Mátra v zimě, túra na horu Kékeš (1 014 m n. m.) - nejvyšší vrchol v celém Maďarsku

Netradiční zimní sestup z Kékeše – střechy Maďarska

Znáte to. Jsou místa, kam se nepodíváte celý život. Pak jsou místa, na která se podíváte možná jednou. A nakonec jsou místa, o kterých si myslíte, že se na ně nikdy nepodíváte, ale na která se vrátíte v nečekaně krátkém čase. V mém případě, co se týče poslední varianty, je to hora Kékeš (Kékestetö, 1 014 m), nejvyšší hora Mátry a celého Maďarska.

Kdo by si představoval, že Maďarsko je jen rovinatá pusta, hrubě by se mýlil. I v Maďarsku jsou hory, krásně modelované hřebeny Vnitřních Západních Karpat. Na Kékeši jsem byl naposledy poměrně nedávno. V létě v červenci. Kecám, vlastně nyní, první lednový týden.

Původní plány hatí počasí

Původní plán byl jasný. Přejdeme hřebenovku Mátry. V zimě. Z prosince jsme museli pro zaneprázdněnost posunout termín na první lednový týden. Bohužel počasí si s námi trochu zahrává, takže původní plán redukujeme na přechod částečný, zůstává část hřebene a dva nejvyšší vrcholy Mátry – Kékeš (1 014 m) a Galyatetö (964 m).

Předpověď se vyplnila. Je to k vzteku, protože při příjezdu v sobotu ráno i při odjezdu v pondělí v poledne svítí Slunce. Mezitím jsme zažili snad vše. Pořádný vichr, sníh, déšť, namrzající déšť s pořádnou ledovkou, hustou mlhu a mráz. A pak že v Maďarsku nesněží a je teplo. Omyl, i v Maďarských horách by se dalo při podcenění podmínek umrznout! Myslím, že všichni zúčastnění o tom přestali pochybovat, zejména Rapík byl překvapen, jaké počasí může v maďarských horách nastat.

Kékeš a východní část hřebene Mátry

Přes slovenský Lučenec a Fiľakovo a bývalý hraniční přechod Šiatorská Bukovinka – Somosköújfalu se přesouváme přes Salgótarján a Nemti do pohoří Mátra. Silnice se v četných zákrutách vine na hřeben Mátry do horské osady Mátraháza s četnými hotely a restauracemi.

Odbočujeme vlevo a strmou silnicí se dostáváme až na sběrné parkoviště kousek pod vrcholem Kékeše. Netradičně totiž plánujeme sestup z vrcholu… Obloha se zatahuje a začíná foukat nepříjemně ledový vichr. Vytahuji čepici i rukavice, to se často nestává.

Kolem se prohánějí lyžaři na takovém couráčku, který je vhodný spíše na běžky než na sjezdovky. Kolem nejvyššího bodu Maďarska, jenž je vyznačen pěkným valounem s maďarskou trikolórou (viz úvodník v Trekingu 5/2007) pokračujeme po hřebeni Mátry, pohoří, které je vulkanického původu (obecné informace o pohoří naleznete na webových stránkách o Karpatech).

Bukovými lesy po poměrně ostrém hřebínku s modrou a žlutou pásovou značkou sestupujeme k východu k vrcholu Sas-kö (903 m) s pěknou kamennou mohylou. Výhledy jsou sice zčásti stíněny stromy, přesto jsou docela slušné, nazpátek je vidět Kékeš se stožárem vysílače. Ještě slušnější by určitě byly za pěkného počasí, kdy lze údajně spatřit i Vysoké Tatry.

Traverzujeme severní úbočí vrcholu Disznó-kö (831 m). Statné buky kolem tajemně praskají pod poryvy silného větru. Doufáme, že se nezačnou lámat díky silné námraze, která se na stromech drží. V místě, kde se cesta opět prudce láme k jihu je velké skalisko s pěknými výhledy východním směrem na další pokračování hlavního hřebene Mátry. Sestupujeme k vrcholu Mraznica-tetö (701 m).

V hlubokém lesnatém sedle, které protíná lesní komunikace, se však vzhledem k nepřízni počasí a také proto, že silný vichr fouká netradičně od jihu rozhodujeme k ústupu, respektive se chceme skrýt na severních svazích Mátry. Míříme proto k vrcholu Marhádvár (606 m). Na rozcestí před ním se objevuje další rozcestník a poněkud více značek, než je v turistické mapě, kterou s sebou máme. Je to dosti matoucí a mapa i přes neúplnost značek nepřehledná, takže spíše využíváme intuice a orientujeme se podle světových stran.

Po lesní cestě se začínáme vracet k západu po úbočích vrcholů Disznó-kö a Sas-kö po žlutém puntíku. Maďaři totiž používají tvarových značek různých barev na bílém podkladě. Podobně jako je tomu v Rumunsku.

Míjíme cestu značenou žlutým křížem a přicházíme k malému zamrzlému jezírku Nagy-f. (Petöfi-f.) s krytým přístřeškem, který by se v případě nouze dal použít k bivaku. Po neznačené cestě a následně opět po žlutém puntíku sestupujeme na silnici č. 24 vedoucí do Mátraházy, po níž se dostáváme do výše uvedené osady. Sháníme nocleh, ale neúspěšně, venku v tom psím počasí rozhodně spát nechceme. Byť Šumák to měl původně v plánu, ale nedalo nám žádnou námahu mu jeho plán vymluvit.

Étterem – Turistaszállas

Vracíme se na Kékeš, vyzvedáváme auto a sjíždíme dolů směr Parádsasvár. Uvažuji zajet do této obce ležící v bočním údolí pod vrcholem Vércvéres (697 m), ale nakonec stáčím redakční přibližovadlo směr Parád.

A dělám dobře, neboť kousek, snad ani ne po 300 – 400 metrech narážíme na velkou ceduli Étterem – Turistaszállas, kde získáváme slušné ubytování. Za čtyřlůžkový pokoj s toaletou a sprchou platíme jen 8 000 forintů. Vytopený pokoj je ve stejné budově jako útulná hospůdka s pěknými obrazy. O pohodu a teplo se tady starají sálající kachlová kamna. Večeře i maďarské pivo jsou vynikající, takže den je úspěšný :-)).

Galyatetö (964 m)

Druhý den máme namířeno na druhý nejvyšší vrchol Mátry – na Galyatetö (964 m). V mapách se výška tohoto vrcholu liší, obvykle je udávána v rozmezí 960 – 965 m. Vzhledem k poměrně špatnému počasí – mlha a ledovka, vyjíždíme nazpět k hřebeni po silnici číslo 24 vedoucí do městečka Mátrafüred. Avšak ještě před osadou Mátraháza odbočuji doprava na cestu vedoucí do obce Galyatetö (920 m). Jel jsem tudy již v létě, avšak za lepšího počasí. Vlastně na jedné z vyhlídek této cesty vznikl nápad uskutečnit zimní přechod Mátry. Jen škoda, že jsem zapomněl objednat počasí u svatého Petra.

Parkuji na lesní cestě odbočující z hlavní cesty v prudké levotočivé zákrutě. Včera byly cesty suché, ale přes noc napadalo dosti sněhu, terén je pomalu vhodný na sněžné řetězy. Nechceme dojet až na místo, to by byla houby turistika. Po červeném kříži míříme po lesní cestě v hustých bukových porostech k druhému nejvyššímu vrcholu.

Dnes jsou výhledy ještě horší než včera. Nejen pro vzrostlý les, ale také pro hustou mlhu. Po ani ne třech kilometrech procházíme obcí Galyetetö, ze které je to na stejnojmenný vrchol opravdu jen kousek. Z vrcholu, na kterém stojí pěkná kamenná rozhledna, je ale houby vidět. A to i přesto, že je rozhledna k našemu velkému překvapení otevřená. Z vrcholové plošiny díky husté mlze vidíme jen nejbližší buky…

Sirok vár

V obci Galyetetö po sestupu ze stejnojmenného vrcholu navštěvujeme pěkný kamenný kostel z roku 1942, nahlédneme do místního hotelu a po původních stopách se vracíme k autu a následně na náš oblíbený Étterem. Opět dobrá večeře a pivko, večer se nám pěkně protáhne u valašské slivovice a Ivanovy opravdu dobré hruškovice.

Ráno nás k našemu velkému překvapení vítá azurová obloha a sluníčko. Je to k neuvěření. Dnes se ale přesouváme domů. Musíme vyjet dříve, protože na cestách je ledovka, sníh, navíc hlásí další sněžení.

Dopoledne míříme na hrad Sirok, který se zvedá na nádherném skalním návrší. V Maďarsku je považován za nejkrásněji situovaný středověký hrad. Máme štěstí. Sluníčko svítí, výhledy jsou fantastické, hřeben Mátry máme jako na dlani. Konečně můžeme něco pořádného nafotit.

S koncem naší prohlídky ale končí i pěkné počasí. Přijet o půlhodinu později, tak jsme neviděli vůbec nic, z údolí se valí mlha a zastiňuje výhledy. Nádherné rozhledy nás natolik nadchly, že již nyní plánujeme jarní návštěvu Mátry a blízkého pohoří Börzsöny.

Také si určitě nenecháme ujít naší oblíbenou Šomošku – Kočičí hrad, jenž se tyčí na strmém čedičovém skalisku přímo na hranicích Slovenska a Maďarska v Cerové vrchovině. Šomošku mám velice rád, byl jsem tady snad 10× a považuji ji za jeden z nejkrásnějších hradů, které jsem dosud navštívil.

V okolí Mátry lze navštívit další řadu turisticky atraktivních cílů. Například městečko Gyöngyös s úzkorozchodnou lesní železnicí, která v minulosti sloužila ke svážení dřeva z okolních lesů, lázně Parád s minerálními prameny a muzeem kočárů, krásný měšťanský dům zvaný Magistrův dům (Oskolamester háza) v městečku Pásztó typický pro tuto oblast, jenž pochází z roku 1428 a byl postaven z valounů sbíraných v potoce.

Nejnavštěvovanějším je určitě město Eger s vinnými sklepy, hradem a řadou dalších památek. Milovníci historie pak naleznou v okolí Mátry řadu hradních zřícenin, například hrady Sirok (Siroki vár), Hollókö vár, Kisnána vár, Cserépvár, Füzér vár, Diósgyör vár aj.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.