Moravský Blaník, Bílý kámen a hrad Brníčko - třídenní přechod v Hanušovické vrchovině

3denní trek po skalách a dolech Hanušovické vrchoviny (1); Moravský Blaník, Bílý kámen a hrad Brníčko

Je pátek dopoledne, parkujeme v Libině. V původním plánu byl start z Václavova, ale přišel takový hodný pán, který nám vysvětlil, že z Václavova nemůžeme vyrážet ani omylem. Že to parkoviště je soukromé, že bude plné, bo jim tam na víkend jezdí hen tý one - milionáře. A já myslel, že ten zpustošený objekt ani nefunguje, natož aby byla tato zbořenina o víkendech plně obsazená. No nic, přejíždíme o hřeben dál, Libina byla jasná volba…

A protože nám hodný pán ušetřil asi šest kilometrů pochodu, máme čas se v Libině zastavit v motorestu Stříbrný smrk na oběd a startovní pivo. Společníky mi jsou kamarád Roman z Podkérkonoší a dcera Míša. Ta je ráda, že nemusí při pátku do školy, že maj nanuky a že ani ten oběd není vůbec k zahození. Je potřeba se posilnit, protože nás čeká třídenní přechod po kotarech malebné Hanušovické vrchoviny.

Tři kameny, západ Slunce z Bradla

Přes rozcestí Libina, kino (303 m) nabíráme kurz k vlakovému nádraží, které se nachází vysoko nad městečkem. Trať z roku 1873, která spojuje Šumperk se Šternberkem, stále není v provozu, prochází rozsáhlou rekonstrukcí. Proto železniční stanici v Libině (355 m) míjíme a pokračujeme do lesů Hanušovické vrchoviny.

Svižné stoupání na vyhlídku nám provětrá plíce, následující lesní rovinka zase nechá vydechnout. Míjíme pradávné trojmezí s hraničními kameny mezi tehdejšími panstvími. Stýkaly se tady hranice pozemků tří panství, mezi nimi panství Úsovského, které patřilo významnému rodu Lichtenštejnů.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Krátce na to se dostáváme nad "horní hranici lesa", resp. na paseky po kůrovcové kalamitě. Opět se nám otevírají nádherné výhledy k zasněženým Jeseníkům a na Králický Sněžník, ale i na výběžky sousedního Nízkého Jeseníku. Opravdu hezkým úsekem (i přes tu kůrovcovou kalamitu) se dostáváme ke skalám zvaným Tři kameny (558 m). Hezké skalky z fylitu a křemence poskytující omezené výhledy jsou využívány horolezci, kteří tady vytýčili přes deset cest různých stupňů obtížnosti. Ať již na Dívčí věži a nebo Šéfově věži.

Skalky si pěkně prolezeme, času máme dost. Hodný pán ve Václavově nám totiž ušetřil šest kilometrů šlapání. Máme tak čas užít si místních krás. Navíc máme namířeno do Nedvězí, obce pod Bradlem, ve které se chceme stavit na pivo a nanuka…

Vracíme se z krátké odbočky ke skalám na rozcestí Tři kameny (543 m) a pokračujeme ke studánce Běžinka (528 m), od které zamíříme spojkou na rozcestí U Studánky (530 m) a dále do Nedvězí a do hospůdky Pod lipami. Návštěvu jsem byl dlužen, vloni na treku mě paní hospodská zachránila. Nezhynul jsem žízní přesto, že byl zavírací den. Středa. Otevřeno je, vyjma středy, od pondělí do soboty od 16.30 do 20.00, v pátek a sobotu do 22.00. V neděli je sice zavíračka, ale po domluvě bývá otevřeno. To je co říci na obec, která nemá ani sto hlav a paní šenk provozuje při zaměstnání.

Sedělo by se dobře dále, ale musíme zvednout zadky a vystoupat na Bradlo. Chceme totiž stihnout západ Slunce. Vracíme se na rozcestí nad obcí, přecházíme silničku z Obědného do Kamenné a lesními cestami a podmáčenými chodníky stoupáme lesem. Potkáváme srnky, které se dovedně maskují v trávě a mezi stromy a již jsme nazpět na rozcestí U Studánky (530 m). Pokračujeme, za výhledů ke skalám, na rozcestí Pod Bradlem (548 m) a Bradlo (586 m). Altánek u rozcestí Bradlo stojí, dnes v něm budeme spát. Ohniště je také na svém místě, takže večerní posezení u ohníčku nás nemine.

Shodit bágly a hybaj na Bradlo (600 m), kterému se mezi turisty říká Moravský Blaník. Po schůdcích se na vyhlídkovou plošinu dostáváme v pravý čas, Slunce začíná zapadat. Tento rozložitý mrazový srub z křemenců a slepenců je opravdu impozantní, působí tady až nepatřičně. Masa skal se zvedá z okolního lesa a široko daleko nemá konkurenci. Stejně jako parádní výhledy na večerní vršky Zábřežské vrchoviny, kterou od Hanušovické vrchoviny odděluje Mohelnická brázda a nebo na sousední Nízký Jeseník, Hornomoravský úval či Jeseníky.

Setkání na vrcholech

Západ Slunce je fantastický, ty barvy se nedají popsat. To se prostě musí vidět. Nejlépe na vlastní oči. Vracíme se do bivaku, na obloze se objevují první hvězdy a nepřehlédnutelná Venuše. Chystáme spaní a oheň, který zapalujeme na první škrtnutí. V okolí je hromada větví a klestí, nemusíme se bát, že by nebylo co přikládat.

Obloha nadále tmavne, objevují se Velký vůz, Malý vůz, Kasiopeja, nad západním obzorem je vidět Betelgeuse, rudý obr zimního souhvězdí Orion. Na pokec přichází maník s hafanem Ozim, mají za sebou 27kilometrovou túru z Uničova. Zítra mají namířeno na Rabštejn, na nejvýše položený hrad na Moravě. Plameny vesele poskakují, hvězdy se na nebi posouvají, je třeba jít na kutě.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Ráno je jako malované, jdu se ke studánce Běžinka umýt a také nabrat vodu na dohašení ohně po setkání na vrcholech. S Míšou jdeme ještě omrknout blízkou kamennou útulnu, skály kolem dokola a ještě jednou vycházíme na vrchol Bradla užít si výhledů. Pak ale míříme k místu srazu, k ohni.

Zprvu nikde nikdo, postupně se ale lidi začínají trousit. Doráží veselá parta z Prahy, přichází pár známých, objevuje se i Dorek Čermák, autor Trekingu, kterého znáte z řady hezkých článků. Postupně ale dorážejí také "školky" a typičtí výletníci známí z nákupních center. Jejich tempo je vražedné, chuť nezřízená, takže nám vesele žmoulaj mastné klobásy po pamětních listech, které jsme na setkání připravili.

Vedle pilčíků, kteří tady od rána kácej souše a stahují vytěžené dřevo, se ukazuje i zdravotnický vrtulník. Nevíme co se stalo a ani to nezjišťujeme. Z toho hluku kolem mám již hlavu jako pátrací balón. A to jsme si chtěli užít ticha lesa a zpěvu ptáků… Bradlo je úžasné, nádherné, ale na setkání na vrcholech se ukazuje jako nevhodné. Snad jsme všechny, kteří na vrch vyrazili záměrně, "odchytli". V tom hemžení to ale byla asi stejně beznaděj.

Kamenná, Rohle a Bílé kameny

Balíme věci, Roman navrhuje, že bych tam mohl nechat vodu na uhašení ohně. No mohl, ale obávám se, že poslední z výletníků by oheň stejně nezahasili a pod Bradlem by se tak válelo o dvě plastové láhve více… Tak snad ti poslední oheň zahasí. Vzhledem ke skladbě nynějších návštěvníků je to ale stejně pravděpodobné, jako že Země je placatá.

Po lesních cestách rozježděných těžkou kolovou technikou scházíme do obce Kamenná (395 m), která je prvně písemně zmiňována již v roce 1385. Chtělo by to nauk, protože je opravdu hodně teplo, ale místní krčma otevírá až v 16.00. Mezi hezkými pastvinami přecházíme do obce Rohle, kde krčma otevírá až v 17.00 a pak kus málo frekventovanou silničkou do obce Janoslavice, za výhledů k Bradlu, na rozcestí U Janoslavic (342 m). Tady odbočíme doprava do polí a pak svižně vzhůru na rozcestí v lesním sedle Sv. Josef (435 m).

Následuje další stoupání smíšeným lesem až k vrcholku Bílé kameny (588 m) s množstvím kamenů a menšími skalkami na úbočí. Od vrcholu, z pěkného turistického posezení, se otevírají parádní výhledy na zasněžené Jeseníky a ke Králickému Sněžníku, dole "pod nohama" je vidět Šumperk i zříceninu hradu Brníčko, na který míříme. O tom však zase až příště.

• Dokončení článku

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.