Bílé Karpaty, přechod části pohoří na pomezí ze Strážnice do Strání

Bílé Karpaty, turistika v Bílých Karpatech

Jedná se o pěší výlet na 5 dní včetně dopravy z Prahy a zpět. Celková délka pochodu je cca 60 km hornatým terénem Bílých Karpat s kompletním vybavením s sebou.

Naši expedici jsme začali výjezdem z Prahy vlakem typu Euro city do Břeclavi, následně přestoupili na vlak směr Hodonín. Zde vznikl první drobný problém. Vlak, který směřoval do Strážnice, měl odjíždět ze 4. nástupiště. Ovšem 4. nástupiště nebylo k nalezení.

Logicky by člověk čekal posloupnost nástupišť 1, 2, 3, 4. Zde je to jinak. Nakonec jsme nástupiště č. 4 objevili napravo od staniční budovy. Příjezd do Strážnice a následné ubytování v kempu probíhalo normálně. Až na déšť, který nám v noci zatím tak nevadil.

Jenže pršelo i ráno a my potřebovali vyrazit do hor. Na první den pochodu bylo naplánováno 23 km ke zdroji pitné vody, který tam nakonec nebyl, ale o tom až později. Ze Strážnice jsme šli směr Žerotín. Z kopce by byl hezký výhled, jenže bylo hodně zataženo. Ze Žerotína dále směrem na Mlýnky po žluté turistické značce. Je třeba sledovat značení, na některých rozcestích najednou značka zmizí.

Z osady Mlýnky pak dále směr obora Radějov skrz Měsíční údolí. V údolí byla docela úzká stezka, a jak bylo po dešti, tak musel člověk dávat pozor, aby neuklouzl nebo nespadl do potoka. V Radějovské oboře, když budete mít štěstí jako my, tak můžete vidět daňky skvrnité.

Cesta oboru je dlouhá asi 5 km a je vyasfaltovaná. V oboře se nachází také zdroj pitné vody (resp. snad je pitná). Doporučuji nabrat, je to poslední zdroj vody na této trase. Také je zde dřevěný srub, když jsme šli kolem, byl odemčený, takže by se dal asi i použít pro nouzové přenocování nebo přečkání deště.

Po výstupu z obory se nacházíte na česko - slovenské hranici. Ono skoro celá túra vede po hranici. První den jsme zakončili pod rozcestím Bílá studna, kde jsme ale žádnou studnu nenalezli, ačkoliv na mapě je zdroj vody značený. Opravdu to chce nabrat vodu v oboře, což my jsme neudělali. Ale nalezli jsme výborné místo k táboření ukryté pod širokou korunou stromu uprostřed louky.

Druhý den ráno jsme se vydali přes vrch Kobyla vysoký 583 metrů. Odsud po hraniční cestě, dále pak po poli k místu zvané U Tří kamenů. Kameny slouží jako památka na dřívější označení rakousko - uherských hranic. Další vzpomínka na dřívější hranice, tentokráte ty česko - slovenské je bývalá celnice ve Vrbovci, což je asi tak v půli cesty k Liščí boudě, kde je zdroj pitné vody. Nachází se zde vodovod přímo z kopce. Voda je pitná a docela dobrá. Ideální místo k posezení. Je tu altánek a naproti němu je venkovní sezení, použitelné i pro přípravu oběda.

Od Liščí boudy se jde asi 1 km k chatě Megovka. To je chata místního mysliveckého sdružení. Od Megovky podél potoka asi 500 m jsme vlezli na louku, resp. nad louku na okraj lesa, kde jsme postavili druhý horský tábor. Celkem druhý den asi 17 km.

Na třetí den jsme měli naplánovaný kratší úsek, ale zato pořád do kopce až na nejvyšší vrchol Bílých, resp. Bielych Karpat - Velkou Javořinu. Od Megovky jsme lezli na Kubíkův vrch a následně po hřebeni až na Velkou Javořinu 970 metrů vysokou. Poslední metry výstupu byly docela náročné, ale ne nic šíleného.

Na úpatí Velké javořiny se nachází Holubyho chata, což je dobré místo na občerstvení a regeneraci. Chata je na slovenské straně, takže se platí Eury. Dá se platit i korunami, což ale není moc výhodné, neboť jako směnný kurz CZK a SKK používají kurz 1:1. Takže doporučuji Eura s sebou.

Z Holubyho chaty je to již asi 6 km po zelené značce do vesnice Strání. Cestou se také nachází odbočka na rozhlednu Jelenec, která je zdarma přístupná, resp. není to zakázané. Podle vzhledu rozhledny je však jasné, že už dlouho není používána. Kolem jsou rozpadlé domy a všude samé kopřivy. Dřevěný srub vypadal podle nápisů na stěnách jako používaný pro různé oslavy mimo civilizaci. Ovšem nic bezpečného to není, je tam plno smetí, střepů a jsou tam i velké díry v zemi. My tam nikoho nepotkali, ale asi to místní "společnost" využívá.

Od rozhledny jsme sestoupili asi 3 km dolů směr vesnice Strání, kde jsme se v lese nad vesnicí utábořili. Bylo jasně, takže jsme ani nestavěli stany. S hledáním místa pro stany by to bylo horší, ale asi by se taky něco našlo. Celkem třetí den pochodu asi 15 km.

Poslední den jsme uklidili tábořiště a přemístili se do Strání na zastávku autobusu a odjeli směr Uherský Brod, kde jsme přestoupili na vlak zpět do Prahy. Byl to sice "jenom" rychlík, ale jel do Prahy bez nutnosti přestupování.

Túra není nijak šíleně náročná, i když třetí den, kdy se šlo téměř pořád do kopce, pak bolel. Chce to mít aspoň trochu natrénováno. Není třeba vysloveně speciální příprava, stačí běžné sportovní aktivity. Během celé túry jsme potkali jen pár lidí, trochu rušněji bylo až na Velké Javořině, která je turisticky známá. Pokud máte rádi nedotčenou a nezkaženou přírodu a chcete pryč od lidí, civilizace, moderních technologií a dalších nástrah této doby, určitě vyrazte do Bílých Karpat. Stojí to za to.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.