Turecké hory: pohoří Kačkar a horská turistika, túra na téměř čtyřtisícovku Mont Kačkar (3 937 m)

Pěšky přes pohoří Kačkar od severu k jihu

"Merhaba," zdravím turecky. "Ahój, odkud jsi?" přes opálení a šátek přes hlavu mě prozradilo české moirové tričko. Aspoň se s Vojtou podělíme o cenu dolmuše (místní dodávky fungující jako taxík), ten nás odveze z Ayderu po prudké rozbahněné cestě do vesničky Kavron a ušetříme si tak nezáživný výstup po "silnici".

Vysadí nás ve zvláštní napůl středověké osadě, v jejímž centru nesmí chybět mešita se zvláštním minaretem, ten spíše připomíná raketu před startem. Jsou zde v módě lesklé plechové střechy, což sice není příliš estetické, ale určitě praktičtější než dřevěná prkna a hlavně velmi levné. Raději se tu nezdržujeme a vydáme se do hor.

Turecké Alpy

Plánujeme přechod pohoří Kačkar od severu z městečka Ayder do jižního Yusufeli, odkud už jezdí dolmuš, když nám bude přát počasí, chceme zkusit vystoupit na nejvyšší vrchol pohoří, téměř čtyřtisícovku, Mont Kačkar (3 937 m).

Čtěte také: Kačkar Dagi, velehory na východě Turecka

Tyto překrásné hory, jejichž domovem je východní Turecko připomínají svými barevnými loukami Alpy, je to pro nás příjemný oddych od vyprahlých vnitrozemských polopouští. Skalnaté masivy se zase podobají Vysokým Tatrám.

Kačkar leží pouhých čtyřicet kilometrů od Černého moře a díky tomu se zde drží vlhčí klima. Zejména odpoledne tu bývají časté mlhy, deště nebo krupobití. My s tím počítáme a kromě nepromokavého stanu s sebou máme bundy, rukavice a čepice, i v létě tu může kdykoli nečekaně nasněžit a v nejvyšších polohách se drží sníh celoročně. Proto je ideální doba pro trekking od konce června do září.

Po několika hodinách nepřetržitého stoupání konečně spatříme jedno z ledovcových jezer Derebaši, přímo stvořené ke koupeli a nocování. O kousek dál rozbila tábor anglická skupinka turistů, ze svých plastových židliček na nás shlížejí trošku povzneseně, vždyť my nemáme ani průvodce, natož pak koníky na dopravu zavazadel nebo kuchaře. Poté, co průvodce zjistí, že nevlastníme ani termosku, jsme u nich naprosto odepsaní. Je vidět, že i sem dorazil komerční turismus, naštěstí je tu pořád dost místa pro všechny.

Medvěd a pohostinní pastevci

Další den plánujeme přechod přes třítisícové sedlo Čaymakčur, tyrkysová jezírka pod námi jsou velmi fotogenická, my se však stáčíme na sever a čeká nás asi dvouhodinové stoupání do zasněženého sedýlka. Pak zbývá jen sestoupit dolů do travnatého údolí a najít místo pro stan.

Ubytujeme se na louce nedaleko vesničky Olgunlar, už máme rozložené spaní a vaříme, v tom k nám přiběhne malý klučina a výrazně gestikuluje. Slovům nerozumíme, ale podle jeho výrazu se zdá, že nás tu někdo chytí pod krkem a zardousí, raději hned balíme bágly a přesunujeme se za ním do vesnice. Pravda, v průvodci se píše, že tu žije medvěd hnědý a ten les opravdu vypadá strašidelně.

Je nám přidělen jeden z chatrných dřevěných příbytků a tak se seznamujeme s pastevci, kteří zde pečují o stáda krav, ovcí a koz a hlavně vyrábí výborný slaný sýr. Zatímco nás hostí sladkým čajem a arabským chlebem s olivami, snažíme se s nimi diskutovat: "Teşekkür ederim, iyi ekmek" - Děkuji, dobré jídlo, "Orada olmak büyük dag" - Tam je velká hora.

Poté, co vyčerpáme náš frázovníček, na vlastní kůži si vyzkoušíme funkčnost plechových střech, ta je zatěžkaná pouze kameny a ve větru příšerně rachotí, už věřím, že sem medvěd ani nepáchne.

Výstup na Kačkar

Další odpoledne konečně spatříme stanový tábor pod vrcholem Kačkar . Kromě skupinky Izraelců a jednoho tureckého zájezdu je zbytek osazenstva z Čech. Moc ale neponocujeme, protože musíme vstávat ještě před šestou. Podle průvodce nás čeká minimálně devítihodinový výstup, takže je třeba vyrazit s východem Slunce.

Nejprve nás pěšinka vede po prudké stráni k jezeru Denis Gölü a pak soustavně ztrácíme a zase nacházíme cestu ukrytou mezi obřími kameny, značení zde neexistuje. Závěrečná vrcholová pasáž po drolivém suťovisku není úplně příjemná, ale vynahradí to nádherný výhled přes bělavé moře mraků a v dálce snad zahlédneme i to skutečné, Černé. Sestup je velmi rychlý, dole na nás totiž čeká vysněný pravý turecký kebab…

Autor: Klára Jakešová, průvodkyně cestovní kanceláře Mundo, která pořádá do Turecka poznávací zájezdy .

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.