Belianské Tatry, zakázaná slovenská hřebenovka patřící v minulosti k nejvyhledávanějším

Belianské Tatry: výpad do uzavřené části Tater hřebenem Belianských Tater

Belianské Tatry jsou vyjma naučného chodníku v Monkové dolině pro turistický ruch uzavřeny. V roce 1978 byly turistické chodníky uzavřeny a turisté se tak na krásné vápencové hřebeny mohou jen mlsně dívat, přírodní rezervace Belianské Tatry je hermeticky uzavřena. Návštěva této oblasti tak není legální, proto v žádném případě nenásledujte autora tohoto článku.

Důvodem uzavření Belanek je prý špatný stav turistických chodníků a ochrana zvěře, především kamzíka horského. Jak se daří přírodu chránit nevím, ale v době uzavření Belanek tady žilo asi 180 kamzíků, dnes jen něco přes 100 kusů vycházeje ze statistik, které zveřejňuje samotný TANAP… No a o stavu chodníků jsem se byl přesvědčit sám. Vím, nesmí se to, ale ono se nesmí ani pytlačit a těžit dřevo v přírodních rezervacích (prý bezzásahová území), přesto se tak děje…

Z Tatranské Kotliny lze vyrazit po zelené turistické značce po široké lesní cestě. Na rozcestí Šumivý prameň (895 m) se zelená značka odpojuje od modré TZ a míří strmě vzhůru. Brzy opouštíme lesní cestu a po pěkné pěšině míříme vzhůru do doliny zvané Čierná dolina Rakúska, kterou jsem vždy považoval za Dolinu siedmich prameňov. Jak se zdá, podle nových map jde pod tímto názvem jen o horní část doliny Rakúska…

Vzrostlým lesem s řadou jedlí, smrků a modřínů a s občasnými výhledy na Vysoké Tatry. Ani ne po jeden a půl hodině se objevuje pěkná turistická chata Plesnivec. Kousek za ní opouštím značený turistický chodník a po dobře patrné pěšině mířím pod Skalné vrata vzhůru na hlavní hřeben Belianských Tater.

Pod bělostnými vápencovými skalisky, kde karabinami cinkají horolezci pokračuji strmým výšvihem na hřeben, z nějž se otevírají krásné výhledy na Spišskou Maguru i na zářivě bílá skaliska Pienin. Dostávám se ke Skalním vratům, jejichž nápadný zub je z údolí opravdu nepřehlédnutelný.

Skaliska táhnoucí se od Skalních vrat silně připomínají Ohniště v Nízkých Tatrách, chybí jen ona pověstná skalní brána. Následuje strmé stoupání v četných serpentinách až po vrchol zvaný Bujačí vrch (1 947 m), ze kterého se otevírají dech vyrážející pohledy na Vysoké Tatry i na další pokračování hřebene samotných Belanek. Nazpět jsou vidět naopak Skalní vrata, vrchol Faixová (1 489 m) a na jihu Nízké Tatry a Slovenské rudohoří.

Přes Bujačí sedlo (1 903 m) pokračuje chodník po oble modelovaném hřebeni na vrchol Belianská Holica (1 981 m) a Predné Jatky (2 011 m) a přes Košiare (2 012 m) a Prostredné Jatky (1 950 m) dále na Zadné Jatky (2 020 m). Neustále se otevírá fantastické panorama Vysokých Tater od Lomnického štítu, Kežmarských štítů, přehlédnout nelze ani Pyšný štít (2 621 m), Baranie rohy (2 526 m), Kolový štít (2 418 m) a Jahňací štít (2 226 m), jenž patří k pouhým osmi turisticky přístupným štítům slovenské části Vysokých Tater.

Prohlédnout fotky k článku

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 

Kežmarský štít (2 556 m) a Malý Kežmarský štít (2 514 m), vlevo Lomnický štít (2 634 m) s budovou koronální stanice a lanovkou

Panoráma Vysokých Tater ještě jednou

Spišská Magura a Pieniny z hřebene Skalních vrat (1 620 m)

Pohled ze Skalních vrat

Bujačí vrch (1 947 m)

Vysoké Tatry od hřebene Slavkovského štítu (2 452 m) a Lomnické věže (2 215 m) až po Jahňací štít (2 230 m) a Kozí štít (2 111 m)

Hřeben Bujačího vrchu, Belianské Tatry

Bujačí vrch (1 947 m) a Bujačí sedlo (1 903 m)

Stádo kamzíků v Belianských Tatrách

Vysoké Tatry a pohled do doliny Predné Meďodoly

Ždiarska vidla (2 142 m) a Havran (2 152 m)

Predné Jatky (1 948 m)

Ždiarska vidla (2 142 m) a Hlúpy (2 061 m)

Ždiarska vidla (2 142 m) a Široké sedlo (1 826 m)

Ždiarska vidla (2 142 m) a Havran (2 152 m)

Kamzík pod Vyšným Kopským sedlem (1 934 m)

Predné Meďodoly a hřebene Belanek

Dolina Bielych plies a Veľké Biele pleso se zamrzlou hladinou

Belianské Tatry v podvečer, zleva Košiare, Predné Jatky a Belianská Holica

Belianské Tatry od Rakúske poľany

Z Hlúpeho sedla (1 936 m) začínáme traverzovat po pěkném chodníku vrch Hlúpy (2 061 m) a scházíme do Vyšného Kopského sedla (1 934 m), kterým prochází zeleně značený naučný chodník Monkova dolina - Kopské sedlo. Z Kopského sedla se již po značeném chodníku dostáváme do Kopského sedla (1 750 m), kterým rovněž prochází modře značený turistický chodník spojující doliny Zadné Meďodoly a Predné Meďodoly.

Přes Predné Kopské sedlo (1 778 m) začínáme sestupovat do Doliny Bielych ples a k ledem pokrytému Velkému Bílému plesu, kterému společnost dělá Trojrohé pleso v blízkosti bývalé Kežmarské chaty, po které dnes nezůstalo téměř ani stopy. Na jejím místě tak dnes stojí jen turistický přístřešek s lavičkami. Nejsme tady ale sami, u chodníku se popásá kamzík, jenž nám ochotně pózuje. Je vidět, že je na lidskou společnost zvyklý a že mu nijak nepřekážíme.

Z rozcestí u Velkého Bílého plesa pokračujeme po zelené turistické značce přes Rakouskou poľanu k chatě Plesnivec, která je našim útočištěm během setkání s kolegy z Ukrajiny a Polska. Doliny se již krčí ve stínu, neboť sluníčko se schovalo za hlavní hřebene Vysokých Tater a osvětluje hřebeny Belianských Tater barvící se do ruda.

Chodníky v této části Belianských Tater erozí ohrožené nejsou (až na jeden asi 10 metrový úsek nad Kopským sedlem), usměrněný turistický ruch by se do této klidně pustit mohl. Alespoň podle mého názoru…

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.