Výstup na Jalovec (2 645 m n. m.), vápencoý krystal v slovinských Julských Alpách

Krystal Julských Alp

Vápencový krystal trčící do nebes, oděný do světlých barev, často přezdíván "slovinský Matterhorn". Tak to je Jalovec. Vrchol ležící v severozápadní části Julských Alp ve skupině Mangart - Jalovec, patří k tomu nejkrásnějšímu, co můžou Julky samotné nabídnout. Není sice nejvyšším, ale patří mezi nejvyšší vrcholky Julských Alp. Svou výškou 2 645 m a obzvláště pak vzhledem nadchne nejednoho horala.

Jalovec se tyčí nad třemi dolinami Planica, Trenta a Koritnica. Poslední zmiňovanou převyšuje o úctyhodných dva tisíce metrů. Již toto je záruka, že z vrcholu budou dechberoucí výhledy. Přestože vypadá nedobytně, vede na samotný vrchol hned několik výstupových variant. Nám se nejvíce zamlouvá výstup od severu dolinou Planica, respektive Tamar.

No, a aby také ne, vždyť nejkrásnější pohledy na Jalovec se naskýtají právě od severu či severovýchodu, konkrétně pak třeba od chaty Dom v Tamarju. Nejlépe ještě spojený s posezením a popíjením zlatavého moku na zdejší zahrádce. Aby si člověk mohl tento moment co nejlépe vychutnat, musí si zažít výstup na vlastní kůži. Tak vzhůru do toho!!!

Čtěte také: Julské Alpy (2), přechod Julských Alp

Do Slovinska, přesněji do údolí Planica, přijíždíme z Itálie, kde jsme již absolvovali výstup na nedaleké Jôf di Montasio. Parkujeme uvnitř skokanského areálu Planica poblíž chaty Dom v Planici. Zde se buduje jako o závod. Několik skokanských můstků, fotbalové hřiště a čilý stavební ruch, zkrátka nic pro duši hledající samotu a klid hor.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Ale všechno teprve přijde. Sluníčko začíná celkem slušně připalovat. Mažeme se, balíme věci a jídlo na dva dny a vyrážíme. Dnešním cílem je Bivak pod Kotovim sedlom, zítřejším pak vrchol a sestup zpět až dolů. Jdeme v podstatě nalehko, jen jsme přibalili lehký půlkilový spacák a vodu navíc. Široká cesta vinoucí se lesem nás zhruba po necelé hodině dovede k chatě Dom v Tamarju.

Louka před chatou nabízí první ničím nerušené pohledy na celou skalní kulisu hřebene Velika Dnina, jenž v dáli uzavírá zub jménem Jalovec. Zahrádka chaty láká v tomto vedru k posezení u něčeho osvěžujícího. Jelikož si ale začínáme pohrávat s myšlenkou vystoupit na vrchol již dnes, přesouváme posezení u chaty až na cestu zpět. Předpověď na večer není sice příliš optimistická, hlásí nějaké bouřky, ale pokud bude počasí přijatelné, jdeme nahoru. A to i přes fakt, že se ani nechce věřit, že je v lidských silách, ještě tentýž den vystoupit na takový krpál.

Horní část údolí již nenese název Planica, nýbrž Tamar, přestože se jedná o jedno údolí. Od Domu v Tamarju pokračujeme lesem, zprvu ještě v příjemném stínu, ten však s přibývajícími metry pomalu, ale jistě řídne a tak se ocitáme pod plnou palbou slunečních paprsků. Stezka se klikatí vzhůru do stále se zužujícího údolí.

U jednoho velkého balvanu se cesty dělí. Jedna varianta pokračuje přímou linií dál do tzv. kuloáru Ozebnik a přes Jalovskou škrbinu na vrchol. Druhá a tedy naše varianta míří doprava do strmého úbočí hory Kotova špica, přes které se dostaneme až na náhorní plošinu pod Kotovo sedlo, kde poblíž stezky stojí již zmiňovaný Bivak pod Kotovim sedlom. Od něj pak přes Kotovo sedlo na vrchol.

Vlastně jsme výstup přes kuloár Ozebnik dopředu zavrhli, jelikož nechceme hrát ruskou ruletu s padajícím kamením. Naše stopy vedou na bivak, takže stoupáme serpentinami nahoru. Hned z úvodu využíváme tajícího sněhu ke zchlazení. Nutno podotknout, že poslední zdroj vody byl na louce u chaty.

Stezka se zařezává do čím dál strmějšího svahu, ve vrchní části porostlého klečí. Narazíme tu i na první ocelová lana usnadňující výstup. Jakmile se dostaneme nahoru na plošinu, znovu se otevře pohled na Jalovec. Zanedlouho spatříme i bivak, který je z jedné strany krytý obrovským rozštěpeným balvanem.

Opouštíme stezku a míříme k němu. Je něco málo po jedné hodině. Dáváme pauzu. Spacák, náhradní oblečení a část jídla necháváme na bivaku, a jelikož počasí vypadá optimisticky, tak neváháme a před druhou hodinou začínáme stoupat do Kotova sedla. Vypadá, že je co by kamenem dohodil, přesto se na něj hrabeme slušnou půlhodinku.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Z Kotova sedla se otevírají daleké výhledy, přesto nejvíce pozornosti upoutá Jalovec a sousední Mangart. Po úzkém travnato - skalnatém hřebínku se blížíme k úpatí Jalovce. Narážíme na první větší sněhová pole. Ty zatím nepředstavují žádné problémy. Na severozápadním úbočí na nás však čeká traverz sněhového pole, který ústí ve žlab, na jehož konci začíná kolmá stěna. Nasazujeme mačky. Nejspíš nás ještě pár podobných žlábků čeká.

Dostáváme se na západní stranu hory a v dáli tuším další žlábek. Pokračujeme tedy v mačkách dále i přes kramle a ocelová lana. Zanedlouho docházíme k již zmiňovanému žlabu. Sněhu je v něm více než dost. Kraje žlabu kolem skály jsou odtáté a tak vytváří hluboké koryto, kterým se sápeme nahoru.

Žlabem poté postupujeme přímo nahoru až do zářezu, kde na chvíli nakoukneme na druhou stranu hory. Ze sněhu vylézají ocelová lana, kopírujeme jejich směr a po krátkém traverzu severovýchodního žlabu se ocitneme pod nevýrazným komínem. Průstup nám usnadňují kramle.

Nad komínem sundáváme mačky a dále lezeme již po suché skále. Pod Malým Jalovcem je zajištěná pasáž. Nasazujeme sedáky, ferratové sety a lezeme do neznáma. Značka Malý Jalovec míjí krátkým traverzem, jen pár desítek metrů pod vrškem. Následuje krátký zajištěný sestup a přes sněhovou škrbinu se dostáváme pod "Velký" Jalovec. Mačky již nenasazujeme a přelez přes škrbinu zvládáme jen pomocí cepínu.

Nález na skálu je sice trochu komplikovaný díky roztátému sněhu, ale na podobné úseky jsme už zvyklí. Následuje ještě několik suťovo - skalnatých polic, které jsou místy dost nepříjemné. Kousek pod vrcholem se ještě napojuje značka od chaty Zavetišče pod Špičkom. Závěrečné metry jdou již jako po másle a v sedmnáct hodin stojíme u vrcholové mohyly.

Je jasno a my si užíváme prázdného vrcholu a fantastických výhledů. Celý Jalovec je nyní jen náš. Asi nejhezčí pohled se naskýtá na sevřené údolí Tamar či na východní obzor, jež vyplňují ty nejvyšší vrcholy jako Škrlatica, Razor či nejvyšší Triglav. Nutno zmínit i blízký Mangart na severozápadě. Na západě pak v záři slunečních paprsků spatříme i náš včerejší cíl Jôf di Montasio.

Po hodině odpočinku a nasávání této výjimečné atmosféry, zavelíme k sestupu. Dolů to jde o poznání lépe. Travnato - skalnatému hřebenu do Kotova sedla se vyhýbáme a na náhorní plošinu sestupujeme, nebo spíš sjíždíme táhlým sněhovým polem. Bivak pod Kotovim sedlom nás vítá něco málo po osmé hodině. Plechová bouda pojme do svých loží zhruba 6 lidí, i když podle knížek se jich zde vměstnalo i více. My ho máme nyní jen pro sebe.

Ráno při východu Slunce zaujímáme pozice v okolí bivaku a fotíme oranžově či spíš krvavě zbarvený Jalovec. Jelikož dnešní plán je jen sestoupit dolů, nespěcháme a dospáváme předchozí noci. Neodbyla ještě ani devátá a venku je už nesnesitelný hic a viditelný opar. Ukázalo se, že včerejší výstup byl dobrá volba.

Tekutiny už dochází a tak nezbývá, než zahájit sestup. Po jedenácté hodině už sedíme na zahrádce u Domečku v Tamarju a chladíme se místním radlerem a pivem. Nyní si můžeme v klidu vychutnat ten zasloužený moment s vrcholem v kapse. Dnešní počasí je na zdechnutí a tak po sestupu k autu dáváme kopcům vale a míříme do blízké Kranjske Gory za ledovou koupelí…

Mapy: Julische Alpen 1:50 000 freytag&berndt (existuje i verze 1:35 000)

Průvodce: Turistický průvodce ROTHER - Julské Alpy freytag&berndt

Převýšení: 1 705 metrů! Dom v Planici (940 m) - Dom v Tamarju (1 108 m) - Bivak pod Kotovim sedlom (1 965 m) - Jalovec (2 645 m)

Gran Sasso d´Italia a výstup na Pizzo Cefalone, 3denní…

Gran Sasso d´Italia. Nádherné vápencové pohoří, nejvyšší pohoří v Apeninách. Gran Sasso se zvedá nad známým městečkem…

Cesta SNP: Devín - Dukla - Nová Sedlica (11)

Ráno vstávam spolu so slnkom. Rozlepujem oči a prvé čo uzriem je asi 30 slimákov nalezených medzi obe vrstvy…

Corno Grande neboli Velký roh, túra na nejvyšší horu v Apeninách…

Hora Corno Grande (2 912 m, v některých mapách 2 914 m) je nejvyšší horou celých Apenin. Corno Grande…

Góry Bialskie: Neznámé sudetské pohoří v sedle kola

Jezdit na dovolenou na přelomu května a června je skvělé. Počasí přiměřené, v horách ani živáčka. Dokonce…

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.