Vysoké Tatry, těžký přechod přes sedlo Poľský hrebeň v hlavním hřebeni pohoří

Vysoké Tatry ze severu na jih - Bielovodská dolina, přechod hřebene Vysokých Tater

Jasné ráno slibovalo pěkný den, a tak jsme se rozhodli vydat se na lákavou túru - přechod Tater ze severu na jih - z Lysé Poľany do Smokovce.

Do Lysé Poľany jsme jeli prvním ranním autobusem. Začátek trasy vedl lesem a skalnaté štíty se ukazovaly jen občas. Přestože byl první úsek docela zdlouhavý, jakmile les začal řídnout, začala i naše túra vypadat skutečně vysokohorsky. Překrásné byly prudké srázy Mlynára a obdivovali jsme Český (dnes Ťažký) vodopád, který se střemhlav vrhal do propasti z vysoko položeného prahu České (dnes Ťažké) doliny a také Hviezdoslavov vodopád, padající z prahu Kačacej doliny.

U Litvorového plesa, k němuž už jsme stoupali kamenitým chodníkem, jsme naplno pociťovali sevření okolními štíty. Poté přišlo prudší stoupání, které zmírňovalo několik serpentin, a dosáhli jsme Zamrznutého kotle. Prošli jsme kolem stejnojmenného plesa a chvilku řešili dilema - vydat se přes Prielom do Veľké Studené doliny nebo přes Poľský hrebeň do Velické doliny? Zvítězila druhá varianta s tím, že vystoupíme i na Východní Vysokou.

Na Poľský hrebeň bylo prudké, ale poměrně krátké stoupání. A další nás čekalo na Východní Vysokou. Řetězy, které pomáhaly k překonání skalních bloků, se daly za krásného počasí v pohodě zvládnout. Výstup by byl jistě daleko nesnadnější a nebezpečnější za mlhy či na zledovatělých skalách. Poté následoval suťovitý úsek. Řečeno s nadsázkou, výstup na tento vrchol, pro mě byl v podstatě převážně "po čtyřech".

Na vrcholu bylo velmi málo místa, ale ten výhled! Paráda! Veľká Studená dolina odsud skutečně vypadala velká, vynikly velmi strmé srázy Bradavice a celého hřebene až po Slavkovský štít, Gerlachovský štít byl opticky velmi blízko a vzdálenější vrcholy, jako Vysoká či Rysy, doplňovaly kouzlo kruhového výhledu. Měli jsme radost, že jsme si k přechodu ze severu na jih přidali i výstup na tento vrchol.

Sestup přes Poľský hrebeň do Velické doliny nám připadal rychlý a krátký - řetězy pod sedlem, serpentiny v kamenném moři, dále podél Dlhého plesa na Kvetnicu, která má své pojmenování zcela oprávněně, neboť po kamenném moři následovalo moře květin. Pak už jsme sestupovali kolem skal, po nichž vždy stéká voda, a proto se toto místo nazývá Večný dážď.

Velkou serpentinou kolem Velického vodopádu a Velického plesa jsme přišli ke Sliezskemu domu. Poslední úsek byl opět lesem až do Nového Smokovce. První část túry v Bielovodské dolině jsme nepotkali nikoho, až od sedla Poľský hrebeň bylo turistů více. Byla to překrásná trasa, na niž nelze zapomenout.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.