Slovenský orloj v obci Stará Bystrica, výlet na slovenských Kysucích

Za prvním Slovenským orlojem musíme na Kysuce do Staré Bystrice

V kysucké obci Stará Bystrica, kterou naprostá většina turistů mířících z Kysuc na Oravu či do Tater (díky nové cestě z Kysuc na Oravu) a nebo do skanzenu s lesní železnicí na Vychylovce dosud jen míjela, se nachází atraktivní turistický cíl. V obci, ve které asi opravdu nebylo proč se zastavit, byl v loňském roce postaven orloj, první na Slovensku.

Slovenský orloj nechal při rekonstrukci náměstí ve Staré Bystrici postavit místní starosta v ceně asi 130 000 EUR. První slovenský orloj byl slavnostně odhalen 18.7.2009. Celá kompozice orloje představuje sedící Madonu, jejíž návrh pochází od akademického sochaře Lovišky. Díky dřevěné šindelové konstrukci tak není Starobystrický orloj pouze prvním orlojem na Slovensku, ale rovněž největší dřevěnou sochou na Slovensku.

Průčelí orloje ve Staré Bystrici zdobí šest bronzových plastik významných osobností, které podrobněji uvádím níže. Každou hodinu se pak po orloji promenáduje sedm apoštolů (rovněž viz níže), kteří byli zhotoveni z topolového dřeva řezbářem Peterem Kurnikem. Ti jsou doprovázeni zvuky jednoho ze dvou zvonů zvaným Riečnická Madona. Druhý ze zvonů (sv. Juraj) slouží pouze k odbíjení času. Astroláb zhotovila pražská firma. První slovenský orloj je nejpřesnějším orlojem na světě, neboť je řízen počítačem.

Dále uvádím informace o plastikách, respektive jednotlivých osobnostech na plastikách zobrazených. Jedná se o téměř doslovný překlad z informačního panelu u orloje. Nutno podotknout, že historické pojetí minimálně prvních dvou uvedených osobností je více než rozporuplné a možná i trochu hloupé. Velkomoravská říše představovala zcela jiný protostát a kmenové složení, než jsou dnešní Slovensko a Slováci.

Navíc v originálním textu dochází ke směšování staroslověnštiny (sloužila pouze k liturgickým účelům) a staroslovanštiny se slovenštinou. Historie by se již snad v dnešní době nemusela tolik překrucovat a natvrdlý nacionalismus není nejlepší vizitkou Evropana. To je ale jen drobnost na okraj, kterou většina návštěvníku přejde mrknutím oka. Samotný orloj za návštěvu rozhodně stojí. V objektu orloje se nachází pěkné informační centrum.

Bronzové plastiky

Kníže Pribina - plastika je umístěná v levém horním výklenku orloje. Kníže Pribina je zobrazen s mečem v ruce. Pribina vládl v Nitře okolo roku 830. Jeho knížectví se rozprostíralo v úrodné kotlině řeky Nitra. Pribina vládl i dalším knížectvím na východ od hřebene Malých Karpat. Pribina byl pohan, ale jeho kostel v Nitře, který vysvětil solnohradský arcibiskup Adalrám, je první křesťanským kostelem na území západních Slovanů. Tímto činem vstoupil slovenský národ mezi křesťanské národy Evropy. Později byl Pribina z Nitry vyhnán moravským knížetem Mojmírem. Pribina zemřel v roce 861 jako vladař v Panonii u Blatenského jezera (dnes Balaton) na hradě Blatnohrad, který dal postavit.

Král Svatopluk - jeho plastika je umístěná v pravém horním výklenku orloje. Král Svatopluk je zobrazen s korunou na hlavě jako první králem starých Slováků (rozuměj obyvatele Velké Moravy). Po vítězstvích nad Němci (rozuměj Franky) se Svatopluk stal mocným vladařem celé říše, která za jeho panování zahrnovala Panonii, Čechy a sahala na území lužických Srbů. Celou říši odevzdal pod ochranu papežské stolice a zasloužil se o rychlé šíření křesťanství. Dokonce i český kníže Bořivoj přijal křest na dvoře krále Svatopluka z rukou arcibiskupa sv. Metoděje. Nejmocnější slovenský král (rozuměj velkomoravský kníže), kterého sousedi nenáviděli, poněvadž se ho báli, zemřel v roce 894.

Anton Bernolák (3.10.1762 Slanica - 15.1.1813 Nové Zámky) - jeho plastika je umístěna v levém dolním výklenku orloje. Anton Bernolák byl slovenský římskokatolický kněz a jazykovědec. Jako první kodifikoval spisovnou slovenštinu. Bernolákův pravopis vycházel přednostně z trnavského nářečí. Jeho mimořádný talent se projevoval již v bratislavském Generálním semináři, kde se zapálil za osvícenské reformy. Tam se stal i propagátorem národně buditelských snah slovenského národa. Ovládal několik cizích jazyků a měl na tehdejší dobu široké vědomosti ze všeobecných dějin, ekonomiky, medicíny, estetiky, hudby a politiky. Oproti tomu, že jeho aktivita byla zaměřená na jazykovědné díla, velmi dobře si uvědomoval, že aniž by obyvatelstvo žijící na území Slovenska používalo živou řeč v písemném styku a ve školství není možné, aby se formoval novodobý moderní národ.

Ľudovít Štúr (28.10.1815 Uhrovce - 12.1.1856 Modra) - jeho plastika je umístěna v pravém dolním výklenku. Ľudovít Štúr byl nejvýznamnějším představitelem slovenského národního života v polovině 19. století, poslanec uherského sněmu za město Zvolen v letech 1848-1849, kodifikátor slovenského spisovného jazyka založený na středoslovenských nářečích, jeden z vedoucích účastníků Slovenského povstání v letech 1848-1849, politik, jazykovědec, učitel, spisovatel a novinář. Patřil mezi politické vůdce první Slovenské národní rady. Slovenská národní rada vyzvala v září 1848 Slováky k ozbrojenému povstání za vydobytí si svých národních a sociálních práv.

Milan Rastislav Štefánik (21.7.1880 Košariská - 4.5.1919 Ivanka při Dunaji). Jeho bronzová plastika je umístněná v levém krajním výklenku orloje. M.R. Štefánik byl slovenský astronom, politik, generál francouzské armády. V letech 1914 - 1918 organizoval česko-slovenské legie v Srbsku, Rumunsku, Rusku, Itálii a v roce 1918 protibolševickou intervenci na Sibiři. Byl členem Národní rady v Paříži, později se stal prvním československým ministrem národní obrany. Spolu s T.G. Masarykem byl hlavním strůjcem Československé republiky. Zahynul při letecké katastrofě při návratu na Slovensko.

Andrej Hlinka (27.9.1864 Černová - 16.8.1938 Ružomberok). Jeho bronzová plastika je umístěna v pravém výklenku. Andrej Hlinka byl slovenský římskokatolický kněz, politik, vedoucí osobnost slovenského národního hnutí. Andrej Hlinka byl jedním ze signatářů Martinské deklarace z 30.října 1918. Byl také spoluautorem Memoranda slovenského národa na Pařížské mírové konferenci z 20.9.1919. Za národní věci byl několikrát odsouzen maďarskými a později i československými soudy.

Dřevěné plastiky

Sv. Konstantin - Cyril (827 Soluně - 14.2.869 Řím). Na orloji je zobrazen jako mnich s otevřenou knihou. Sv. Cyril byl byzantský filozof, teolog, misionář, jazykovědec, překladatel a zakladatel slovenského (rozuměj slovanského, pozn. red.) písemnictví. V roce 863 ho spolu s bratrem Metodějem byzantský císař Michal III. pověřil misí na Velkou Moravu. Franckým knězům se nelíbilo, že by se mohli snažit vymanit zem z jejich vlivu a tak je obvinili z heterického učení. Po tomto nařčení se oba bratři vydali do Říma, kde dosáhli u papeže Hadriána II. schválení staroslověnké liturgie a staroslovenský jazyk se stal čtvrtým povoleným liturgickým jazykem. V Říme se s podlomeným zdravím odevzdal do benediktínského kláštera sv. Klementa a přijal řeholnické jméno Cyril. Prací předčasně vysílený zemřel v 42 letech a byl pochován v chrámě sv. Klimenta v Římě. Je spolupatron Evropy.

Sv. Metoděj (815 Soluně - 6.4.885 Velká Morava) - na orloji je zobrazen jako biskup s dvojkřížem. Sv. Metoděj byl spisovatel, překladatel, právník, první arcibiskup na území Slovenska (rozuměj Velké Moravy), papežský legát a misionář. V roce 867 odešel s Konstatinem do Říma, kde byl na začátku následujícího roku vysvěcen za kněze. Papež ho v roce 870 jmenoval za metropolitu Panonie a Velké Moravy, čímž Velkou Moravu vyňal z církevní sféry Bavorska a podřídil jí přímo Římu. Na Velké Moravě takto vzniklo první slovanské arcibiskupství a sv. Metoděj byl jeho prvním biskupem. Na jeho podnět byla v roce 880 vydána papežská bula, kterou Jan VIII. oznámil Svatoplukovi, že arcibiskup Metoděj je pravověrný a znovu potvrdil používání staroslovenštiny (rozuměj staroslověnštiny) jako bohoslužebného jazyka s tím, že při mši se má evangelium přečíst nejdříve v latinském a až poté ve staroslovenském (staroslověnském) jazyce. Sv. Metoděj je spolupatronem Evropy.

Sv. Gorazd (9. - 10. století). Na orloji je vyobrazen jako kněz držící v ruce malý dvojkříž a v druhé ruce zavřenou knihu. Sv. Gorazd byl slovenský biskup a literát. Byl žákem sv. Cyrila a Metoděje. Pocházel z okolí Nitry z lokality dnešní obce Močenok - z usedlosti Gorazdov. Za kněze vysvětil Gorazda biskup Formozus v Římě v roce 868. Po smrti krále Svatopluka byl s největší pravděpodobností sv. Gorazd vysvěcený za biskupa a povýšen na arcibiskupa Velké Moravy. Po vpádu starých Maďarů do karpatské kotliny byl přinucen uprchnout do ciziny.

Sv. Beňadik (zemřel r. 1034) - poustevník. Na orloji je zobrazen jako mladý mnich se složenýma rukama. Sv. Beňadik je první slovenský mučedník, žák sv. Andreje - Svorada a patron nitranské diecéze. Beňadik žil nejdříve v klášteře na Zoboru a později jako poustevník v jeskyni na Skalce u Trenčína, kde v roce 1034 zemřel na následky zranění způsobené útokem zbojníků. Jeho mrtvé tělo shodili zbojníci do Váhu. Legenda vzpomíná, že po jeho smrti sedával velký orel na břehu řeky. Voraři, kteří se plavili po Váhu okolo tohoto místa, si proto zvolili Beňadika za svého patrona a ochránce. Společně se sv. Andrejem - Svoradom je patron římskokatolického kostela v sousední obci Radôstka.

Sv. Andrej - Svorad (okolo roku 980 - okolo roku 1030). Na orloji je vyobrazen jako starý poustevník s kapucí na hlavě opírající se o tyč. Sv. Andrej - Svorad je světec, patron města Nitry a nitranské diecéze. Sv. Andrej - Svorad se narodil v Opatowci na Visle v dnešním Malopolsku. Několik let žil jako poustevník nedaleko vesnice Tropia nad Dunajcem. Za vlády uherského krále Štěpána I. přišel do Nitry, kde vstoupil do benediktinské řehole v klášteře sv. Hyppolita na Zoboru. Tam přijal od opata Filipa mnišské rouno a řeholnické jméno Andrej. Sv. Andrej - Svorad poustevničil také v klášteře na Zoboru. Traduje se, že vedl poustevnický způsob života v malé jeskyni nedaleko kláštera. Jeskyně se od té doby nazývá Svoradova. Žil v tak přísné askezi, že podle legendy se mu železný řetěz, který nosil omotaný okolo pasu, časem zařezal do jeho těla. Jeho žákem byl sv. Beňadik, se kterým nejdříve poustevničil na Skalce u Trenčína. Svatý Andrej - Svorad zemřel někdy okolo roku 1030. Jeho ostatky jsou uloženy v katedrále sv. Emeráma v Nitře.

Sv. Bystrík (zemřel 1046) - slovenský mučedník a nitranský biskup z první poloviny 11. století. Je vyobrazen jako biskup s palmovou větvičkou. Sv. Bystrík pocházel z vyššího rodu z okolí Nitry. Předpokládá se, že sv. Bystrík absolvoval učiliště sv. Hyppolita na Zoboru. Zemřel jako nitranský biskup během útoku pohanů u Budapešti, kteří mu mečem způsobili smrtelné zranění.

Sv. Vojtěch (asi 956 - 997). Je vyobrazen jako biskup s mitrou, berlou a knihou. Sv. Vojtěch byl od roku 982 druhý pražský biskup. Pocházel z významného rodu Slavníkovců. Podle tradice pokřtil prvního uherského krále Štěpána I. a určité období se zdržoval také na slovenském území tehdejšího Uherska. Později působil jako misionář na území dnešního Polska. Zemřel pod rukou pohanských Prusů. Sv. Vojtěcha uctívali i na našem území a to v souvislosti s jeho pokřtěním, resp. pobiřmování sv. Štěpána. Jméno sv. Vojtěcha nese také i nejvýznamnější slovenský náboženský spolek, Spolek sv. Vojtěcha, který byl založen v roce 1870.

Slovenský orloj ve Staré Bystrici, turistická mapa

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.