Zimní Lysá hora (1 323 m n. m.), horská turistika v Moravskoslezských Beskydech

Lysá hora - výstup na Lysou horu, královnu Beskyd

Přiznávám, že jsem ji dlouho zanedbával. Dříve jsem na ni vystupoval častěji, z Ostravice, Visalají a často jsme si na vrchol vyběhli, když jsme z Malenovic nesli svůj kámen na Ivančenu. Řeč je samozřejmě o Lysé hoře (1 323 m n. m.), moravské krasavici.

Kde která žena by ji mohla závidět, kdyby se o ní toho tolik krásného napsalo, kdyby ji opěvovali básníci a umělci, kdyby byla dnes a denně, za každého počasí, dlouhá léta a opakovaně nesmírně širokým spektrem nápadníků navštěvována, dobývána, zbožňována a obdivována. Kdyby kvůli ní i obětovali své životy. Protože se tedy naskytla příležitost s partou kamarádů opět navštívit Lysou, věděl jsem, že mě doma nic nezadrží a jedno prosincové ráno jsem v Prostějově nasedal do auta.

Lysá hora

O Lysé bylo napsáno všechno možné i nemožné, byla popsána i zobrazena ze všech stran, ve všech denních i ročních dobách, zrovna tak i různé výstupy. Ale každý další výstup (aspoň si myslím) na tuto horu je zážitkem hodným zapamatování a každému účastníkovi něco dá. Nevím, čím to je, třeba tím, že Lysá, ačkoliv je o něco nižší než třeba Praděd, není takovou papučově kočárkovou horou, za jakou nejvyšší vrchol Jeseníků považuji já, nebo tím, že její návštěvníci prostě nemohou být jen obyčejní lufťáci a docela poctivě si máknou, než dosáhnou vrcholu. Také například cyklista, jedoucí sem relativně kvalitní ale silně stoupající cestou od Papežova, si pěkně dá do těla. To vše jsme probírali během přesunu do Ostravice.

Nenápadný den, neurčité ráno, vrchol Lysé byl docela dobře vidět kupodivu z daleka, ale nic zatím nenaznačovalo, že dnešek má pro nás veliké překvapení, já jsem jej potom pokládal za vánoční bonus. Na horním parkovišti se nás nasbíralo dvacet borců a jeden pes, v té samé sestavě jsme se i večer vrátili do svých domovů. Naše zvíře nebylo ojedinělé, později jsem zjistil, že páníčkové vytáhli plno miláčků na beskydskou turistiku, dokonce jeden sympatický bernský salašnický pes, respektive jeho krajně nesympatická panička, nám už při sestupu na Ostravské louce udělala docela nepříjemnost, ale o tom potom.

Slivovice nezatěžuje organismus, navodí dobrou atmosféru a odhalí, jaké kdo má zdroje ovoce, takže je moudré zahájit výstup pořádným lokem tohoto moravského pokladu. A potom ještě trochu povídání o známé historii turistického objevování Lysé, Bezručových výplazech, o výstavbě zdejších horských chat a protože bylo docela mrazivé ráno, velmi ochotně jsme zahájili výstup po červené KČT. Ta nás spolehlivě dovedla až na vrchol a odpoledne i zpět k autům.

Lidí šlo docela dost, ale vlastně mi to tak nepřišlo a ani nevadilo, nebylo to zase až takové zlé. Zatím ještě zastíněný les v dolině kolem potoka Sepetného, ale špičky stromů začalo osvětlovat slunce, které se objevilo na obloze a žádným mrakem se nedalo zastrašit až do večera, do našeho odjezdu domů.

Všichni jsme blahořečili digitální technice, která nám umožňovala na každém kroku zaznamenávat si krásu zimní horské krajiny, kterou nám vycházející slunce nabízelo v plné míře na všech stranách. Protože kamarádova manželka pracuje v infocentru ve Frýdlantu nad Ostravicí a často doprovází skupinové zájezdy při výstupech na Lysou, hleděli jsme ji vytěžit (informačně) a dozvědět se, co se dá. Popovídala nám např. o výzkumech beskydských pseudokrasových útvarů a výzkumech netopýrů a také o pověstech spojených ze zdejšími "jeskyněmi".

Ondrášův poklad

Obligátní Ondrášův poklad uvedla na pravou míru a bylo určitě pro nás všechny velikým překvapením, že vlastně to loupežnictví nebylo až tak lukrativní. Člověk se musel hodně ohánět, než si vydělal (tedy naloupil) aspoň na režijní náklady - prach a koule do bambitek a to ještě potom zahynul zradou nejbližšího kamaráda, takže na nějaké odkládání cenností do pokladu Ondráš (Ondřej Šebesta 1680 - 1715) prostě neměl.

Ostravská louka

Nádherným místem se ukázala být Ostravská louka. Přestože nám kamarádka svědomitě povídala o horské chatě, která zde kdysi stávala a také vyhořela, myslím, že mnoho pozornosti jsme jí nevěnovali a točili jsme se jako pověstní holubi na báni a dychtivě vstřebávali prvé výhledy, které se nám naskytly. Několik borců se již vracelo dolů, ti prý vystupovali ještě za šera a slibovali, že se máme na co těšit a později se i ukázalo, že skutečnost předčila očekávání.

Nasazujeme nesmeky

Zde jsem také na boty nasadil novou zbraň - armádní nesmeky, které jsem si koupil na e-armyshopu. Podle údajů prodejce tento model používá bundeswehr a také amíci a je použitelný např i na strmých zatravněných svazích.

Nesmeky kolegů zakoupené nejčastěji ve zdravotnických potřebách (ale kupodivu ten samý model jsem viděl i v outdoorových prodejnách) - to bylo vlastně jen několik (4 - 5) malých hrotů nanýtovaných na gumové placce, která se natáhla na podrážku obuvi (občas i spadla), ale údajně obuv potom drží na umydleném sněhu docela dobře. Viděl jsem ale také, že ty, které se už jednou někdy dříve použily, silně korodovaly. Já jsem si koupil nesmeky desetihroté (7 pod špicí, 3 pod patou obuvi).

Na pevné poměrně robustní gumové placce jsou nanýtované pěticípé hvězdičky, jejichž cípy jsou vyhnuty o devadesát stupňů "dolů" a jsou navíc vybroušeny do špice, takže člověk má vlastně pod podrážkou 50! pořádně ostrých hrotů a navíc s kvalitní povrchovou úpravou (doma jsem si časem ověřil, že nekorodují).

Aby se ještě pojistilo už tak tuhé usazení nesmeku na obuvi, jsou doplněny pásky s háčky a se suchým zipem, kterými se gumová placka ještě přitahuje přes špičku boty, takže drží opravdu velmi pevně. Ve sněhu, ztvrdlém a zledovatělém i na vodním ledu na velmi strmém úseku cesty jsem byl úplně jistý a šel jsem s těmito nesmeky jako "za sucha", takže všem můžu tuto investici za pár stovek doporučit.

Neustále stoupající cesta velmi pěknými lesními pasážemi, po chvíli jsme došli již na otevřenější svahy. Díky fantastickému počasí již odtud byly výhledy, které pozorovatele nezapomenutelným způsobem seznamovaly s geografií blízké i vzdálené krajiny. Výhledy byly zatím jen na západ - na nejvzdálenějším horizontu zasněžený Hrubý Jeseník, Veřovické vrchy, Ondřejník, Nořičí a obě Stolové, Radhošť, Pustevny, Kněhyně a Smrk a mnohé další.

Podbeskydí

Pro mě bylo dost překvapující zjištění, že Podbeskydí (aspoň při tomto pohledu) se jeví jako spojitě a hustě osídlené, tak jak je to vidět třeba i v Polsku. Jednotlivé obce - např. Trojanovice, Hamry, Frenštát p. Radhoštěm, Čeladná, Ostravice, Frýdlant nad Ostravicí a mnohé další plynule přechází jedna v druhou bez nějaké oddělující vzdálenosti. Státní správa zde se nejspíše nenudí, když řeší např. katastrální záležitosti, výstavbu atd. Také mě opět překvapilo, jak rozlehlý a různorodý konglomerát je Ostravsko a potěšilo mě, že dnes není vidět jindy tak typický kouř z komínů a hlavně široko daleko jsem nezaregistroval žádný park větrných elektráren.

Vrchol Lysé hory a výhledy

Vrchol dnes připomínal nějakou společenskou párty s velmi bohatou účastí, ale ničemu jsme se nedivili při dnešním nádherném počasí. Zdejší přeplněné stravovací objekty a strašidelné fronty nedávaly sebemenší šanci dočkat se piva v rozumné době (obligátní praskaly ve švech zdaleka nevystihuje situaci), takže jsem se prodral aspoň pro jedno razítko do CVB a potom při konzumaci vlastních zásob a zbytků moravského pokladu jsme hlavně do nekonečna vychutnávali společně na Tatranské vyhlídce pohledy, které se nám naskytovaly hlavně směrem na východ.

Asi stačí uvést, že to opravdu nejvzdálenější, co jsme dnes viděli, byl hřeben Vysokých, Belanských a Západních Tater a velké množství hřebenů a vrcholů směrem "k nám", ale ty by asi dokázal správně pojmenovávat pouze dobrý znalec zdejších hor a Slovenska.

Utopenec a nenasytný pes

Ten, co to tak krásně popsal ve své knize o Hutnících, pivu a … dnes zde bohužel nebyl, ale určitě by mu tento vydařený den udělal také velkou radost. Povinné skupinové foto a pomalý sestup dolů byl zákonitým ukončením tohoto příjemného zážitku. Další lov záběrů na všechny strany a vyhýbání se davům, které se ještě valily nahoru. Teď už i zde bylo možné vidět lufťáky, kteří se na nyní silně zledovatělé výstupové trase potýkali s obtížemi v neskutečně nemožné obuvi a oblečení, no, mám dojem, že i v Beskydech občas Horská služba zažívá perné chvilky.

Na Ostravské louce s kamarádem Rosťou, kterému také říkáme Utopenec, ne snad proto, že by neuměl plavat (údajně plave docela dobře), ale protože doma vyrábí ve velkém oblíbenou pochoutku a dodává ji do hospod, jsme usoudili, že do příchodu ostatních bychom mohli lehce posvačit. Nedaleko okounějící krásný bernský salašnický pes (zřejmě poučený životem) jakmile zaregistroval, že se hrabeme v báglech, okamžitě vystartoval k nám a začal neodolatelně somrovat. Věděli jsme, že dole v Ostravici stejně půjdeme do hospody a tak jsme mu naše kvalitní svačiny věnovali, zmizely bleskurychle.

Jeho opodál se bavící a neustále nás kontrolující panička absolutně nic nenamítala, ovšem když už bylo jasné, že krásný pes (podle apetitu zřejmě vzdálený příbuzný známého Bohouše) z nás nic dalšího nevyrazí, panička nám začala nadávat, že cizí pes se nekrmí, kdo to kdy viděl atd.

Přestož jsme měli poměrně značnou chuť za její pokrytectví ji inzultovat (celou dobu spokojeně sledovala, jak krásného psa krmíme a nezasáhla, neodvedla si jej, nepřivázala ke stromu a pod.), posléze jsme se přes tuto nepříjemnost povznesli, pouze jsme si pomysleli, že by bylo vhodné, aby si příště sama vytáhla pro své tele na kanadských sáních cca 50 kg hodnotných potravin a nevykrmovala jej na úkor pocestných. Panička nejspíše, ale pes má na nás určitě do dnes dobré vzpomínky.

Z Ostravské louky se dovalit na horní parkoviště je již otázkou chvíle a také důležité rozhodnutí a následné završení dne v hospodě v Ostravici bylo logické, pestrá vynikající strava i výběr nápojů korunoval den, který se naštěstí v našich okruzích již stává tradicí.

Jakoukoliv výstupovou cestu na Lysou horu (i cyklovariantu) lze zrealizovat za pomoci mapy KČT 1 : 50 000 č. 96 Moravskoslezské Beskydy.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.