Limba pod Rakytovom, skvělá horská útulna v slovenském pohoří Velká Fatra

Dvoudenní túra Turčianským a Liptovským hřebenem na Limbu

Když se na jaře otevřela v lůně překrásné Velké Fatry nová turistická útulna Limba, bylo jasné kam povede další z našich výletů. A aby nešlo jen o krátkou návštěvu, rozhodli jsme se rovnou pro třídenní trek, který nás zavede jak na Liptovský, tak na Turčianský hřeben. To aby to bylo pěkně rozmanité.

Cesta začala ve vesničce Belá - Dulice. Tato víska na okraji Turčianské kotliny je výchozím bodem do Jasenské a Belianské doliny, kam povedou i naše kroky.

Ovšem už po pár desítkách minut dolinu opustíme a po žluté značce zamíříme směrem k výraznému vrcholu se jménem Lysec. Tento osamocený krasavec je jedním z mála významných vrcholů Velké Fatry, který mi v mé sbírce citelně chyběl.

Vzhůru na Lysec

Když tedy zahneme do Slávkové doliny, ve které je cesta tak rozryta, že se prakticky nedá použít, netušíme ještě, že je to počátek celkem drsného výstupu, při kterém nám Lysec nic nedaruje. Prodíráme se hustě porostlým okrajem potoka, protože bychom jinak po lýtka zapadli do bláta. A trvá to "jen" půl kilometru! Nakonec vyjdeme z lesa na, vysokou květenou porostlé, louky.

Čtěte také: Velká Fatra na sněžnicích, trek přes Lysec a Javorinu na Borišov

Po levé straně vidíme střechu salaše a málo zřetelným chodníkem zmizíme zase v lese. Za ním se ale chodník úplně ztratí. Po krátké poradě nad mapou usuzujeme, že musíme trochu nazpět. Nacházíme v lese jakousi cestu a po ní se dostaneme na výše položené louky, ze kterých konečně zahlédneme na horizontu rozcestník. Cesta tedy musela vést někde kolem oné salaše. Z této louky poprvé zahlédneme královnu Velké Fatry Ploskou a náš dnešní cíl Borišov. Zdá se tak strašně daleko!

Od rozcestí Medzijarky vede prošlapaný a zřetelný chodník, ze kterého se několikrát otevřel výhled na Turčianský hřeben a nakonec i na Martinské hole. Chodník zpočátku vrchol traverzuje až nakonec pod rozcestím Poľka začne prudce stoupat. Výhledy jsou čím dál lepší, vidíme Ostredok a v dálce z oparu vykukuje náš oblíbený malofatranský Kľak.

Od rozcestí začíná výstup, na který hned tak nezapomeneme. Dlouhý táhlý výstup je psychicky náročný, vždy když si myslíme, že vidíme vrchol, objeví se další a další stoupání. K tomu připočítejte vysoké letní teploty, těžké batohy na zádech a jednu, vlastně stovky perliček. Ještě nedávno se tady pásly ovce, což je všude na zemi vidět.

Ovce odešly, zůstala ale hovada, či chcete-li ovádi. Opravdu stovky kusů tohoto milého hmyzu na nás podnikají jeden útok za druhým. O zastávkách a kochání se okolím nemůže být ani řeč, koušou i za chůze, dostávají se za trika i pod nohavice kalhot. Aspoň nás trochu pohání výš a výš a my tak konečně uvidíme malou skalku těsně pod vrcholem. Tady začíná foukat a rázem nám dávají pokoj.

S úlevou usedáme na okraj skalky a konečně si to můžeme náležitě užít. Překrásným rozkvetlým loukám sekundují hřebeny a vrcholy tohoto mého nejoblíbenějšího slovenského pohoří… A mám za sebou vrchol, který mi dal za vyučenou, to asi proto, že jsem ho tak hodně podcenil.

Cesta na hlavní hřeben

Na Lysci sedíme skoro hodinu, než se po krásném hřebínku vydáme dál. Nutno říct, že dolů. Ztrátu cenných výškových metrů vyvažují překrásné prastaré buky, kterých je všude kolem spousta.

Cestou potkáváme několik příjemných lidí a při stoupání na Turčianský hřeben nás jen znepokojují bouřkové mračna na Liptovské straně. Co jsme sestoupili, jsme zase nastoupali a jsme na hřebenu.

Jen co sem vylezeme, začnou padat první dešťové kapky. Oblékne na sebe bundy a vydáme se dál. A opět dolů. Po pár minutách pršet přestává, bundy zase putují do batohů. Obloha ale už zůstala zatažená.

Turčianský hřeben

Turčianský hřeben je porostlý pravými karpatskými bučinami, není ale kvůli nedostatku výhledů moc oblíbený. A taky kvůli věčnému stoupání a klesání. Psychicky nejhorší je to z pěkného vrcholu Štefanová. Zdánlivě nekončící sestup skončí v sedle, ze kterého nás čeká poslední úmorný výstup na Javorinu.

Potkáváme tady dvojici kluků z Valašska, se kterými jdeme nahoru. Pod vrcholem Javoriny se bukový les mění v divokou horskou smrčinu. A na mě padá krize, takže si její krásy vůbec nevšímám. Nakonec ale i já na vrchol dojdu a odměnou je mi jeden z nejkrásnějších pohledů do nitra Velké Fatry. Od Odstredku po Smrekovicu. A především na Borišov, fotogenický Šoproň a nejoriginálnější kopec světa, již zmíněnou královnu Ploskou. Kvůli těmto výhledům jsem sem přišel, proto mě mrzí ta nefotogenická ocelová obloha.

Kluci z Valašska jdou napřed, my ještě chvíli posedáváme. A dobře děláme, na pár okamžiků se dírou v mracích proderou paprsky Slunce a okolní scenérie tak dostanou krásný zlatavý nádech. Z doliny zní cinkot zvonců krav což tuto idylu jen doplňuje.

Borišov

Čeká nás poslední kousek na borišovskou chatu. Pod Šoproněm znovu potkáváme Valachy, kteří nám oznámí, že jsou okolní salaše už obsazeny. Kluci jdou hledat plácek pro stan, my jdeme na vytoužené pivo a večeři. Jak pak by ne, máme za sebou přes 1 600 výškových metrů, a to je o dost víc, než při výstupu na tatranský Kriváň!

Při pobytu na chatě se nakonec domlouváme, že těch osm euro za nocleh na špinavé podlaze akceptujeme. Jsme opravdu unavení a od piva se nám už nikam nechce. Klábosíme s některými z návštěvníků, kterých je tu víc než dost.

Před spaním nám Velká Fatra předvede ještě jednu šou. Dírou v mracích ozáří slunce Ploskou, za kterou ovšem prší, takže se dočkáme i jemné duhy. Parádní konec parádního, byť náročného, dne.

Ploská a Rakytov

Ráno z okna chaty nevidíme ani na nejbližší strom. Po snídani se mlha začne trhat a když sejdeme pod chatu, není z ní už skoro nic. Přestože míříme na východ, zamíříme na opačnou stranu traverzem Ploské. Dnešní etapa není dlouhá, tak si ji chceme trochu prodloužit, nehledě na to, že jsem tudy dlouho nešel.

Dalším důvodem je voda. Přímo u cestičky se ve žlabu nachází velké prameniště, s upraveným a tryskajícím pramenem opatřeným dokonce plechovým napajedlem. Využít se dá i k nějaké té očistě těla, čehož rádi využíváme. Obloha nad námi je modrá, žádný náznak blížící se studené fronty. Jak tak posedáváme, přicházejí naši známí kluci z Valaška. Naposled si popovídáme a rozloučíme se.

Jak se blížíme k sedlu Chýžky, všímáme si nad hřebenem husté oblačnosti. Při následujícím výstupu na Ploskou se přes ni začínají převalovat mraky. Je to dramatické a jak přijdeme na vrchol je všude kolem nás pověstné mléko. Dohlednost minimální a i teplota prudce klesla. Nezdržujeme se a jdeme dolů.

Už v půlce sestupu do sedla se ozve první hrom. Ploská je ideální kopec na intenzivní prožití letní bouřky, proto rychle pelášíme pryč. Chceme se schovat v přístřešku, ten je ale obsazen. Nezbývá nám, než jít dál. Do lesa pod Čierny kameň.

Můj oblíbený úsek s horským pralesem se nakonec stane naším útočištěm. Přijde vydatný a prudký liják, a pod stromy se nakonec schová několik skupinek turistů. Přes četné hromy nás bouřka obchází a blesků se nakonec nedočkáme. Déšť poleví, ale je jasné, že pršet jen tak nepřestane.

Vyrážíme dál, na další krásný holní úsek. Čierny kameň a jeho typickou siluetu máme za zády a blížíme se k místu, kde značení uhýbá doprava a traverzuje Minčol. Chodník je ale mnohem méně prošláplý, než zimní cesta přes vrchol. Rozhodujeme se jít proto nahoru. Jdu tudy poprvé a nakonec se to vyplatí.

Jak tak stoupáme, z doliny se přiřítí oblaka a my najednou za sebou nic nevidíme. Potom nastane divadélko, kdy s námi Čierny kameň začne hrát na schovávanou. Na chvíli se ukáže a pak zase zmizí. Posléze se k němu přidá i Ploská, která si zase vymyslí nějaký ten mrakopád. Parádní podívaná a další důkaz, že chodit do hor ve špatném počasí má také něco do sebe. Na vrcholu Minčolu se chvíli zdržíme, ukázal se nám i majestátní Rakytov.

Z Rakytova na Limbu

Sestup je krátký, ale prudký a kluzký. Taky se o tom přesvědčím na vlastní zadek. Následuje další úsek horským lesem, ze kterého když vyjdeme, potkáme skupinku, světe div se, z Valašska. Tahle skupinka však cestou ze Smrekovice už stihla vyžahnout flašku borovičky a myslím, že se při sestupu z Ploské budou kutálet.

Rakytov se mezitím opět ponořil do oblaků, takže se v sedle rozhodujeme, že ho obejdeme po žluté. To mi nevadí, nikdy jsem ten úsek nešel a jsem na něj zvědavý. Zajímavostí je rozdílný ráz lesů na jižní a severní straně. Na jižní převládá bukový les, na té severní smrkový.

Z jednoho místa je zajímavý pohled na vrcholové skaliska Čierného kamene a je to zároveň náš poslední pohled na tuto stranu Velké Fatry. A to už nás čeká jen poslední úsek k samotné útulně. Chodník ze severního rakytovského sedla je celý rozryt od kopyt krav, a teď po dešti je to opravdu chuťovka. Pršet přestalo a dokonce se začíná trhat obloha.

Když přicházíme k Limbě je už docela hezky. Potkáváme Dalibora, nájemce chaty a kluky z Chebu, které jsme potkali už včera na Borišově. A hlavně je tu Stano, současný chatár na Limbě. Parádní chlapík a tak není divu, že brzo sedíme ve družném rozhovoru. Celkem jsme si všichni sedli a vypadá to na poklidný večer. Jenže někdy po třetí štamprli se přiřítí skupinka asi sedmnácti Ostraváků. Naštěstí se sem vejdeme všichni, jen naši družbu přesunujeme ven, kde si, mimo jiné, domlouváme další brzkou návštěvu, protože na Limbě je fakt parádně.

Ráno dalšího dne je krásné a vůbec se nám odtud nechce. Musíme ale běžet na autobus. Loučíme se Stanem a klukama, které tímto srdečně zdravím. Po památeční skupinové fotce vyrážíme dolů do civilizace.

Značka vede zprvu po lesní cestě, potom úzkým strmým chodníkem míří na dno Teplé doliny. Teplý potok tady v jednom úseku vytváří kaskády a vodopády, teď nasycené včerejšími dešti. Na konci doliny se napojíme na silnici, která nás dovede do Liptovské Osady, cíle našeho treku, který nás zavedl na oba tak rozdílné hřebeny Velké Fatry, nejrozmanitějšího a nejhezčího pohoří na Slovensku, kam se vždycky budeme rádi vracet.

• Délka této náročnější trasy činila 41 km při převýšení přes 2 300 metrů.
• Část na Turčianské straně náročnější a bez možnosti doplnit vodu.
• Liptovský hřeben pohodový s několika prameny na trase.
• Trasu lze prodloužit návratem na hřeben a pokračováním přes Smrekovicu natáhnout až do Ružomberoku či Lubochně.

Turistický průvodce Velká Fatra popisující jedno z nejkrásnějších, největších a nejromantičtějších pohoří nejen Slovenska, ale Západních Karpat vůbec. Pohoří, kde je ještě i dnes živé salašnictví a pastevectví, které dodává tomuto koutu Slovenska jen těžko opakovatelný ráz.

Publikace je doplněna digitálně zpracovanou mapkou, uživateli oblíbenými rozhledovými růžicemi a barevnými panoramaty s popisy nejvýznamnějších vrcholů a sedel. Informace pro uživatele GPS, tipy na ubytování …více

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.