Mount Democrat, Grays Peak a Torreys Peak v USA, čtyřtisícovky ve Spojených státech

Colorado krásné tě znám (11)

Pár informací, aby si čtenáři udělali představu o těch coloradských horách a hlavně čtyřtisícovkách. Colorado je nejvýše položeným státem co se nadmořské výšky týká. Jeho průměrná výška je 2 070 m. A jediným státem, kde nadmořská výška neklesne pod 1 000 m. 75 % Colorada je položeno ve výšce nad 3 000 m. Třináctý schod budovy Státního Kapitolu v Denveru je přesně ve výšce 1 600 m (jedna míle). Tu samou výšku jsem naměřil na Denverském letišti.

Všechny coloradské čtyřtisícovky se nachází v Colorado Rockies (Coloradské Skalisté hory) a jsou součástí Severoamerických Kordiller, které se táhnou 4 800 km od Aljašky přes Kanadu do severního Mexika. Vyzdvižením zemských desek vyrostly až přes 14 000 stop vysoké hory. Vrcholů, které mají přes 4 000 m je více než 500. Z toho 56 vrcholů přesahuje výšku 14 000 stop. To je výška 4 260 m. Amíci je dělí na ty vysoké (nad 14 000 stop) a ty nízké (pod touto hranicí).

Čtěte také: Mount Evans - vysněný kopec: Colorado, krásné tě znám (4)

Nejvyšším kopcem v Coloradu a USA (mimo Aljašku) je Mount Elbert (14 433 stop, 4 401 m) a nachází se v pohoří Sawatch Range. V pořadí padesátým šestým z těch vysokých je ten nejnižší Sunshine Peak (14 001 stop 4 267 m). Našel sem tři údaje o počtu těch vysokých kopců. 52. - 53. - a 56. Věřím tomu poslednímu údaji, kde jsou všechny kopce vypsané s výškou.

Navštívili jsme hodně Coloradských parků. Vždyť jich má tento stát přes dvě stě. Čtyři národní, čtyřicet dva státních a zbývající počet parků je okresních. Lákají nás i ty, kde se nachází vysoké kopce. Končí se měsíc květen. Jedeme na naší první výpravu do hor, na kterých leží spousty sněhu. Jdeme se spíše projít do jedné z dolin pod čtyřtisícové kopce, kde stávala zlatokopecká osada, ještě se zbytky srubů. Měli to tam ti zlatokopové krásné podívání a líbí se i nám. Mlsně se s kamarádem horolezcem díváme na ten nespočet zubatých vrcholů, na kterých bychom rádi stáli.

Uplynulo čtrnáct dnů a naše výprava se kodrcá v autě po kamenité cestě do jedné z dolin směrem k horám. Vlevo od nás bouří horská říčka napájená tajícím sněhem, kterého je po okolních kopcích stále dost. Rozbitá cesta končí uzávěrou, před námi je zavalená sutí a vymletá od vody, která teče všude z tajících sněhových polí.

Bereme batohy a ještě všichni společně šlapeme na výchozí místo našeho dnešního treku, které začíná u zamrznutého jezírka pod svahem hory se jménem Mount Democrat. Původní dohoda byla, že se půjdeme projít pod kopec a potom se uvidí, jak na tom budeme s časem.

Vybíráme si místo, kam bychom se chtěli dostat. Vyšlapanou pěšinu mnohokrát protínají potůčky a mění ji v bahnitou. Děvčata, mohu li to tak nazvat jsou dvě starší a jedna mladá se od nás odpojují a míří na pohledem suchá místa, která se zdají schůdnější.

Nabíráme výšku a je to znát i na dýchání. Mým dvěma bráchům a kamarádovi se pozvolna vzdaluji. Dávám si časový termín, kdy se vrátím. Šlape se mi výborně a chlapíci se pode mnou zmenšili. I holky, které jsou v dolině sotva viditelné. Při vstupu na tento trajl jsem si všiml, že v mapě se postupuje až k protějšímu svahu hory, potom serpentiny do sedla a po hřebenu na vrchol.

Přecházím první strmý sněhový svah a dál je vše pod sněhem. Přede mnou jsou staré stopy ve sněhu, které vedou přímo nahoru. Připomínám si poučku, že po sněhu je to nejrychlejší a pouštím se pouze s pomocí trekových holí po sněhové střeše. Postupuji rychle až do míst, kde se sněhový svah stává tak strmým, že v mokrém sněhu se nedá pokračovat. Ohlížím se po mých společnících. Ti jsou pode mnou hodně hluboko.

Přes nakloněnou morénu traverzuji na hřeben a po něm místy po kamenech a sněhu na předvrchol, kde mne dohání jedna dvojice. Zbývá projít stometrový rovinatý hřeben a poslední výšvih, abych stál na vrcholu hory Mount Democrat (14 148 stop, 4 312 m). Od té dvojice se nechávám vyfotit a i já fotím panoramatické fotky, kde jsou kolem jenom samé hory. Tento kopec je, co se výšky týká, v pořadí třicátým z coloradských čtyřtisícovek.

Vychutnávám si vrchol a po čtvrt hodince sestupuji tou samou cestou. Sníh nenese, někde se propadám až do půli stehen. Těsně nad hranicí čtyř tisíc potkávám moje dva bráchy a společně sestupujeme do doliny. Pózuje mi vypasený svišť, asi se před zimou dobře zatučněl. Na osluněných místech se objevují první jarní hořce a drobné modré květy. Jsou podobné našim pomněnkám. Nacházel sem je i na Aljašce. Tam jim říkali v lidové mluvě "nezapomeň na mne". Takový byl letošní první kopec, který měl nad 14 000 stop.

Uplynul další měsíc a sněhu na horách, které máme každý den na očích hodně ubylo. Už před několika roky jsem si vyhlédl dva kopce, které mají přes 14 000 stop, na které by se dalo vystoupit v jednom dni. Vyjíždíme ještě za tmy a cestou na dálnici sedmdesát, ještě po "okrsce" se za jednou ze zatáček před námi pase odhadem přes sto kusů laní s mláďaty. Je jich plná úzká dolina. Počítali jsme do padesáti, zbytek odhadli. Nádherná podívaná. Motají se nám kolem auta, div nestrčí hlavy do okénka.

Po hodině jízdy opouštíme dálnici č. 70 a jedeme jižním směrem po hodně strmé a kamenité cestě do doliny k nástupu na dnešní kopce. Fandíme si, že jedeme hodně brzo ráno, že budeme první v dolině a po příjezdu na parkoviště se fakt divíme.

To je plné aut. Chladný ostrý vzduch a azúro. Jsme čtyři chlapíci. Dva důchodového věku a dva "mlaďoši". Z toho jeden reprezentant, který dělá "železného muže". Po chodníku jdeme do již osluněné doliny. Sníh leží už jenom ve žlabech a pod nimi jako zbytky po lavinách, které žlabem projely. Cesta pozvolna nabírá výšku a postupně se nám otevírá celá horní dolina. Ukazují se oba vrcholy, na které máme v plánu vystoupit. Jezírko, do kterého přitéká shora voda, má po ránu ledový povlak.

Začátkem července je pří cestě a vlastně kam oko dohlédne spousty nádherných kytiček. Dominují vysoké modrobílé "Kolumbajny" (kytka státu Colorado), červené "Indiánské štětce" a spousty jiných, jejichž jména neznám. Pěšina se kroutí dolinou a směřuje za obrovský morénový val, kterým ve výstupu vede. Předbíháme jednu dvojici s postarším chlapíkem jdoucím bos. Míjeli jsme se sním dnes několikrát a vždy byl v pohodě usměvavý.

Nad námi ve skalnatém terénu je horská koza, spíše kozel. Pouštím se kamenitého prudkého svahu pro tři snímky a kamarády dohonil až na vrcholu Grays Peak (14 270 stop, 4 349 m). Je to devátý nejvyšší kopec Colorada. Nahoře - paráda. Dokola nás samé hory a kolik hor a hluboká údolí. Těšíme se z vrcholu, je nádherné horské počasí a vzduch je ostrý jako břitva.

Na sever před námi je náš druhý vysněný kopec. Dělí je sedlo, kde sestupujeme kolem dvou set metrů a to samé nahoru. Pohodlná cestička, až v závěru je terén více ve skalách a suti. Slunko pěkně "pere do zad", když vystupuji na sám vrchol. Jedenáctý kopec v pořadí výšky. Torreys Peak (14 267 stop, 4 348 m). Znovu nás vítají nádherné hory, které jsou po okolí.

Půlhodinka na vrcholu utekla. Sestupujeme do sedla a přes sněhové pole sestupujeme k serpentinám a do doliny. V závěru doliny ještě potkáváme a fotím toho "bosého". Colorado díky za krásné kopce a slunečný den.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.