenejským hřebenem Cresta de Sallenques (IV) a zimním žlabem Corredor Estasen. O výstupu lyžmo a především o opět nejdelším pyrenejském sjezdu ani nemluvě.

Literatury a kartografie najdete v Benasque dostatek, stačí si vybrat, užít si to a úspěšnou výpravu zakončit pořádným kusem klobásy chorrizo, bagetou s olivovým olejem a šunkou serrano a vše spláchnout španělským osvěžovačem - pivem s citrónem (žádný strach, na španělském pivu není opravdu co zkazit).

Pico de Aneto, turistická mapa

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.