Chřiby, přechod malebného pohoří ležícího v Středomoravských Karpatech

Treking v Středomoravských Karpatech (2)

Ve vesnici opustím zelenou značku a vydám se po modré. Údolím přijdu po silnici k rozcestí U padlých. Tady stojí památník věnovaným událostem z dubna roku 1945, kdy zde bylo díky léčce zabito dvacet pomocníků partyzánů, včetně jedné ženy, z nichž téměř všichni pocházeli právě z obce Salaš. Tato událost se navíc stala jen pár hodin před osvobozením obce rumunským vojskem.

Brdo, nejvyšší hora Chřibů

Odcházím a zároveň zde opouštím silnici. Vydávám se stoupáním, které je asi nejstrmější na celé trase, k nejvyššímu vrcholu Chřibů. K němu je to ale ještě několik kilometrů lesem. Podél stezky, vedoucí přes vrchol Strakov, se několikrát objeví historické patníky, které označovaly hranici panství Buchlovského a Velehradského. Příjemná část vedoucí hezkým lesem mě přivede k výseku, odkud zahlédnu hrad Buchlov a přilehlé okolí.

Na dohled rozhledny Brdo stojí též starý násep dálnice, která se zde začala stavit a měla spojit Moravu se Slovenskem. Upozorňuje na ni tabulka a je zajímavé, že vedla nikoli údolím, nýbrž po hřebenu. Stavba se však nedokončila a dnes vede dálnice přes Hodonín, mnohem jižněji.

Čtěte také: Přechod pohoří Chřiby, trek v Středomoravských Karpatech (1)

Od náspu je to už jen kousek k široké cestě, po níž prochází hřebenová trasa. Stojí tady další z altánů s ohništěm, stejně jako u Kozla. Na 587 metrů vysoký vrchol Brdo vede krátká odbočka. Na vrcholu stojí krásná, architektonickou cenou oceněná, rozhledna, ze které jde za velmi dobré dohlednosti dohlédnout až do Alp. To se dnes nekoná, díky teplotě vzduchu jde sotva dohlédnou do Bílých Karpat.

Bunč

Na vrcholu se moc dlouho nezdržím, přece jen je tu na můj vkus hodně lidí. Vracím se k altánu, od kterého pokračuji po hřebenové trase dál. Cesta byla nedávno opravena, je z ní široká zpevněná silnice. Někteří cyklisté po ní z kopce jezdí jako blázni a po nějaké klidné procházce nemůže být ani řeč. Po pravé straně se ještě objeví betonový skelet nedostavěného mostu dálnice a už se blížím k penzionu Bunč. Ten je takovým centrem a v sezóně se zde nedá hnout. Už teď je parkoviště skoro plné aut, je tu jen míň cyklistů.

Nezastavuji se zde a po místní silnici jdu dál. Asi po kilometru z cesty sejdu a přijdu na rozcestí u skalního bloku Komínky. Na mohutný skalní blok vedou vytesané schody. Ty byly vytesány kvůli návštěvě Františka Ferdinanda D'Este v roce 1903. K této události se váže zajímavý příběh. Kromě schodů bylo na skálu vybudované i zábradlí (dnes tu není). To bylo do skály zaléváno sírou a kouř z této činnosti neunikl zrakům lidu z údolí.

Zpráva o této "sopce" se rychle rozlétla krajem, dostala se postupně do místních, posléze národních novin, až nakonec doputovala až za velkou louži, kde byla pro naše krajany velkou senzací. Aby toho nebylo málo, do doby než se vše vysvětlilo, nechával jakýsi hostinský v lesích pálit mokré listí, aby tak do svého podniku lákal hosty na neopakovatelný zážitek z pozorování tohoto úkazu. Tržby mu tehdy prý raketově rostly, než se na to přišlo. Člověk český je prostě pořád stejný.

Na skále postává skupinka lidí, takže na ni dnes nelezu, není tam moc místa. Místo toho vyrážím dál, ale nepůjdu po červené trase, vydám se po zelené. Ta vede plochým terénem podél hřebínku, co se táhne od Komínků.

Na rozdíl od předchozích míst jsem zde opět sám a velmi si to užívám. Tento úsek je jedním z mých nejoblíbenějších, možná proto, že tady se už zelenají traviny. Na onom hřebínku se začnou vyskytovat skalky a v okolí vršku Kameňák se už jedná o přírodní rezervaci zvanou Záskalí. Opravdu moc pěkné místo.

Budačina

Terén se změní, čeká mě delší klesání, které se zastaví až u rekreačního střediska v Kudlovské dolině. Tato dlouhá dolina protíná celé Chřiby a vede ní místní silnice. Po překročení silnice se dostanu k bývalému lomu. A právě tady stojí další velký altán s ohništěm. Tenhle je rozhodně na nejhezčím místě. Od altánu začne chodník lehce stoupat a přivede mě k odbočce k dalšímu velkému a známému skalnímu útvaru Budačina.

Mohutná skála i s malou puklinovou jeskyní, dříve údajně úkryt loupežníků. Pohled na skálu je skvělý mimo jiné tím, že stromy ještě nenají listy. Skála Budačina je též znamením, že se nacházím už hodně na severu a že se přechod Chřibů chýlí ke konci.

Od skály vede zelená stezka, která vede směrem na Otrokovice či Napajedla, místa, kde se obvykle končí, či začíná, přechod. Jenomže tohle nehodlám udělat, stočím se zde k jihu a přechod zakončím jinde. Proč? Protože trasa k Otrokovicím už nic tak zajímavého nepřinese, zatímco ta moje povede jedním z nejzajímavějších míst Chřibů. Ke skalnímu městu. Opravdu se zde něco jako skalní město nachází. A vede tam žlutá značka.

Tato trasa není moc stará a nebývá zaznačena ani v mapách, ani na tabulích v terénu. U Budačiny na ni malá tabulka ale upozorňuje. Cesta vede prvně po lesní asfaltce, ze které se stočí dolů směrem ke Kudlovské dolině. Stezka projde kolem upravené Zuzančiny studánky a přivede mě na skálu se zajímavým názvem Miláčka. Díky odlesnění okolo je ze skály dobrý výhled do doliny. Právě tím odlesněným úsekem vede stezka dál.

Značky nejsou a stezka poté nepokračuje podle předpokladu po lesní cestě dolů do doliny, ale nahoru traverzem po svahu. Až poté prudce spadne do doliny, kde musím asi půl kilometru po sinici. Narazím na malý přístřešek, kde usednu na poslední pauzu před závěrečným úsekem. Ten začíná lávkou přes potok. A za ní čeká překvapení. Nezpracovaný polom. Nepůvodní smrky nevydržely nápor vichru a leží tady jako polámané sirky.

Košíkovské skály

Přelézám padlé kmeny a stále hledám náznak stezky. To se nakonec daří, ale pohled do korun na o sebe opřené zlámané stromy nebyl úplně nejpříjemnější. Asi bych měl strach, procházet tu během větrného počasí. Za polomem mě čeká větší stoupání na jehož konci už uvidím první skalní útvar. A za ním další a další.

V mapách není toto místo ani zaznačeno, není tak divu, že má několik názvů. Setkat se můžete s názvem Skály vlčích jam nebo Skalní město u vlčí jámy. Místní ale skalám většinou říkají Košíkovské skály, podle nedaleké obce Košíky.

Chodníček stoupá a klikatí se podél jednotlivých skalních bloků. Na některých úsecích je vybudováno dřevěné zábradlí. Chodník je neprošlapaný a zapadaný listím. Pořád ho ztrácím a znovu objevuju. Značkaři by se měli jet inspirovat do Broumovských stěn, aby viděli, jak ve skalách značit. Není to ale nic hrozného, směr stezky se dá docela dobře vytušit a navíc tak objevím i jiné pohledy na toto skalní městečko.

Celá tato podívaná má na délku skoro sedm set metrů a v kontextu Chřibů toto místo nemá obdoby. Nejedná se sice o souvislou skalní hradbu, spíše o za sebou naskládané samostatné skalní bloky, ale i tak je to takový zlatý hřeb mojí trasy.

Žlutá stezka se na hřebenu spojí s červenou vedoucí sem od Komínků v místě zvaném Zadní paseky. Tady už stojí první obydlí, nacházím se totiž ani ne kilometr od konce mého putování.

Návrat z hor

Mohl bych sice pokračovat ještě sedm kilometrů po zelené značce do Hušťenovic na vlak, ale jelikož mi za nedlouho jede z Košíků poslední autobus, mířím právě tam. A v Košíkách na zastávce končím po pětačtyřiceti kilometrech přechod Chřibů, moravského pohoříčka, které v sobě ukrývá opravdu spoustu přírodních a kulturních zajímavostí, až si někdy říkám, že je to na tak malém území až moc krásy najednou.

Tuto trasu jsem si vybral proto, abych zmapoval všechny velké přístřešky a navštívil některá místa, kde jsem delší dobu nebyl. Nenavštívil jsem tak několik míst v Chřibech, která by během přechodu asi měl každý navštívit, popřípadě některé stezky, které považuji za jedny z nejhezčích. Přidávám proto jakýsi itinerář plné verze přechodu, kam jsem tahle místa zakomponoval.

Celý přechod začíná v Bohuslavicích a končí v Napajedlech. Má ovšem délku 75 km a jedná se tak spíše o třídenní přechod. Tato trasa nemusí být definitivní, Chřiby jsou protkány hustou sítí tras. Přesto si myslím, že tato varianta provede návštěvníka tím nejzajímavějším v nich. Od skalních útvarů, přes historické památky až po louky s dalekými výhledy.

Trasa: Bohuslavice u Kyjova - Kalíšek - Nad Zavadilkou - rozc. Koryčanská cesta (potud stejná trasa jako v článku) - Rozštípená skála - Pod Koryčanskou kaplí - sv. Kliment - U křížku - hrad Cimburk - U mísy - zacházka ke skále Kozel - Kazatelna - Pod Ocáskem - Hroby - Staré Hutě - Buchlovský kámen - Hrad Buchlov - Čertovo sedlo - Pod Břesteckou skalou - výstup na Břesteckou skálu - Salaš - Brdo - Komínky - Budačina (od hradu stejný úsek jako v článku) - rozc.Sypčiny - Zadní Paseky - Budačina rozc. - U Mrazíka - Halenkovice - Napajedla.

Na závěr jedno upozornění. V jedné diskuzi na tomto webu se objevil názor, že v Chřibech není dostatek vodních zdrojů. Není tomu tak, Chřiby jsou doslova posety upravenými prameny a doplnit vodu tak jde několikrát za den.

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.