Oslíkem pod Malým Polomem, turistika v Moravskoslezských Beskydech

Drama v Beskydech o třech dějstvích

Prolog. Prokřížemkrážovanost našich hor a hůrek turistickým značením je pověstná a obecně považována za poměrně spolehlivou. Opíraje se kromě valašky navíc o mapu a za jasného počasí i o výhledy na okolní hřebeny, z nichž mnohé jsou již ozkoušeny ovibramovanou podrážkou vlastních botek, nelze se spoléhat na to, že lze zažít dobrodružství pravého bloudění. Jsou však zdatní jedinci, kteří to dokážou.

Dějství první. Může být jasnější cíl, než dát se od zastávky Morávka - Lipový po žluté směrem pod Velký Lipový ? Snad ano, avšak zrovna tato žlutě značená trasa zlákala jednoho krásného podzimního rána letošního roku (tato přesná datace je možná důležitá) kroky našeho nepříliš početného kolektivu.

Naším skromným cílem bylo užít si pohodového dne poslechem troubení na horách jelenů, něco málo si poručit na Slavíči a v klidu a míru nedlouhý výlet ukončit na konečné Bebek. Odtud se jako páni nechat odvézt k domovu busem v 16.00.

Čtěte také: Beskydský Karpattrek (3), až na konec Beskyd

Sluníčko svítí a se zdolanými výškovými metry vyplouvá za našimi zády nad Travným temeno Lysé s hučkou vysílače a po levé ruce se objevuje hřeben táhnoucí se od Prašivé. Po jeho dobytí a krátkém vítězném hodokvasu jsme opět na nohách a letíme slunci vstříc přes Lipový a dál na palouk pod Ropicí, kde si vyslechneme slíbené troubení.

I dál fičí vše jako na drátkách, na Slavíči se vyhřejeme na terase a posíleni sbíháme s písní na rtech od chaty směrem na Malý Polom. Tam od rozcestníku MALÝ POLOM SEDLO máme v plánu dát se po červené směrem na Okrouhlice. Odkud pak po modré se snadno doprocházíme na Bebek. Tak to alespoň mám naštudováno z mapy tištěné a aktuálnost potvrzenu na internetu. Pro jistotu ještě vše ověřuji na mapě, která je umístěna u Slavíče.

Toliké jištění totiž vynutil si v mém podvědomí hlodající jakýs červík. Při poslední cestě od Slavíče na Bílý Kříž zazdálo se mi totiž, že pod Malým Polomem vypadá situace poněkud jinak, než bych si podle mapy a ukazatelů představoval. Avšak tenkrát byly cíle jiné, než se zdržovat maličkostmi…

Když tedy po pouhých třech kilometrech od Slavíče narazíme na rozcestník KOZÍ HŘBETY - VÁCLAVIČKY se směrovkou na Okrouhlice, tento v mapě nenalézám a tvrdě oponuji zbytku kolektivu, že tuto zřejmě bonusovou odbočku akceptovat nehodlám a my že podle plánu odbočíme až pod Polomem. Připadá mi také, že mezi Kozími hřbety a Bebkem musí být ještě jakýs hřeben, který by bylo lépe nadejít si podle mapy.

Roztrpčení druhé půlky kolektivu se ve stoupání takřkaasfaltkou plíživě přesouvá i na mě, nic však nedávám znát a naopak situaci prosvětluji rozjařeným poukazováním na krásné výhledy a chválením počasí, které nám tak pěkně přeje.

Krize dosahuje vrcholu u rozcestníku zvukomalebně nazvaným MALÝ POLOM (SEDLO). Červená dál pokračuje pouze na Bílý Kříž, směr na Okrouhlice nikde. Výčitky se po jejich vystupňování zlomí ve vražedné ticho. Nepomáhá ani vzletný pokus: "Ta červená odbočka je přece v mapách už léta, a i když je značení třeba nově vedeno jinudy, starou cestu nejde jen tak fyzicky z tváře krajiny vymazat - a my ji najdeme". K tomuto očekávám vyslechnout si zásadní odmítavé stanovisko a nejsem zklamán.

Chvíli pátrám po v mapě zanesené byvší cestě po spádnici dolů, avšak jsem zřejmě příliš nesoustředěn a nic v lese nenalézám. Po asfaltce zpátky se nám kupodivu nechce. V následném úprku směrem na Bílý Kříž jsem na chvostu pelotonu a mám pocit, že v číchsi očích začíná na mé nevinné hlavě rašit ozdoba krále Lávry. Chytám tedy vítr, světlo a občas alespoň cvaknu fotku.

U rozcestníku na Bílém Kříži začíná dusno řídnout, když je jasné, že odjezd busu stíháme a tak se na cestě dolů vzdálenosti mezi členy kolektivu začínají zkracovat. Již takřka uvolněným mávnutím zdravím svérázného majitele koníků Manky a Cipíska v haciendě pod Bílým Křížem a na Bebek již doráží celý náš skromný kolektiv ruku v ruce. Katarze je však nečistá a nejasná - kudy to mělo být správně? Ušiska povlávají ve větru.

Dějství druhé. Za tři týdny si vytvářím možnost přijít všemu na kloub. Sám a tedy bez nebezpečí opozičních vlivů sestupuji v rámci dokončení delší túrky po červené od Čuboňova a marně hledám na mapě uvedený rozcestník MALÝ POLOM HŘEBEN. Z toho však zůstalo zřejmě jen torzo a v podstatě už jen odbočka modré směr Horní Lomná. Po červené za chviličku dosahuji zatroleného SEDLA MALÉHO POLOMU. Tak tedy dolů, opačně, než v prvním dějství, po zatrolené skoroasfaltce směr KOZÍ HŘBETY-VÁCLAVIČKY.

Tady se pevně chytím směru Okrouhlického po červené doleva dolů. Cesta se stáčí, kroutí a vytrvale klesá, značení se mi zdá řídké, leč je. Přede mnou se objeví dvojice, která na jediném větvení cest bez zaváhání míří doprava dolů. Cesta doleva taky celkem nelogicky stoupá (jeden si snadno zvykne valit dolů), navíc od křižovatky není ani vlevo ani vpravo značení vidět.

Tož volba je jasná - dolů za místníma znalcema. Po chvíli je předstihuji a po další, avšak značně delší chvíli stále bez zahlédnutí značení se ocitám u rozcestníku ÚDOLÍ SKALKY. Nacházím se na mapě a chvilinku vzpomínám, jak správně zní ta věta: chlapi přece nepláčou, nebo někdy můžou?

Vše zatínám a valím zas do kopca směrem na chimérní Okrouhlice. Je jasné, že tam nahoře na neznačeném rozcestí to mělo být doleva do vršku. Stříhaje ušima přelétám Okrouhlice a poté již bez dalších klopot dosahuji Bebku. Včas, ale katarze je zase v pejru.

Dějství třetí. Po týdnu jdu do toho znova. Od Čuboňova k bývalému rozcestníku MALÝ POLOM HŘEBEN. Odtud po staré zrušené, ale jasně znatelné červené doleva směr Bílý Kříž. Už ani nevím, co si od toho slibuju. Snad že za jejím křížením s novou asfaltkou se objeví původně značená červená směrem na Okrouhlice. Ale kdež!

V záchvatu improvizace pokračuji po cestě bez ohledu na tu známou existující červenou, která po svém zjevení zahýbá doleva na Bílý Kříž. Za rozšířeným koncem zpevněné cesty si již kráčím krokem zoufalce po zbytcích cesty lesní na jakous jakoby mýtinu ve svahu kóty 1 002.

Na mapě bezejmenná tisícovka jménem Nad Kršlí má na svém vrchu bombovní skalní útvary, kterými se proplétá strmě klesající chodníček. Ten po pár desítkách metrech končí dělením. Intuice praví, že doleva, tož tak. Poté, co se travnatá pěšina změní ve strmou lesní cestu, jsem za slabých deset minut vyplivnut z lesa na rozcestí Okrouhlice. Ach zó! Chvíle poznání, na Okrouhlice už trefím, avšak ušiska stále vlají.

Epilog. Píšu mejl na trasa.cz, jakýže to mám problém s výrůstky na hlavě. Obratem jsem přesměrován a v zápětí dostávám podrobnou odpověď člověka z nejpovolanějších, pana krajského mapaře, předsedy značkařského obvodu Karviná.

Na nové mapě KČT č. 97, která vyjde v roce 2013, bude již vše v souladu se skutečností v horách. Změny v nutnosti přeznačení jsou zdůvodněny, leč zřejmě v důsledku mých nedostatečných informací jsem je plně nepochopil. Pokud to tedy nevezmu po svém přes 1 002, budu z Malého Polomu na Bebek šlapat 10 km a z toho většinou asfalt? To už je spíše na kolobku…

Odpověď předsedy značkařského obvodu Karviná

Dobrý den pane Skácelík. Dostala se ke mně informace, že jste se obrátil na KČT a Trasu ohledně nejasné situace v oblasti Malého Polomu. Pokusím se Vám tuto situaci objasnit.

S tím, že značené trasy v oblasti neodpovídají zákresům v mapě č. 97 máte naprostou pravdu. Je to způsobeno tím, že v oblasti Malého Polomu bylo letos provedeno kompletní přeznačení. V mapě není tato skutečnost zaznamenána, protože naše mapy se aktualizují každé 2 - 3 roky. Takže příští aktualizace by měla proběhnout v roce 2013. Tam by již měla býti tato skutečnost zaznamenána.

Důvodem přeznačení bylo to, že se zde téměř stýkaly dvě červené trasy, jedna vedoucí z údolí Morávky, druhá od Čuboňova. Turista neznalý situace a nevlastnící mapu ani nevěděl, že přešel na jinou červeně značenou trasu a pokračoval dál aniž by tušil, že směřuje úplně jinam. Navíc bylo v oblasti pět timů (turistických informačních míst, rozcestníků), které situaci nijak zvlášť neobjasňovaly, ba spíše naopak. Proto došlo k této úpravě značení.

Červená z Okrouhlice vede nově ne na Malý Polom, ale na Václavičky a dále na Lačnov a Slavíč. Červená od Čuboňova vede na Malý Polom (sedlo) a dále na Bílý Kříž. Modrá z Dolní Lomné byla protažena až na Václavičky, kde končí. Bývalá červená, která vedla z Okrouhlice na Malý Polom byla zamazána. Tímto byly dvě červené dostatečně odděleny.

Tim Malý Polom (hřeben) byl celý zrušen. Dvě směrovky, které zůstaly na lištách na stromě jsou tzv. přidružený tim, mají za úkol nasměrovat správně turistu při rozchodu červené a modré. Takže asi tolik na vysvětlenou. Situaci asi lépe pochopíte až při zakoupení nové aktualizované mapy.

Je mi líto,že jste musel tolik bloudit, ale jiné, rychlejší přenesení informací do map KČT zatím neexistuje. Kdybyste při svých toulkách opět zjistit nějakou nesrovnalost, ocenil bych, kdyby se tato informace ke mně dostala. Každá takováto informace zkvalitňuje a zpřesňuje naše mapy.

S pozdravem Duchek Stanislav, krajský mapař, předseda značkařského obvodu Karviná.

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.