Letní putování, trek přes Záhoří z Bratislavy na rázovité Horňácko (3)

Myjavská pahorkatina, Kopanice a Velká Javorina

Přestože přes noc spadlo pár kapek, ráno tomu už nic nenasvědčuje; nastává další tropický den. Dnes bude moje túra pokračovat přes Myjavskou pahorkatinu. Je to kraj nevelkých nadmořských výšek, ale pořádně zvlněný. Pak mám v plánu zamířit vzhůru rovnou na nejvyšší vrchol Bílých Karpat, majestátní Velkou Javorinu (970 m).

V. den - Myjavskou pahorkatinou k Velké Javorině

Nejprve se vydám na prohlídku Štefánikovy mohyly, stojící nedaleko místa, kde jsem přespal, ve výšce 543 m. Když k ní přicházím, v paprscích ranního slunce působí celá monumentální stavba z bílého travertinu téměř nadpozemsky. Pyramida se skládá z teras ve dvou úrovních, uprostřed hrobka slovenského národního hrdiny, obklopená čtyřmi obelisky. K hrobce lze vystoupat po čtyřech schodištích, která zároveň poskytují krásný výhled do slovenských Kopanic. Mohu si prohlédnout Brančská bradla, i Velkou Javorinu. Vše je i dnes zastřeno silným letním oparem.

Čtěte také: Minulá část článku Letní putování z Bratislavy na Horňácko

Od mohyly sestupuji kolem turistické chaty Bradlo, teď ráno ještě zavřené. Držím se stále červené značky. Už nejde o Štefánikovu magistrálu, která skončila Bradlem, ale o Cestu hrdinov SNP. Ta prochází celým Slovenskem a zasahuje i na Moravu. Vstupuji do Myjavské pahorkatiny, čili kraje slovenských Kopanic. Pro něj je charakteristické osídlení v podobě malých osad. Vznikaly zde v nelehkých podmínkách od 16. století, předtím byl tento pohraniční kraj téměř prázdný.

Asi po dvou hodinách cesty, za vesnicí Polianka, se otevře výhled do kotliny, ve které leží Myjava, centrum zdejšího kraje. Za městem se zvedá hřeben Bílých Karpat, kterému vévodí Velká Javorina (970 m), kam mám namířeno. Působí zatím poměrně vzdáleně; zdá se, že budu muset zdolat ještě pořádný kus cesty.

Do města pak sestoupím asi po půlhodině. Myjava, která byla založena teprve v 16. století obyvateli jihoslovenských rovin prchajícími před Turky, se v minulosti stala důležitým centrem boje za slovenská národní práva. Velká přestavba v době socialismu téměř smazala její původní ráz, přesto na mě působí dojmem příjemného a živého města. Úplně jsem během cesty takovému ruchu odvykl. Z historických staveb Myjavě vévodí bílý, vzorně opravený evangelický kostel, lehce kontrastující s mírně zašlým kostelem katolickým. Není divu, více než 50 % obyvatel města i celých Kopanic se dodnes hlásí k evangelické církvi.

Rozcestník v Myjavě oznamuje, že na Velké Javorině budu za 5 hodin (Další ukazatel ve městě udává vzdálenost 19 km.). Jelikož ještě není ani poledne, zdá to být v pořádku, ač moje chodidla už trošku protestují. U autobusového nádraží zajdu do prodejny potravin, potřebuji doplnit vodu. Žádnou neochucenou ani bez bublinek nemají, paní prodavačka mi však ochotně natočí vodu z vodovodu. Mám vše, co potřebuji. Poté, co pivkem ve vedlejším hostinci zažehnám žízeň, vyrážím na cestu.

Cesta z Myjavy do osady Uhliská není dvakrát příjemná. Trvá více než hodinu a je nutné ji absolvovat po silnici. Ta je až k osadě Sovinec docela rušná. Samozřejmě v plném žáru slunce, před kterým se není kam schovat. Aspoň je možné pozorovat zdejší krajinu posetou mnoha kopaničářskými osadami mezi poli, téměř odevšad je vidět rozhledna Brestovec v osadě Poľana.

Konečně za Uhliskami vstupuji do lesa a pokračuji spíše mírným, avšak táhlým stoupáním vzhůru. Zhruba od rozcestí Hrabina po vrch Čupec (818 m) je stoupání poněkud strmější. Putuji už pátý den a chůzi mi začínají znepříjemňovat otlaky na chodidlech, musím proto častěji dělat přestávky. Náročnost výstupu mě nepřekvapuje. Javorina, skutečná královna Bílých Karpat, má téměř tisíc metrů nadmořské výšky a od Myjavy je třeba překonat převýšení téměř 650 m, byť rozložené do větší vzdálenosti. Pak zahlédnu hraniční kameny.

Dojetí z návratu do vlasti necítím, přesto mám příjemný pocit. Vychází především z faktu, že cíl dnešní cesty už není daleko. Odpočívám u kamenného pomníku Dibrova, partyzánského velitele, který zde padl za 2. světové války. Podle ukazatele mi k cíli zbývá hodina cesty.

Po přechodu Durdy (842 m) a dalším stoupání se konečně přede mnou objeví rozlehlá louka na vrcholu Javoriny. Přicházím kupodivu dřív, než udával rozcestník v Myjavě, navzdory tomu, že jsem cestou dělal přestávky. Přestože je Javorina poměrně vyhledávaným turistickým cílem, dnes odpoledne tu moc živo není. Kromě osamoceného cyklisty potkávám jen jednu malou skupinku turistů.

Krátce odpočívám na louce pod vysílačem a kochám se zastřeným výhledem směrem k Dolnomoravskému úvalu a Chřibům. Pak sejdu k Holubyho chatě. Rád bych se zde ubytoval, dnes bych přece jenom ocenil komfort spojený s přenocováním na pokoji, zejména sprchu. Mám štěstí, místa mají dost. Za nocleh se snídaní platím přijatelných 19 EUR.

VI. den - z Javoriny do Javorníku

Nastává poslední den putování, nebo spíš půlden, musím z Velké Javoriny dojít někam, odkud bych mohl pohodlně odcestovat domů. Volba padá na asi 16 km vzdálenou obec Javorník, odkud vede železniční trať do Veselí nad Moravou. Budu tak vlastně celou cestu procházet oblastí, od 19. století až po současnost proslulou jako místa přátelských setkávání Čechů se Slováky.

Po snídani v Holubyho chatě opět vystoupím na vrchol Velké Javoriny. Znova procházím kolem skupiny pomníků, z nichž nejvýraznější oslavuje Česko-Slovenskou vzájemnost, další je věnovaný památce známého politika, ekologa a přítele Slovenska Josefa Vavrouška, který zahynul roku 1995 při treku v Západních Tatrách.

Z Javoriny sestupuji stejnou cestou, kterou jsem včera přišel. U Dibrovova pomníku se dnes nezastavím a odbočuji zelenou trasou směrem k Šibenickému vrchu (707 m). Rozkládají se tam pěkné horské louky s výhledy do okolí. K venkovské idyle nechybí ani stádo ovcí, které už louky stačilo slušně pokálet. Od blízkého rozcestí Kubíkův vrch sestoupím loukou a následně lesem do Filipovského údolí.

Přicházím k pěkné kamenné lovecké chatce jménem Megovka. Před ní kolem stolu sedí tři muži a jedna žena, členové místního mysliveckého sdružení, na stole pár lahví. "Kam tak letíš?" volá na mě jeden z nich a hned zve mě na panáka. Je vlastně skoro ještě ráno, ze slušnosti však neodmítám. Když dopiju, hned mi dolévá. Vyptávají se mě, odkud a kam mám namířeno. Včera tu byli na lovu, dnes od rána už jen tak relaxují. Brzy se loučím a pokračuji po asfaltce dál. Svižně procházím asi 7 km dlouhým Filipovským údolím, projdu kolem Liščí boudy, kde nyní stojí nějaký dětský tábor, a o pár kilometrů dál míjím hotel Filipov.

Přicházím do Javorníku. Je to jedna z devíti obcí malého, avšak rázovitého slováckého Horňácka. Do odjezdu vlaku ještě zbývá chvíle času. Projdu si tedy Kopánky, půvabnou část na okraji obce, v minulosti obývanou převážně bezzemky a lesními dělníky. Dochovalo se zde mnoho tradičních domků. Na prohlídku další místní zajímavosti poněkud jiného typu, rozhledny Drahy, už mi čas nezbývá. Vím však, že o mnoho nepřicházím; jedná se o rozhlednu téměř bez výhledu, postavenou za účelem vyčerpání nějaké dotace.

Na zastávce Javorník nad Veličkou čekám na vlak; moje šestidenní putování je u konce. Dojem z celé cesty je velmi pozitivní. Vyzdvihuji zejména fakt, že malebný kraj, rozkládající se na pomezí dvou zemí, je neobyčejně klidný. Je stále možné tu hodiny osamoceně putovat a nerušeně poznávat nespočet přírodních krás a kulturních zajímavostí, které kraj nabízí.

Po praktické stránce, tento trek hodnotím jako středně náročný. Místní vrcholy nejsou příliš vysoké, avšak některé z nich kvůli nikoliv bezvýznamnému převýšení přece jen dají zabrat. Síť turisticky značených cest je zejména v Malých Karpatech velmi hustá a značení dobré. Pokud jsem někde zabloudil, bylo to spíš kvůli mé nepozornosti než pro nedostatečné značení. Protože oblast není příliš navštěvována, síť podniků tvořící zázemí pro turisty je řidší, ale pro nepříliš náročného návštěvníka dostačující.

Použité mapy

• 477 Malé Karpaty 1:40.000, SHOCART
• 1074 Biele Karpaty, Povážský Inovec 1:50.000, SHOCART

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.