Visla, cesta k prameni Visly na Baraní hoře

Svaz Poláků vznikl v Berlíně v roce 1922 a protože Poláci v říši nemohli využívat jako symbol bílého orla (znak Polska), nahradili jej v roce 1933 symbolem "rodla". Symbol má vyjadřovat tvar toku Visly jako kolébky polského národa s vyznačeným Krakovem jako střediskem polské kultury. Symbolické pojmenování vodopádů se uskutečnilo v roce 1987.

U turistického odpočívadla opouští modrá značka Bílou Viselku. Traverzujeme vpravo úbočím Baraní hory téměř po vrstevnici a několikrát překračujeme horské strže protékané potoky. Jsou to vlastně zdrojnice Bílé Viselky, ale to nám nestačí. Chceme vidět skutečný pramen, ale bude nás to stát pořádné hledání, protože se mu značka vyhýbá.

Zase stoupáme strměji a přicházíme k místu, kde se modrá značka kříží s loveckou pěšinou. Odbočujeme po ní vlevo a opět traverzujeme Baraní horu až k místu, kde pramení Bílá Viselka. Skutečně narážíme na slaboučký potok, který o něco výše vytéká ze suťového svahu. Pravost pramene nám potvrzuje i železná tabulka s nápisem "Wantule im. Zejsznera przy zródle Bialej Wiselki 1984".

Bílá Viselka pramení ve výšce 1 100 m n. m. Celé okolí je chráněnou přírodní rezervací Barania Góra, která chrání horský jehličnatý les. Rezervace zaujímá celý vrchol rozlehlé Baraní hory a nachází se v ní i prameny Černé Viselky na opačné straně hory. I ty máme v plánu vyhledat, ale napřed musíme zdolat samotnou Baraní horu.

Vracíme se na modrou značku, výstup netrvá dlouho a jsme na hlavním hřebeni. Odtud je to kousíček k vyhlídkové věži na vrcholku Baraní Góry (1 220 m n. m.). Počasí nám dopřává daleký výhled na okolní horské hřebeny. Na východě se táhne mohutná hradba Živjeckého Beskydu, vidět je i Pilsko a Babí hora. Prý odtud bývají vidět i Tatry.

Při pohledu na jih rozeznáváme Velkou Raču, Chočské vrchy a Malou Fatru. Na západě se táhnou Slezské Beskydy s hraniční Čantoryjí a za nimi Moravskoslezské Beskydy s Lysou horou. Nejlépe ale vidíme k severu, kam pokračuje zalesněný hřeben a vrcholí nejvyšší horou Slezských Beskyd – Skrzyczne s televizním vysílačem. Rozhledna je železná, stojí tu od roku 1991 a je volně přístupná.

Po odpočinku jsme se vydali hledat pramen Černé Viselky. Po naučné stezce jsme došli na sousedící vrcholek zvaný Wyrch Wiselka (1 195 m n. m.). Za ním začíná sestup a my jsme po 100 metrech odbočili z cesty vlevo do horského lesa. Nejdříve jsme traverzovali jižní úbočí Baraní hory, až jsme narazili na drobné potůčky. Proti jejich proudu jsme hledali tak dlouho, až jsme objevili rašeliniště, ze kterého vytékala tmavá voda, která dala řece jméno.

Dalo se jen těžko určit, který rašelinný potůček je začátkem Černé Viselky. Proto jsme jeden vyfotili a sledovali jeho tok. Došli jsme tak do hluboké rokle, do které se vléval i další potok. A právě tady jsme objevili kámen s kovovou tabulkou označující Černou Viselku. Prameny se nacházejí ve výšce 1 150 m n. m. a délka toku činí 9 km. Na tabulce je napsáno: "Wykapy Czarnej Wiselki im W. Pola i H. Lobarzewskiego 1984".

Vrátili jsme se opět na turistickou značku a sestoupili jsme z Baraní hory přes Rownianski Wierch hlubokými lesy až na okraj polany Przyslop, kde je velké turistické středisko. Naše první kroky vedly k dřevěné chaloupce, kde se nachází muzeum turistiky. K vidění tu jsou fotky týkající se historie polského turistického svazu (PTTK), diplomy, knihy, odznaky, staré turistické vybavení a vše doplňují etnografické exponáty. Muzeum funguje o víkendech, vstup je volný.

Kromě nevzhledné betonové stavby z roku 1979 (dnes hotel) stojí na polaně stará lesnická chata z roku 1863 (prý je nejstarší stavbou v celém okolí). Sloužila kdysi pro potřeby noclehu při lovu tetřevů. Dnes je uvnitř malé muzeum věnované zdejší přírodě. Jedna místnost je upravena jako stará lesnická kancelář, v další jsou vycpaná zvířata a třetí místnost je věnována ochraně lesa.

Na dolním okraji polany protéká Černá Viselka, už divoká horská řeka, a opodál je kaplička s křížkem z roku 1864. Je tu výborná studánka. Podél Černé Viselky pokračuje naučná stezka, po které lze sestoupit zpět k přehradě na Visle.

Výlet k pramenům Visly vyžaduje celý den, je středně náročný a vyžaduje dobrou orientaci a turistickou mapu. V muzeu na polaně Przyslop je možné zakoupit i turistického průvodce po naučné stezce. A těm, které hledání pramenů zaujalo, doporučuji další tip. Je jím pramen řeky Olše, která pramení v lesích pod Ganczorkou (909 m n. m.) nedaleko osady Sztoczek.